Odešla hokejová legenda

zabrodsky
23.3.2020 11:48
Pondělní české noviny i servery byly plné úvah a článků týkajících se úmrtí velké hokejové legendy, Vladimíra Zábrodského. Dnes už není mnoho pamětníků, kteří by mohli hovořit z vlastní zkušenosti o jeho velkém hokejovém umění. Já sám jsem ho viděl jenom jednou jako chlapec, kdy legendární “Šéf” nastoupil v dresu hokejistů Bohemians, kde našel přechodně nový hokejový domov. Na tenhle hokejový zápas mě tehdy dovedl můj otec, který byl jeho velkým obdivovatelem. Vzpomínám si, že pokud hrála Sparta velmi příležitostně na starém “Zimáku” na Štvanici, tak můj otec zamířil na stejné místo jako vždycky v letech, kdy ještě Sparta nehrála své zápasy ve Sportovní hale v Holešovicích. Dobře si pamatuji, jaká to byla fandovská pospolitost. Ti lidé měli společné vzpomínky, tedy ty hokejové, fotbalové a a obecně sportovní. A jejich velikým a nedostižným hrdinou byl Vovka anebo Šéf, jak mu důvěrně a s obdivem všichni říkali.

Něco podobného jsem zažil jen mezi fotbalovými fanoušky (kromě nejzarytějších fandů Sparty) v případě fenomenálního útočníka Slavie a národního mužstva Josefa Bicana. Bicana jsem měl možnost vidět jenom jako fotbalistu v dresu “starých pánů”, což dávalo přeci jen určitou možnost si představit přeci jen jeho velké umění v době jeho nejvyšší sportovní výkonnosti, kdy byl možná o 30 kg lehčí, atleticky skvěle vybavený (uměl stovku zaběhnout za 10,8 vteřin) a technicky naprosto vytříbený. Přiznám se, že Zábrodského zápas v dresu Bohemians si příliš nevybavuji. Na “Zimáku” byla zima a mě zajímali více brambůrky a buřty, než-li hokej. 

Zábrodský se dožil 97 let. Po své emigraci do Švédska v roce 1965 si dokázal vytvořit novou existenci ve své nové vlasti. I to svědčí o jeho mimořádných schopnostech prosadit se v novém, nepříliš mu známém prostředí. Zajistil slušnou životní úroveň sobě i své rodině. 

Nemá smysl, abych opakoval všechny superlativy, které se objevily v dnešních novinách. Dvojnásobný mistr světa, nositel stříbrné olympijské medaile z hokejového turnaje, šestinásobný vítěz československé hokejové ligy, z toho čtyřikrát s LTC a dvakrát se Spartou. Byl fenomenálním střelcem a v před pár lety uskutečněné anketě o historicky nejlepšího hokejistu Česka všech dob se dostal na třetí místo za D. Haška a J. Jágra. A pokud by se  sestavoval první útok české reprezentace všech dob, byl by jeho centrem právě Zábrodský spolu s křídly Jaromírem  Jágrem a Jiřím Holíkem. Tedy skvělá, ba ta nejlepší hokejová společnost.

Trochu trapnosti ovšem do jinak vesměs velmi pozitivních nekrologů vneslo pár  bulvárních žurnalistů. Tito lidé vycházejí z vyjádření někdejšího (už před pár lety zesnulého)  spoluhráče Zábrodského z národního mužstva, mistra světa z roku 1949 Gustava Bubníka, který po sametové revoluci obvinil Zábrodského, že měl snad mít prsty v zatčení čtrnácti  členů čs. hokejové reprezentace před třiceti lety. Je pravdou, že V. Zábrodský mezi zatčenými, ani odsouzenými  nebyl, neboť prostě nebyl přítomen v restauraci, kde se jejich zatčení uskutečnilo. A kde se jeho  spoluhráči poněkud hlučně s ohledem na tehdejší poměry komunistické diktatury, tzv. protistátně bavili. Zábrodský v té době byl čerstvě otcem a podle všeho zrovna nevyhledával častou účast v restauracích a popíjení se svými spoluhráči. Prostě dbal na svoji životosprávu a byl rád s mladou rodinou. Ostatně toto, tedy označení někoho nepohodlného za spolupracovíka Státní bezpečnosti bylo častou praxí  StB nebo také sovětské NKVD. Vedle toho je potřeba vidět možná ještě dva rozměry problému. Čs. hokejový tým byl v té době nejlepší na světě mimo Kanadu, byl v zemi nesmírně populární. StB však vlastně v každém oboru činnosti vyhledávala populární osobnosti a tyto se snažila zničit. Je to běžná praxe diktatur, že se snaží likvidovat jedince, kteří  vysoce převyšují společenský průměr a mohli by být jakýmsi “ohniskem” společenského odporu. Ostatně tehdy vládnoucím komunistům, jak hokejistům LTC prozradil jinak velký fanda hokeje, tehdejší předseda vlády Zápotocký, byla StB trvale v patách a věděla např. o záměru části týmu LTC před Vánocemi roku 1949 na Spenglerově poháru ve Švýcarsku zůstat v emigraci. Hráči se ovšem ke své vlastní škodě vrátili. 

Gustu Bubníka jsem poznal někdy před dvaceti jako poslance ODS a myslím, že jsme si dobře rozuměli. Měl jsem ho vždycky za dobrého a čestného chlapa, ale po svém zatčení v roce 1950 byl mučen, bit vyšetřovateli  StB a při  zinscenovaném soudu dostal 14 let, z nichž si podstatnou část také odseděl. Vrátit k hokeji se mohl až po letech, kdy už pochopitelně jeho výkonnost byla za zenitem. Naopak Vovka si žil slušně i v té době, kdy Bubník strádal v kriminále a zatrpknul. Považuji tedy toto Bubníkovo vyjádření vůči Zábrodskému, za obvinění,  které nemělo žádný racionální základ. Nikdy nebyl předložen žádný dokument z dílny StB, který by spolupráci Zábrodského s StB při  zatčení jeho spoluhráčů dokládal. A hlavně není žádné logické vysvětlení, co by tím Zábrodský vlastně měl získat. Celou věc tedy považuji za nespravedlivé osočení Zábrodského, které vzniklo nejspíš v dílně StB. Anebo v tom měla dlouhé prsty, jak naznačuje ve své knize pamětí Zábrodského spoluhráč Konopásek sovětská NKVD podnícená zájmy sovětských trenérů Tarasova a Černyševa, kteří takto chtěli odklidit své největší možné konkurenty v boji o světové prvenství. Připomeňme, že v roce 1954, při prvním vystoupení sovětských hokejistů na MS v hokeji Sověti fenomenálním způsobem zvítězili. Jak by asi vypadal zápas mezi naším  národním týmem, pokud by mohli nastoupit i všichni zavření hokejisté se Sověty? Ostatně, poznal jsem v životě podobný příběh. 

Můj osobní přítel Přemysl Janýr působil v letech 1968-1989 v emigraci v Rakousku a získal už po pár letech svého exilu významnou pozici v tiskovém odboru úřadu spolkového kancléře Bruna Kreiskyho. Byl vlastně jeho velmi blízkým spolupracovníkem. Po roce 1977, po vzniku Charty 77, šla významná část finanční pomoci českým exulantům z Rakouska  právě přes Přemysla. Byl tedy v hledáčku StB. Jeho mimořádnou pozici v úřadu kancléře a jeho prestiž v rámci rakouské scialistické strany si řada lidí, zejména z řad české emigrace, nedokázala logicky vysvětlit. Češi, a to i když žijí  v cizích zemích, rádi věří, že za úspěchem jejich krajana je nějaká lumpárna. Ještě v době, když už jsem jezdil v devadesátých letech  na vídeňskou radnici jako člen pražského zastupitelstva a později jako náměstek primátora Prahy mě řada vídeňských soc. dem. soudruhů sdělovala, že Přemysl Janýr byl agentem StB. Reagoval jsem na to, že je to urážlivá nehoráznost. 

Někdy v průběhu devadesátých let se Jiří Horák s Přemyslem Janýrem rozhodli navštívit v té  době  právě otevřený archiv StB v Pardubicích. Vrátili se oba s očima navrch hlavy. Byli šokováni tím, kdo všechno z jejich přátel je zrazoval. Byli zcela konsternováni. Řekl jsem jim jenom suše, že být na jejich místě, na celý archiv StB bych se vykašlal a měl bych lehčí spaní. 

Myslím, že se Zábrodským je to podobné. Vzhledem k tomu, že Zábrodský ovšem byl povahově jiný, házel věci spíš za hlavu a nechtěl se patlat v minulosti, tak bych si tipnul, že Vovka do Pardubic nejel. Prostě život před rokem 1965 byla pro něj již definitivně uzavřená kapitola. 

 

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Yarmil

To bych tady nečekal,psát o zemřelém muži v ženském rodu,proboha,chodil autor do 3.třídy základní školy? Tohle považuji za hanobení památky zesnulého.