Radim Uzel: Ženy v politice

Ženy v politice
12.2.2017 01:41
Už v osmnáctém století vycházely u nás knížky určené dospívajícím dívkám. Oplývaly praktickými radami jak učinit muže šťastným, nechyběly ani kuchařské předpisy a praktické rady pro vedení domácnosti. Dokonce inzeráty zkrášlujících prostředků byly jakousi předzvěstí dnešní záplavy kosmetických výrobků, prodlužování řas, zahušťování vlasů a inzerátů na formování těla. Naší pozornosti by však neměla ujít jedna věta, která je kupodivu stará as sto padesát let: „Jen bloud by si vzal za manželku ženu, pro kterou by musel vydělávat na chleba, aniž by ona přispěla.“

Uplynula dvě století a ženy dnes mají přístup prakticky ke všem sektorům zaměstnání. Jedna sféra pracovní činnosti se však tomuto ženskému hierarchickému vzestupu zcela viditelně vymyká; jen velice obtížně se daří naplnit požadavky pohlavní rovnoprávnosti v oblasti politiky.

Snad zejména v politice vynikne ten často zdůrazňovaný nepříznivý vliv manželství a mateřství na ženskou kariéru. Ať se nám to líbí nebo ne, sňatek a porod dítěte vyžaduje od ženy zpravidla profesní oběť. Nic nepomůže dosažené vzdělání. Vdané ženy čerpají ze svých diplomů mnohem menší prospěch než ženy svobodné. Ta pohlavní nerovnoprávnost se vyskytuje i v tak rozvinuté demokracii, jakou jsou Spojené státy. I tam je velice obtížné proniknout na vyšší příčky řídících funkcí, zejména pokud má dotyčná žena děti. V USA mezi řídícími pracovníky má 90% mužů děti, avšak pouze 35% žen je matkami. Rodinné úkoly představují pro ženu nespornou nevýhodu. Týká se to i politických funkcí. Nedostatečné zastoupení žen v politice není snad způsobeno nějakým mužským nepřátelstvím nebo záměrně kladenými překážkami. S největší pravděpodobností pramení ze snahy žen hledat jakousi rovnováhu mezi rodinným a profesním životem.

Ve většině průmyslově vyspělých demokratických zemí se počet žen v zastupitelských sborech pohybuje hodně pod jednou třetinou. Nejvíce žen v zákonodárných sborech bylo pochopitelně v zemích s nejliberálnějšími názory na pohlaví: v Dánsku 37 %, v Nizozemí 33 %, v Norsku 36 % a ve Švédsku 42 %. V Parlamentě České republiky se v obou komorách poměr mužů a žen dlouhodobě pohyboval na úrovni asi 80 % :20 %.

Jakýmsi dlouholetým vžitým stereotypem byla neochota ženy uplatňovat moc. Některé biologické teorie to přičítaly zejména hormonálním vlivům. Zatímco mužský hormon testosteron vede často k téměř agresivní soutěži o společenský status a dosažení nadvlády, žena věnuje svou iniciativu péči o druhé. I ve volebních preferencích pak ženy dávají přednost sociální politice, vzdělání a zdravotní péči, muži se více zabývají mocenskými tématy, jako je vojenský výcvik, právo a vyhlášky. Nepřekvapuje ani, že muži bývají ve svých politických názorech konzervativnější, ženy zase liberálnější.

Občas slýcháme také o tom, že žena je schopna do způsobu vládnutí vnášet nový, „ženský“ prvek. Tento názor není rozhodně mylný. Mnohé případy ukazují, že je žena skutečně schopna jiného způsobu vládnutí. Její styl vedení je více demokratický a tvárný, žena často uplatňuje argumenty sociální a citové. Muž tíhne spíše k autokratickému stylu a rozdávání úkolů. Některé politické aktivity vyžadují dovednost trpělivě vyjednávat, uzavírat dohody a uplatňovat mezilidské cítění. Není sporu o tom, že právě tady žena jako politička přichází ke slovu a dokáže někdy i zdánlivě nemožné.

Radim Uzel


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Václav Semerád

Přidám: Andrea Slau, velitelka bombardování Sýrie tomahawky. Ohodnocená Trumpem za "dobrou práci"! Vskutku něžná fúrie!

Václav Semerád

Ženy že nejsou agresivní?

Condoleeza Riceová, Hitlary Clintonová, generálka Margaret Woodwardová (Libye), železná Margaret Tchatcherová... tisíce mrtvol... to i ta Eva Braunová byla proti nim puťka...:-)