Tři ministři zahraničí projevili odvahu

Jiri-Paroubek-1403-05
26.5.2020 15:25
Myslím tím současného ministra zahraničí Petříčka a dva bývalé ministry Zaorálka a Schwarzenberga, když v minulém týdnu vydali svůj společný článek „Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?“. Musím říci, že po přečtení článku jsem musel konstatovat jeho naprostou vyváženost, která pramenila především z úcty k mezinárodnímu právu a k národním zájmům naší republiky.
Nebývá obvyklé, abych se častěji shodoval v názorech na zahraniční politiku státu s K. Schwarzenbergem. Ale je to již několikerý případ v posledním roce, kdy musím konstatovat, že s ním mám na věc identické názory. Pokud jde o ministra Petříčka, myslím, že to byl zatím zřejmě jeho nejzdařilejší počin ve funkci ministra zahraničí. Je potřeba také tiše připomenout, že tito tři muži ve společném článku neudělali nic jiného nežli to, že zasadili jasnou politiku Evropské unie, pokud jde o řešení palestinsko-izraelského konfliktu, do kontextu českých národních zájmů.
 
Přitom článek nevyužívá žádné těžké kalibry ke své argumentaci, jakými jsou například četné rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které řeší otázku izraelsko – palestinských, či šířeji izraelsko – arabských vztahů.
 
Připomenu jen jednu z mnoha rezolucí, tu poslední rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2334 ze dne 23. 12. 2016 "k izraelským osadám na palestinských územích okupovaných od roku 1967, včetně východního Jeruzaléma"....Tato rezoluce Rady bezpečnosti byla přijata čtrnácti hlasy k nule, přičemž Spojené státy, vedené v té době ještě Obamovou administrativou, se zdržely hlasování. Takže pro tuto rezoluci hlasovali kromě Ruska a Číny také dvě západní velmoci: Francie a Velká Británie. V rezoluci se konstatuje, že praxe výstavby izraelských osad na okupovaných palestinských územích představuje „zjevné porušení mezinárodního práva“ a nemá „žádnou právní platnost“. A dále se v textu říká, že „osidlování (myslí se výstavba izraelských osad na okupovaných územích – pzn. autora) ohrožuje dvoustátní řešení". Řekněme si otevřeně, že Izrael se vydal již před lety na cestu změny demografického složení obyvatelstva na okupovaných arabských území. Tedy, východního Jeruzaléma a západního břehu Jordánu. Ve východním Jeruzalémě se Izraeli již podařilo změnit demografickou strukturu obyvatelstva tak, že většinu jeho obyvatel dnes tvoří Židé a nikoliv Arabové.
 
Prostě Izrael se rozhodl jít politikou hotových faktů, tedy stavět mezinárodní společenství před hotová fakta.
 
Na straně kritiků článku tří ministrů zahraničí se objevil nepřekvapivě prezident Zeman. Jeho izraelofilská pozice je dlouhodobá a vymyká se často racionálnímu chápání. Možná, že by ale mohl poučit svého trumberoidního mluvčího, že používat výraz „rána dýkou do zad“ ve vztahu k demokratickým politikům, autorům zmíněného článku, je naprosto nevkusné, ba nechutné. Výraz Dolchstoß používali s oblibou nacisté, ve vztahu k demokratickým, především sociálně demokratickým politikům, kteří byli u uzavření příměří se Spojenci na konci I. světové války a dále u vzniku Výmarské republiky.
 
Také premiér Babiš se vydal cestou kritiky hned dvou ministrů své vlády. Mou otázkou je, jaké koncese pan premiér udělal Američanům ve věci podpory neuskutečnitelného a nerealistického Trumpova plánu pro urovnání vztahů na Středním východě. Tři ministři zahraničí to sice ve svém článku výslovně neříkají, ale nabádají k jinému, realistickému řešení.
 
Vrcholem všeho ovšem je článek Babišova předsedy sněmovny Vondráčka, který jistě napsal někdo jiný. Jeho článek v zásadě nabádá k nerespektování mezinárodního práva s tím, že prý „Mezinárodní právo…však konflikt zabetonovalo, blokuje jeho řešení v představách politiků a neumožňuje vycouvat ze slepých uliček, do kterých se dostali". A že prý vlastně Izrael musí „…rozšířit izraelskou jurisdikci na část (palestinského) území, kterou Izrael z bezpečnostních důvodů nemůže opustit“. Předseda sněmovny tedy hájí anexionistickou politiku Izraele a v zásadě kašle na rezoluce OSN a RB OSN a na mezinárodní právo.
 
A pak je zde další parta výtečníků, vedená M. Topolánkem, která vyčítá Petříčkovi jeho údajnou pasivitu v čele resortu. Že prý by měl ministr zahraničí konečně rozhodnout o přestěhování české ambasády do Jeruzaléma. Mou otázkou je, kolik že zemí EU by se k této M. Topolánkem požadované aktivitě připojilo. Proč bychom se měli mýlit se Spojenými státy, Austrálií, nějakou banánovou republikou či drobnými tichomořskými státy, zcela závislými na zahraniční, tedy americké pomoci. A proč bychom se vlastně měli vzdávat korektních vztahů s muslimským světem, který tyto činy současné americké administrativy velice bedlivě sleduje. Není kam spěchat. Ministr Petříček v této věci dobře činí. A pánové z této iniciativy by měli přemýšlet, zda ještě hájí české národní zájmy. Anebo jen jednostrannou a nevyváženou iniciativu amerického prezidenta, který už za tři čtvrtě roku může být bývalým americkým prezidentem.
 
Všichni tři ministři zahraničí jistě čekali mediální smršť, která skutečně přišla. Závěrem chci ocenit jejich politickou odvahu a také jejich vyváženou politickou argumentaci v celé věci. Vážím si jí.
 
 
jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10
Co se týče mezinárodního práva, svět neví nic o tom, že by se Stát Izrael alespoň pokusil o modifikaci Charty OSN. Kdo mlčí, souhlasí.
klokan

    Stále by měly platit základní zásady mezinárodního práva a tedy by zejména členskými státy OSN měly být respektovány a ne, aby si je mocnější státy vykládaly po svém, včetně jejich pochlebovačů. Současná dichotomie zahraniční politiky kdysi našeho státu, působí vskutku odpuzujícím dojmem. Naprosto chaotický výraz zahraniční politiky našich vazalských vládců, nakonec vyvěra z nastolení právní džungle pravdy mocnějšího, která v naší satrapii USA jest uplatňována v míře větší než nadměrné. Kromě práva mezinárodního samozřejmě právo bývá účelově ohybáno i v jiných právních odvětvích. Jeden poznatek se zde jeví jako zásadní. Tlachat a právním státu naši koryfejové umí dokonale, ovšem s dodržováním základních právních principů jsou jaksi na štíru, věrni své zásadě, že přednější jest si do vlastní kapsy nahrabat.