Mobilita jako služba

sdílená ekonomika
20.11.2019 09:12
Prudký nástup aut na baterky, který se hrne i k nám, je natolik nové téma, že přitáhlo hlubší komentáře čtenářů. Co všechno sebou ta elektrická auta přivážejí? Opustíme plechové miláčky a nahradíme je „mobilitou jako službou“? To jsou otázky, nad kterými uzavřeme zpravodajství z druhého pražského e-Salonu.

Antonín Moskalík reaguje jako „nepříznivec automobilismu“. Nelíbí se mu, že na přepravu 70 kilo živé váhy je potřeba tuna kovů, gumy, plastu a dalších materiálů. Dal by přednost „vedle chůze též koloběžkám, jízdním kolům a jiným hmotnostně nenáročnějším pohybovadlům“. Větší pozornost by věnoval hromadné dopravě, zejména železniční.

A má recht! Stačí se podívat na pražské statistiky: tam se odehraje polovina cest veřejnou dopravou a čtvrtina pěšky nebo na kole. Automobilisté jsou tedy jen roztahovačnou menšinou.

V dalším zajímavém komentáři, který byl zbytečně publikován anonymně (je podepsán „luis příspěvky“), najdeme naopak argumentaci pro vlastnictví automobilu a pochybnost o budoucí převaze „dopravy jako služby“. Přichází také s myšlenkou půjčoven baterií, tedy místa, kde robotický manipulátor vytáhne z vašeho elektrického auta ty vybité a zasune na jejich místo ty nabité. Zabralo by to stejně času jako nabrat benzín u pumpy.

Pokud jde o ty výměnné baterky, jsme blízko reálné zkušenosti, tenhle model už byl od roku 2007 zkoušen společností „Better Place“. Začal demonstračními projekty v Kalifornii, Japonsku a Nizozemí, pak se dlouho nehýbal z místa, a nakonec se rozjel komerčně v Austrálii, Číně, Izraeli, Dánsku a na Havaji.

https://en.wikipedia.org/wiki/Better_Place_(company)

Jako první zkrachoval v Izraeli (2013), přestože nad konceptem všichni jásali, včetně MIT Technology Review. Mezi uživateli však měl malý ohlas. Baterie totiž představují největší část hodnoty elektromobilu a málokoho lákalo vyměnit svoje nové za cizí ušlé. To by muselo být půjčené i auto. Elektrická auta z půjčovny jistě jezdila také, ale bylo jich pár a nemohla uživit síť výměnných stanic. Teď, kdy na obzoru svítá masová elektromobilita, už věci vypadají jinak. Nápad je to tedy nejspíš dobrý, jen přišel v nevhodnou dobu.

Další tvrzení, že bez vlastního auta to nejde, zase vychází ze situace lidí, kteří žijí někde na vesnici bez autobusové zastávky a nebližší práci najdou ve městě půl hodiny jízdy daleko. Dneska to tak jistě je, ale podívejme se o pár let dál. Roboti nám spoustu té práce seberou. Jistě, vyhnou se drahým specialistům, ale to bude jen hrstka šťastlivců. Ponechají nám také obtížně nahraditelnou práci ve službách, ale ta je tak mizerně placená, že auto se bude těžko splácet. Lidé budou z měst spíš odcházet, protože si nebudou moci dovolit ani hypotéku. Ve vesnicích se tak objeví víc lidí v aktivním věku a určitě najdou způsob, jak se domluvit, aby mohli pokrýt své potřeby a uživit se i bez každodenního dojíždění.

Budoucími proměnami se zabývalo na doprovodné konferenci e-Salonu hned několik odborníků. Petr Zlámalík ze společnosti Mastercard patřil k těm, kdo čeká, že obyvatelstvo měst se bude nadále zahušťovat, ale víc pozornosti bych věnoval realistickému zachycení dalších trendů. Jejich výsledkem je umravnění aut, kterým ta města dosud patřila. Co všechno tvoří skládačku, ze které nakonec vznikne „doprava jako služba“?

Mladá generace už s technologiemi vyrostla, považuje za samozřejmé všechno to sdílení, smsky, sociální sítě. Očekává nabídky přizpůsobené individuální potřebě. Preferuje užívání místo vlastnění, sdílenou ekonomiku a důraz na zážitky.

Objevují se noví hráči s pokročilými technologiemi, kteří umějí využívat data o chování spotřebitelů, vyjít vstříc potřebám jednotlivců, poskládat službu z různých zdrojů. Už to známe třeba z ubytování, rozvozu jídel, nákupu potravin a nově i dopravy.

Další trend – všechno přes mobil. V Evropě se tak odehrává 54 procent nákupů, v Česku 42 procent. Mobil už přebírá i většinu komunikace.

Sdílení už se taky chytlo. Se sdílením aut kdysi začínaly party nadšenců, dnes tomu dominují platformy typu Uber. Všude také vidíme volně zaparkovaná elektrická kola, která lze sdílet za nepatrný peníz odeslaný přes mobilní aplikaci. Ta nám to kolo nebo koloběžku i najde. Všechny informace běží v reálném čase, dokonce vidíte, kudy a jak k vám objednané auto jede.

Města i kraje dostávají inteligenci, začínají být „chytrá“, ale většinou tak, že něco koupí, a to něco poskytuje dílčí informační službu, třeba nabídku jízdních řádů nebo přehled parkovišť. Jiný systém zase obstará placení. Je nejvyšší čas to propojit do integrovaných řešení, kde najdete parkoviště, zjistíte, zda je tam volno a stejnou aplikací stání i zaplatíte.

Kombinace těchto prvků umožňuje, aby se uchytila ona „mobilita jako služba“. Takhle si to připravila ČSOB, jen to nakrmit daty a zprůchodnit propojení konkrétních systémů: V mobilu vám aplikace nabídne spojení z místa A do místa B v optimální kombinaci všech dostupných dopravních prostředků. Uber, tramvaj, metro, a třeba i ta koloběžka, je-li v cestě je pěší zóna. Zadáte cestu a naskočí alternativy.

Vedle toho existuje také „mobilita na vyžádání“, kde si přivoláte přímo službu. Ideální bude, když to půjde zkombinovat. Zástupci platebních služeb by uvítali (je to jejich chleba), kdybyste jedním klikem v mobilu objednali jak lístek na vlak, tak v cílovém městě půjčené auto a služby na parkovištích. Nebo lístky na tramvaj a taxi.

Musí to být jednoduché a snadné. Nesmí to být drahé. Může to narazit na odpor, protože nová levná alternativní řešení ohrožují zavedené drahé monopoly. Může to narazit na nevhodnou dobu – je příliš brzy, nebo příliš pozdě. Až to otlučené po všech těch nárazech prorazí, bude aut méně a jiných. A to je problém, který teď řeší tato země extrémně závislá na automobilovém průmyslu.

Na konferenci byli prognostici, kteří se dívají dopředu, ale mimo jednací sál jsou běžnější ti, kdo si myslí, že prošlé technologie to s námi ještě chvíli vydrží. Připomíná to pokus zastavit lavinu vyhlášením bezlavinové zóny...

Zbyněk Fiala

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

     Militarističtí dobyvatelé kosmu, zejména ze strany námi myslím většinou občanů nevoleného agresivního vojenského paktu NATO, by místo mocichtivých choutek, se měli spíše zaměřit na to jak občanům prospět ne jak likvidovat ty, kteří mají jiný světový názor, než hrstka takovýchto vychytrale  ohebných bezskurpulozních zbohatlíků, k ochraně, jejichž zájmu vlastně tito militanti slouží, když obyčejně občané pro tyto generalisismy, stále představují onen běžný kanonenfutr, který má být pro zájmy těchto naprostu hnusně sobeckých individuí obětován a nahnán na vzájemné zteče.

    Z hlediska čistě mírumilovného se především jedná se například o stále nevyřešený problém skladování elektrické energie, kdy zatím jediný výdobytek zde představují přečerpávací hydroelektrárny, kde nelze opomenout okolnost, že při jejich výstavbě dochází k  naprosté devastaci okolního přírodního prostředí,viz.odstranit vrcholek hory k postavení horní nádrže atď.

   Samozřejmě, že nelze nesouhlasit s názorem, že si my obyčejní občané za daný stav můžeme sami, lidová moudrost, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží, byla prověřena historicky. Zde ovšem narážíme na pasivitu nás obyčejného ovčanstva, zmanipulovaného do té míry, že ani k volbám se nevyplatí chodit, protože vládnoucí mocní si tyto zmanipulují jak potřebují. Natož pak se zapojit do činnosti politické strany jako obyčejný člen, tedy ne ten kdo si z politické činnosti založí živnost, jako současní straničtí papaláši z celého politického spektra, nalevo i napravo, jak jest zdeformována jejich mysl současnou propagandou, oslavující především sobecký individualismus, mantru to našich mocných. Vládnoucí zbohatlíkům naprostá politická pasivita vlastně vyhovuje a za tímto účelem vlastně i závadí například i cenzuru na internetu a likvidují obyčejná pohostinství, aby jedinci vzájemně nekomunikovali a seděli doma a dívali se na přibblou propagandu konzumerismu v televizních příjmačích. Zde udivuje naprostá arogance těchto šiřitelů jejich pravdy, kdy si každých pět let vlastně musíme kupovat nový TV příjmač či box, abychom měli údajně lepší obraz. O zvrhlých poplatcích se radší ani nezmiňovat. Santa simplicima. Tedy činnost v politických stranách by měla být altruistická, včetně placení členských příspěvků a docházení na členské schůze kde by obyčejní členové mohli ventilovat svůj názor. To mohou, ale jest jim to houby platné, protože členské základny  pro lhostejnost občanstva vymírají a vlastně souačsní papaláši si konzervují dosavdní stav a posezení u mocenských koryt, čest budiž vyjímkám.

   Prokletím současné degenerující společnosti se stal především vše objímací byznys. Kdy pod pojem špatné, lze dle těchto manů, představuje vše , na čemž nelze vydělat a prospěch představuje ne zájem společnosti, ale egoistický zisk, tedy i takové zrůdnosti jako vydělávat na cizím neštěstí, viz.kšefty ve zdravotnictví, vzmáhající se lichvářství, včetně činnost hlavních likvidátorů lidstva zbrojařů a jejich vojenskoprůmyslových komplexů, kteří se neštítí pro svůj mrzký zisk již ničeho, ani likvidace rodné jejich planety. O podobných záležitostech již bylo popsáno mnoho papíru a též zaplněny paměti PC a lze to psát stále dokola, ovšem je to marné a ještě jednou marné. Lidstvo jako takové jest poučitelné méně než mravenečci, či mikrobi, ti se nepodřezávají přírodní větvičku , na níž sedí.

luis

To pan Karel Kameník:

   Zde bych předpokládal, že autor (potažmo citovaný zdroj) tyto údaje nevztahuje k počtu (či snad objemu)
veškerých nákupů, ale naznačuje trend přesunu nákupu pomocí počítaače doma či v práci k tomu, že cestou v tramvaji, ve vlaku či v metru, nebo během večeře v restauraci
naše mladší generace utrácí a obchoduje přes mobil.
Ten trend tu je -  vždycky však bude (významná) skupina lidí, kteří z různých důvodů nebudou běžně užívat ani jednu ani druhou formu.
   Podobných tvrzení lze tolerovat více. Kupř. eufemismus "... jedním klikem v mobilu..."  je jistě nadsázka a
se stejnou nadsázkou si lze představit osobu s Parkinsonovým syndromem, jak v drkotající tramvaji, zpocenou rukou objednává (a zároveň platí a vše co k tomu patří)
dovolenou za své životní úspory - na dotykovém displeji svého mobilu.
Nicméně z pohledu trhu - převáží autorem uváděný trend.

luis

   Toto téma (které trendy se prosadí jako životaschopné a hlavně v jakém rozsahu) je jistě široké a mnohotvárné, jako život sám.
   Potěšil mne sice milý závěrečný bonmot o prognosticích, kteří se dívají (bohužel často jenom!) dopředu, a těch ostatních, kdož (z pohledu pozorovatele) zkouší zastavit lavinu vyhlášením bezlavinové zóny..., nicméně spíše bych to viděl tak (z pohledu jiného pozorovatele), že prognostici žijí ve světě prognóz a o skutečnosti se dozvídají teprve tehdy, až nastane, zatímco ti ostatní, vypadají spíše jako průzkumníci, kteří nic nevyhlašují, jen rekognoskují terén a analyzují podmínky a samotnou lavinu, aby určili prostor, kde se vlastně ani nemá šanci vyskytnout a kde je naopak si dát pozor.
   Z výměny názorů stran různých nápadů mě zaujalo:
"...Baterie totiž představují největší část hodnoty elektromobilu a málokoho lákalo vyměnit svoje nové za cizí ušlé...."
To je samozřejmé (a dalo se to předpokládat), protože podle daného business modelu tyto nové baterie kompletně konkrétní člověk zaplatil.
   Tato zmínka na margo výměnných baterií mě jen více utvrdila v tom, že "smart" by měla být nejen vozidla jako celek,
ale zejména jejich klíčové součásti - především (výměnné) baterie!.
Mám na mysli řízení životnosti režimem nabíjení a vybíjení v optimálním režimu včetně likvidace a obnovy, které prakticky vylučuje podíl člověka na stavu/živostnosti/hodnotě baterie a organizace celého "life" baterií - analogií, existujících již dnes by se našlo dost a dost.
   Z panem Fialou uvedeného hlediska sice souhlasím, že "...Nápad je to tedy nejspíš dobrý, jen přišel v nevhodnou dobu....", ale nevím, zda měl pan Fiala na mysli (jako já) rovněž předčasně( v Izraeli vzhledem k tehdejšímu technickému vývoji) , nikoliv pozdě?
   Příčiny uváděných dosavadních neúspěchů spatřuji spíše v chybném "business modelu" (BM) pro danou etapu
technického vývoje, než v reálných důvodech. Nechtěl jsem zabíhat do okrajových oblastí, ale pro vhodný funkční BM je už dnes dost inspirace. Snad něco mezi operačním leasingem pouze na baterie, mezi principy sdílení amortizace (a la poplatky za nosiče dat atp. - vždyť likvidace baterií bude jinak rovněž vážným problémem, přitom obsah -recyklovanmých- drahých kovů tvoří valnou část hodnoty baterií) a mezi principy, které se uplatňují v oboru komplexních služeb třeba v rámci kompletního pneuhospodářství vozových parků - fleet Solutions apod. - kdy finálním (agregovaným) kritériem i podstatou, potažmo cenou služby je náklad na  tkm, nikoliv třeba výška dezénu nebo životnost pneu).
   Pro ilustraci toho, jak překotný vývoj vede k častému klopýtání, aniž by se zastavil, si všimněme, že i  dnes, pokud sledujeme různé reportáže v médiích o stupni poškození, rozkradení elektrokol, elektrokoloběžek či o vysokých provozních nákladech na udržení systému sdílení v chodu, zpravidla nedochází k tomu, že je třeba opuštěna základní myšlenka (zavrhnuto sdílení), ale pokračuje hledání lepšího BM (mění se způsob služby, profinancování, participace na přidané hodnotě).
    Pokud není obchodní myšlení v souladu s  technickým, pokulhává vytváření jednotného (a tedy širokého) standardu a tím i profinancovatelnost prognózovaných záměrů i další.

Závěrem námět pro posílení představivosti "prognostiků", které jediná plní funkci chybějící zpětné vazby pro korekci jejich prognóz:
Bůhví, že si to reálně nepřeji, ale cvičný, několikadenní naprostý black-out by jednak pesimistům(průzkumníkům) z kuloárů připomněl, že na těch několik dní lze vydržet omezením dopravy elektromobily a využitím okamžitě dostupné kapacity k udržení mnoha životních funkcí společnosti (spojení, voda, potrava, bezbečnost, bydlení..),
optimistům (prognostikům) naopak, že vývoj  současných systémů ani prognózy na tyto situace nepamatuje. A to je jen jedna maličkost.
   Řečeno s panem Moskalíkem - dovolte parafrázi: strom neroste do nebe, ale má-li růst skoro do nebe,
potřebuje zpomalit růst a zpevnit kořeny, kmen i výkonnost listoví.




kameník

To Antonín Moskalyk: V zásadě s Vámi souhlasím, ale musím říci, že "pláčete na špatném hrobě". Ta tupá byrokracie, tedy především úředníci na ministerstvech často vymýšlejí hovadiny odtržené od reality jako na běžícím pásu (např. Ministerstvo ŽP obsazené příznivci CSSD a Zelených bych rozehnal). Často jsou papežštější než papež. Ale skutečným viníkem tohoto stavu jste Vy. A já. A ostatní občané. My všichni totiž volíme své poslance, kteří jsou sice často přátelští, dobře se oblékají, usmívají, ale často jsou neskutečně hloupí a omezení. A hloupý poslanec schvaluje hloupé zákony. Mohu hovořit ze své vlastní praxe. Řadu let jsem pracoval jako ajťák v samosprávě a tudíž dost viděl pod pokličku. Věc se má tak, že občané denně nadávají např. na úředníky na obci, že by mohli být při posuzování žádosti vstřícnější, trochu ustoupit (samozřejmě v jejich prospěch, ne v prospěch souseda, kterému vypouštějí na pozemek splašky). Jenže úředník se nesmí odchýlit od zákona ani o milimetr, i kdyby ten zákon byl sebeblbější. Jinak mu hrozí vyhazov nebo v horším případě kriminál. On jako poslední ozubené kolečko soukolí pouze musí do písmene vyplnit to, co mu zákon schválený poslancem, které jste Vy volil, ukládá.

klokan

  Za  jako jeden z mnoha paradoxů současného stádia až přespříliš překotného vývoje, současně i však degenerace lidské civilizace, lze považovat přímo metastázující v lidském společenství, nárust tupé byrokracie a přepřílišné regulace všeho, která omezuje přirozenou lidskou tvořivost k pouhé pasivitě přežívání. Současní totalitáři sice od sebe odvádějí pozornost poukazovaním na unifikatny myšlení dřívější, ovšem samozřejmě marně, alespoň prozatím. Kam vedou jejich nesmylná nařízení vidíme a sledujeme, debility jako zákazy kupříkladu výroby běžných žárovek, výkonnějších vysavačů, nařizování nutnosti mít  jakési průkazy energetické náročnosti budov až po opatřování nezletilých robátek občanskými průkazy, poviným čipováním chovaných pejsků atp.tyto vyslovené odpornosti přeci přímo volají do nebes. Jedná se o hloupost či lstivost, jako obvykle můžeme soudit na kombinace obou jevů, v níž zřejmě přavažuje faktor lstivosti, kdy naše nám vládnoucí elity poukazem na konání dobra pro nás z jejich strany usilují o naprosté naše ovládnutí a zotročení, jak na to ostatně poukazuje konspirační literatura, tolik současnými normalizátory a jejich služebníky dehonestovaná.

      Tolik k politickému úvodu příspěvku, který vlastně chtěl poukázat na výzmam efektivity politických i manažerských rozhodnutí, vnávaznosti na skutečnost o níž se lze dnes dočíst na internetu, že v důsledku tupého rozhodování bruselských našich vládců, upustí zřejmě automobilový průmysl od výroby ekologicky efektivnějších malých osobních automobilů, protože se jim nevyplatí a zřejmě se soustředí na výrobu obrněných transporterů. Dále pak lze poukázat na dvojsečnost využívání mobilních telefonů, dobrých to služebníků, ale zlých pánů, které jejich páni výrobci i naši páni politici, zneužívají k našemu neskonalému šmírování. Tvrzení, z jejich strany, že nashromážděná zcela protizákoně data a informace (alespoň prozatím , do uzákonění této nezákonosti, vydáním nových zákonů, které tuto pofidernost posvětí), po uplynutí dvou měsíců smažou, mohou tak vykládat posledním vrabčákům, přežívajícím ještě v křoví.

    Na závěr lze konstvovat, že zřejmě se již přiblížila na dosah ruky doba, kdy bude zdaněno vše, tedy i námi dýchaný vzduch, přírodou nám poskytovaný  naprosto zdarma, jak už ostatně lidoví prognostici předpovídali před dvaceti i více lety.

kameník

Cituji větu z autorova článku: "Další trend - všechno přes mobil. V Evropě se tak odehrává 54 procent nákupů, v Česku 42 procent." Mohl byste prosím uvést zcela jasný a nezpochybnitelný důkaz svého tvrzení, že v České republice se odehrává 42 procent nákupů přes mobil? P.S. Já osobně považuji Vámi uváděný údaj za zcela nepravdivý.

Jiří Volný st.

Každý "venkovan", který někdy musel cestovat přes Prahu poznal, že cesta vlakem, následně metrem a autobusem je daleko příjemnější než cesta autem. Pokud nemusím převážet metrák materiálu, tak se cestě autem skrz metropoli rád vyhnu. Mnohdy jde naštěstí ekologie, hospodárnost a svoboda pohybu ruku v ruce. O tom svědčí stovky jízdníh kol zaparkovaných například před pardubickým hlavním nádražím, ale i jinde. Osobně jsem tam dojížděl na kole, za každého počasí, dvakrát týdně a ještě jsem to považoval za dobrý prostředek k udržení vlastní kondice. Pokud je něco tak levné jako například starší jízdní kolo, ale i ceny nových elektrických jednostopých přibližovadel nejsou nikterak astronomické, tak není příliš důvodů je sdílet. Existují-li dvě možnosti, tedy vlastnit ekologické přibližovadlo a sdílet totéž, pak existuje nespočet jejich kombinací.