Prezidentské volby v USA v souvislostech

polreich
30.9.2016 12:58
Psát či hodnotit americké volby pro evropského človíčka nutně vede k upadnutí do jistých rozpaků. Na jedné straně je to velmi primitivní show a to hlavně navenek svým projevem. Je to pro Evropana k nepochopení, ale má to svoji amerikánskou funkci, kterou je nejlepší raději nevnímat a proto není třeba ji popisovat a nakonec ani chápat.

Na druhé straně se však jedná o událost, která se netýká jen USA, ale má i svůj globální rozměr. Takže nedá se nic dělat, podívejme se na ni. Je třeba si uvědomit některé aspekty, které jsou nám, vychovaným v tradiční ideové a organizační formě stranických systémů Evropy k nepochopení.

Předně prezidentský kandidát a dle daného právního systému v budoucnu mocná osoba, je zpravidla úplně někdo jiný než po volbách samotný prezident. Takže pakliže chceme alespoň trochu rozumět, je nutno mít jiný přístup, než sledovat předvolební kampaň. Kde je tedy klíč k pochopení a snad i předvídanosti budoucího vývoje? Je v mozkové kapacitě poradců, kteří vytváří prezidentův tým. A to není vůbec snadná věc. Musím se přiznat, že do dnešního kmetského věku jsem se nezabýval ničím jiným než studiem Spojených států a pokud něčemu nerozumím, tak je to právě ta jejich politika. Prostě je velmi obtížně předvídatelná. Myslím, že to není můj nedostatek, ale právě podstata nesnadného pochopení amerického vývoje a směřování.

Americké společnost se také vyvíjí, i když dosud neprošla nutnou transformací, která čekala mnohé země Evropy a to včetně Ruska právě v devadesátých letech. Připomínám současný vývoj USA, který vede k narušení dosavadního pseudo systému dvou stran. Myslím, že se oprávněně mohu domnívat, že Republikánská strana tentokráte nemá ve volbách svého kandidáta a to je závažná okolnost.

Kandidáti

Pak je třeba se podrobněji podívat, kdo je Donald Trump. Jak jsem naznačil, zaměřme se na jeho tým, což je zvláště v jeho případě velmi podstatné. V našem zájmu je třeba se předně zaměřit na zahraničně politické aspekty možného vývoje v případě zvolení. Není třeba podrobného rozboru, na ten je ještě čas po případném zvolení. Podívejme se však na podstatu.

Vedoucím poradcem pro otázky zahraniční politiky je James Woolsey, sympatizant s Demokratickou stranou a co je podstatné, povolán prezidentem Clintonem do funkce ředitele CIA. Takže muž z Intelligence service. Je u něho možno vysledovat i českou stopu (uvedu níže). Současný aktivní poradce je dále Mike Flynn rovněž bývalý šéf tajné služby, tentokráte ozbrojených sil. Zapojení tohoto prvku Intelligence service do politického plánování napovídá, že se bude pracovat na základě objektivních informací a s nekonvenční odvanou politického plánování, tudíž možné změny dosavadního stavu. Zpravodajskou minulost nalezneme u známých poradců a zahraničně politických expertů jako je Zbygniev Brzezinski a Henry Kissinger, který ocenil dnešního Putina a jeho zpravodajskou profesi slovy „já jsem také tak začínal a je to správná cesta“. A když jsme u možných změn je nutno připomenout šéfa sovětské zpravodajské služby Andropova. Byl to on, který, když povýšil do nejvyššího postu Sovětského svazu, otevřel Gorbačovovu cestu ke společenské transformaci s globálními důsledky. Díky za ni.

Lidé ze zpravodajských služeb bývají nejenom lépe, ale samozřejmě i nejdříve informováni. Pracují zpravidla s informacemi oproštěnými od propagandistického nánosu, a hlavně mají odvahu jednat. Tak nutný a vždy se vyplatící prvek servility je velmi minimalizován. Již dnes upozorňují, že Trump je schopen „vrazit kůl do současného politického establishmentu“ a provést změny. Pro nás závažné prohlášením je, že Rusko (Putin) bude spolehlivým partnerem a totéž platí pro Čínu. Je přece mnoho zvláště vzájemných i bezpečnostních priorit, které vyžadují spolupráci.

Na druhé straně Hillary Clinton, je vázáná svoji politickou a diplomatickou praxí, jak ji proto naše i světová media lichotí. Je známá a opět v kampani zdůraznila, že svět bude následovat Ameriku, jako to dělá dosud a k tomu ona vytvoří podmínky. V tom je prvek dnes již vybájené a přežívající pozice síly. Prostě žádné transformační změny. Myslím, že není nutno připomínat ty aktivistické a militantní agresivní kroky a jejich přetrvávající důsledky, kterými jsme byli svědky. To bylo bohužel o domnělé síle.

Změněná pozice „moudrých“

Výše jsem zmínil dva americké experty. Podívejme se na vývoj jejich uvažování právě v současném světě, kdy media, ale i naši vládní činitelé a analytici advokují atmosféru strachu. To nemusím rozebírat, jsme toho plni.

Z. Brzezinski, tak dobře znám svým postojem z „Velké šachovnice“ své figurky nyní rozmetal a vládu amerického impéria vzdává a doufá, že USA budou moci být alespoň součástí těch, kteří budou nový světový systém formovat. S kým asi?

H. Kissinger, rovněž dříve znám za Nixona jako velmi mocný bojovník se svojí „čínskou kartou“ kterou prodloužil vietnamskou válku o pět let s obrovskými ztrátami na životech obou stran si sice vysloužil Nobelovu cenu míru, ale dnes se posunul. To když nás nedávno poučil, že byla chyba, že se NATO, pokud přežilo devadesátá léta a nebyl to jednoznačný zájem USA, mělo rozšířit o Rusko a nechat východní země v čekárně. Ony stejně chtěly vstoupit do NATO jaké bylo v době studené války a tak tam také působí. (generál Petr Pavel „IS není naším hlavním nebezpečím tím je Rusko“). Nu zauvažujme nad novým myšlením těchto dvou pánů, jestli nemají nakročeno k jinému směřování a následující prezidentské volby k tomu dávají prostor.

Naše malé české prostředí v atmosféře rusofobie a nenávisti nám myšlenkový prostor zatemňuje. Jinak bychom věděli, že svět se již dávno nedělí na Východ – Západ, je globalizován a tento pojem je třeba vnímat jako globální odpovědnost k existenci samotného lidstva. Společná odpovědnost, chcete-li interdependence je znakem, který nás spojuje. Rozhodující není již síla a moc dle „Might is Right“, ale naopak vědomí jisté slabosti, která je navíc universální.

Pro ilustraci porovnejme hlavních 10 priorit nebezpečí v koncepci USA, např. nešíření zbraní hromadného ničení, terorismus, organizovaný zločin, drogy a dále s prioritami RF a zcela logicky zjistíme, že jsou souladné. Co je však podstatné, ani jedna strana nemá tolik síly a odhodlání je sama řešit. Jsou zvladatelné jedině za podmínek spolupráce , která je podmíněna důvěrou. Je to tak těžko k pochopení? Pochyby zde jsou. Osobně mě je v dopise vyjádřil Z. Brzezinski, když uvedl, že problémem je zda mezinárodní společenství bude inteligentní natolik, aby to bylo schopno pochopit. Ano dělíme se na liberály s nadějí a neocons (bez té inteligence) směřující k nenávisti a střetu. To je ale problém každého státu, Británie, Rakouska, USA, Ruska i naší země.

Česká stopa

Nakonec je třeba se podívat i do té naší politické kuchyně a to právě v souvislosti s americkými volbami. Nejsme tak nevinni. Svět se nově formoval počátkem devadesátých let. Američané pochopili a ocenili vývoj v Rusku a nakročili ke vzájemné spolupráci, což se projevilo v masovém odzbrojování přes Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě ve Vídni, kde překvapivě USA prosadily rozšíření o všechny bývalé republiky SSSR a jednoznačně upozadnily NATO. Odmítly jeho rozšiřování a tím se staly předmětem útoků postkomunistických zemí a jejich představitelů.

Připravovaly se prezidentské volby v USA a tak se politické útoky soustředily na demokratického kandidáta Clintona, Republikán sliboval příznivější naději pro obnovení Studené války, ale v jiné geografii. Ne zcela bez naděje, jak se později za pár let ukázalo. V pozadí byli „hoši kolem Havla“, jehož jména dokonce zneužili , ale i Wałęsa a Maďaři a Němci. A tak jsme se dozvěděli, že „Američané nás zrazují jako západní spojenci v roce 1938 v Mnichově a v roce 1945 v Jaltě“ (Havel ve světovém tisku). To nestačilo, Clinton byl prohlášen za agenta KGB dokonce školeného v roce 1969 v Praze. To nebyly bulvární výmysly. To byla zpráva z BIS, dokonce její ředitel pan Devátý označil před volbami Clintona za kryptokomunistu. Je trochu směšné, když dnes se upozorňuje, že Rusové se snaží ovlivnit americké volby. Pokud tak činí, tak proti nám jsou břídilové.

Kupodivu dnes se situace změnila. Paní Hillary protože má jistý pro válečnický kredit (náš člověk) a Trump je přece jenom nejistý. Tak se sympatie našich „neocons“ přesunuly na její podporu a media zapomněla co psala o Clintonu ve stejné předvolební situaci. Víme ale, co bude naše zahraniční politika dělat, kdyby to náhodou nevyšlo. Dle Policy paper vydaného CEVRO a objednaného a placeného MZV, kdyby USA přešly opět do romantismu a naivity devadesátých let, pak bychom „my pravice“ tradičně proamerická přešli do antiamerického tábora. Co dodat? Snad pochyby nad směřováním MZV. Myslím ale, že ¡No pasarán!.

Co je uvedeno výše, nepatří k dobré historii našeho polistopadového vývoje. Nebyly to věci zanedbatelné, protože jisté spojení na republikánskou stranu tu pravděpodobně bylo, alespoň jak jsem mohl vyrozumět při podrobném šetření Speciálního Senátního výboru USA poté na americké ambasádě v Praze.

Osobní vazby na ČR jsou u Trumpa zcela zřejmé a obecně známé. Ale i jeho Woolsey shodou okolností když byl velvyslancem USA u OBSE ve Vídni, tak byl sousedem naší mise a velmi častým jejím hostem i s jeho kytarou. Takže jsem ho mohl přivítat „on board“, když mě sdělil že bude šéfovat CIA.

Myslím, že není třeba dělat složitý závěr. Prostor pro hráče mezinárodní politiky i americké je velmi omezen, je založen na jistých přesně limitovaných společných nebezpečenstvích, existuje cesta jak globální odpovědností a spoluprací je překonat.

Máme k tomu nástroje jako jsou mezinárodní organizace a jejich ustanovení, ale já bych kupodivu (v našem prostředí) vyzvedl právě NATO a jediný závazek, který pro nás z členství vyplývá a ten je vyjádřen v článku 1. Washingtonské smlouvy. Zde myslím je náš úkol jako jednotlivce i Českého státu. Neplníme ho a nejsme sami. Nejsme proto dobrými členy. Dovedeme zorganizovat týden NATO v Ostravě jako plechovou šou pro děti a ani nás nenapadne zorganizovat pravidelně o tom týdnu speciální konferenci jak plníme náš jediný závazek ze smlouvy NATO. To bych pokládal za odpovědný přístup pana ministra i generála Pavla.

Polreich Miroslav


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.