Romancov - Sonda do duše pražské kavárny

paroubek cina
10.2.2020 16:46
Deník N, respektive jeho internetová verze DenikN.cz, vydal můj rozhovor s redaktorem Jakubem Zelenkou, který se týkal česko-čínských vztahů a mého pohledu na ně. A také mé návštěvy, coby českého premiéra v Pekingu v roce 2005. Rozhovor v zásadě odpovídá tomu, co jsem panu redaktorovi na jeho otázky odpovídal. V internetové verzi ovšem, zřejmě díky editorovi, který vymyslel headliny dvou článků, do kterých rozparceloval J. Zelenka náš rozhovor, použil poněkud zavádějící věty.

Mám na mysli například větu: …„Učil se (rozumí se Paroubek) i od komunistů“ a dále …"Peking pro nás není hrozba, čelí tu kampani“. To, že s mými články či rozhovory někdo souhlasí či nesouhlasí je vcelku běžná věc. A nějak zvlášť mne to neznepokojuje. Jeden můj dobrý přítel mě ovšem upozornil na twitterové vyjádření M. Romancova. Na tomto twitteru tento nadšený příznivec demokracie, ovšem jak se zdá jen v jiných  zemích,  píše: „Pamatujete, jak se Paroubek čílil, že nechápe, jak je možné, že mu žádná česká vysoká škola nenabídla místo přednášejícího? Stačí si přečíst rozhovor a je to jasné“… tedy kdo není s námi, ten je proti nám, jak to říkali staří bolševici. A je vidět, že se Romancov mnohé naučil. Vlastně celá společnost přátel pražské kavárny, ke které Romancov patří a pokud chce ČT nějaká vyjádření směrem na Východ, především k Rusku, a to s patřičnou antiputinovskou averzí, obrací se vždy na něj. Teď už bude Romancov zřejmě odborníkem i na Čínu.

Co mě zaráží, to je tak jasně vyjádřené stanovisko, zcela intolerantní jiným názorům, než jsou ty „správné“, pražskokavárenské. Veškerá nenávist, kterou lidé, jako je Romancov projevují vůči Rusku a Číně (a ještě před dvaceti lety zase jiní lidé projevovali nenávist vůči demokratickému Německu), vyplývá, podle mého názoru, z nedostatečného sebevědomí těchto lidí. Prostě Číňanů, Rusů, (případně Němců) je nějak příliš mnoho. Jsou to přespříliš  velké země. Těžko to lidé, jako je Romancov, chápou. A kromě toho si Romancovové nedokážou představit, že by stát, kde je vládnoucí silou komunistická strana, mohl být prosperující ekonomikou.

Žádná ekonomika světa přitom  nedokázala to, co dokázala v posledních čtyřiceti letech ekonomika čínská. Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele v přepočtu podle kupní síly byl v roce 1978 (rok zahájení Teng Siao-Pingových reforem) zhruba na 2 500 dolarech, nyní je na cca 31 000 dolarech na jednoho obyvatele. Jestliže v roce 2005 čínská ekonomika představovala zhruba dvacetinu té celosvětové, dnes se pohybuje kolem pětiny jejího objemu. A ve střední třídě je dnes cca 500 mil. Číňanů. A každým rokem přibývají další. Samozřejmě, pokud nechci vidět úspěchy, zabývám se jinými věcmi.

A na každé společnosti mohu najít něco negativního. U nás jsou to romské slumy, jejichž počet se zvyšuje, a my jim říkáme velmi hezky vyloučené lokality. V USA zase tu a tam zastřelí bez nějakého srozumitelného důvodu   nějakého Afroameričana, či nějaký blázen postřílí několik anebo i pár desítek lidí. Spojené státy jsou také zemí, která se zrovna nepáře, coby země svobody, s imigranty. Jedna věc je ilegální imigraci nechtít a druhá věc je ilegální imigranty přímo  terorizovat. Všechno by mělo mít míru. A mohl bych pokračovat, v každé zemi se dá něco najít. Ve Francii si zase protesty „Žlutých vest“ vyžádaly jedenáct obětí na lidských životech, coby produkt policejního násilí a také stovky zraněných. Někteří zranění jsou s celoživotními následky.

Před pár týdny jsem dočetl knihu bývalého spolkového kancléře Německa Helmuta Schmidta. Musím říci, že tuhle knihu bych doporučil číst všem Romancovům. Bylo by to pro ně čtení, které by pro rozhýbání svých mozkových závitů potřebovali. V této knize mne zaujala například myšlenka o tom, že je vlastně velmi arogantní od nás, lidí ze Západu, požadovat od Číňanů, aby se řídili našimi představami o politickém uspořádání své země. Jinak řečeno, neměli bychom Číňanům vnucovat představu o liberální demokracii včetně pluralitního systému, který funguje u nás a obecně na Západě, neboť oni mají své historické zkušenosti a své představy. Je to země s pětitisíciletou kulturou a se čtyř tisíciletou historií státnosti a můžeme říci, že také s historií přes dva tisíce dvě stě let státnosti řízené z jednoho centra, po ustanovení prvního císaře Číny. 

A když se dívám na twitterová vyjádření Romancova, vidím limity demokracie i u nás. Proč např.  ČT dává přednost Romancovovi s jeho zaujatými a jednostrannými pohledy např. na Rusko či příp. na Čínu a ne například člověku, jako jsem já. Správné by bylo, a pro demokracii přínosné, kdybychom tam šli a vysvětlili své názory oba. Ale Romancov a další představitelé pražské kavárny, to vidí po bolševicku. Prostě, když se neuplatní oponentní názor, tak mají pré jen oni. To je možná také důvod, proč málo lidí sleduje ČT24 a jeho jednostranné zpravodajství a komentáře.

Jiří Paroubek

 

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.