Petr Dimun: Nerušit!

obrazek
5.12.2013 10:36
Pokud kdy měl lustrační zákon smysl, pak je to právě dnes, když hrozí nástup elitního normalizačního komunisty, který využil své kontakty a vazby z minulosti v podnikání, člověka důvodně podezřelého ze spolupráce s StB, do vlády.

Jde o přežitou záležitost, ale my rušení zákona nebudeme iniciovat, aby to nevypadalo, že to děláme kvůli Andreji Babišovi“, prohlásila pro aktuální vydání časopisu Týden první místopředsedkyně politické divize Babišova Agrofertu Věra Jourová. Těžko by se hledala lepší věta, která by vystihovala tak dokonale čistý populismus hnutí ANO.

Všichni přece vidíme, že pokud se jako první věc při jednání potenciálních vládních stran řeší otázka lustračního zákona, respektive zákona o státní službě, je to právě a jen proto, aby se odstranila tato překážka pro účast Andreje Babiše ve vládě. Tvrdit něco jiného je urážlivé vůči české veřejnosti.

Drzost představitelů politické sekce Agrofertu je však bezbřehá: Andrej Babiš, klasický příslušník tzv. normalizační šlechty, veřejně tvrdí, že byl obětí komunistického režimu a studentům vypráví, že studoval vysokou školu proto, aby se naučil cizí jazyky a mohl pak utéci z komunismu do kapitalistické ciziny.

Tohle říká člověk, který za vysokoškolských studií absolvoval několikeré dlouhodobé stáže v nekomunistickém zahraničí a v roce 1985 odjel jako delegát podniku zahraničního obchodu do Maroka. Příležitostí pro útěk měl tedy mladý Andrej Babiš dost a dost. Andrej Babiš se však do komunistického Československa vždy vracel.

Připomíná mi to příběh jednoho pražského hoteliéra, který už za komunistů dělal provozního vyhlášeného podniku v centru Prahy. Ten se připletl k únosu letadla do tehdejšího západního Německa, a když dostal nabídku od německých orgánů setrvat a požádat o azyl, zhrozil se a k údivu všech nabídku odmítl s tím, že by byl blázen, vždyť má v Praze hotel!

Divím se sociální demokracii, že pomáhá politické divizi Agrofertu vybírat holýma rukama tuto normalizační jímku a přebírá za to veškeré politické náklady. Když dnes Bohuslav Sobotka říká podobně, jako lidé z ANO, že se lustrační zákon přežil, sluší se mu připomenout, že to byl on, kdo ještě v roce 2005 odmítl návrh tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka na zrušení lustračního zákona.

Pokud kdy měl lustrační zákon smysl, pak je to totiž právě dnes, když hrozí nástup elitního normalizačního komunisty, který využil své kontakty a vazby z minulosti v podnikání, člověka důvodně podezřelého ze spolupráce s StB, do vlády a možná dokonce na klíčový post ministra financí.

Rušit ho je plivancem do tváře nejen obětem komunistického režimu, těm pár stovkám „chartistů“, jak je skoro s opovržením jmenuje Andrej Babiš v rozhovorech, ale také i mnoha tisícům funkcionářů KSČ-šedých myší režimu, na něž lustrační zákon dopadl a oni, byť jejich role byla podružná, nemohli působit v jakýchkoliv veřejných funkcích. Jak k tomu přijdou tváří v tvář komunistickému baronovi Babišovi? Oni nemohli a on jen luskne, pustí pár milionů, koupí si herce, novináře, umělce a následně i voliče a hnedle je vše jinak?

ČSSD se nesmí stát služkou Andreje Babiše. A to z mnoha, včetně principiálních, důvodů. Strana-firma v čele s miliardářem je přece z podstaty naprostý opak toho, co představuje a programově prosazuje ČSSD, kvůli čemu tato strana existuje.

Dělají-li dnes politici ČSSD obhájce Andreji Babišovi a jeho politické divizi Agrofertu, šíří-li lež v podobě tvrzení „vždyť o estébácví Babiše věděli voliči před volbami“, když Babiš a jeho lidé ve volební kampani jeho estébáctví popírali a tvrdili, že je to účelová lež, je to smutný pohled. Obávám se, aby pak po volbách evropských a komunálních nebyl ten pohled ještě smutnější.

(text byl publikován v Deníku Referendum)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.