Stanislav A. Hošek: O KORONAVIRU ÚPLNĚ JINAK

coronavirus hosek
19.3.2020 14:28
Motto: Kdo je připraven, není překvapen. Náš hlavní inženýr

Je tomu skoro šedesát let, co jsem jako novopečený inženýr nastoupil do prvního zaměstnání v hlubinném dole na Ostravsku. Jelikož jsem měl specializaci na bezpečnost, tak vím, že už tehdy měl každý důl zpracován tak zvaný Havarijní plán. Ten obsahoval v prvé řadě možné typy důlních havárií. Jeho obsahem pak bylo chování hlavních odborníků dolu v každém jednotlivém typu mimořádné události od jejího počátku až do chvíle, než se ustaví havarijní štáb, který převezme veškerou odpovědnost za likvidaci havárie.

Bezpečnostní složky státu

Občané našeho státu si platí obrovské množství činovníků, jejichž jedinou služební povinností je zajištění bezpečnosti, čti životů a majetku. Počínaje zpravodajskými službami přes armádu, policii, hasiče, po specializované instituce, laboratoře a výzkumné ústavy. Ti všichni mají za povinnost být připraveni, aby nebyli překvapeni. Mimo jiné mají mít zpracovány krizové plány pro každou předvídatelnou, mimořádnou událost ohrožující obyvatelstvo státu. Je to, podle mých pracovních zkušeností jejich prvořadá povinnost.


Politici jsou laici, na otázky bezpečnosti. Jejich počínání a to nejen už při vzniku mimořádné události, ale především předem, musí proto iniciovat odborníci. Je to jejich osobní nejvyšší a především nepřenosná odpovědnost. Společnost si je za tím účelem platí a ne špatně. Tvrdím, že nikoliv vláda, její odborné zázemí má být co nejdokonaleji připraveno na jakoukoliv mimořádnou událost.

Pokud by se takto chovaly vyjmenované instituce, vlastně jejich nejvyšší představitelé, pak by kupříkladu rádoby generál BIS už počátkem ledna navrhl vládě svolání bezpečnostní rady státu, na jejímž zasedání by byla stanovena pravidla a celkový postup pro případ, že koronavirus se přelije do Evropy. V prvé řadě si měli probrat připravený krizový plán a aktualizovat jej na konkrétní situaci. Minimálním výsledkem už tehdy mělo být ustavení krizového štábu. Samozřejmě bez humbuku pro veřejnost, ale o to víc odborně.

Politici jsou laici, což ještě jednou zdůrazňuji. Jejich úkolem bylo celkem správně, že uklidňovali společenství, ale o to víc měli drezírovat odborníky, aby se postarali především o zajištění celoplošné komunikace a především o zásoby potřebných materiálů.

Činnost při propuknutí krize

Předem ustavený krizový štáb měl sbírat informace a vládě jasně sdělit, kdy se má přistoupit k vyhlášení nějakého mimořádného stavu, který by byl přesně definován. Od té doby je v prvé řadě nutné, aby „velel“ jenom jeden. Pokud krizový plán stanovil, že to bude vláda, kdo bude nepřetržitě zasedat a i za mimořádné události rozhodovat o každém postupu jako celek, tak to měli posoudit už kdysi dávno odborníci, kteří krizový plán vytvořili.


Nehodlám se vyjadřovat k tomu, zda vláda má jako celek rozhodovat i v krizových situacích. Ovšem v každém případě musí respektovat doporučení odborníků, čili krizového štábu. Při tom každý člen vlády by měl pověřit řízením ministerstva na onu přechodnou dobu někoho ze svých náměstků, protože život státu musí jít dál.

Zásadní povinností každého občana státu je dělat podle svých sil, schopností a zkušeností všechno, aby krize byla co nejlépe a pokud možno co nejrychleji zvládnuta, nebo alespoň ovládána. Je naprosto nepřípustné, aby kdokoliv měl právo veřejně kritizovat přijímaná opatření, čímž vytváří chaos. A naprosto nepřístupné je veřejně napadat kohokoliv odpovědného za práci vykonávanou z rozhodnutí krizových štábů státu, regionů, či obcí. Naopak, má-li pochybnosti, či si myslí, že má lepší nápady, je bezpodmínečně povinen je sdělovat prostřednictvím v krizovém plánu stanovených spojení těm, kdo jsou za řízení odpovědni.

Jestli to platí pro každého občana, pak o to víc to platí pro přední politiky o ústavních činitelích ani nemluvě. Jejich prvořadou povinností je nabídnout své schopnosti, znalosti, zkušenosti a styky ku prospěchu vedoucím likvidace mimořádného stavu. Pokud ale v době krize veřejně, ba dokonce opakovaně vystupují proti komukoliv, kdo je pověřen řízením v době mimořádné události, pak musí být internováni a zamezen jim jakýkoliv vliv na společnost.

O průběhu celého zvládání mimořádné události je nutné vést co nejpřesnější dokumentaci, především o časovém průběhu opatření a o jejich účinnosti.

Po skončení mimořádné situace

Z každé krize je bezpodmínečně nutné vyvodit poučení pro budoucnost. Z dokumentace, vedené v průběhu zápasu s mimořádností, je potřeba poctivou analýzou nezávislými, ale především nepředpojatými odborníky, vyhodnotit celý postup řízení.


V žádném případě ne proto, aby se hledali viníci a „nedej přírodo“ dokonce se vytvářely důkazy pro postihy, především ony očekávané halasné výkřiky dožadující se odstoupení z funkcí, jako tomu obvykle bývá. Jediným cílem musí být zlepšení připravenosti. Znám ze své odbornosti, že z každé velké havárie vznikala nová pravidla bezpečnostního chování, prevence a celkové připravenosti.

Současná epidemie je fakticky maličkostí oproti tomu, co nás může někdy v budoucnu potkat. I když také nemusí. Přál bych si, aby šlo prakticky o jedno velké, celonárodní cvičení připravenosti na případ mnohem těžší.

V současnosti je nejdůležitější nepodléhat panice a dodržovat nařízení likvidátorů mimořádnosti. A po pominutí krize je ještě důležitější vzít rozum do hrsti a společně hledat co nejúčinnější metodu připravenosti. A již dneska si doslova zakázat hádky o vinících a touhy nespokojenců se mstít, či dokonce zneužívat neštěstí všech ke svému sobecky budoucímu prospěchu.

 

 

 

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Po roku 1989 sa vyliala vanička aj s dieťaťom.

Všetci, počnúc " vrátnikom ",   sa pustili do plnenia " amerického sna ".  Poctivá práca a zodpovednosť vyšla z módy ako prežitok " komunizmu ". Dlhé roky bola neschopnosť podnikať pripisovaná komunistom, ktorých najväčší " zločin " bol, že nepripravili na to ľudí, že ľudia nie sú schopní pochopiť princípy kapitalizmu, demokracie a slobody.... 

V chaose, ktorý nastal po roku 1989 sa ľudia odnaučili poctivo pracovať, ale zato sa naučili tváriť, že pracujú - okrem robotníckej kasty , ktorá tú pračku, auto, vagón... musela vlastnoručne vyrobiť.

Ledva sa skončila nežná revolúcia, otvorili sa brány univerzít a gymnázií pre každého - veď máme slobodu ! Druhá strana mince sa zákonite okamžite prejavila - nikto nechcel ísť na učilište, na stredné odborné školy. Ako spása pre skvalitnenie morálky a zničenie stôp po komunistoch - sa náboženská výchova stala povinným predmetom - a preč s etikou ! O prepisovaniu dejín tu nebudem písať.

Nastala doba temna pre skutočných odborníkov, najmä pre tých, čo študovali do roku 1989 - pokiaľ neboli práve na postoch riaditeľov a blízko vedenia fabrík.

Najprv sa všetko rozbilo, a potom sme to málo, čo nám ostalo,  odovzdali do rúk EÚ + NATO.

Ako príklad uvediem : Na základných a stredných školách boli plné sklady pre brannú výchovu a civilnú obranu. Každé branné cvičenie a CO školenie poctivo prebiehalo s puškami, maskami, zdravotníckymi taškami, organizovali sa streľby, ošetrovanie pacientov ........ Po roku 1989 sa počas CO školenia a brannej výchovy chodilo, až dodnes, len na prechádzku k lesu, kde sa žiaci rozpustili  na voľnobeh a učitelia si sadli do skupín na pokec. Pred obedom sa žiaci zvolali a šlo sa do škôl. Nič viac. Takto to prebieha už 30 rokov. Predsa nebudeme učiť a robiť to, čo robili komunisti !

Potom sa nečudujme súčasnej panike a hystérii. Načo trénovať ľudí civilnej obrane, keď sme v NATO ? NATO nás ochráni.

Dnes máme habadej - habakuk odborníkov, expertov aj na viazanie " mašlí do vlasov". Je ich také množstvo, že nie je možné vybrať si jeden, nie je možné riadiť sa podľa jednej organizácii, lebo hneď ďalšia ten názor napadne. Máme stovky organizácii s podobným zameraním. Máme stovky variant na jednu jedinú záležitosť. Ktorú si politici vyberú ? Ak si vyberú jednu zo sto, 99 ostatných budú torpédovať každú snahu vlády presadiť svoj výber.

Ďalší problém demokracie je, že vyhodiť odborníka z práce nemá nikto zábrany. Veď za dverami čakajú stovky ďalších. Nuž po 30 rokoch je každý opatrný, nejde ľahko s kožou na trh, nehrnie sa do rizika, neberie na seba zbytočnú zodpovednosť. Každý z odborníkov je nielen alibista, ale aj vystrašený úradník. A tí, ktorí by chceli riskovať a boli by zodpovední - nemajú ten správny kádrový profil.

Dnes, keď každý má nejakú hypotéku, keď môže prísť o hodinu o prácu, keď  nesúhlasí, či oponuje oficiálnej politike a potrebám EÚ + NATO - je ťažké nájsť " hrdinov práce ". Každý deň sme svedkami zadupania do zeme odborníka, ktorý hovorí a robí niečo iné, ako spoločnosť ( vrátane obyvateľstva a médií ) chce počuť. Ale kritikov máme nekonečné množstvo.

paysan

Naprosto logické a pravdivé. Protože se tak ovšem nestalo je snad na místě otázka proč. Napadají mne dvě z mnoha odpovědí. První je ta, že všichni ti činovníci, zabezpečující bezpečnost, životy a majetky, včetně zéravodajských služeb, policie, armády, specialoizované instituce, laboratoře a výzkumné ústavy, byly v tomto směru chybnými politickými rozhodnutími v minulosti nepřipraveni a dnes tak překvapeni a tedy politiky nevarovali. Anebo, a to je ta druhá odpověď, věděli, chtěli konat, ale politici jim nenaslouchali. Nemyslím si ale, že v budoucnosti dostaneme na to ty pravdivé odpovědi.