Miroslav Němec: Články, blogy, blogeři a psychopaté

obrazek
7.10.2013 08:26
Když mám chvíli volného času, občas sleduji některé články a blogy na vybraných serverech a často se nestačím divit, k čemu se někteří lidé, propůjčí. Mimo řady slušných autorů či blogerů, jejichž procítěné článečky o krásných věcech kolem nás pohladí člověka po duši a doslova mu spraví náladu, které však píší většinou zamilované a život milující ženy, nebo poučných článků vysoce specializovaných odborníků, z nichž se člověk dozví leccos zajímavého, tam píší i různí podivíni a dokonce i těžce zakomplexovaní jedinci, kteří nadávají úplně na všechno, nic jim není vhod a pokud napíšete cokoli, vždy se z vás snaží udělat pitomce.

K nim patří i účelově vybraní a některými politickými stranami velmi dobře placení „věční diskutéři“, kteří doslova ve dne i v noci sedí u internetu a plivají kolem sebe jedovaté sliny a hněv na každého, kdo zrovna nenapíše to, co si myslí oni sami či jejich rodná politická strana.

Úplně nejhorší jsou však ti, kteří si léčí své komplexy neustálým napadáním výrazných a aktivních autorů a blogerů přesto, že na blogu sami o sobě nemají ani řádku, mají tam cizí fotografii, či výrazným způsobem deformovanou či zastřenou podobu, aby je nikdo nepoznal a právě proto, že se cítí naprosto anonymní, dávají průchod svým neskutečně agresivním výlevům. Jsou ale velmi překvapeni, když jim člověk ve stejném stylu odpoví. Řada z nich se zcela mylně domnívá, že oni mohou napadat kteréhokoliv člověka - autora, blogera a hlavně politika, byť ho vůbec neznají, neví o něm vůbec nic, ale on jim – podle jejich názoru - nemá právo oponovat, nemá právo vyjádřit své názory a pokud to udělá, opět ho napadají a v řadě případů velmi vulgárně.

Do diskusí pod články a blogy zasahují rovněž očividně psychicky nemocní lidé, kterým dělá hodně dobře, že mohou někoho významnějšího či vzdělanějšího, než jsou oni sami, ponížit či urazit, protože právě „jen ten jejich názor je správný“, ač o problematice nevědí vůbec nic, neznají ani naši historii, natož pak dobu, ve které jsme my vyrůstali, zakládali rodiny a žili. Nevědí, že se v té „jimi zvané době nesvobody“, „totality“ či „normalizace“ stavěly statisíce nových bytů, které byly přidělovány lidem podle pořadníků zcela zdarma, nájmy byly směšné, novomanželské bezúročné půjčky 30.000,- Kč byly pro každého, kdo o ně požádal a za které bylo možno pořídit kompletní a kvalitní vybavení celého bytu či domu, včetně nábytku z kvalitního dřeva, nikoliv ze slisovaného papíru či rozpadající se dřevotřísky, byly limitované ceny všech základních potravin, levné věci na děti a pro školáky, dostatek jeslí, školek i kvalitních škol, ale i práce pro každého, kdo chtěl opravdu pracovat, nebyli tady žebráci, bezdomovci ani zahraniční mafie, ale oni stále všechno špatné doposud svádí na komunisty přesto, že to již nejsou ti primitivní komunisté z padesátých let minulého století a ani ti mladí komunisté již nejsou 23 let u moci a nemohou v podstatě ovlivňovat vůbec nic. A když jim to, jen lehce, připomenete, nadávají vám do „komoušů“, přesto, že komunistou nejste, protože na nic jiného se nezmohou.

Když někdy čtu ohlasy a diskuse ubožáků tohoto typu, kteří tady buď nežili, protože je rodiče ještě jako malé děti vyvezli do zahraničí za krásami kapitalismu, ale jakmile mohli, rychle se vrátili zpět, protože se tam bez dotací cizích zpravodajských služeb nemohli uživit a leckteří pro ně pracují dodnes, nebo rychle zapomněli, jak to tady fungovalo, či prodělali závažné degenerativní onemocnění mozku. Jiné vysvětlení není.

Nedávno jsem slyšel dost tvrdý výrok jednoho, nikoliv bezvýznamného politika, který po letitých zkušenostech v politice tvrdil, že situace u nás je neřešitelná, neboť dvě třetiny našich občanů jsou debilové a negramoti tvořící stádo manipulovatelných ovcí a zbytek jsou naprostí ignoranti, kteří se o nic nezajímají, nikam nechodí a starají se jen sami o sebe a o svůj majetek. Snažil jsem se mu oponovat, že těch negramotů bude tak max. 10%, ale po hlubším pohledu na problematiku a podle některých názorů diskutujících na blozích řady našich serverů, se mu ani budu muset omluvit.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

heriot

Dovolím si poopravit. Pro přesnost, když už rozebíráte konkrétní komodity. Pro pořádek.:-)

Z novomanželské půjčky, úročené 2% a za každé dítě sníženě o 2 a o 4 tisíce (při dvou dětech) se byt 2+1 zařídil naprosto bezpečně. Samozřejmě při jisté skromnosti, ale ta mladým  v začátku jen prospívá. Jistě nábytek byl z dřevotřísky, ale velice kvalitní a vydržel skutečně léta, s dnešním stavem neporovnatelné. A že se nedal sehnat prostě není pravda pane Kulíku, tak jistě nebyl největší výběr, mnohdy nebyl ani nic moc na pohled, ale prostě běžně byl, i dnes sháníte to se se Vám líbí. Stejně tak kočárky, žádný velký výběr ale byly běžně k mání za cenu které ovšem ani náhodou nedosahovala dnešních relací k platu. Jezdilo se pro ně i do NDR, měl jsem takový, krásný, odvozil asi tři generace dětí a bohatě na něj stačilo porodné a ještě zbylo...

Bytová otázka byl jistě problém, ale musíme vidět o co šlo. Byt jste dostal státní, zadarmo a téměř do výlučného vlastnictví za cenové relace nákladů do 10% běžného příjmu. Nikdo Vás o něj nemohl připravit. Skončit na ulici vůbec nepřicházelo v úvahu.

Dnes takový nedostanete, ano máte byt snadno k mání, když se ovšem zadlužíte hypotékou na celý život a platíte přitom lichvu. Nebo platíte nájem ve výši  průměrného důchodu...Než dnes koupit byt, šlo tehdy mnohem snadněji a laciněji postavit celý dům, s nenávratnámi půjčkami a půjčkami se směšným úrokem.

Jistě podnikové byty vyžadovaly úvazek, ale to je snad v pořádku, a proto byly hned a nabízely bydlení za směšnou cenu, které by dnes už nikdo ani neuvěřil. Také sloužily ke stabilizaci pracovníků, jestli si pamatujete tak zásadní politikou byl stabilní kádr zaměstnanců a tzv. fluktuace byla negativně hodnocena. Jaký rozdíl proti dnešku, kdy je zásadním krédem  personální politiky přijmout, co nejméně  zaplatit, vytěžit, vyhodit, přijmout, vytěžit vyhodit vše za směšný plat. A o sociální pomoci typu přidělení bytu, podnikových půjček, rekreací atd. ani zdání. Tyto věci v dnešním vlčím kapitalismu vypadají již zcela neuvěřitelně.

rku

Přidám něco svých vzpomínek na dobu totality pro ty, co ji neprožili a pro ty co už zapoměli.

Novomanželské půjčky byla skvělá věc. Že by za ní šlo koupit vybavení celého bytu je ovšem blbost. Nábytek z kvalitního dřeva byl k dostání možná jen v Tuzexu nebo  luxusních prodejnách. Obyčejným smrtelníkům dalo dost práce sehnat nábytek z té dřevotřísky. Pro dětskou postýlku jsem jel padesát kilometrů a dostal jsem ji jen díky známosti. Zato s kočárkem to bylo jednoduché, měli dva a oba stejné. Žena rodila v krajské nemocnici, na pokoji jich bylo devět, WC a sprchy společné na chodbě. Děti dostávaly pouze ke kojení. Všechno bylo zdarma. (nedávno rodila dcera v normální městské nemocnici, dvě na pokoji se sprchou a wc, návštěvy kdykoli. Platila asi 600.) Bytová otázka byl jeden z největších problému. Státní byty byly v omezeném množství, hlavně pro ozbrojené síly, neohrožené příslušníky a další promientní lidi. Dále existovaly podnikové  byty, ty byly také téměř zdarma, ale nabyvatel musel podepsat určitou dobu setrvání v organizaci od které byt dostal. V případě nedodržení musel byt splatit. Potom byla družstevní výstavba, tam se na byt čekalo třeba 10 let. Život na konci osmdesátých let už byla sranda. Komunisti už nikoho nevěšeli, a už skoro ani  nezavírali. Když chtěl někdo dělat karieru a měl dobrý želudek, jednoduše vstoupil do strany. A pak ti různí ředitelé a náměstci začli uvažovat: proč brát sice dobré platy, ale pořád jenom platy a nebylo by lepší podniky vlastnit? A tak komunisté listopadovému převratu nebránili, zahodili legitimace a vrhli se do privatizace. Lid neznal život v kapitalismu , komunisté pouštěli na západ málokoho, takže se nechal zblbnout a výsledek známe.