Pogrom Židů za “demokratického” Turecka - II

ataturk pahlavi
8.2.2018 09:20
S událostmi v posledních pěti letech se svět jakoby tzv. probudil a ptá se, jak je to vlastně se sekularitou Turecka.

Téměř všichni “analytici” z Evropy, ale i z části USA “současný” stav Turecka propojeného na turecko -islámskou ideologii vůči ostatním náboženstvím, jednohlasně svádějí na Erdogana, což je fatální chyba pramenící z neznalosti novodobých tureckých dějin a ještě k tomu se na jejich nevědomosti podepsala víc jak půlstoletí trvající masivní propaganda západu o Turecku, ovšem výlučně kvůli členství Turecka v západních politicko – vojenských institucích.

Nelze věřit tomu, že by odborníci Evropy a USA skutečně neznali nekompromisní a často nelidský postoj Turecka vůči svým menšinám jiných náboženství od založení Turecké “republiky” až do současnosti. Pro pochopení současné politiky Erdogana zaměřené proti transatlantické civilizaci se stačí podívat na novodobé dějiny této země a jejich diskriminační – perzekuční politiky vůči neislámským – netureckým menšinám.

A proto se společně letem podívejme na novodobou historii „moderního sekulárního Turecka“ a nyní konkrétně na osud Židů v Turecku .

Nebude to jen jeden krátký článek, do kterého nelze zahrnout všechny zrůdnosti, kterým byli Židé vystaveni za “sekulárního, demokratického” Turecka, ale ujišťuji vás, že nebudete litovat, co čtete.

Chronologicky období Atatürka:

10 květen 1934

Šefideolog turko-islamistů v tehdejším Turecku, kde vládla jedna strana, jeden národ, jeden jazyk, jedno náboženství a jeden vůdce Cevat Rıfat Atilhan demonstrativně, aby nalákal vetší sympatie nacistického Německa, rozdával se svými “lidmi” všem studentům istanbulské univerzity osobně hitlerovský křiž a nařídil, že ho musí všichni studenti povinně nosit. Jen připomínám, ze Istanbulská universita tehdy byla nejvýznamnější universita Turecka vůbec.

22 květen 1934

Někteří židovští intelektuálové ve své naivitě napsali oficiální žádost adresovanou turecké vládě, aby turecká provládní či vládní časopis “Národní revoluce” přestala s nenávistnou kampaní vůči tureckým Židům.

25 květen1934

Židovská komunita v Turecku ze zoufalství a ze strachu z přicházejících pogromů se obrací oficiálně jako občané Turecka osobně na předsedu vlády Ismet İnönü a na minstra vnitra Şükrü Kaya se žádostí o poskytnuti státní ochrany před útoky tajemnými silami vyhecovaných davů… nikdy nedostanou odpověď….

14 červen 1934

Na to turecká vláda ale následně odpovídá po svém, a sice přijetím ostudného, fašistického zákona především proti Židům a jejich majetku.

Zákon začíná citací: “tento zákon je schválen, aby byl dosazeno aby se v zemi mluvilo jedním jazykem, jedním myšlením, jedním a stejným ctěním a vědomím a to především pro islámskou vlast a proto:

a) zestátňujeme oblasti, kde turecká kultura je v menšině

b) zestátňujeme všechny oblasti a kraje, kam by mohli byt přesídleni ti, kteří představují tureckou kulturu

c) zestátňujeme všechny budovy, zařízení včetně domů a továren těm, kteří nejsou mohamedáni a ty budou sloužit našemu zdravotnictví, kultuře, politice, armádě a gendermerii.

9. paragraf tohoto zákona pak říká:

“o těch, o kterých budeme mít pocit, že představují zpravodajské riziko musí být okamžitě vystěhováni do vnitrozemí Turecka, je k rozhodnutí, kdo a kam bude vystěhován zmocněno ministerstvo vnitra Turecka

Paragraf 11 stejného zákona říká:

” ti, kteří nemají turečtinu jakou mateřštinu, nemají právo vytvářet mezi sebou nové čtvrti, nové vesnice, nové pracoviště, nové umělecké sbory či spolky, nové učiliště a nemají právo své řemeslo, svoje profese či společnosti přenechat svým potomkům, příbuzným či lidem stejného původu”.

21 červen 1934

Turecká vláda vydává zákon o příjmeních:

Všechny menšiny žijící na území Turecka museli přijmout jim přidělené turecké příjmení atd. To byli Židé, Kurdové, Arméni, Řekové, Asyřané, Romové, prostě všichni. Začala další vlna turkofikace všech menšin v Turecku, která přetrvává do dnešního dne. Je výjimkou, aby přece někdo z těch menšin prosadil u tureckých úřadů své prapůvodní příjmení….. Ano, v posledních letech se některým díky úplatkům možná podařilo pár jedincům přijmout původní příjmení, ale ten zákaz platí. To nařízeni se netýkalo jen lidských jmen, ale též jmen hor, skal, potoků, zvířat, rostlin ale i kytek …..

Hned po tomto zákonu mnoho Židů žijících v evropské části Turecka, to jest blízko řeckým a bulharským hranicím, pod záminkou zpravodajské činnosti byli přesídleni do středoanatolských stepí.

21 červen 1934

Ve městě Dardanely, kde tehdy zelo téměř 1500 židů, začaly útoky na židovské obchody, před těmito obchody stáli “neoficiální” strážci, kteří nedovolili vstup občanů do těchto obchodů a krámků a na dveřích domů Židů nalepili výhrůžnou výzvu, aby okamžitě opustili město, že jinak budou zavražděni.

25 červen 1934

Všichni Židé Dardanel a města Gelibolu opouštějí města a je jim dovoleno si vzít jen osobní věci …. Stejný den “čistě náhodou” přichází do města s potleskem a jásáním fanatizovaných loupežnických davů turecký prezident, otec všech Turků Atatürk s iránským Šachem Riza Pehlevi…jako dobyvatelé…

Jeden ze svědků popisuje příchod “otce tureckého národa” Atatürka právě v onen osudový den do města, kde židovští obyvatelé jsou nuceni ten den opustit město, těmito větami:

“…dav jásal nad příchodem Atatürka výkřiky “ať žije věčně!” a Atatürkovo auto zastavilo mezi jásajícími davy a vystoupil z auta sebejistě, jako snad nikdy předtím, a s jeho vystoupením z auta se dav dostal do stavu vrcholu své extáze. Atatürk si užíval ten pocit obdivovaného, obdarovatele bohatství svým soukmenovcům a chodil mezi nimi a na chvíli se zastavil a v ten okamžik jeden občan se utrhnul a běžel k němu, jeho ochránci ho chtěli zastavit a Atatürk, který dle všeho myslel, že se jedná o jeho obdivovatele, nařídili, aby ho ochránci pustili k němu a tím oni ho pustit museli.

A tento rozčarovaný občan si klekl na zem a zvedl obě ruce k nebi a Atatürkovi zoufale řekl:

„- Můj pašo, pro boha živého, oni nás vyhání z našeho vlastního města? Kam máme jít? Co máme bože můj dělat?“

Atatürk hned věděl, o koho a oč se jedná a co po něm chce, ale přesto se ho ironicky, posměšně ptal:

„- Kdo jsi?

– Můj svatý pašo, jsem Dardaleský místní žid Avram Palto

– A kdo pak Vás vyhání? Vláda? Zákony? Policie? Gendarmerie? Tak mi to řekni! „

Tento židovský občan Dardanel, který měl přijít onen den o všechno a musel opustit své vlastní město v tom stavu zoufalství odpověděl:

„- Ne můj všemocný Pašo, lid nás vyhání! „

A Atatürk se začal smát a s přísným pohledem pak odpověděl:

„- Tak když je to lid, tak se nedá nic dělat, lid kdyby chtěl, vyžene i mně „ a vrátil se ke svému autu, kde měl svého hosta iránského Šáha….

29. červen 1934

Americký velvyslanec Robert P. Skinner píše na své ministerstvo ve Washingtonu “všichni židovští obyvatelé Dardanel, Silivri a evropské části Turecka, jsou vyhnáni mimo svůj region, turecká vláda neodpovídá na naše dotazy tykající se toho vyhnanství a asi se Turecko chystá do oblasti posílat i vojsko”….

 

Na snímku  Mustafa Kemal Atturk a Réza Oáhlaví, 

uzunoglu
MUDr. Yekta Uzunoglu (1953) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny. Mimo svých profesí se celoživotně angažuje jako kurdský aktivista, spisovatel a překladatel: Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny V roce 2006 obdržel cenu Františka Kriegla.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.