Vy jste neuznali Lukašenka, my neuznáme Bidena…

vyvadil jiří nový
12.11.2020 12:03
Diplomatické hrátky mezi liberálním Západem a jeho neliberálními odpůrci vypadají někdy nesmírně vážně až tragicky, ale protože je zatím vždy liberální Západ prohrál, jsou ve skutečnosti spíše komické a pro Západ trapné. A Západ by se z nich měl poučit.

Nechám stranou sankce, které otevřeně řečeno nikdy nic nevyřešily a spíše jen stmelily obyvatelstvo kolem vlád, které měly být z ciziny donuceny k poslušnosti. Klasickým příkladem je Rusko, které  správně pochopilo, že krvavý kyjevský euromajdan je v podstatě nezakrytým hybridním útokem Západu namířeného k jeho oslabení a výsledem je, že Krym se stal ruským, a východ Ukrajiny, tj. Doněcko a Luhansko se od ní odpojil, zemi ovládla občanská válka mezi proruským a protiruským obyvatelstvem a nastal celkový rozvrat společnosti. Jedny sankce stíhaly druhé a výsledkem je, že geopolitická pozice Ruska při řešení nejen mezinárodních konfliktů v Sýrii, Náhorním Karabachu, ale i Libyi, ale i při spojení s Čínou a Tureckem za posledních 5-6 let výrazně vzrostla.

Evropská unie, ale i jiné liberální západní státy si stále namlouvají, jakou mají geopolitickou sílu. A k jejím oblíbeným hrátkám patří, že například odmítají uznávat vlády, které označí za nedemokratické a zpravidla i podporují tzv. demokratické vzdoroprezidenty s naivní představou, jaký to bude mít význam.

Nuže liberální média to vždy zpočátku vítězoslavně oslavují, až postupně se zahalí do mlčenlivosti. To když vzdoroprezidenti padají.

A tak ve Venezuele, už dávno byl Západem uznán vzdoro prezident Juan Guidó, ale po dvou letech stále vládne „nedemokraticky zvolený“ Nicolas Maduro.

Před pár měsíci zase Evropská unie i část Západu halasně neuznala volbu Alexandra Lukašenka a vášnivě podporovala vzdoroprezidentku Cichanouskou. A ejhle. Opět barevná revoluce postupně umírá na úbytě a neuznaný prezident Lukašenko spokojeně vládne.

Zdá se, že neliberální silní mužové světa, kteří v souhrnu jistě mají větší geopolitickou sílu než EU  se rozhodli zažertovat, ovšem způsobem korektním a nenapadnutelným.

Ruský prezident Vladimír Putin, čínský prezident Si Ťin – Pching, turecký president Recep Tayyip Erdoğan, brazilský prezident Jair Bolsonaro či mexický prezident Andrés Manuel López Obrador prostě odmítli volbu Joe Bidena uznat, protože dosud nebyla právoplatně potvrzena.

Nevím, zda podobná situace, tedy včasné neuznání vítězství hlavy nejsilnější velmoci Západu nastala někdy v minulosti. Cosi to ovšem o reálné síle USA vypovídá. V každém případě  je to  na nepřetržité nenávistné hodnocení Joa vůči těmto silným představitelům, dnes v podstatě rozhodujících představitelů tzv. neliberálního světa, světa, který v souhrnu má mnohem více obyvatel než celý Západ a zřejmě mu v mnoha ohledech nejen geopolitických může konkurovat.

Biden ještě není u moci – a možná ani nebude – ale už v předstihu rozehrával nebezpečné partie.

Často dostávám dotazy, proč jsem tak protizápadní. No, kdo mě delší dobu zná, tak ví, že jsem vstupoval před třiceti lety do politiky s jasnou vírou, že svět konečně přestane být rozdělen na dva nepřátelské bloky, že bude intenzivně spolupracovat – a dobře – že bude mír a žádná konfrontace. Měl jsem rád jak západní Evropu, tak i Rusko. Poctivě vzato z amerických dějin jsem mimořádně uznával toliko F. D. Roosewelta. Ostatní prezidenti mi zase tak moc neříkali.

Bohužel Západ se dnes neumí smířit s faktem, že jeho vidění světa, které se v roce 1990 zdálo jako jedině možné a správné, že končí dějiny dosažením vítězstvím liberální demokracie se ukázalo naivním. A tak Západ kolem sebe kope s čím dál tím menšími úspěchy. Počínaje blamáží na Ukrajině už Západ zaznamenává jen a jen neúspěchy.

Ty konflikty zjevně budou narůstat a my se musíme na to připravit.

Tak jako před rokem 1989 svět v podstatě zažíval sice napětí mezi Západem a Východem, ale ve skutečnosti vzájemná kontrola a hrozba použití síly jej celkově činila mnohem bezpečnějším než dnes, zdá se, že se musíme na tuto koncepci připravit.

A proto je správné, že prezidenti Ruska, Číny, Turecka, Brazílie a Mexika ten významný krok k vyváženosti učinili. Už žádné humanitární bombardování Jugoslávie, které kratochvilně podporoval kongresman Biden s cílem okupovat Srbsko, už žádné svévolné vytvoření teroristického Kosova, už žádná válka v Iráku, Libyi, Afghánistánu, už žádné barevné revoluce.

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Už od 48 roku minulého storočia chcela väčšina - veriaci a " kulaci" - utekať na Západ . 

Od 1918 chcel Západ ísť na Východ - až do Vladivostoku. Ak nebudeme počítať Napoleona.

Kým Západ  vedel prečo a kam chce ísť, mal to dokonca napísané v strategických plánoch a  presne premyslené ( veď ich Napoleon inšpiroval a ukázal cestu )  - Východ len sníval a túžil po blahobyte Západu, po slobode, cestovaní a plných obchodoch západného tovaru  -  v snoch fantazíroval o nádhere Západu( myslím tým prostých ľudí, nie cirkev a disentov, ktorí sa po 89 ujali vlády. ) Nič viac, nič plánované, nič premyslené - len fatamorgána.

Tak sa v podstate splnili sny a plány aj Západu aj Východu : 

- Východ ( od hraníc Nemecka ) sa sám seba počíta už za západ odvtedy čo vstúpil do NATO a EÚ. 

- Západ stojí dnes na hraniciach Ruska. Chýba im do dokončenia kruhu Bielorusko. Aj na ňom sa pracovalo a pracuje dodnes.

Nič iné za tým netreba hľadať - žiadnu demokraciu, európske hodnoty, ľudské práva.... Existuje len jedno právo, a to právo kapitálu.

antoninsebek

Napíšu to jednou, ale berte to, že bych to opravdu napsal opakovaně a opakovaně: Ten Lukašenko rozhodně není mým šálkem kávy. Přísahám.

Ale zaměřím se na jednu "technikálii", o které se vůbec V TISKU – OPAKUJI: V TISKU VŮBEC NEHOVOŘILO:

 Jestli Lukašenko získal řádově 80 procent hlasů v Bělorusku a jestli vy prohlašujete, že to byl podvod, tak jsem se hned zamyslel nad tímto: JAKÝMTO TECHNICKÝM ZPŮSOBEM - OPAKUJI: TECHNICKÝM ZPŮSOBEM došlo k tomu údajnému podvodu?

Bělorusko je řádově třikrát větší zemí co do plochy. Ale počtem obyvatel je takřka srovnatelná s Českem, dokonce v tomto parametru asi o pět procent proti nám „menší“.

Z těchto dvou faktorů mi vyplývá, že musí mít při volbách více volebních středisek než my, že ano? Jestliže nyní opozice křičí, že to byl podvod, tak se ptám:

1/ - byl u každého volebního střediska zástupce opozice nebo neutrální pozorovatel? A PROČ NE? Vracím se k tomu v otázce číslo 5, vážení kritici.

2/- když se u nás konají volby, tak je v té místnosti alespoň deset lidí. Chcete říci, že vždy a všude to byli jenom podvodníci placení Lukašenkem?  Pokud ne (což si myslím já), tak proč byli zticha, když tam někdo FYZICKY PŘIVEZL TY OHROMNÉ BALÍKY FALEŠNÝCH HLASOVACÍCH LÍSTKŮ??? To by byly desítky tun papíru, to by NĚKDO musel označit nějakým perem či propisovačkou.

3/- Mám přátele v Arménii. Ti mi asi před patnácti lety říkali, že u nich při volbách byly všechny volební lístky, všechny nesečtené – převáženy do nějaké „centrální sčítárny či sčítáren“.   Tomu bych pak rozuměl.  Jsem však přesvědčen, že tato metoda  v Bělorusku použita nebyla.

4/- Abych „šel pochybovačům na ruku“, tak jsem ochoten započítat do hlasů pro Lukašenka všechny vojáky, policisty i státní zaměstnance. Ty, kteří mohli být něco jako „uvědomělí“ Jenomže Lukašenko získal OSUMDESÁT PROCENT hlasů.  Na vítězství mu stačilo 50 procent.

5/- Otázka velmi důležitá: Jak známo, mohli se coby pozorovatelé oněch voleb zúčastnit i zahraniční pozorovatelé, včetně těch z kapitalistických zemí. NEPŘIJEL NIKDO, KROMĚ NĚKOLIKA ČECHŮ. Proč proboha? Západní pozorovatelé se nebojí zajet i do válečné vřavy. Naši pozorovatelé závady nehlásili.  

UMÍ MI NĚKDO MOJE POCHYBNOSTI VYVRÁTIT? Ozvěte se v naší demou-kradické společnosti.