Požár Notre-Dame je pro Macrona přímo dar z nebes…

macron napoleon
18.4.2019 12:42
Politika často požívá cynické nástroje, jak má na sebe politik upozornit. Porošenko nedávno vyvolal pomalu válečný konflikt proti Rusku v Kerčském zálivu s cílem posílit obraz Ruska coby nepřítele a sebe coby jediného politika, který Ukrajince před ním zachrání. Ještě že po důrazném telefonním rozhovoru s Macronem, ve kterém řekl kategorické Ne dobrodružství, Merkelová po počátečním váhání odmítla vyhovět viceprezidentu Pencovi vyslat do Azovského moře vojenská plavidla proti Rusku. Macronovi naopak spadla nyní do klína katastrofa požáru snad největší francouzské památky v její historii. Byl nejvyšší čas.

Všichni víme, jak Emanuel Macron zazářil jako světlonoš nové jednotné (čti centralizované) Evropy (čti EU), který získal srdce všech probruselských stoupenců svými odvážnými plány na její přebudování, mohutnou integraci a eliminaci vše pochybujících (zejména zemí V4). Postupně se ale jeho koncepce zadrhávaly, mimo jiné i proto, že Angela Merkelová coby členka tandemu Německo-Francie politicky oslabila ve své vlastní zemi a raději sama nastavila krk a oznámila, že se vzdává funkce předsedkyně strany a že v příštích volbách do Bundestagu již nebude kandidovat. Je samozřejmě kancléřkou, ale o slovo se průbojně hlásí nová předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová, která velmi tvrdě naložila s posledním celoevropským vzkazem Emanuela Macrona evropským voličům až na hranici jeho zesměšnění.

Když do toho přišly vnitrostátní neúspěchy a mnohaměsíční protesty hnutí žlutých vest, zdálo se, že v podstatě Macron dohrál. Ukázal se neúspěšným bojovníkem za globalizaci a novou Evropu a snad ještě neúspěšnějším pokud se týče vládnutí samotné Francii.

Mám rád Francii. Za mého útlého mlada jsem obdivoval Charlese de Gaula, ve středním věku jsem si vážil Francoise Mitteranda. Naopak mě dráždil svými činy Sarkozy a nudil svou leklostí Hollande. Arogantní a megalomanský Macron byl a je všechno jen ne můj šálek kávy. Není to už Francie mého mládí, ale stále mám k ní kladnější vztah než k jiným evropským zemím.

Při svém projevu po požáru nasadil Emanuel patetický hlas a sliboval. Konečně byl alespoň na chvíli francouzským prezidentem.

Zřejmě i bude donucen vrátit se k francouzským tématům. Notre-Dame nezrekonstruuje do pěti let, to ví každý. Ale pokud se alespoň vrátí k tomu, co chtěl říci ve svém projevu, který na poslední chvíli byl odložen a sníží daně středním vrstvám, zvýší důchody a konečně sníží nezaměstnanost, mělo by jeho prezidentství pro všechny Francouze a i pro nás, kteří Francii máme přese všechno rádi, alespoň nějaký smysl. Zatím nemělo…Jen pro Boha, ať zase nemyslí evropsky. Jeho nesmysly už ani jeho evropští političtí kolegové moc poslouchat nechtějí.

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.