Ještě tak mít něco svého

Fiala Zbyněk
6.11.2019 13:35
Odpověď Jiřímu Vyvadilovi, který zdůrazňuje, že Češi chtějí být sví, ale přehlíží, že v této zemi jim skoro nic nepatří. To nám nevnutila EU, to jsme si zařídili dávno před tím sami. A byli jsme to my, kdo pomohl EU hodit myšlenkově o třicet let zpátky.

S Jiřím Vyvadilem a jeho přátelskou polemičkou „jsme sví“ mám problém, protože s ním v základních věcech souhlasím. Čemuž se není co divit, kdysi jsme nad zásadními věcmi spolupracovali. U mne je to však komplikované tím, že jsem zarytý eurohujer a klimatický alarmista, v našich poměrech tedy ideový plevel. V Evropské unii vidím především spojence v nápravě českých transformačních hrůz, které nás připravily o národní majetek a vlastně i trh, vystrnaděný monopoly.  A pro ono poplašné klimatické vytrubování důvodů stále přibývá.

Začněme klimatem. Už v září, bezprostředně před klimatickým summitem OSN v New Yorku, Světová meteorologická organizace WMO varovala, že tání ledovců způsobuje stále rychlejší stoupání hladiny moří. Je mnohem rychlejší, než ukazovaly dosavadní počítačové modely. V posledních pěti letech, které byly nejteplejší v dosavadní historii, hladina stoupá o pět milimetrů ročně. Avšak na konci října byla zveřejněna v Nature Communication ještě dramatičtější studie, která se opírala o nejnovější hodnoty měření zemského povrchu z oběžné dráhy.

https://www.nytimes.com/interactive/2019/10/29/climate/coastal-cities-underwater.html

Zmíněná studie americké výzkumné organizace Climat Central varuje, že dosavadní předpovědi byly příliš optimistické. Musíme se připravit na to, že po roce 2050 může být v případě vysokého přílivu zatopen například celý jižní Vietnam. Nebo čínské provincie jižně od Šanghaje či metropolitní oblast kolem thajského Bangkoku, držíme-li se asijských příkladů. Těch evropských či amerických by se jistě taky našlo dost. Dávno tedy už nejde jen o pár tichomořských ostrovů. Ostatně zmíněný výzkumák Climat Central sídlí v New Jersey, v sousedství New Yorku, kde to bude z břehu taky slušně šplouchat.

https://coastal.climatecentral.org/map/8/-74.7243/40.0852/?theme=sea_level_rise&map_type=coastal_dem_comparison&elevation_model=coastal_dem&forecast_year=2050&pathway=rcp45&percentile=p50&return_level=return_level_0&slr_model=kopp_2014

Takže kráčím ve stopách svaté Gréty a straším podobně jako ona výzvou: Věnujte pozornost seriózní vědě!! Zároveň upozorňuju na souběh událostí. Současná americká vláda, která obyvatelstvo chrání před alarmisty mého typu a zrušila sledování řady podstatných veřejných klimatických dat, stejně nedokázala zabránit působení nezávislých organizací jako je Climat Central. Působí tam jak přední klimatičtí experti, tak experti na to, jak veřejnosti výsledky zkoumání sdělit. Proto skutečnost, že vláda Spojených států odstoupila od Pařížských klimatických dohod, nemá velkou váhu. Většina států Unie, velkých měst a regionů sleduje velice aktivně klimatické cíle.

A teď trochu té eurohujeřiny. Zánik významné hospodářské moci Československa jsme si způsobili sami, do EU už jsme vstupovali s holým zadkem. V době, kdy jsme si vybírali extrémní jihoamerickou formu toho nejhoršího z kapitalismu, šlo o systém, který už – jak Jiří správně poznamenává – skomíral. Naše nadšené převzetí neoliberalismu bylo posledním vzedmutím bezohledného systému, kde společnost se nahrazuje soupeřícími atomizovanými jednotlivci, vítěz bere vše a ostatní ještě připlatí na úhradu škod. Pomohli jsme mu přežít, byl u konce s dechem. Jeho poslední verzí byly pokusy chicagské ekonomické školy na lidech v Chile za vlády Pinocheta, shrnuté do zásad Washingtonského konsensu. Prosazování tohoto konsensu pražskými reformátorskými jakobíny pak spustilo nákazu, která se šířila i dalšími bezradnými postkomunistickými zeměmi. Nakonec to pomohlo vrátit i do EU politiky, které privatizují vše včetně veřejné služby, nahrazují mzdy příležitostmi k zadlužování a dolují rentu přemrštěným prosazováním finančních služeb. Evropa se tak vrátila i z našeho podnětu třicet let zpátky, do časů thatcherovské a reaganovské revoluce.

Model privatizace, který se zavedl v Česku, zbavoval šancí běžné občany (když pomineme komickou epizodu kuponovky) a připravoval je o historicky vzniklý majetek. Platilo se hotově a hned, což mohli obstarat jen zahraniční zájemci nebo vexláčtí šíbři. Kdyby se privatizovalo na dluh, s předkupním právem zaměstnanců, a platilo z budoucích výnosů, byla by to příležitost pro zkušené manažery a inženýry. Kontakty se zahraničními subjekty bychom pak mohli navazovat se zcela jiným sebevědomím. Tak se to dělalo například v Číně. A kde je dnes ČR a kde je Čína? V tom je Jiří Vyvadil blízko.

Na rozdíl mezi čínským a ruským přístupem (který završil náš průnik na Divoký východ) upozornil už deset let po revoluci Joseph Stiglitz ve studii Whither Reform (1999), kde porovnává efekt výběru reformních priorit.

https://econpapers.repec.org/article/nosvoprec/1999-07-0500.htm

https://www.researchgate.net/publication/227361295_Not_poles_apart_Whither_reform_and_Whence_reform

V Číně dostala přednost postupná ekonomická liberalizace, zatímco v Rusku (i u nás) to byla zdánlivá politická liberalizace (před volbami proběhla kooptace poslanců, a ti už tam pak zůstali), kdy ekonomie byla pouhým mocenským nástrojem pro ovládnutí společnosti. Ti, kdo ji ovládli, pak mohli nerušeně drancovat. Proto veškerý velký exportní průmysl a velké banky v Česku patří zahraničním subjektům. Ekonomická závislost na Německu a EU je ještě větší, než byla na Sovětském svazu a RVHP. To není vlastnost EU, tak jsme si to zařídili sami.

Volání premiéra Andreje Babiše po větším podílu výzkumu je správné, ale dost marné.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/babis-vyzkum-umele-inteligence-je-pro-ceske-hospodarstvi-klicovy/1771305

Vědu máme, ale chybí domácí poptávka po vědeckých poznatcích. Velké zahraniční firmy, které u nás působí, mají svoji vědu. Můžeme klidně přispět, ale jen v jejich zájmu a jako subdodavatelé. Jakmile by to dostalo větší smysl, někdo to koupí, a je to zase pryč. Teď je nejnadějnější český výzkum umělé inteligence a nanotechnologií. Kde je však velkorysý podpůrný státní ekosystém, který by dal světové myšlence světový rozměr? Že to má zajistit trh? Jaký trh v zemi monopolů? Proto pracujeme výlučně v podřadném postavení subdodavatelů střední nebo nižší přidané hodnoty.

Česko je stále spíše montovnou. Podíl domácí přidané hodnoty na celkovém vývozu Česka je v průměru 61 procent, což je celosvětově jedna z nejnižších hodnot, upozorňuje čerstvá studie světové poradenské společnosti Deloitte. Česko vykazuje nižší podíl domácí přidané hodnoty na vývozech, protože tuzemská ekonomika ve výrobě intenzivně využívá zahraničních meziproduktů. Je to součást našeho zapojení do globálních hodnotových řetězců. To se stále zvyšuje, takže se zvyšuje i naše zranitelnost vůči výkyvům globální ekonomiky.

https://www.euro.cz/byznys/cesko-zustava-montovnou-zmeny-politiky-usa-muze-zasadne-ovlivnit-tuzemskou-ekonomiku-1472460

Jsme také zemí s obrovskými nerovnostmi, jedněmi z největších v EU. Záleží samozřejmě, jak se to měří. Velice užitečné jsou v tomto směru regionální statistiky, které porovnávají jednotlivé regiony podle HDP na osobu v přepočtu na kupní sílu (GDP per inhabitant in PPS). Česko tam vyniká tím, že Praha (horní kroužek na následujícím grafu) patří k nejbohatším regiónům EU, neboť je na dvojnásobku českého průměru (modrá čárka). Ale tento český průměr je velice blízko nejchudšího českého regionu (dolní kroužek), čili nahoře huj, vespod bída.

Utěšit nás může, že stejně chudé regiony najdeme i v Itálii, Španělsku či Británii, a že ve Francii mají ještě chudší. Ale ve směnném kurzu, po započtení slabé české koruny, už bychom propadli ještě níž. Nicméně zůstává hluboká vnitřní nerovnost Česka, kde Praha (a částečně Střední Čechy) vévodí opuštěnému zbytku republiky a zcela vykostěnému venkovu.

 

Co s tím? České politické strany jsou bezradné, zkusme tedy hledat inspiraci v zahraničí. Je obyčejně dost konfliktní. Nejzajímavější projekt, který chce léčit spoustu neduhů současného skomírajícího kapitalismu najednou, připravuje Jeremy Corbyn v čele Labour Party pro nadcházející předčasné volby. Volební Manifest bude připraven až v závěru příštího týdne, ale k dispozici jsou podkladové studie, které dal dohromady Corbynův zástupce a stínový ministr financí John McDonnell  pod názvem Economics for the Many. Je to akční program případné labouristické vlády, ať už v podmínkách Brexitu nebo setrvání v EU.

https://www.megaknihy.cz/ekonomicke-obory/20386403-economics-for-the-many.html

Corbyn je ještě větší klima alarmista než já, proto chce koncentrovat úsilí na klíčová opatření do nejbližších deseti let. Bude k nim patřit i solární panel na každé střeše a energetická síť přizpůsobená decentralizované výrobě elektřiny. Slibuje si od toho potlačení nezaměstnanosti, neboť spoustu volných sil – kvalifikovaných i nekvalifikovaných – pohltí „uhlíková armáda“ pro tento úkol. Nové kapacity pro výrobu zařízení a technologií pro úplný odchod od uhlíku musí vznikat všude a přinesou snížení regionálních rozdílů, které jsou podobně drastické jako v ČR. Chystá také spoustu znárodňování a zaměstnanecké podíly ve velkých společnostech. Ale to už si nechám na příště.

 

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

 Nerad vstupuji do Vaší diskuse, ale Corbynův volební manifest nazve B.Johnson Novým komunistickým manifestem a pomůže mu to vyhrát volby. Poslední panel vědců ve svém výstupu staví na stejnou úroveň s uhlíkem další tři problémy, včetně nárustu počtu obyvatel. Ve své závěrečné větě použil slovo "Může", tedy si nedovolil s jistotou prorokovat nezvladatelné oteplování a zánik lidské civilizace.

K otázce: "Co nám patří a nepatří"? V drtivé většině nám patří domy, zahrady, pole, louky, lesy, vody, sady a stráně. Stát je také většinovým vlastníkem energetických zdrojů, rozvodové soustavy, železniční a silniční sítě. V drtivé většině jsou zákonodárci a vysocí úředníci české, moravské nebo slezské národnosti. Josef II., TGM, E.Beneš nebo K.Gottwald dokázali v minulosti jediným podpisem zestátnit obrovské majetky.

jiri-vyvadil
Chtěl bych nesmírně ocenit nesporně opět vysoce kvalitní až vědeckou odpověď Zbyňka Fialy na mé nevědecké, ale empirické a o to nikoliv nezbytně chybné reakce na jeho předchozí  článek.Empirie je důležitá vědecká metoda...
Především si myslím, že jsme tím načali něco potřebného, tj. dialog. Zatím všechny příspěvky  na tomto skvělém portálu Vaše Věc byly vždy příspěvky osamocených jedinců, kteří se nepřeli a tím předem rezignovali na nějaký názor vycházející z dialogu. .
I proto jsem se trochu obával, že Zbyněk se urazí, ale vzal to bravurně a díky mu.
Protože ovšem alespoň zčásti dělám advokátštinu, nemohu nyní  odpovídat na jeho článek v celku a vrátím se k tomu o víkendu, včetně toho, že si "nastuduji"jeho odkazy. 
Nicméně, stále je tam zásadní problém.
Zbyněk  naprosto pregnantně popisuje, kde Česko udělalo chybu, a proč to nejde.  To je fajn. Ale výsledek je logicky depresivní. Ale mně a věřím, že většině lidí, kteří mají zájem na změně zajímá, co by se dnes šlo dělat jinak,resp. musí se dělat jinak, abychom mohli jít dál. Protože, kdo chvíli stál, už stojí opodál. 
A jinak ještě jednou díky...