Vzpomínka na Jana Palacha

Čin Jana Palacha byl nepochybně inspirován podobnými zápalnými oběťmi buddhistických mnichů, kteří prováděli takové činy v tehdejším jižním Vietnamu v době, kdy v této zemi probíhala občanská válka a vojenská intervence USA. Jeho příklad občanské odvahy, která má v českých dějinách jen minimum srovnání, vedl k následování několik dalších mladých lidí. Nejznámější je čin Jana Zajíce, který se zapálil v březnu 1969 také na Václavském náměstí. Normalizační režim českých komunistů se snažil devalvovat velikost oběti Jana Palacha, vypouštěním strašlivých dezinformačních blábolů o nepálivém ohni apod. Komunisté, za trpného přihlížení reformních komunistů, začali po nástupu Husákova vedení již tři měsíce po smrti Jana Palacha nelítostně normalizovat českou společnost. Stovky tisíc lidí přišlo o práci, o existenci. Ti, kdo se postavili na odpor, byli pronásledováni, vězněni, vystěhováváni ze země. Teror sice nebyl srovnatelný s terorem, který panoval v padesátých letech, ale vedl k tomu, že se lidé ve své většině stáhli do svého soukromí a tolerovali mlčky komunistický režim.

Před třiceti lety Palachovo jméno a mimořádný étos jeho činu přivedl do ulic a na náměstí Prahy tisíce lidí protestujících proti praxi normalizačního režimu. Čeští komunisté vedení Jakešem a Husákem místo dialogu s občanskou veřejností, kterého nebyli schopni, přistoupili k brutálním policejním zásahům. Málokdo tehdy tušil, že již za necelý rok komunistický režim v Československu padne.

Osobnost Jana Palacha můžeme posuzovat z mnoha úhlů. I civilně a nepateticky, jak se o to pokouší dnes část jeho spolužáků. Ale v každém případě je potřeba vyzdvihnout neuvěřitelnou občanskou odvahu tohoto mladého muže, který se svým činem snažil vytrhnout český národ z letargie, do které po okupaci cizími vojsky čím dál více upadal.

Jiří Paroubek