Je izraelská demokracie ve stresu?

izrael vlajka
3.5.2019 14:17
Parafrázuji název článku dvou izraelských autorů. S. Steina, bývalého velvyslance Izraele v Německu a M. Zimermanna, emeritního profesora Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, v levicově liberálním německém týdeníku Die Zeit. Autoři v článku velmi přesně analyzují nebezpečí, které pro izraelskou demokracii plyne z postojů současného a budoucího premiéra Netanjahua a jeho pravicově-nacionální koalice. Zakladatelé izraelského státu v čele s Ben Gurionem, hovořili o izraelském státu jako o židovském a demokratickém. Tedy jako o státu pro všechny občany, včetně početně významné menšiny izraelských Arabů, kteří jsou státními občany Izraele.

B. Netanjahu před nedávnými volbami ovšem použil tuto formulaci: „Izrael není státem všech občanů. Díky novému, námi přijatému zákonu o národním státě, je Izrael národním státem židovského lidu“. To je závažné tvrzení, které se v českém tisku sice okrajově objevilo, ale nebylo nijak komentováno jaké to může mít důsledky. Je totiž závažnou ranou českou pravicí, prezidentem Milošem Zemanem a samotnými Izraelci opakované mantře o Izraeli jako o jediné demokracii na Blízkém východě. Pokud pravicově-nacionální vládní koalice seskupená kolem Netanjahuova Likudu dovede tento výklad zákona až do smutných konců, stane se 1,2 mil. izraelských Arabů občany druhého řádu.

Ve svém článku se oba autoři zabývají také slabostí izraelské levice, tedy zejména Strany práce, ale také liberálně levicového Merezu, jak se ukázala v parlamentních volbách s tím, že tyto strany musí hledat nová programová poselství, ale také nové charismatické vůdčí osobnosti schopné jasně sdělit, že jsou připraveny spolupracovat se stranami arabské menšiny.

Autoři se ve svém článku rovněž zabývají možným obviněním premiéra Netanjahua orgány izraelské justice z korupce. A upozorňují na snahy bagatelizovat tuto záležitost na jakýsi kavalírský delikt, což je podle nich nepřijatelné. Právě teď se ukáže, zda si izraelská justice zachová nezávislost, jako strážce Ústavy proti politickým tlakům. Pokud ne, může to znamenat, že se Izrael vydá cestou některých evropských zemích s autoritativními vládami. Jako příklad byl v článku izraelských autorů uveden maďarský premiér Orbán.

Autoři dále upozorňují na závažnou skutečnost, která u nás poněkud jednostranně proizraelsky zaměřeným médiím úplně unikla. Současný a budoucí premiér Netanjahu před volbami sdělil, že hodlá anektovat některá okupovaná území na západním břehu Jordánu. To ovšem bude, a to nejen podle autorů článku, znamenat ránu z milosti úvahám o řešení situace v Palestině, tedy mírového uspořádání mezi Izraelci a Palestinci, vytvořením a koexistencí dvou suverénních států. Tedy vedle Izraele také suverénního Palestinského státu. Je otázka, zda se tento otevřený projev anexionismu Izraele setká s pochopením amerického prezidenta Trumpa Ten zatím vystupuje ze silně proizraelských pozic a chce přinést na Střední východ mír ve své připravované „Dohodě století“ (Deal des Jahrhunderts). Mezinárodní společenství, a nepochybuji, že to bude také většina států Evropské unie, jistě projeví starost o osud demokracie v Izraeli podobně, jako je tomu například v případě Polska či Maďarska.

Koneckonců, je potřeba dodat, že Izrael, pokud začne provádět politiku jasné anexe okupovaných arabských území, ať již ve východním Jeruzalémě, na západním břehu Jordánu anebo na Golanských výšinách, de facto, zcela zničí představy zejména západoevropských politiků, vč.špiček EU o mírovém uspořádání poměrů vytvořením životaschopného a nezávislého Palestinského státu.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Izrael nemůže vojensky zaútočit na pásmo Gazy, jinak by proti sobě poštval celý arabský svět. Dnes probleskla na ČT24 zpráva, že Palestinci zlikvidovali na dálnici, pomocí protitankové střely, auto i s řidičem. Tady se jedná o kvalitativní posun, palestinské rakety už nejsou jen neškodnými trubkami, které v drtivé většině ani přes hranici nedoletí. Izraelsko-Palestinský konflikt je po dekády jedním z nejvážnějších světovýc ohnisek napětí a mírové soužití je nemožné. Izrael nemá šanci dlouhodobě vzdorovat sousedům a bude muset začít uvažovat o přesídlení. Jenom doufám, že po zkušenostech z 2.sv.války, upřednostní Ameriku nebo Austrálii.

antoninsebek

Pane expremiére, uvedu zde několik údajů či otázek, a to bez obavy, že byste je neznal.

Ale pro čtenáře, který "půjde okolo" a hltá Naše Nezávislá a Veřejnoprávní media. bych je uvedl. Budu velmi stručný.

- proč se území dnešního Izralele (a okolí) nazývalo právě Judea?

- židovský chlapec, ve stáří 13 let potřeboval prokazatelně dokázat, že umí číst, psát a počítat. V době, kdy tyto schopnosti neovládala řada panovíků.  Bylo to tedy řádově půl tisíciletí před Marií Terezií. A ten ohromný rozdíl je znát dodnes. Nemluvě o koránském systému, který je plný příkazů a protiřečících si nařízení. Nařízení, která je  třeba bez pochybností hltat a učit se zpaměti. 

- Židé měli v řadě zemí světa právo "nakládat s financemi". Jejich vzdělanost byla pochopitelně trnem v oku kdekomu. Mám Karla IV. rád, ale je známo, že i on, pokud mu došly peníze řešil tento problém pogromem. 

Tato historická fakta vedla k tomu, že se všeobecně říká: "Sešli se tři Židé. V průběhu debaty bylo proneseno pět různých názorů k dané věci". Já to považuji za veliké plus.

K vámi zmiňované otázce "Východní Jeruzalém" či "Golanské výšiny": K rozhodující změně došlo při tvz. Šestidenni válce.  Je faktem, že JI ZAČALO celkem 10 (deset) islámských států, pokud do toho započteme Palestince. Výčet těchto geniů si nechávám pro případnou diskusi, ale je to možné najít na Vikipedii. DESET NA JEDNOHO... Tato válka začala ve stylu "zaženeme Židy do moře". A krátce na to padl i Arabský poloostrov. Ten byl později vrácen za příslib trvalého příměří. Golanské výšiny byly dobré pouze na to, že se dalo odtud snadno střílet po celém území Státu Izrael, který měl zpočátku svého vyhlášení v jednom bodě na šířku pouhých 28 km. Což už tehdy přestřelil kdejaký bandita. 

Nepominutelné je, že zde zahynuly stovky vojáků Státu Izrael. Je nepředstavitelné, že by Stát Izrael takzvaně "vrátil" území, která mu byla historicky násilím odebrána. Stát Izrael po hrozných zkušenostech z 2. světové války se řídí heslem "Už nikdy jako ovce". Stát Izrael nemůže za to, že jejich arabští sousedé by jeho jiný postup považovali za slabost Státu Izrael. Velmi typickou zkušeností je Jásir Arafát, který dostal "dopředu" Nobelovu cenu ZA MÍR (!), aby pak svoje odhodlání obrátil od 180 stupňů, což je v jeho "kolektivu" zvykem.