Summit EU – Čína

china eu
10.4.2019 12:28
Nová strategická směrnice Evropské komise sice mluví o systémovém soupeření (systemic rivalry), ale Summit EU – Čína, který proběhl v úterý v Bruselu, vyzněl celkem kooperativně.

Když spolupracujeme – říká předseda Evropské komise Jean Claude Juncker o vztazích EU a Číny – svět je silnější a bezpečnější. Ale jako přátelé můžeme být upřímní, dodává a uvádí sporná místa. Ta byla hlavní náplní summitu EU – Čína, který proběhl za účasti čínského premiéra Li Kche-čchianga v Bruselu.

S tou evropsko-čínskou spoluprací to platí obzvlášť názorně u dohody s Íránem, kterou chtějí obě strany naplňovat, zatímco Spojené státy ji vypovídají. Jde to ještě dál, USA chtějí pokračování normálních vztahů s Íránem trestat, ale EU se brání a chce naopak trestat ty, kdo americkému nátlaku podlehnou. Je-li ČLR v tomto konfliktu na evropské straně, jsme opravdu silnější a bezpečnější, a to dost hodně.

Podobně důležitá je společná podpora mírového procesu na Korejském poloostrově. Ještě před rokem tam hrozila horká válka, pak proběhla přímá jednání amerického prezidenta Donalda Trumpa a severokorejského vůdce Kim Čong-una, nutno dodat, že za vytrvalé podpory jihokorejského prezidenta Mun Če-ina. Jenže washingtonský „hluboký stát“ háže Trumpovi klacky pod nohy, takže druhá americko-severokorenská vrcholná schůzka v Singapuru už proběhla bez výsledku. Jsou dokonce cítit snahy riziko znovu rozdmychat.

Evropa to může sledovat jen z dálky, ale Čína je nablízku, a tak je důležité, co pro to chce udělat. „Nepřipustíme válku v sousedství,“ vysvětlil mi v Pekingu Ruan Cung-Ce, výkonný viceprezident Čínského institutu pro mezinárodní vztahy. 

Summit EU – Čína netvořili z evropské strany šéfové vlád a států, jak by si leckdos představoval (a já také). Jejich jménem jednali úředníci Evropské komise, předseda Jean-Claude Juncker a šéfka unijních diplomatických služeb Mogheriniová. Další nepřímé zastoupení Evropské rady zajišťoval předseda Donald Tusk. Mnoho jiných evropských summitů už proběhlo podobně, ale teď v tom vidím až okaté usnadnění jednoty evropského postoje, když do toho jednotlivé členské země moc nemluví.

Čínskou stranu zastupoval premiér Li Kche-čchiang, a ten se krátce na to setká s šestnácti vedoucími představiteli členských zení EU ze Střední Evropy a Balkánu v Dubrovníku napřímo, v rámci jednání ve formátu 16+1. A příště už se má i samotný summit EU – Čína konat za přímé účasti všech členských zemí unie, neboť by měli přijímat – pokud bude dokončena – evropsko-čínskou investiční dohodu.

Těsně před bruselským summitem došlo k pozitivnímu posunu v obchodních jednáních mezi ČLR a USA, která se konala v Pekingu. Tady visela ve vzduchu obchodní válka, protože Spojené státy vyhrožovaly zavedením 25procentních dovozních cel na čínské zboží za 200 miliard dolarů. Skutečnost, že dohoda se blíží dokončení a mohla by být uzavřena v květnu, sdělil ve Washingtonu sám prezident Trump. Ale úplně všechno dohodnuto není. Je tu především problém s tím, kdo bude naplňování dohody kontrolovat, protože ze strany amerických vyjednavačů vypadl pozoruhodný požadavek, že to bude dělat jen americká strana. Jistě to není konečné slovo, ale znovu se tu ukazuje rozdílný přístup EU, která ve všech sporných bodech dohodla s Číňany společný postup a společné orgány.

Pro EU je klíčová otázka státní pomoci a férové obchodní soutěže. Čínské firmy se státem za zády to mají na trhu snazší, ale nemusí jít vždy o porušování pravidel WTO, tam jsou podle EU nežádoucí díry. Nyní došlo k dvojí dohodě. Čína bude konzultovat s EU významnější obchodní případy se státní podporou a vedle toho bude s EU spolupracovat na úpravě pravidel WTO. Pámbu jim pomáhej, ve WTO je tolik různorodých zájmů, že je na čem uváznout.

Podobně vyzněla i debata o zajištění férového přístupu na trh, k veřejným zakázkám a k investicím v prostředí partnera. Počáteční nadšení možná narazí na rostoucí potřebu velkých evropských zemí budovat chráněné „národní šampiony“, jak už se to objevilo v projevech francouzského prezidenta Emmanuela Macrona nebo v nové německé průmyslové strategii. Číňané slibují, že zkrátí „negativní seznam“ oborů, kam zatím nechtějí nikoho pustit. Jenže pak začnou debaty o tom, zda některá evropská opatření, vydávaná za věc národní bezpečnosti, nejsou také jen součástí konkurenčního boje.

Největší čínský problém je obrovský obchodní přebytek, který je patrný i na stavu čínských devizových rezerv. Čína vyvezla zboží a dostala cenné papírky, u kterých je třeba věřit, že se jednou za ně dá taky něco koupit. Dokud se obchoduje oběma směry, nerovnováhy jsou v pohybu a vždycky je šance výkyv nějak napravit. Horší by bylo, kdyby se to nějak zaseklo. Pak začne být po důvěře – a tím pádem i po rezervách.

Číňané mají výhodu, že jich je hodně. Snadno lze nabídnout nápravná opatření, kterých se ujme jen část obyvatelstva. Tou částí je teď generace Z, mladí narození až v tomto miléniu. Z našeho pohledu jsou dost snobové, když na to mají. Musejí mít nejnovější americké elektronické hračky a americkou módu, je to věc kmenového přežití. O to se opírá čínský slib, že ČLR nakoupí americké zboží za stovky miliard dolarů a přispěje tak k vyrovnání obchodní bilance.

Loni už v Šanghaji dokonce proběhl první výlučně dovozní veletrh, byť tam se objevuje trochu jiný sortiment. Možná je však ten čínský slib trochu unáhlený, protože předchůdci těchto nejmladších obdivovatelů západního luxusu místo vyčumování na obrazovky tvrdě studovali, pracovali a podnikali, jinak by dnešní čínský zázrak nebyl možný.

Nejzajímavější část bruselských jednání se týkala iniciativy Pás a Stezka, tedy čínské globální infrastrukturní akce, jaká nemá v historii obdoby. EU tím byla dost zaskočena, až dodatečně zpracovala vlastní plán dálkových komunikací, ale o čínském projektu se zatím mluvilo v západní části EU dost nepřátelsky. Jenže pak se do projektu zapojila i Itálie. Nyní se konečně začalo vyjednávat o společném postupu. V závěrech bruselského summitu najdeme informaci, že vznikne společná studie, věnovaná hledání nejvhodnějších železničních koridorů mezi EU a Čínou.

Ze suchařiny společných komuniké a oficiálních vystoupení se toho obvykle nedá moc vyčíst, ale myslím, že tentokrát je dost důvodů k optimismu, že i tyto vztahy se začnou vracet k neutrálnímu normálu.

(zf)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.