Labour Party: Post mortem

corbyn 1219
13.12.2019 11:15
Pro Labour Party (LP) přišla v britských mimořádných volbách velmi tvrdá, ale očekávatelná lekce. Lídr LP Jeremy Corbyn je bezesporu čestný muž s vysokou morální integritou, názorově konzistentní, nezkorumpovaný a nezkorumpovatelný, s velmi klidným a věcným projevem, ale agenda britské voliče prostě nezaujala.

LP teď musí sčítat škody a hledat, kde udělala v posledních letech chyby. Osobně si myslím, od samého počátku, že její předvolební program je až příliš starosocialistický a míjel se se společenskou situací a náladou ve Velké Británii. Corbynovi se nepovedlo převést debatu o brexitu, který sužuje britskou společnost již čtyři roky, na věcná témata jako je zdravotnictví, školství, míra nezaměstnanosti, sociální oblast apod., ve kterých je silnější nežli jeho hlavní konkurent a protějšek Boris Johnson.

B. Johnson využil celého repertoáru lží, polopravd a triků tak, jak jsme jej měli možnost poznat již v kampani, která předcházela referendu k brexitu.

Corbyn udělal podle mého názoru chybu již před čtyřmi lety, kdy jasně nepodpořil setrvání Velké Británie v EU. Byl si jistě vědom toho, že jistá část LP a zejména jejich voličů z tradičních zaměstnaneckých vrstev prostě podporuje brexit. Odpůrcům setrvání Británie v EU se podařilo zejména v těchto lidech vytvořit přesvědčení, že je to EU, kdo odpovídá za všechny jejich problémy. Především za stagnaci životní úrovně Britů v posledních deseti letech. Nebo za to, že řada Britů v tradičních dělnických obvodech přišla v poslední dekádě o práci. Tito lidé rádi uvěřili tomu, že za jejich problémy neodpovídá neschopná konzervativní vláda, ale anonymní byrokrati v Bruselu.

Ostatně součástí britského politického myšlení, obecného přesvědčení Britů je, že je dobré se držet od kontinentu s odstupem. Oněch čtyřicet šest let členství Británie v EU je jen jakousi epizodou. Pravdu měl někdejší francouzský prezident Charles de Gaulle, který blokoval, dokud byl ve funkci, vstup Británie do EU. Britové mají totiž své vlastní zájmy a solidarita s jinými národy je jim většinou cizí.

Vítězství konzervativců ve volbách má také své pozitivní stránky. Světové finanční trhy kvitují jasné rozuzlení britské tajenky s velkým uspokojením. Britská libra i euro posilují. K tomu ještě přicházejí dobré zprávy z USA o údajně úspěšně ukončené první fázi jednání o obchodní dohodě mezi USA a Čínou. Britští voliči otevřeli cestu k odchodu Británie z EU a pozitivní zprávy o dojednání dohody mezi USA a Čínou jsou pozitivním signálem pro finanční trhy, investory, pro celkovou náladu na trzích. A to může světovému hospodářství jen prospět. Ceny akcií mohou letět vzhůru a naopak ceny surovin, včetně komodit jako je zlato, mohou klesat.

Rozvodová dohoda mezi Británií a EU tak, jak ji dojednal Johnson, může být v krátké době schválena novou Dolní sněmovnou a Británie odejde z EU do 20. ledna 2020. V této dohodě mezi EU a Británií je ovšem ustanovení, že vlastně všechny důležité budoucí vztahy mezi Británií a EU, od obchodních vztahů, přes bezpečnost, obranu, rybolov, ochranu dat, vědeckou spolupráci atd. mají být dojednány už do 31. 12. 2020. To je vskutku šibeniční termín. Evropa bude chtít od Britů, za to, že pustí britské zboží bez cel na evropský trh velké finanční kompenzace. No a časem britští voliči přijdou na to, že by vlastně setrvání v EU bylo pro ně rentabilnější.

Tyto volby v Británii ovšem budou mít i další politické konotace. V Severním Irsku ve volbách silně posílili separatisté. Je otázka, zda to neznamená, že i tradičně probritská protestantská většina obyvatel Severního Irska se z významné části nepřiklání ke spojení se Svobodným Irskem. Co se týče Skotska, šéfka Skotské národní strany Sturgeonová se již vyjádřila v tom směru, že bude chtít zopakovat ve Skotsku referendum o vystoupení z Velké Británie. V každém případě, jak Skotsko, tak Severní Irsko jsou proti vystoupení Velké Británie z EU a většina jejich obyvatel má zájem na blízkých vztazích s EU.

Zkrátka, tyto volby možná uzavřely jednu politickou kapitolu brexitu. Ukončily také politickou kariéru starosocialisty Corbyna, ale dále posílily rozdělení britské společnosti. Johnsonova vláda to bude mít velmi obtížné. Johnson skvěle pracuje s emocemi, nezabývá se příliš fakty a svým lžím zřejmě často i věří. Politické pnutí v britské společnosti ale bude pokračovat a on bude muset ukázat, zda je vůbec politicky schopen uskutečňovat pozitivní politický program.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Ve věci J. Corbyna

Jedno zásadní již bylo vzpomenuto, 
většinový systém dává "vyniknout" různým pravicovým a mnohdy i doslova exotům.
J. Paroubek tento aspekt pominul.
Zde měl již delší dobu J. Corbyn vyvíjet úsilí o revizi volebního systému,
který není nijak "neutrální", ale pro levici je doslova nepřátelský, 
a to kdekoliv na světě.

Dalším aspektem je, že řadu lidí ze střední generace odrazoval Corbynův věk , 
ve věku 70+ je obtížné usilovat o vedoucí funkci, 
zvláště nestojí-li proti němu proti kandidát stejného, nebo "lépe" výššího věku.

A konečně, nezřídka, bohužel, se v politice musí řešit, otázka tzv. pečeného sněhu.
Ve středu a nalevo stály 2 skoro stejně velké tábory, 
tábor odpůrců EU a tábor příznivců EU.
Oproti tomu toryové, dali přednost vítězství před prezentováním kritiky odchodu z EU.

eman-pluhar

Při jednom z rozhovorů se starými německými sociálními demiokraty jsem letos v létě obdržel na otázku, proč se SPD nedaří, dostal odpověď: "když jsem vstoupil do SPD netušil jsem, že se mi povede tak dobře jako dnes". Připomínám to v souvislosti s Vaší tezí o spravedlnosti v odměňování. Těch 32 procent Corbyna je hodně, ale vymyká se to trendu v kontinentální Evropě a zřejmě by to bylo méně v poměrném systému. 

Jiří Volný st.

Jeremy Corbyn získal více hlasů než Tony Blair a Gordon Brown v létech 2005 a 2010, kdy labouristé vyhráli volby. Dokonce o 700tisíc víc než v roce 2005. Zkrátka většinový systém je jiný než poměrný a porážka 43,6% ku 32,2% nevypadá tak zle. Musím připomenout, že v Británii žije a pracuje kolem dvou miliónů Poláků a ti zákonitě snižují cenu práce britských pracujících. V některých čtvrtích vznikají malé Varšavy a to žádný starousedlík nevidí rád nikde na světě. Zkrátka téma Brexitu jednoznačně pomohlo volby vyhrát.

Předpověděl jsem, že mnoho voličů Liberálů nedá svůj hlas Corbynovi a to se také stalo. Dá se říci, že těch 11,5% liberálních hlasů, které většinou skončily v koši, rozhodlo. Toryové získali 14miliónů a Strana práce 10miliónů hlasů a to není až tak málo. Porovnejme zisk Corbyna s jinými levicovými stranami v Evropě a zjistíme, že labouristé jsou na čele takového peletonu. Je dobře, že Jeremy neodstoupil, o žádný posmrtný stav se nejedná, boj za větší spravedlnost v odměňování a další práva pracujících nikdy nekončí. Už brzy může být všechno jinak.