Prázdná gesta premiérů Visegrádu

v4 mapa
8.7.2019 16:45
Premiéři zemí Visegrádu, včetně českého premiéra A. Babiše, chtěli sehrát při vyjednávání o nejvyšších funkcích v bruselské hierarchii viditelný a zejména hlasitý příběh. Všichni byli posedlí myšlenkou boje (snad až na sociálně demokratického premiéra Pellegriniho ze Slovenska) proti tzv. špicenkandidátům. Tedy vůči těm politikům, kteří stáli v čele kandidátních listin evropských politických formací (konzervativců, socialistů, liberálů, zelených ad.) ve volbách do Evropského parlamentu (EP).

Při volbách do EP před pěti lety se stal předsedou Evropské komise špicenkandidát Evropské lidové strany. J. C. Juncker. Mohu mít k výkonu jeho funkce v čele EK výhrady, ale bylo to přesně podle parlamentních zvyklostí, zatím obvyklých ve všech evropských demokratických zemích. Vítěz voleb, pokud je schopen si zajistit většinu poslanců v parlamentu, se stává šéfem vlády. V tomto případě šéfem Evropské komise. Je pravdou, že situace po evropských volbách, které proběhly před pár týdny, byla jiná, nežli tomu bylo kdykoliv předtím. Ještě před pěti lety měli konzervativní lidovci a socialisté v součtu většinu mandátů v EP. Dohoda tedy byla snazší než nyní, kdy se většina v EP bude vytvářet jednak z lidovců a socialistů, ale také z liberálů a zřejmě také ze zelených. Je tedy pravdou, že nikdo z lídrů evropských kandidátek nezaznamenal ve volbách oslnivý celoevropský úspěch. Ale „boj“ proti nim nedává, podle mě, velký politický smysl.

V okamžiku, kdy se objevila možnost, že by šéfem EK byl zvolen lídr socialistů, holandský socialista Timmermans (mimochodem ve volbách v Holandsku velmi úspěšný), se trio visegrádských premiérů – Babiš, Orbán, Moraweicki – vzbouřilo. Timmermans byl přece ten zlobr prosazující kvóty pro uprchlíky, pro jejich rozdělování do jednotlivých evropských zemí. To byla samozřejmě velká politická chyba, ale je otázkou, kdo vlastně takovou politiku formuloval. Timmermans byl jen ten, kdo ji prováděl. Jaký je rozdíl v názorech mezi Timmermansem a protégé Merkelové, již zvolenou předsedkyní EK von Leyenovou, kterou premiéři zemí Visegrádu podpořili. V čem je vlastně von Leyenová tak pozoruhodná a jiná něž Timmermans? Je ministryní obrany SRN, ale výkon této její funkce zřejmě není nijak zvlášť oslnivý. Je na první pohled kultivovanou dámou, ale je také názorovou eurofederalistkou. Ve svých důsledcích je von Leyenová mnohem více politicky závislá na Merkelové a na Macronovi (ten ji vlastně navrhnul), nežli by byl například právě Timmermans. Prostě lídři Visegrádu udělali gesto a výsledkem je, že ve vrcholných funkcích Evropské unie již střední a východní Evropa nebude mít žádné zastoupení. Zato však Němci a Francouzi (ti budou mít v čele ECB svou nominantku) už vstoupili do hry o nejvyšší pozice v EU přímo. Nezprostředkovaně, bez spřízněných Tusků a Junckerů.

A.Babiš se pochválil, jak to pěkně zařídil, ale myslím, že výsledek bruselské mise premiérů Visegrádu, pokud jde o volbu vrcholných představitelů EU, je politicky více než sporný. Ale možná, že je to jen tím, že dost dobře nechápu genialitu tohoto manévru....

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Význam gesta představitelů V4 je zjevný. Bylo třeba ukázat, že rozhodují hlavy států EU a ne vrcholní kandidáti, které jsme, například M.Webra, nemohli ani volit. Je třeba uvážit i nízkou, tedy 27% účast, například v ČR a z ní plynoucí slabý mandát euro-poslanců. Svým způsobem a s nadsázkou se jednalo o referendum o naší účasti v EU, které dopadlo v její neprospěch.