Karel Horák: Fascinace

Vyhrál knížepán, dalo se to předvídat. Ovšem od studentů, tedy lidí poměrně vzdělaných, bych očekával, že jejich volba bude mít nějaký racionální důvod, že ji dokáží vysvětlit a někteří nejvyspělejší snad i obhájit. Ovšem znovu se ukazuje, že nic z toho neplatí. Studenti znovu nepochopili, že vybírají správce věcí veřejných, zákonodárce, vedoucí představitele státu. Nevybírají přece superstar nebo zlatého slavíka. Knížepán vyhrál, protože „je sympatický“. Sympatický lidem, kteří jej znají maximálně z televizní obrazovky, nikdy s ním osobně nemluvili, kdybych se jich zeptal na jeho politické postoje, těžko vůbec odpovědí. Jsou zkrátka fascinováni stařečkem, který pro účely podzimních voleb vyměnil „číro“ za převlek agenta Jamese Bonda, což lze vnímat i jako další důkaz pokračující senility.

Umějí si vůbec studenti představit, že děda Schwarzenberg půjde s plným zápalem do politických kolbišť ? Dokáže si vůbec někdo vážně představit Karla Schwarzenberga jako premiéra ? Jsme skutečně národ Švejků, když můžeme dopustit, byť teoreticky, takovou grotesku ? Nevadí nám, že se coby předseda koaliční TOP 09 podílel poslední roky za největší devastaci politiky u nás ? Kdo jiný už za to může ?

Nejde ovšem přirozeně jenom o předsedu TOP 09, od něhož a od jeho strany bych očekával, že spíše ze studu zalezou pod zem. Naopak – oni ještě mají tu drzost vyslovit či napsat předvolební sliby !

Nelze si ovšem nevšimnout i jiné fascinace. Jako by voliči byli skutečně nepoučitelní.

O předvolebních průzkumech platí, že žádný z nich pravdivě neodráží voličské preference, zato je všechny významně zpětně ovlivňují. V nich boduje jistý Andrej Babiš. Samozřejmě je to díky masivní a draze zaplacené volební kampani a penězům, jež se médiím jistě neoškliví. Anebo o dalším důkazu fascinace. Neumím si totiž představit, že by volič zdravého rozumu posílal do Sněmovny cizince, který pořádně neumí česky, byl členem Komunistické strany Slovenska a jak to tak vypadá, i spolupracovníkem StB.

Jistý druh fascinace spatřuji i u obliby Tomia Okamury, respektive jeho hnutí. Bez jakékoli volební kampaně se solidně drží nad pětiprocentní hranicí. Být voličem, neodpustím mu, že do Sněmovny chce znovu protlačit bývalé cirkusáky z Věcí veřejných, a to, prosím, jako krajské lídry ! Fascinace Okamurou je tedy zřejmě silnější a nezastaví ji ani fakt, že pan Okamura slibuje nápravu současného společenského hnusu nápady a metodami evidentně nemožnými a nerealizovatelnými. Lidi tomu beztak nerozumí.

O letošních volbách se říká, že jsou zlomovými. Nejsou. A také nebudou. Dokud se voliči nenaučí zacházet se svým hlasem ve volbách jako s jedinečným pokladem. Dokud jej budou vyměňovat za Babišovy koblihy, Schwarzenbergovo číro a Okamurovy sběrné suroviny, zaslouží si, aby se žádná změna nekonala. Naopak, aby se cyklicky opakoval a prohluboval marasmus, který může skončit bohužel i násilím.

Vypadá to, že opět zbytečně ztratíme další tři-čtyři roky.