Merkelová zachráněna, kvóty nehrozí, ale řešení problému neexistuje…

žák ladislav
30.6.2018 16:36
Nadšení kolem výsledků nočního maratónu v Bruselu, připomíná nadšení toho dobrého muže, který nese veliký žebřík s tím, že až ho napadne lev, odhodí ho a bude se mu lépe utíkat. Stejně tak summit odstranil nebo možná odstranil z diskursu EU kvóty, které členské země rozdělovaly a priori. Zdá se, že summit rovněž nabídnul německé CSU jakýsi cumel, aby oslabil její tažení proti Merkelové a koaliční vládě.

Chaos v Německu by problémy v EU významně prohloubil. Další cumel dostal italský premiér Conte, který sice tvrdí, že v tom Itálie není sama, ale jde spíše o euforii po probdělé noci, na kterou už v pondělí raději všichni svorně zapomenou. Shrnuto podtrženo, summit EU snad částečně odhodil nepotřebný a hloupý balast, který si EU sama naložila na hrb, ale žádný významný skutečný krok k řešení udělán nebyl. Jen se snad odstranily některé zásadní překážky…

Pojďme si říci, že na takovémto kolektivním flámu se nic rozumného vyjednat nedá. Vědci takovým výsledkům říkají, že „to není dokonce ani špatně“. Prostě je to neposouditelné. Navíc po půlnoci a zejména nad ránem se nepochybně do jednání nepozorovaně vloudí groupthink, který způsobí, že výsledek kolektivního díla je ještě hloupější, než nejhloupější účastník jednání. Kdybychom měli podobným způsobem vytvořit třeba „nástěnku k MDŽ“, připomínala by asi spíše „Nastěnku z Mrazíka“ nebo by nebyla vůbec.

Jakékoliv řešení dobré nebo špatné, aby se tak vůbec mohlo nazývat, má mít určité parametry. Především by nemělo usilovat o univerzalitu, ale mělo by být složeno z několika komplementárních postupů, dílčích řešení, která jsou ovšem v daném místě efektivnější, než jakési univerzální, nemastné neslané, celoevropské řešení, nikoliv nepodobné legendárnímu UHOŘ, postrachu školních kuchyní našeho dětství. Řešení by mělo mít také fraktální podobu, to znamená, že by mělo obsahovat určitý přístup, který je soběpodobný na různých institucionálních úrovních od občana až k EU a naopak. Princip subsidiarity by se měl potkat s řešeními shora v jakési lehce chaotické „říši mravenců“, o které píše skvělý matematik Ian Stewart. Řešení by tedy v sobě mělo mít dostatek různorodosti, která je zdrojem jeho životaschopnosti.

Tohle všechno výsledky bruselského summitu postrádají. Je to radostný výkřik někoho, kdo dokázal odhodit naprosto nepotřebné břímě, je mu až nesnesitelně lehko a vše je zalito vycházejícím sluncem po probdělé noci. Ale to je také tak asi všechno. Pozor zejména na kocovinu „starých“ zemí, ve které se nám mohou klidně vrátit na stůl i kvóty…

ladislav-zak
Krizový manažer. Absolvent Fakulty strojního inženýrství ČVUT Praha a Právnické fakulty Vysoké školy privatizace a podnikání v Moskvě. Další studia na MFF UK Praha, VŠST Liberec, doktorandské studium ČVUT a vědecká aspirantura na Vysoké škole privatizace a podnikání v Moskvě u profesora Vitalije Koškina.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.