Švýcarské armádě velí žena

viola ahmerd
17.12.2018 10:29
Velením nad švýcarskými ozbrojenými silami byla po prvé v dějinách helvetské konferedace svěřena ženě 56leté Viole Patricii Amherdové, člence Křesťanské demokratické lidové strany. V letech 2001 až 12 byla prezidentkou městské obce Brig-Gilis v kantonu Wallis a od roku 2005 současně poslankyně Národní rady – dolní sněmovny švýcarského parlamentu. K 1.lednu 2019 byla zvolena do nejvyššího výkonného orgánu země Bundesratu a zde do čela departmentu obrany. Je tedy v míru nejvyšší velitelkou 120tisícové armády s vyzbrojenou nejmodernější technikou na kterou vynakládá konfederace ročně 0,6 procent hrubého domácího produktu. Ve Švýcarsku platí pro muže v míru povinná vojenská služba, u žen dobrovolná s tím, že mohou sloužit i v bojových útvarech při stejných fyzických nárocích. V případě války je možno zmobilizovat téměř čtyři miliony mužů a žen na obranu země.

Jmenováním de facto ministryně obrany byla tím vlastně dovršena rovnoprávnost švýcarských žen, které teprve obdržely federální volební právo v roce 1971 a kantonální následně až v roce 1990 a do Bundesratu se dostaly poprvé v polovině osmdesátých let. Vzhledem k tomu, že konfederace má 26 kantonů z nichž pouze jeden z nich může zasedat v nejvyšším výkonem orgánů, bylo zvolení Violy Amherdové velkým svátkem pro její kanton Wallis. Okamžitě poté odjela do jeho střediska Saint-Maurice, kde byla uvítána prezidentkou tamního parlamentu za účasti velkého davu svých obdivovatelů. Prohlásila, že jde o historický den kantonu a svůj projev pronesla jak v tamním dialektu tak francouzském jazyku. Amherdová ve svém odpovědi zdůraznila, že chce vytvořit mosty i s těmi, které nemají stejnou vizi o současném světě a sjednocovat názory na různou kulturu a řeč ve Švýcarsku.

V současnosti jsou v sedmičlenné radě ještě další dvě ženy , které již byly jejími členkami, ale změnily své funkce. Karin Keller-Sutterová za liberální Svobodomyslnou demokratickou stranu byla pověřená vedením departmentu spravedlnosti a Simonetta Sommarugová, sociální demokratka pověřena řízením departmentu pro životní prostředí, dopravy, energie a komunikací. Protože jmenování do funkcí se děje na základě tzv. konkordanční demokracie, která zajišťuje spoluúčast rozhodujících stran na řízení společnosti, obsazování jednotlivých ministerských funkcí není jednoduchou záležitostí, což se potvrdilo znovu i letos.

Stalo se tak teprve v druhém kole hlasování v rámci čtyřletého funkčního střídání, protože švýcarská vláda stojí v příštím roce před řadou důležitých usnesení. Pokud jde o obranu bude nutno konečně rozhodnout předevčím o výměně proudových stíhacích letadel a raket země-vzduch které činí velké nároky na finanční prostředky ve výši osmi miliard franků. Dále pak Švýcarsko bude muset řešit problémy spojené s výstupem z jaderné energetiky a výstavbou silnic v této alpské zemi, které jsou přetíženy mezinárodní dopravou. I v tomto případě jde o další náročné finanční prostředky tím spojené. V oblasti justice jsou to problémy s migrací a udělování asylu ale i rodinné politiky. V 8 milionovém Švýcarsku nemá téměř čtvrtina obyvatel, státní občanství přičemž ekonomika bez cizinců se nemůže obejít. Složité je však získat občanství což bude nutno vyřešit k oboustranné spokojenosti. V rodinné politice je stále otevřená otázka manželství pro všechny i když adopce dětí pro homosexuální páry byla již umožněna.

Jednání o těchto otázkách nebude jednoduché protože Bundesrat je kolektivním orgánem, který zastupuje nejen vládu, ale i hlavu státu. Ve funkci prezidenta se po roce střídají její členové jako první mezi rovnými. S příchodem žen do klíčových departmentu se očekává jak vyplývá z komentářů nový čerstvý vítr, který vymete zahnívající dlouholeté problémy. Ať se již týkají modernizace armády, vybudování dálničních sítí, řešení energetických otázek nebo rodinného práva a vlekoucí se otázek kolem imigrace.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.