Trochu psychologie, nikoho nezabije

campbell 0617
7.7.2018 12:31
Děkuji paní Taťaně Malé, ministru na dobu odpovídající stavu české společnosti a zatím neformálně obviňované z plagiátorství, za podnět k popsání aktuální problematiky s velkým politickým a geografickým rozměrem, a ireversibilními následky. Problematiku reprezentuje otázka: Proč, nehledě na skandály, prohřešení, či selským rozumem dokazatelnou vinu vyplývající z neschopnosti konat odpovědně v době pokrytectví, fake news a transformace kulturních hodnot, trvat na pozici, nebo se do ní snaží dostat, případně i za každou cenu?

V krátkém příspěvku se pokusím zformulovat jednu z mnoha možných odpovědí s pomocí starých, ale osobně prověřených znalostí a zkušeností psychologie.

Lpět na získané pozici v systému moci, nebo se k ní dostat za každou cenu, není ojedinělý ani nový fenomén. Nové na fenoménu je jeho inflační charakter. Co to znamená? Odpověď zní: V minulosti byly požadavky na demisi, odstoupení nebo zřeknutí se pozice či moci v menším počtu. Ten se v posledních desetiletích na základě korupce, znalosti síly a vlivu networkingu (v systému moci), nízké kvalitě požadavků na profesionální loajalitu (zaměňovanou loajalitou k organizaci, tzv. spojenectví apod.) a charakterů tzv. nezaměnitelných, podstatně zvýšil. Současně klesla úspěšnost žalob a stěžování občanů a počet soudních rozsudků s trestem.

Práh pro odstoupení a zřeknutí se pozice či moci se zvýšil, stává se modelem chování. To v konečném výsledku dovoluje zvyšovat zmíněný práh. Stručně formulováno: Odpovědnost se ředí, z řiditele se stal ředitel, zbytek odpovědnosti se deleguje (ne)voleným a neznámým osobám (viz Brusel). Výsledkem je mnohem riskantnější a bezohlednější jednání nevolených a slepá víra v nadnárodní řešení problémů. Tato chiméra nic nevyřeší. Experimenty ukázaly, že pokud dostanete na ulici infarkt, je mnohem pravděpodobnější, že se vám spíše dostane pomoci, když bude na ulici pouze jeden člověk, než kdyby jich tam bylo pět.

Fenomén lpění na pozici a moci obsahuje pravidlo potvrzující, že cesta k pozici a moci je lemována odporem, nutností se neustále učit z chyb a prosazováním se vůči kritikům všeho druhu. Všeobecně to není špatné, když se to děje v míře, neopakuje se a nestane se pravidlem. Proč všeho moc škodí? Stane-li se totiž popsané chování rutinou, osamostatňuje se, podporuje neústupnost a odpor ke konstruktivní (na faktech založené) kritice.

V tomto okamžiku se objeví na scéně komunikace a kompetence, dovolující účastnit se a pracovat v networku. Bez této kompetence není možné být nikde úspěšným, tím méně v politice. Network, tj. síť kontaktů, tlačí na člověka, aby zůstal, nepřijímal kritiku i proto, že každý člen sítě má co ztratit. Jestliže má network ještě společný zájem, což platí v případě paní Malé, pana Babiše a mnoha jiných, síla a vliv sítě kontaktů se transformuje do neupřímné, nekritické (nejasné) a idealizované zpětné vazby. Empirické analýzy ze Západu a Východu dokazují, že nejbližší spolupracovníci, poradci a podporovatelé osob, které lpějí na pozici a moci často ignorují fakta, idealizují informace a neaplikují kontextové posuzování případů a situací. Proč?

Hlavní příčinou je strach. Ten působí na kvalitu vztahu. Nízká kvalita vztahu podporuje připravenost osoby riskovat. Riskování zvyšuje hladinu adrenalinu a noradrenalinu, vytváří iluzi, že (osoba) má situaci pod kontrolou. Člověk se cítí silným, rozhodným, což u něho způsobuje příjemný pocit. Jeho rozhodovací schopnost je však snížená. Snížená rozhodovací schopnost podporuje manipulovatelnost. Z uvedených důvodů se proto objednává druhá analýza rizik, a plánování a řízení extrémních situací u osob, které nejsou v pracovním poměru, závislé na platu, nebo jiné vazbě ke společnosti zadavatele. Člověk se strachem nedokáže objektivně posoudit realitu. Proč?

Zvýšená funkce limbického systému v mozku, prefrontální kortex (centrum přemýšlení) trpí nedostatkem kyslíku a glukózy. Analýza rizik dokazuje, že strach a hněv jsou špatnými rádci. Úlevu při uvedených projevech vnímá mozek jako odměnu. Platíme za ni vysokou cenu ve vztazích. Formuje se tradice utopit všechno v kolektivní (ne)vině a falešném sebehodnocení. Ty vedou v mediálním a finančně atraktivním prostředí člověka ke strachu. Výsledkem jsou pak trafiky pro politiky, šéfy koncernů a recyklace osob závislých na pozici a moci apod.

V případě paní Malé, pana Babiše a podobných osobností lze identifikovat konsistentní chování a linearitu snah. Dokazují to odkazy, připomínky a naděje. Například : Opakuji, že jsem na diplomové práci pracovala tvrdě a strávila jsem na ní mnoho času (Právo, 4.7.2018, str.2). Nebo odpověď pana Babiše na otázku, Kde berete jistotu?: Protože opatření Německa vyvolá dominový efekt. Hranice začne kontrolovat Rakousko, a potom snad Řekové a Italové konečně pochopí, že budou muset udělat totéž . (Právo, 4.7.2018, str.1). Linearita snah vede k otázce: Proč si to vlastně dělají, proč jsou ochotni trpět, proč nežijí pohodlnějším životem? Jednou z mnoha odpovědí je, že něco lepšího, hezčího a pohodlnějšího pro tento typ osobností představuje (patologické) lpění na moci, konfrontace (s konkurenty o moc) a potřeba budit pozornost u veřejnosti. Výmluvy takovýchto osob, že jednají v zájmu státu, věci, nebo (nikde nedefinovaném) veřejném zájmu patří do kategorie mýtů. Proč?

I zde je odpověď jednoduchá: Kdo musí žít s otázkou Proč?, vydrží téměř každou otázku Jak? Případ paní Malé, pana Babiše & Co lze srovnat se situaci v SRN, kancléřkou Merkel, ministrem Seehofer, členy EK, EP a organizací konajících v systému tzv. politické korektnosti, tj. pokrytectví, sebeklamu a novodobé tradici utopit všechno v kolektivní (ne)vině a falešném sebehodnocení. Uvedené osobnosti se nehlásí ke staré pravdě: Poslední košile nemá žádnou kapsu. Pro závislé na moci, hledající pomoc a vědoucí jak o ni prosit, nabízím čínské přísloví: Bohatství a sláva jsou jako plynoucí obláčky. Souhlasu netřeba.  

Jan Campbell


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Nejjednodušší obhajoba, nejen politika, je přesvědčení, že vykonává nějaké poslání. Navíc objektivně odvozené od počtu voličských hlasů. Co je srovnatelné s touto hodnotou?