Takhle to dál nepůjde

ivan prikryl 2019
14.1.2021 10:08
Jen málo kdo dnes pochybuje, že bydlení a jeho dosažitelnost je u nás v pořádku. Naše vlády posledních několika funkčních období sice tuto skutečnost poněkud přehlížejí, a to nejméně 15 let. Nejsou však v dnešním světě, bohužel, až tak výjimečné, krize dostupnosti bydlení tu jen mírně, tu ale velice silně dává připomnět politikům i jinde ve světě, že takhle to dál nepůjde.

Skloňují to mnohá česká média, skoro denně. Rostou spotřebitelské ceny, loni v průměru o 3,2%, Ovlivnili to nejen ceny potravin, spotřebního zboží, ale významnou mírou i ceny bydlení. Mrknete-li do zahraničních médií, pak čtete úvahy o tom, že například zde, v Kalifornii i jinde v USA, pokud se nic nezmění, bude muset vláda dost razantně zasáhnout, aby udržela ceny domů a bytů na rozumné úrovni.

Podle zdejších odborníků jsou k tomu neméně dva důvody.

Ten první je, že bydlení je nejen nedostupné, ale i neudržitelné. Covid-krize to ještě více komplikuje, žádné moratorium na platby nájemného nemůže trvat věčně, ale ceny rostou i bez covidu, dlouhodobě. Jak nových domů, tak i nájemné.

Ten druhý je způsoben nadhodnocením ceny a úvěrováním. Když investorovi zaplatíte cenu, která dlouhodobě není co do výše udržitelná, tak se denně modlete, ať se nedostaví krize, jakou už v USA zažili před více než deseti lety. Ztratíte-li v krizi schopnost splácet hypotéku, po čase vám ji banka zabaví a prodá. Dojde li v krizi k poklesu oné nadhodnocené ceny znamená to, že částka získaná z prodeje nemovitosti nepokryje všechny vaše dluhy bance. A tak nemáte nic, a ještě nějaký ten „miliónek“ splácíte. Dluhům neutečete. O tom by mohli mluvit též například Španělé, kde to vláda musela řešit před lety dost razantně.

V USA podle zdejších odborníků jen loni vzrostly ceny nemovitostí meziročně až o 11%. A podle prognóz růst bude pokračovat i nadále. A tak se zde politici bojí – prakticky všeho. Růstu cen i poklesu cen, protože zaúvěrovaných nákupů je ohromné množství.

A není to jen „klasickou“ poruchou trhu, tedy vyšší poptávkou než nabídkou.

Takové zprávy se množí po celém světě, obdobné jsem registroval v novozélandských médiích, kde doporučují vládě, aby dala na trh spolu s obcemi více municipálních pozemků a stavěla dostupné bydlení, čímž se nabídka a poptávka vyrovná. Ostatně o dostupném bydlení se mluví všude a nové projekty se také staví i zde. Jen u nás poskromnu.

Naše vlády to tak nějak moc nezajímá. Nechci být nespravedlivý, minoritní koaliční partner, když kompetenční ministerstvo pro místní rozvoj svoji kompetenci v bydlení příliš neupřednostňuje, předložilo již v roce 2020 na podzim svůj návrh zákona o dostupném bydlení. Jen Bůh a poslanecká sněmovna ví, zda se vůbec dostane na pořad jednání. Ale o tom psát nehodlám. Kdo chce, text si mezi parlamentními tisky najde. Jak dál?

Bytové politika je dost složitý fenomén. Aby byla funkční, musí se zabývat mnohými kritérii.

Tak především určitou vyrovnaností nabídky a poptávky a sektorovou vyvážeností. Po 30 letech od ekonomických a politických změn je třeba posoudit roli a tendence bydlení nájemního, vlastnického, družstevního, roli obcí a měst a jejich možnosti působit na lokálním trhu. Jen heslovitě:

Nájemní bydlení bylo dlouhou dobu regulováno. Fajn, ale problém byl v tom, že ekonomické ztráty z pronájmu nesl vlastník, a stát dlouho otálel. Měl to zadarmo. Pod tlakem mnohočetných žalob se to změnilo. A tak vznikl svobodný trh. On vlastně tak svobodný není, protože na straně nabídky (až na výjimky některých investorů v posledním půl roce) nových nájemních bytů nepřibývá. Páně Klausova „kouzelná roku trhu“ jaksi ochrnula, protože jí stát tržně konformními nástroji nepomáhá. A víc než milion nájemních bytů obcí v důsledku ekonomické ztrátovosti v důsledku regulace v devadesátých letech prakticky všechny obce rozprodaly nájemcům, a to za netržní ceny. Dál již v nabídce není nic.

Bytová družstva byla přinucena transformační legislativou převádět své byty do vlastnictví členů. Nadále zůstávají správce i těchto bytů, nezanikla, protože lidé mohou snadno kontrolovat své hospodaření, ale bytová družstva až na pár výjimek nemají vůbec o novou výstavbu zájem. Vlastně se vůbec nepřeorientovala do současnosti. Do roku 1989 ji stát přidělil plánem výstavbu a družstva byla ji zajistit. Sama od sebe nestaví a stávající členy nová výstavba nezajímá. Bez iniciace nových projektů, jak jsme toho svědky v Praze od magistrátu, k renezanci družstev nedojde.

Vlastníci bytů jsou slavní. Točí se o nich posměšné filmy. Ale oni za to nemohou, na takového předsedu společenství vlastníků by měl být otevřen na univerzitách studijní obor. Z počátku tvořili novou právní úpravu sami poslanci, v devadesátých letech družstva stát nezajímala. Důsledek? Neustálé změny, složitosti, novou civilní legislativou se úprava bytového spoluvlastnictví nadále komplikuje a stává se oborem, ve kterém vlastníci tápou a chovají se prostě tak, jak to jsou schopni pojmout. Vlastnické bydlení se stalo nejpočetnějším fenoménem a zdá se, že ještě dlouho bude. A proces rozmělnění právní úpravy pokračuje i v současnosti.

Obce a města trápí více bezdomovectví, vyloučené lokality, nedostatek bytů pro potřebné obory. Dělají co mohou, ale systematická podpora státu zcela schází. Sociální bydlení je fata morgana současnosti, všichni ho popisují, každý jinak, a v souhrnu je to prázdný pojem. Jednoznačná odpovědnost vlády a hnutí ANO.

Přitom je zde silná potřeba toto řešit. Čekal jsem nějaké rozumné návrhy vlády i opozice. Nic. Mladá generace přece potřebuje pro svůj život domov. Mají své Piráty. Nic. A tak zatím ve svých čtyřiceti letech vstávají do práce ze svých dětských pokojů. No budiž, mnoho jiných možností (zatím) nemají. Ale proč mlčí? Proč na politiky nenaléhají? Proč nehledají ruku pomoci na konci své paže? Nechávají politikům klid. Ano je krize, ale my všichni musíme odvádět i svoji běžnou práci a vláda své rituální tance nemusí tančit ve sboru.

Již jednou jsem na stránkách Vaší věci publikoval seriál v pěti dílech o dostupném bydlení v Evropě. Nyní hodlám otevřít seriál nový. Ale již jen o možnostech vize v České republice ve třetí dekádě 21. století. O možnostech, alternativách, o oslovení mladé generace i seniorů, kteří jen polykají mediální opium a sliby nevalné hodnoty a asi se již těší na novou vlnu koblížků místo aby sečetli plusy a mínusy. V bytové politice by jim vyšlo záporné číslo.

Takhle to dál nepůjde.

Ivan Přikryl


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Lubodoc

Nebýt,podle Havla "KRÁLÍKÁREN,tak by to bylo ještě horší.Rudoch byl sice darebák,ale o tohle se staralA nejen o tohle.Bez těch králíkáren,by některá města vypadala jako o něco větší vesnice.

kameník

Se vším souhlas, až na jednu chybu v úvodníku. Věta: "Jen málo kdo dnes pochybuje, že bydlení a jeho dosažitelnost je u nás v pořádku." je opakem celého článku a popírá jej. Správně bych tedy napsal: "Jen málo kdo dnes pochybuje, že bydlení a jeho dosažitelnost NEJSOU u nás v pořádku.