Pragmatik ze všeho dokáže vytěžit pro sebe moc

husak bek 1
6.9.2018 09:35
Kniha o historii čtyř doslova mezních proměn v životě Gustáva Husáka (I. část)

Monografie Michala Macháčka Gustáv Husák, [i] kterou pokřtilo pražské nakladatelství Vyšehrad koncem loňského listopadu v literární kavárně ve Wiehlově domu na pražském Václavském náměstí, byla na Slovensku prohlášena 31. ledna nejúspěšnější knihou roku. Bylo tomu v anketě časopisu Slovo, který založila pod titulem Nové slovo shodou okolností osobnost, jejíž proměnlivé osudy dílo zachytilo. Stalo se tak v průběhu Slovenského národního povstání, mezi jehož vůdce patřil a z kterého se odvíjely všechny jeho následující osudy, ať už jeho moc vládnout nad druhými, nebo devět let kriminálu. Po té, co byla Husákovi k 15. výročí osvobození ČSSR z „nacistické ochrany“ prvního Slovenského štátu udělena po řadě odkladů milost, znovu jej také – arci jen ve formě federace a až osm let poté, za Československého jara – obnovil. [ii]

Autor se osobností Augustína (Gustáva) Husáka, [iii] zabývá již déle než deset let. [iv] Podrobně sledoval jeho dětství, které prožil v rodné Dúbravce. Tam chodil do římskokatolické obecné školy. Další studia jej přivedla do nedaleké Bratislavy na Masarykovo státní reálné gymnázium a posléze na Právnickou fakultu Univerzity Komenského. Již za studií patřil mezi levicově orientované chlapce či mladé muže, třebaže například ještě jako gymnazista docházel na školní mše i hodiny náboženství, [v] a poté přebýval celý svůj první akademický rok na internátu Svoradov, kam byli studenti přijímáni jen na doporučení kněze, katechety či katolických spolků , [vi] což bylo pro něho výhodné finančně. Mezi nejvýznamnější spolužáky GH patřili budoucí zpěvačka Mária Kišoňová [provdána Hubová byla matkou herce a režiséra Martina Huby], hudební skladatel Dezider Kardoš či právník Anton Rašla, zvaný Džugo, se kterým pojilo Husáka přátelství [i když studoval o ročník výš]. [vii]

Se vstupem na vysokou školu se stal G. Husák členem i vedoucím funkcionářem Spolku socialistických akademiků a vstoupil do KSČ. Z funkcí ve Svazu slovenského studentstva si odnesl kolegiální vztahy s řadou budoucích představitelů slovenských politických stran. [viii]

Na jaře 1935 se seznámil také se svou životní láskou – Magdou Lokvencovou, i když ta v té době studovala v oktávě státního dívčího gymnázia Karla Kuzmányho v Bánské Bystrici. Svaz slovenského studentstva vyvíjel totiž osvětovou činnost také na středních školách, a tak Husáka tam vyslala středoškolská komise v březnu 1935 přednášet. Po přednášce sme si sadli v menšom kruhu, a tak sme si padli do oka . Potom sme si písali a navštěvovali sa, cituje Michal Macháček Husákovu vzpomínku, jak ji cituje politikův dvorní historik Viliam Plevza. [ix] Husáka zaujala Magda nejen svou krásou, ale i inteligencí.

Jedním z problémů monografie je fakt, že její autor sleduje všechny události jen z hlediska Gustáva Husáka; a tak například o Magdě se dovíme z celé knihy jen soubory, kde působila, ale ani o jedné z jejích inscenací. Mohl to ovlivnit i fakt, že když v červenci 1935 Magda Lokvencová odmaturovala, ač se zajímala o divadlo, šla nakonec studovat práva. Nedůvěřovala přece jen tolik svému nadání, a tak se k vysněné herecké kariéře vrátila až o 10 let později, kdy se stala herečkou i uznávanou divadelní režisérkou. Studiu na konzervatoři se mohla věnovat až po promoci práv [v r. 1940] a při zaměstnání. Působila ponejvíce na Nové scéně v Bratislavě. [x] Po zatčení svého manžela musela tento soubor na čas opustit, pracovala v různých muzeích a v souborech mimo Bratislavu [Košice, Zvolen aj. ]. I když byl na ni vykonáván tlak po celou dobu manželova zavření, aby se s ním rozvedla, vyčkala až jeho návratu. Celou dobu se snažila žádat všechny vrcholné muže KSČ [Zápotockého, Novotného i Širokého, který stál celý ten čas v čele KSS] o milost nebo revizi procesu s Husákem. Nakonec byl propuštěn až v květnu 1960.

Během manželova věznění se sblížila s kolegou, hercem činohry SND Ctiborem Filčíkem. V září 1960 se s Gustávem Husákem rozvedli, ale dál museli žít společně všichni tři i s oběma syny Magdy a Gustáva Husákových. 18. prosince 1965 měla premiéru vynikající inscenace Magdy Lokvencové: byla to hra Ďábel a pán bůh, kterou napsal Jean-Paul Sartre a v níž stěžejní roli Goetze vytvořil Ctibor Filčík. [xi] Měsíc po ní, 17. ledna 1966 umírá tvůrkyně této inscenace [kterou převzala tehdy i ČSTV] na krvácení do mozku. Teprve za půlroku jí mělo být padesát let.

Muž budoucnosti se ohlíží po své minulosti

Mužem budoucnosti se stal Gustáv Husák až 10. května 1960, kdy mu byly předány jeho osobní věci, po devíti letech a třech měsících propustili z kriminálu. [xii] Michal Macháček připomíná, že týž den večer se uskutečnila sešlost, na níž svého bratra přišli přivítat sourozenci. Radostnou událost narušovala nezodpovězená otázka , kterou ukončil rozvod manželství Magdy a Gustáva Husákových dne 22. září 1960. [xiii]

Jako ve vězení, zůstával i nadále Gustáv Husák stoupencem marxisticko-leninské ideologie, i když vedle rozpadu manželství musel řešit především své živobytí. Až do roku 1963, kdy se dočkal právní a stranické rehabilitace, směl pracovat pouze v podružných a ne právě slušně placených povoláních. Po propuštění byl zařazen jako nekvalifikovaný dělník-balič v zakázkovém závodě Vkus při platu 800 Kčs měsíčně.[…] jednalo se o vyhlášený krejčovský salon, do něhož docházela zámožná klientela, tj. zejména vyšší komunističtí funkcionáři, není se čemu divit, že Husákovi takové zařazení nevyhovovalo a úspěšně požádal Karola Bacílka o přeložení . [xiv] [V tom mu paradoxně pomohlo, že se v Leopoldově vyučil na zámečníka, a tak nalezl již počátkem června místo při výrobě drobných kování pro Pozemní stavby]. Teprve koncem roku 1961 mu bylo dovoleno povýšit, aby jako právník vykonával agendu referenta hospodářských smluv v podnikovém závodě Stavovýroba. Finančně si polepšil – jeho plat dosahoval až 1 800 Kčs. [xv]

Jak tedy vězení Husáka změnilo, zdali vůbec ? Stal tvrdším a obezřetnějším člověkem, snad také byl u něho posílen pocit vyvolenosti. „ Z vězení propuštěný Husák se podobal spíše než demokratickému politikovi silné politické osobnosti , která je přesvědčena o svém mesiášském poslání a chce od moci odstranit darebáky a hlupáky , aby pak sama předvedla, jak se správně politika dělá,“ cituje Michal Macháček významného novináře z reformních let šedesátých Jiřího Lederera. Husáka iritovalo, že mezi svými nepřáteli nalézal stále tytéž lidi, kteří se mu mstili jednak za své odstavení, kdy se po r. 1945 ve státních orgánech Slovenska soustředili ve vzájemné spolupráci politici, kteří se necelý rok před tím, v létě 1944 postavili do čela povstání. Mnozí z nich Husákovi stále zazlívali – bez ohledu na objektivní překážky, které střet se státní mocí Slovenského štátu přinášel –, že je odstavil z možnosti na této příležitosti těžit své šance a nezajistil jejich osvobození z nitranské věznice. A plno těchto funkcionářů z 50. let, jako byli ministr a strůjce zemědělské reformy Julius Ďuriš [jenž vystřídal Gustáva Husáka v čele Sboru pověřenců, když byl v r. 1950 nařčen z buržoazního nacionalismu], předseda vlády Viliam Široký, I. tajemník ÚV KSS Karol Bacílek či tajemník ÚV KSS Pavol David si vybudovalo kult osobnosti a je stále na vedoucích postech. Jednak většinu z nich považoval v porovnání se sebou za neschopné, jednak jim právem přičítal odpovědnost za svá krušně prožitá léta v kriminálech . [xvi]

Autor monografie přidává ke své úvaze, jak se změnil Husák i úvahu, jak se změnila společnost. Volí k tomu jeho slova, třebaže Gustáv Husák si pamatoval svět v letech čtyřicátých a padesátých, svět ideologické bigotnosti, strmých sociálních sestupů, ale i vzestupů či budovatelského nadšení. Mnoho se však za uplynulá léta změnilo. Slovensko bylo značně industrializováno a životní úroveň se zvýšila. Do produktivního věku se již dostávala generace, která válku vědomě neprožila a disponovala tedy rozdílnými zkušenostmi a hodnotami. Vize brzkého příchodu komunismu byla zastíněna soupeřením se Západem v technickém pokroku a hospodářské produktivitě. V Československu se utvářela konzumní společnost, která toužila dle západních vzorců po materiálním blahobytu . [xvii]

Kde vidí Husák cestu z uvedeného vědomí rozporu v životě společnosti? Cituje jeho názor z posledního čísla Kultúrného života, které vyšlo v roce 1966: „ Svět išiel ďalej, zaostal si, musíš sa učiť. Třeba zúžiť nielen nohavice podľa novšej módy, ale aj meniť kritéria. […] Ľudia žijú materiálne lepšie, vidno to na každom kroku, ale predsa sa ti zdá, že čosi s nimi nie je v poriadku .“[…] Podle Husákova úsudku lidé zpohodlněli, uzavřeli se do vlastních světů, individualizovali se a utíkali od zodpovědnosti za celospolečenské dění, jeho mysl si udržela poválečný budovatelský étos . [xviii] Naproti tomu v jednom z prvních článků, které Husák po svém návratu z Leopoldova publikoval [a bylo to až v listopadu 1963 a ten článek věnoval oslavě výročí VŘSR], hlásá: „Budúcnosť patrí komunismu.“ Pro řešení rozporu mezi těmito dvěma názory hledal autor monografie vysvětlení u neuropatologa Františka Koukolíka: „ Lidskou přirozeností je harmonie myšlenek a řešení myšlenkových rozporů racionalizací; pokud nastane naprosté selhání předpovědi, které plyne z libovolné víry, u velkého podílu „věřících“ je víra posílena, tím víc, čím byla hlubší .“ [xix]

Záhy po svém návratu z kriminálu zažil Gustáv Husák další omezení práv Slovenska v rámci ČSSR. Přinášela je státoprávní reforma Antonína Novotného, kterou provázel „schöne Tony“ namyšlenými frázemi o dovršení výstavby socialismu u nás, což kromě dvojího SS v názvu státu provázela pěticípá hvězda namísto královské koruny na hlavě českého lva a tři plameny zbojnické vatry namísto cyrilo-metodějského kříže. Byl to doslova paradox, protože plameny, které měly symbolizovat Slovenské národní povstání, mu ukradly jako loupežníci jeho obsah. A tak pravomoc Slovenské národní rady byla minimalizována a Sbor pověřenců zrušen. Vasil Biľak, jenž pracoval jako pověřenec školství a rychle stoupal ve funkcionářské hierarchii, byl kvůli tomu s předním reprezentantem slovenských komunistů v Praze : „ Strechaj bránil Zbor poverenikov, jako náhle mu prisľubili, že bude predsedom SNR a že bude kandidátom politbyra, tak dal súhlas ,“ [xx] vzpomínal Vasil Biľak na cestu, která provázela počátek jeho kariéry.

15. května 1963, měsíc poté, co byla Husákovi vrácena legitimace KSČ, byl přijat jako vědecký pracovník Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd; a mohl i veřejně publikovat své názory. Další likvidace práv Slovenska v rámci ČSSR, která jej přivítala ve světě jeho osobní svobody [a tedy i možnosti zvolit si dílo, na kterém bude pracovat] jej znovu přivedla k události, které se účastnil a jež stála na počátku rozhodnutí, jak založit státoprávní instituce, aby země zajistila svým občanům maximum práv při správě této části státu. Tak začal Gustáv Husák na jaře 1963 psát a v srpnu 1964 vydal svoje Svedectvo o Slovenskom národnom povstani.

V této souvislosti je nestydaté, když se následně v západních médiích (a českých jakbysmet) neustále papouškuje, že ukrajinský ultranacionalismus a fašismus pomajdanovské elity je jakousí okrajovou záležitostí, že vítězí prozápadní duch demokracie s jejich „hodnotami“. A že varování před nárůstem fašistických a nacistických tendencí v zemi, je jen jakási ruská propaganda.

https://www.youtube.com/watch?v=tof3OBZ3itM



Vysvětlivky, bibliografické poznámky a jiné glosy

[i] Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2017, 632 s., odpovědný redaktor Filip Outrata.

[Dr. Outrata je mj. místopředsedou Odborné komise ČSSD pro resort kultury.] (bek)

[ii] Nové slovo , Bánská Bystrica, Bratislava 1944 – 1951, 1968 – 69, 1983 – 1998 [mezi jeho redaktory patřil až do konce svého života Peter Greguš, stálý spolupracovník Trendu]; za následovníka titulu je považován časopis Slovo. Mezi jeho stálé spolupracovníky patří mj. Oskar Krejčí, jehož Geopolitika Ruska, Publishing, Praha 2017, se umístila v žebříčku loňské produkce na 9. – 10. mostě; z české produkce je v první desítce ještě publikace sociologa Jana Kellera: Evropské rozpory v světle migrace, nakladatelství SLON, Praha 2017. (bek)

[iii] Augustín [Gustáv] Husák, *16. ledna 1913, †18. 11. 1991, jak byl původně pokřtěn po svém dědečkovi [ale také po bratříčkovi, který se narodil o tři roky dříve a záhy zemřel na tuberkulózu]. Pocházel z rolnické rodiny; když mu bylo rok a čtvrt zemřela na tutéž nemoc i jeho matka; za čtvrt roku musel narukovat jeho otec do I. světové války [vychovávala jej dúbravská stařenka], z níž se vrátil jako invalida. Jméno Augustín používal za studií a někdy během války.

[iv] Michal Macháček věnoval Husákovi svou práci diplomní [ GH v kauze slovenského buržoazního nacionalismu, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2011, 236 s.] i rigorózní [GH, Politická biografie se zvláštním zřetelem k česko-slovenským vztahům ve 20. století , Ústav českých dějin FF UK, Praha 2017, 437 s.] a také řadu dílčích studií v Českém časopise historickém, roč. 119, 2014, č. 2, v Soudobých dějinách roč. 2015, č. 3-4, nebo ve sbornících z let 2012-16.

[v] Macháček, Michal: Gustáv Husák, Vyšehrad, Praha 2017, s. 52. – Autor cituje vyjádření psychologa Slavomila Hubálka ve filmu Petra Lokaje: Ta lidská bezmoc moci, České televize 2006: V souvislosti s politickým směřováním mladého GH lze občas narazit na informaci, že se před zhlédnutím se v komunistických idejích angažoval u katolíků, či že se nich angažovat chtěl, ale byl odmítnut . In totéž c. d., s. 58.

[vi] V zimním semestru a jarním semestru 1933-34; internát Svoradov se profiloval jako katolická a ľuďácká bašta ; tento motiv byl překrouceně použit i v kampani proti Husákovi – tamtéž. Autor monografie cituje článek Vladimíra Demeka: Profil kariéristu a buržoazného nacionalistu Husáka, in: Obrana lidu ze dne 14. 4. 1951. – Dále Michal Macháček uvádí domněnku, že doporučení mohl poskytnout Husákovi farář dúbravského kostela sv. Kosmy a Damiána, kde mladý Gustáv ministroval, nebo jeden z katechetů na gymnáziu Jozef Lukačovič, spoluzakladatel Slovenského katolického skautingu a po druhé světové válce pověřenec , a tedy jeden čas Husákův podřízený – in: c. d., s. 52.

[vii] Macháček, Michal: c. d., s. 40. – Budoucí právník Anton Rašla byl žalobcem v procesu s prezidentem Slovenského štátu Josefem Tisem. Anton Rašla patřil mezi levicové sociální demokraty, kteří se z popudu Gustáva Husáka během povstání spojili s komunisty [vedle něho mezi ně patřili Jozef Šoltész, Daniel Ertl, Ivan Horáth ad., z nichž mnozí patřili k Husákovým spolupracovníkům i spolupronásledovaným]. Také dvě vzpomínkové Rašplovy knihy uvádí M. Macháček v oddíle Literatura a memoáry, o které se při své práci opíral: Rašla, Anton: Civilista v armáde.Spomienky na roky 1938 – 1945, Bratislava 1967; týž: Spomienky zpoza mřeží, Bánská Bystrica 1998 – in: c. d., s. 601

[viii] Studium na Právnické fakultě UK: 1933 až 1938, promoce 9. 2. 1938 na doktora obojího práva. Funkce ve SSS: 26. 2. 1935 až 29. 2. 1936 předseda sociální komise; 29. 2. 1936 až 21, 2, 1937 první tajemník; 21. 2. 1937 až říjen 1938 první místopředseda.

[ix] Plevza, Viliam: Vzestupy a pády. GH prehovoril, Bratislava 1991, s. 24; in: s. 96n. – Magda Lokvencová se narodila v Pacově, v rodině důstojníka, který byl po založení ČSR odvelen jako velitel armádního hřebčince na Slovensku.

[x] Že se Magda Lokvencová zcela oddala slovenské kultuře, dokládá fakt, že na její tvorbu neměla v podstatě vliv česká divadelní tvorba, i když se narodila asi 12 km od outěchovické myslivny, z níž pocházela jedna z nejvýznamnějších osobností levicové divadelní avantgardy – Jiří Frejka. Na druhé straně si dopisovala s maminkou Jiřího Wolkera. Na Magdě Husákové [svatbu měli s GH v září 1938] bylo zřejmé, že celé vzdělání prodělala na Slovensku. (bek)

[xi] Z inscenací, které Magda Husáková-Lokvencová jako režisérka připravila, abych napravil jen obecné přiznání v monografii, že měla významný podíl na poválečném vývoji slovenského divadla, uvádím ty, co jsou dodnes připomínány: Ibsenovu Heddu Gablerovou [1956], Čapkova Loupežníka [1957], Deník Anny Frankové [1958], G. B. Shaw: Pygmalion [1961]; pro TV nastudovala inscenace podle Pirandellovy divadelní hry Šest postav hledá autora, podle Gončarovova románu Oblomov a podle historického dramatu R. Bolta Člověk pro každé počasí [všechny 1964]. Hrála také v jednom z prvních slovenských filmů režiséra Palo Bielika Vlčie diery [1948]; v roce 1962 hrála v jednom z prvních filmů, které se vyrovnávaly s hlubším pohledem na válečná léta na Slovensku Polnočnaja omša; natočil jej podle hry Petra Karvaše český režisér Jiří Krejčík. (bek)

[xii] Macháček, Michal: c. d., s. 319.

Přitom otázka revize procesu Husák a spol. probíhala už od konce roku 1955, kdy byl přerušen výkon trestu Ladislavu Novomeskému, následně v únoru rozhodla Generální prokuratura o jeho podmíněném propuštění se zdůvodněním, „že při soudním líčení i v době výkonu trestu se choval dobře“ […]. Novomeský ovšem poté nesměl pobývat na Slovensku a žil v „pražském vyhnanství“ […] jako kurátor výstav v Památníku národního písemnictví. V dubnu byla udělena prezidentská milost Ladislavu Holdošovi [v souvislosti s činností Pillerovy komise], v r. 1959 Ivanu Horváthovi [jenž však už v září 1960 zemřel]; dva zbývající spoluodsouzenci, Daniel Okáli a Gustáv Husák si na pobyt mimo vězeňské cely museli ještě počkat – in: tamtéž s. 317. Teprve 12. 4. 1960 schválilo politické byro ÚV KSČ seznam významných vězňů k amnestování; mezi jmény jako Eugen Löbl [odsouzen v procesu se Slánským a spol.], Jan Syrový [generál ruských legií a premiér pomnichovské vlády], Prokop Drtina [ministr, který podal 20. února 1948 demisi], Imrich Karvaš [Husákův profesor na PfUK a guvernér Slovenské banky, který zařídil financování povstání v r. 1944] aj. byl i Daniel Okáli a Gustáv Husák – c. d., s. 318.

[xiii] Macháček, Michal: c. d., s. 319. Autor monografie se opírá především o rozhovor, který vedl 8. června 2011 s Agnešou Husákovou [švagrovou GH] a o rukopis staršího syna GH Vladimíra Husáka: Spomienky, poznámky, zamyslenie, s. 13, který mu předal při jejich setkávání.

– Ing. arch. Vladimír Husák, CSc., *23. 10. 1944, se narodil v Moskvě. Před porážkou Slovenského národního povstání byly evakuovány ženy a děti jeho činitelů. Magda Husáková odletěla 14. října do Lvova, odkud byla dopravena do Moskvy. Husák se o narození syna dověděl bezprostředně poté z depeše moskevského ústředí KSČ. V době, kdy se jeho otec vrátil z vězení, končil Vladimír devítiletku. Ve své profesi se architekt Husák věnuje tématu technických památek a průmyslového dědictví. Oceňuje význam průmyslové epochy na Slovensku pro hospodářský i technický rozvoj Európy, což však ve veřejnosti – a zejména mezi vlastníky – je stále podceňováno z důvodu neznalosti.

Jeho mladší bratr ing. Ján Husák, *8. 7. 1946, †24. 6. 2004, byl při návratu otce z vězení v 7. třídě. Po studiích [promoval v r. 1970] v různých vysokých funkcích SSM a v říjnu 1979 byl přijat do diplomatických služeb; byl od r. 1984 posledním komunistickým velvyslancem v Jugoslávii, ale už tehdy byl kritizován pro nadměrné pití alkoholu; v r. 1990 byl propuštěn z FMZV a poté působil u různých soukromých firem. (bek)

[xiv] Macháček, Michal: c. d., s. 324 – Karol Bacílek byl v letech 1953-63 prvním tajemníkem KSS [tedy vládcem na Slovensku] pro svůj podíl na politických procesech byl ze všech funkcí odvolán a v této jej vystřídal Alexander Dubček; před tím byl předsedou Sboru pověřenců [1950-51 vystřídal právě Gustáva Husáka, který byl nařčen z buržoazně nacionalistické úchylky a 5. 5. t. r. z funkce odvolán] a poté mj. ministrem národní bezpečnosti [1952-53].

[xv] Macháček, Michal: c. d., s. 325 – Jen pro srovnání: jako redaktor Mladé fronty, jsem tehdy bral 1400 Kčs, a když jsem v r. 1961 promoval, byl mi snížen podle předpisů na počáteční plat vysokoškoláků ve výši 1200 Kčs. (bek)

[xvi] Macháček, Michal: c. d., s. 323; Lederer, Jiří: Všichni řekli – přijeďte! Bratislava, 1968, s. 206.

[xvii] Macháček, Michal: c. d., s. 320.

[xviii] Husák, Gustáv: O rokoch a ľuďoch, Kultúrny život, roč. 21/1966, č. 52, s. 3 in: Macháček, Michal: c. d., s. 320.

[xix] Husák, Gustáv: Sila komunistickej myšlienky, Kultúrny život, roč. 18/1963, č. 45, s. 1- 2. – Koukolík, František: Jak si zamilovat systém a být spokojenější, 5. 12. 2012, online: technet.cz/jak_si_zamilovat_system_0sw_/veda.aspx_?c=A121204_153944-veda_mla. – oba články in: Macháček, Michal: c. d., s. 321.

[xx] Macháček, Michal: c. d., s. 323. – Rudolf Strechaj, *1914 v Čachticích, † 1962 v Praze, slovenský politik a vrstevník Husákův, i když do čelných funkcí na Slovensku nastupoval až po r. 1951, kdy se stal pověřencem spravedlnosti; poté byl v letech 1952-1960 předsedou Sboru pověřenců [ale ten byl tehdy, jak jsme se právě dověděli, zrušen] a 1960-62 předsedou SNR. Skoro by se chtělo poznamenat, že i jeho bibliografická data jako by předznamenávalas jeho osud: narodil se v Čechticích, kde jako voják střežil Bátoryčku na hradě Jánošík, nejslavnější ze zbojníků, podle kterých byl pokřtěn změněný erb slovenské země; a v Praze, kde Strechaj svou zradou zavinil ztrátu vlivné státní instituce pro Slovensko pro další svou funkci, taky záhy zemřel. (bek)

 

 

(Psáno pro publica.cz)

jindrich-beranek
někdejší redaktor časopisu Trend, novinář na volné noze

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.