Volby prezidenta USA: Boj se splnění svých přání

trump clinton
25.9.2016 01:58
Nedostal jsem se z časových důvodů k vyslovení uvedeného čínského přísloví v závěru diskuze na téma Prezidentské volby 2016 v Evropském domě v Praze, která se konala 22. září, ve které měl úvodní slovo americký profesor (State University of New York) Richard Howard, mnohaletý přítel moderátora ex-ministra ZV ČR (1998-2002), senátora za ČSSD (1996-2000), poslance FS (1990-1992), PČR (2002-2006) a ex-předsedy Valného shromáždění OSN (2002-2003), Jana Kavana, ex-diplomat a zpravodajec Miroslav Polreich a autor příspěvku.

Zatímco profesor Howard znající Evropu, od doby svého prvního pobytu v Praze v roce 1967 také ČSSR a ČR v současném stavu, se věnoval popisu dynamiky v politice a platformě prezidentských kandidátů, Miroslav Polreich se věnoval hodnocení vztahu mezi USA, RF a ČLR jako hlavními hráči světové politiky. Z jeho hodnocení situace vyplývá, že k žádnému světovému konfliktu nedojde, protože slabost, ne moc (vojenská nebo hospodářská) hlavních hráčů světové politiky je bude nutit k dohodě. Geopolitické závislosti a nebezpečí totálního zničení všech účastníků vojenského konfliktu nutí k jednání.

Protože v podstatě souhlasím s hodnocením, že ne síla a moc, ale právě slabost, včetně schopnosti jejího vyvolání u protějška, je rozhodujícím faktorem v každém boji, zkoncentroval jsem se ne na popis (story about), ale na příčiny (story of looking inside) jak dynamiky, tak i hodnocení a možného vývoje vztahů mezi USA, RF a ČLR v představitelné budoucnosti. Budoucnost se totiž nedá ani prognostikovat, ani předpovídat, je možné si ji pouze představit. K tomu je potřeba vzít na zřetel historická fakta. Která fakta to jsou?

Historie USA jako státu, je historií válek, násilí v prezidentských kampaních, včetně zabíjení prezidentů. Proto se nelze divit ani konání současné vlády USA. Pro USA až do dnešního dne nebylo potřebné vyhrávat války do konce. Vždy stačilo a stačí, aby druhá strana byla natolik oslabena, aby nepředstavovala konkurenci a nebezpečí pro USA. Proto jsou hlavními prostředky vládnutí USA strach a asymetrická společenství. Výsledkem historie a konání je narušený, nebo dokonce rozrušený vztah uvnitř společnosti USA a s asymetrickými spojenci.

Současný stav americké společnosti nebudu hodnotit z časových a prostorových důvodů. Jako záměnu si dovoluji nabídnout 3 aktuální americké filmy, které popisují stav USA mnohem lépe než já: 1) My First Lady, pojednávající Obamovo první rande se svou dnešní manželkou. Filmová romance a sen ve sladké cukrové vatě o Obamovi jako Obamovi. 2) The Purge: Election year představuje krvavý společenský pokus o jednodenní zrušení společenské smlouvy se souhlasem vlády k ukojení potlačovaných pudů. Idea filmu je následující: v USA se eliminuje kriminalita na téměř nulu, občané budou šťastní, protože jednou za rok se mohou s povolením státu vydovádět tak, jak chtějí. Jejich potlačené pudy dostanou na jednu noc zelenou, aby příští den se chovali opět podle zákona a šli pracovat. Jejich štěstí se transformuje ve světový obdiv, exportní zboží, noc uvolnění. Krvelační turisté ho vyváží do zemí, ve kterých si mohou své pudy realizovat. 3) Save the day, videoclip. První 3 minutový videoclip z mnoha, které se budou vyrábět, natočily hollywoodské hvězdy před několika dny. Nebudu jim dělat reklamu. Nechaly se zapřáhnout do podpory Hillary Clinton proti Donaldu Trump. Tím jsem se dostal k osobnostem a jejich charakterům. Charakter vůdců a historie, jak státu, tak i systému, tvoří dynamiku politiky, prezidentské kampaně. Nemohou být proto v kvalitním hodnocení při tvorbě představy budoucnosti ignorovány.

Charaktery obou prezidentských kandidátů jsem podrobně popsal v nedávném, 25.7. zveřejněném příspěvku, nazvaném Osobnostní faktory a volby. Stručně zopakováno a shrnuto je v něm konstatováno: prezidentská kampaň představuje boj mezi oportunistou, autoritativním narcistou (je vždy nahoře), myslícím top-down (podle manažerských příruček) s výstředním účesem (Trump), a narcistkou, prolhanou právničkou, s omezeným charisma, kompetencí, a prokazatelně identifikovatelnou sadistickou osobnostní poruchou. Podle americké MIDC (Millon Inventory of Diagnostic Criteria). Pro zájemce uvádím 3 reference: 1) The Character of Hillary Rodham Clinton, autora Aubery Immelman (Saint John´s University, Minn.), 2) výsledky výzkumu Charisma ve vůdcovství, pod vedením John Antonakise, profesora HEC Lausanne, Švýcarsko, 3) The presentation of self in every day life z roku 1959, autor Erving Goffman (1922-1982).

Oba kandidáti působí v partajním a společenském systému. Partajní systém již nereprezentují dvě odlišné politické strany, bohužel již ani jedna, dělící se na dvě politické frakce, nýbrž pouze jedna strana bez sjezdů: strana businessu, vojensko-průmyslového a finančního zájmu.

Společenský systém USA lze charakterizovat jako plutokraticko - kapitalistický s demokratickými atributy a přívěsky, který nevyřešil dva zásadní paradoxy demokracie, protože jeho podstata je založena expanzivitě: 1) demokracie se sama ničí rozrušováním svých pilířů, 2) demokracie se chrání a ochraňuje sama sebe pomocí nedemokratických prostředků.

V následku neřešení paradoxů demokracie a stále se zvětšující komplexitě moderního globalizovaného světového systému lze objektivně dokázat kontinuitu dělení a rozmělňování odpovědnosti jednotlivce, na jedné straně, na straně druhé lze dokázat kontinuitu výzev k individuální odpovědnosti sama za sebe. S krizí odpovědnosti je přímo spojena krize práva. Krize odpovědnosti a práva má v sobě ukotveno pokrytectví, ve 3 svých formách: čisté, vypočítavé a prokazatelné třetí stranou. Pokrytectví jako morální kategorie je vlastní všem vírám, cestám a závazkům ke spravedlnosti, včetně Islámu a Judaismu (וַיִּשְׂנְאוּ אֹתוֹ וְלֹא יָכְלוּ דַּבְּרוֹ לְשָׁלֹם). Pokrytectví je přímo spojeno s lidskou důstojností, tj. podstatou vztahu. Sama k sobě a druhým. Tím jsem dostal ke třetímu následku paradoxů demokracie, kterým je ztráta důvěry. Obecně platí, že lidé se dokáží navzájem ohodnotit během několika vteřin, ale otázkou zůstává, co vlastně hodnotí? Podle mnohých vědců a ne-vědců, ke kterým se řadím, je pro nás důležitější, jestli člověk působí důvěryhodně, než jestli je odborník. Proč je tomu tak? Odpovídám krátce. Kořeny takového přístupu sahají zřejmě až do doby jeskynních lidí. Stačí si uvědomit, že v čase jeskynních lidí bylo důležitější vědět, jestli je můj kolega schopen mě zabít nebo mi udělat oheň. Dnes žijeme v době, kdy je kompetence vysoce ceněna, sociální dovednosti podceňovány a skutečnost, že kompetenci je možné hodnotit až vzniku důvěry, je ignorována. Výsledkem ztráty důvěry a důvěryhodnosti je situace, kdy nikdo nevěří protějšku jako člověku, kdy se z formálně vzdělaných, nedostatečně vychovaných mladých lidí, ignorující sociální dovednosti, stávají kandidáti na lidsky odpad. Ten již existuje v různém množství a kvalitě jak v USA, tak i v EU, metastázuje a transformuje se do komplexního sociálního problému, který když nebude urgentně léčen, přivede k rozkladu vztahu člověka sama k sobě, ke společnosti, ve které žije, ke vztahu s druhými společnostmi.

Zabránit totálnímu rozkladu vztahu a západních společností, které ignorují paradoxy demokracie a jejich následky mohou řešit opravdové osobnosti, schopné k dialogu. Narcista se neléčí, naopak: snaží se obohatit terapeuta. Psychopat, může šířit místo úzkosti důvěru, což je dnes potřeba, protože je přesvědčivý, charismatický, je ve své podstatě vůdčí typ. Občan, volič, v USA i zde v Evropě, je vystrašen z toho, zda bude zdravý, mít práci a nebude nezaměstnaný, případně, nebudou-li jeho děti zlobit. Světové problémy dnešního občana nezajímají, podobně jako narcistu a narcistickou společnost, reprezentovanou mimo jiné malou návštěvností diskuzí, malou volební účastí mladých a selfies.

Kandidát Trump, jako fenomén, má určitou tradici, o které se mnoho nepíše. Trump se totiž vymknul z kontroly establishmentu, proto je jeho volebním programem TRUMP, a ne partaj. Kandidátka Clinton musí konat pokrytecky. V demokratické straně se totiž objevil Paradox Sanderse, existuje povinnost hájit zájmy 1 procentní skupiny bohatých a zájmy USA, nikde oficiálně nedefinované. Ve skutečnosti však známé.

Proto bude důležité, jaké poradce bude mít nový americký prezident, jak jeho zvolení ovlivní jeho konání – odpovědnost, pokrytectví, které je vlastní politice a důvěryhodnost. Zda nový prezident bude schopný přinutit US elity k dialogu o spravedlnosti a symetrickým spojenectvím ve světě a bude schopen získat důvěru, především u prezidenta RF a ČLR. V kontextu toho zamyšlení je EU v ještě mnohem horší situaci než USA, protože členské státy EU delegovaly politická rozhodnutí do Bruselu, a vojenská do pokrytecky konající NATO. Přeji proto prezidentským kandidátům v USA, aby se báli splnění svých přání. Rusové – po perestrojce, nikdy neviděli tak špatně amerického prezidenta, jako za vlády Obamy s Nobelovou cenou za mír a USA nikdy netrpěly takovým deficitem důvěry jako dnes. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.