Yekta Uzunoglu: Rukojmí 3 - Případ turecký Renault

turecko renaul
11.3.2018 00:16
Psal se rok 1968, kdy se francouzský státní podnik Renault a turecká společnost OYAK patřící výlučně vojákům dohodli a založili společnost Renault Turecko a následně zahájili společnou výrobu osobních automobilů v historickém městě Bursa. Dnes je to už je to půl od založení tohoto technicko-obchodního bratrství.

Půl století Francouzi učili, vyškolili na svých universitách, ve svých výzkumných a výrobních institutech, ale i na místě v Turecku tisíce a tisíce Turků ve všech oblastech automobilového průmyslu, to jest od projektů, výroby, ekonomiky až k marketingu, tj. v oblastech, které byly tureckým vojákům cizí a vzdálené jako řeka Amazonka.

Dnes turecký Renault z 49% patřící tureckým vojákům, vyrábí 360 tisíc automobilů, 750 tisíc motorů a miliony a miliony komponentů pro Renaulty produkované v různých závodech v Evropě.

Mezi prvními a největšími a nevýznamnějšími odběrateli - zákazníky těchto společných výrobků pochopitelné byla a je turecká armáda...

Ani ne dva roky po zahájení společné výroby turečtí vojáci - 12. března1971 - zasáhli svojí silou do politiky, říká se tomu převrat, a pověsili i byť nedokonalou demokracii ala Turecko na hřebík. Tak jako po každém vojenském převratu následoval vojenský režim a s ním spojené represe.

A co země, jako je Francie, která se vydávala za vzor demokratického smyšlení? Nic. Jen počítala svůj zisk i z převratu, nějaká lidská práva šla stranou...

V roce 1975 turecká armáda zasáhla do suverénního Kypru a vyhnala tisíce a tisíce Kypřanů řeckého původu a přivlastnila si veškerý jejich majetek. A co na to Francie? Počítala zvýšení produktu a prodeje svých strojů spojené se zásahem na Kypru!

Pak přišel další převrat a to 12. září 1980, kdy se začalo s masakry, s uvězněním tisíců a tisíců politiků a s jejich zabitím v zařízeních, která sice nesla nápis věznice, ale ve skutečnosti nebyly ničím jiným, než turecké mučírny. A co Francie jako demokratická země? Spočítala nárůst prodeje svých Renaultů spojený s hyperaktivitou armády a s tím spojené prachy!

A co Erdoganův režim? Nic, on jen pokračuje v tradici svých předků a jen s tím rozdílem, že to rukojemství již neprovádí "kultivovaně", jak byli evropští činitelé zvyklí a jak si přejí, ale po Turkovi, to je jediný "detail", co evropským činitelům vadí.

Renault jako rukojmí?

Turci jsou ve všech oblastech automobilové výroby tohoto typu ze strany Francouzů tak vyškoleni, že kdykoliv Erdoganův režim může na ně pověsit nálepku "podporovatelé terorismu" - tak jako v případě Mercedesu a zestátnit vše, co Francouzi investovali, a to především do lidských zdrojů, a produkovat dál pod svou vlastní značkou především proto, že ovládají trh.

Hlavně bývalí příslušnici turecké armády, kteří jsou nejen ve vedení tohoto společného podniku, znají mezitím do nejmenších detailů projekty mateřské firmy do budoucna, jaké jsou naplánované inovace a jejich vize do budoucna ze všech oblastí tohoto průmyslu.

Erdogan poznal pravou tvář evropských politiků a ví, že jsou jen vyslané loutky kapitálu a toto rukojemnictví funguje dokonale. Když ani toto nestačí, tak se čapne někde nějaký francouzský novinář a nepustí se, pokud francouzský prezident necouvne.

Proto jsme mohli být svědky, že jeden den prezident Hollande přijal v Elysejském paláci náčelnici kurdských milic paní Nesrin Abdullah a následně dostal vynadáno od „kapitálu“ a hned vydal nějaké vyjádření k uklidnění Erdogana.

A u E. Macrona to není to jinak. Když nestačí Renault, tak si prostě Erdoganův režim vezme ještě nějakého francouzského novináře jako rukojmí, aby Macronovi zavřeli klapačku a dostali na kolena, jako tomu bylo v případě francouzského novináře Loupa Bureau a ostatních.

A nedej bože, aby nějaký Francouz začal mluvit o porušování lidských práv Tureckem, hned se Francie dostává pod palbou sprostých, urážlivých nadávek jako: "ty jsi to poslední hovado, kdo nás může poučovat o lidských právech parchante, koukej na svoji minulost a současnost, koukej na to, co jsi prováděl a provádíš v Africe ...."!

Toto je jen stručný popis rukojemství prováděného Tureckem vůči Francii, která se nachází v současnosti v tragickém stavu rozkladu lidské etiky a přitom to byla Francie, země, která kdysi postavila sochu svobody v New Yorku a dala naději lidem na svobodu a demokracii ...

uzunoglu
MUDr. Yekta Uzunoglu (1953) je kurdský lékař a podnikatel s arménskými kořeny. Mimo svých profesí se celoživotně angažuje jako kurdský aktivista, spisovatel a překladatel: Je například autorem překladů částí Bible a děl Karla Čapka do kurdštiny V roce 2006 obdržel cenu Františka Kriegla.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Bývalé koloniálne štáty sú dnes najväčšími moralistami a ochrancami ľudských práv : Angličania, Francúzi, Holanďania, Belgičania, Španieli, Portugalci, Nemci,... ale len vtedy a za okolností, ktoré im vyhovujú, a vtedy, keď to potrebujú. Kapitál a moc sú  tým rozhodujúcim bodom " mrazu, či varu " , keď sú akční, alebo ustupujú.

Ak by sme šli hlbšie do minulosti, tak veľa pozitívnych prírodných "náhod " spôsobilo, že prímorské národy mali ideálnu možnosť rozširovať svoje územie, čiže kolonizovať. Okrem iných aj  Feničania, Osmani, Egypťania, Peržania... Obeťami boli ďalšie morské národy, ale aj vnútrozemské = pevninské národy.

Koloniálne ríše sa rozpadli  60´rokoch minulého storočia, ale zostali v područí svojich kolonistov - buď ako domíniá, alebo zmluvne a hospodársky zviazané kvázi samostatné štáty. Za všetkých stačí spomenúť Commonwealth s 1,8 miliardami obyvateľov, Holandské Antily,..... 84,6% povrchu Zeme bolo kolonializované  západnými európskymi veľmocami. " Slobodné, či neskolonializované " boli len Japonsko, Afganistan, Mongolsko, Irán, časti Arábie, atď. To ale neznamená, že tieto štáty samotné nerozširovali svoje územie ako kolonizátori - za všetkých Mongoli v Zlatej Horde, Japonci v Číne a na Kórejskom polostrove....

Podľa môjho názoru, každý národ, či etnikum by " s radosťou " kolonializovalo, keby mali príležitosť a potrebný stupeň rozvinutosti.

Túžba po bohatstve a moci je silnejšia, ako pravda, právo a spravodlivosť. Máme to, my ľudia, už v genetickej výbave. Bolo to v nás už od prapradávna. Len slabí a utláčaní volajú po pravde a spravodlivosti. Avšak keď zosilnejú a zbohatnú, stanú sa takými istými, ako ich utláčatelia. Ľudstvo sa točí vo svojom vlastnom bludnom kruhu, z ktorého niet úniku, z ktorého nikto nevykročí.

Našu Zem oslobodí len zánik ľudstva ku ktorému spejeme svojou nenásytnosťou a pudmi zabijáka. Ako sme prišli na svet, tak aj odídeme. Kedy? To je ešte vo hviezdach.