Jiří Paroubek: Jak jsem byl u Asada

paroubek asad 2008
23.10.2019 13:51
Je to už téměř dvanáct let, co jsem navštívil spolu s mou (tehdejší) manželkou Petrou a (tehdejším) místopředsedou Poslanecké sněmovny a dnešním ministrem Zaorálkem, Sýrii. Jel jsem, jako představitel nejsilnější opoziční strany v zemi, na dlouhodobě připravovanou studijní cestu. Došlo k ní v únoru 2008 a postupně jsem byl přijat syrským viceprezidentem, předsedou parlamentu, ministrem zahraničí a jeho prvním náměstkem a dále ministrem pro sdělovací prostředky a nakonec syrským prezidentem. Sešel jsem se v průběhu návštěvy také s představiteli města Damašku i s představiteli vládnoucí Baasistické strany.

Jen co přistálo naše letadlo na letišti v Damašku, už na mě začali útočit v českých médiích. Prý jsem si měl jako předseda ČSSD nechat vystavit, jako za časů staré Národní fronty, jakési povolení od ministra zahraničí Schwarzenberga. A že bychom prý měli mít na zahraničně-politické otázky, tedy vládní koalice a sociálně demokratická opozice, stejný názor. No, prostě nesmysly. Syrská vláda byla v těch dnech v českých médiích vykreslována jako vláda teroristického státu. Když jsme přiletěli zpět na letiště v Ruzyni, čekalo nás tam kolem stovky novinářů, celá řada televizních štábů snad z celé střední Evropy. Jako kdybychom se vraceli z návštěvy Usámy bin Ládina.

Zbývá dodat, že moje návštěva v Sýrii vyvrcholila mým přijetím u prezidenta Bašára Asada. S prezidentem Asadem jsme se navzájem seznámili s naší analýzou situace na Středním východě. Seznámil jsem prezidenta a předtím všechny představitele syrského státu, s nimiž jsem se setkal s mou představou, jak může Česká republika pomoci mírovému urovnání vztahů na Středním východě. Tedy, pokud příští česká vláda po sněmovních volbách v roce 2010 bude vytvořena sociální demokracií pod mým vedením. Řekl jsem mu, že v takovém případě vláda republiky bude mít zájem udržovat výtečné vztahy jak se Státem Izrael, tak s arabskými státy. Sdělil jsem také prezidentu Asadovi, že bychom byli schopni se podílet na hledání mírového urovnání mezi oběma stranami konfliktu na Středním východě.

Věděl jsem v té době, že na počátku prázdnin roku 2008 pojedu s delegací politiků ČSSD do Izraele a setkám se s několika představiteli izraelské vlády. Měl jsem jim tedy tlumočit vzkaz od prezidenta Asada, že je připraven seriózně jednat s Izraelem o urovnání vztahů. Asad mi také naznačil, že přes prostředníka (tím mělo být podle mých informací tehdy Turecko) již taková jednání probíhají. Nicméně vzkaz v Izraeli jsem vyřídil, zejména ministryni zahraničí Livniové, která o tuto informaci projevila velmi živý zájem. Setkání s prezidentem Asadem se uskutečnilo v prezidentském paláci vysoko nad Damaškem. Palác je budova kolosálních rozměrů a podle mých informací k němu nikdy v průběhu bojů v Sýrii za téměř devět let války nepronikli Asadovi ozbrojení odpůrci.

Měl jsem v Sýrii také možnost navštívit některé křesťanské kostely a klášter řecké ortodoxní církve. Bylo to mimochodem v oblasti, kde existuje několik křesťanských vesnic, v nichž se hovoří dodnes aramejsky. Tedy jazykem Ježíše Krista.

Při návštěvě jedné restaurace v křesťanské části Damašku jsem také navštívil nedaleký nově postavený křesťanský kostel. Tehdy jsem pochopil, že Asadova vláda, kterou nelze v politických otázkách charakterizovat jinak než jako autoritativní, je velice tolerantní v náboženských otázkách, což je v Sýrii správná metoda přístupu.

A tak chápu, proč je Asad přijatelným vládcem pro velkou a zřejmě rozhodující část Syřanů. Jsou to na prvním místě samozřejmě Alavité, tedy příslušníci muslimské sekty šíitského typu, ze kterých rodina Asadů pochází. Dále křesťané, kteří tvoří přes10% obyvatelstva Sýrie, dále statisíce druzů, což je náboženská denominace stojící mezi muslimským a křesťanským náboženstvím.

A samozřejmě Asada také podporují miliony sekulárně uvažujících sunnitských Syřanů, kteří nechtějí mít ve své zemi žádný náboženský stát. To je důvod, proč se Asad udržel v lítých bojích proti Islámskému státu a proti dalším náboženským fanatikům přicházejícím do Sýrie z celého světa. A proti vůli všech západních mocností.

Samozřejmě, že bez pomoci Ruska a Iránu by to proti takové ohromné přesile nemohl sám zvládnout.

Nyní syrská vojska spolu s Rusy přicházejí do kurdských oblastí, které zabrala v průběhu posledních dnů turecká armáda. Kurdové otevřeli Asadově armádě dveře rovněž na dalších územích tak, aby zabránili turecké okupaci. Asad je tak na nejlepší cestě obnovit suverenitu syrského státu, neboť hlavní aktéři konfliktu (i Erdogan), díky politickému mistrovství V. Putina, uznávají dnes územní celistvost Sýrie.

V každém případě je Asadův výkon, výkon syrské armády a státní administrativy v bojích proti teroristům a radikálním islamistům, hodný obdivu. Na rozdíl od Libye se v Sýrii nepodařilo zničit infrastrukturu státu, a to je velká zásluha Asada, neboť emigrace ze země by v případě vítězství islamistů v dosáhla úplně katastrofálních rozměrů. Řekněme si tedy otevřeně, západním velmocem se řešení syrské otázky příliš nepovedlo... Naopak Rusku ano.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

jiri-vyvadil
Jsem rád, že Jiří Paroubek napsal ten článek.  Blízký východ není jednoduchý a platí, že naše pohledy tam logicky nemusí platit. Přesto bych chtěl zdůraznit dvě věci. Bašár Asad jistě byl a je autorativní činitel, ale je představitel sekulární strany. BAAS. prostě proarabské plus minus socialistické strany. Stejně jako byl Kadáfí či Husajn. Fakt nechápu, proč Západ se rozhodl likvidovat sekulární vůdce a náboženské fanatiky ponechávat. Je to velmi užitečná poznámka a ukazuje, že svět rozhodně i na Blízkém východě není jednostranný. Zrovna Bašár Asád patří k tomu nejlepšímu, co tam v rámci daných podmínek může vládnout.