Zbyněk Fiala: Londýn s čumáčkem v loužičce

brexit ship
14.11.2018 12:28
Britská vláda konečně jedná o tom, co rok odmítala a zkoušela různě zamluvit. Severní Irsko bude mít „trochu“ jiný režim než zbytek Spojeného království, takže na ostrově nebude tvrdá hranice, ale mezi ostrovy nějaká měkká ano.

Pro Brexit přišel den B, kdy po celonočním jednání v Bruselu na začátku týdne a dvou zrušených schůzích vlády v pondělí a úterý nakonec ministři dostali k nočnímu čtení 500 stránek „technické“ dohody o rozvodu s EU a měli o tom jednat ve středu. Budou rezignace? V záloze jsou prý natěšení juniorští ministři. Vzbouří se sněmovna a svrhne vládu? Těžko, předčasné volby by vyhrál „rudý“ Jeremy Corbyn. Přišel jen okamžik pravdy.

V navržené dohodě najdou ministři a poslanci to, co zastánci rozhodného Brexitu odmítali, tedy jiný režim na hranicích mezi Severním Irskem a zbytkem ostrovní Británie. Obsahuje to pojistka EU (backstop) pro případ, že by se nenašlo jiné řešení pro to, aby Irským ostrovem nevedla tvrdá hranice. To, co tato pojistka nabízí, se nyní přirovnává k bazénu, který má hlubší stranu pro Severní Irsko s podmínkami v mnohém nerozlišitelnými od Irské republiky, tedy člena EU, a mělčí stranu pro druhý břeh Irského moře, kde bude obchod na styku s EU drhnout břichem o dno v režimu vyšší míry pohraniční kontroly.

Jak se bude přecházet z mělkých vod do těch hlubších? Že by to bylo úplně volné? To těžko, takže měkká hranice mezi oběma režimy bude v Irském moři či v severoirských přístavech a letištních terminálech. To velice znervózňuje severoirské unionisty DUP, koaličního partnera vládnoucích konzervativců, protože jejich protestantští voliči se budou cítit jako slabší strana izolovaná od Londýna, který je vždycky chránil.

Někdo musí také dohlížet na dodržování pravidel, a tak jsou v návrhu dohody paragrafy, které dávají konečné slovo Evropskému soudnímu dvoru. Takže Brexit je Brexit, ale bez suverénního výkladu práva na britském území... A aby toho nebylo dost, doložka o „pružném přizpůsobení“ pohybu ve zmíněném bazénu změnám v příslušných pravidlech v budoucnosti (každé právo se přece časem nějak vyvíjí) taky nedává Británii slovo. Londýn se zaváže přijmout to, co v Bruselu vymysleli jiní a nebude do toho moci mluvit. Nebo mluvit může jak chce, ale hlasovat budou jiní.

To je cena za pokračování částečné celní unie pro celé Spojené království, tedy omezenou účast na jednotném trhu alespoň pro výměnu zboží. Účet je ve skutečnosti mnohem delší. Další požadavky Bruselu se týkají pracovních práv, ochrany životního prostředí a pohybu pracovních sil. Británii nebude umožněno, aby výrazným oslabením některých omezení, kterými se musí řídit její evropská konkurence, hledala nekalé soutěžní výhody.

Když se v pátek v Daily Telegraph nad touto perspektivou rozhořčoval bývalý britský ministr zahraničních věcí Boris Johnson, mluvil o vazalství a koloniálním postavení Británie a hřímal, že poslanci mají nejvyšší čas ke vzpouře proti takovému směrování země. Bo-Jo, jak se mu občas říká, uspěl i jako komik, ale tenhle vtip vypadá dost přitažený za vlasy, protože to byl on, kdo Britům před referendem nakecal, že hlasují naopak o návratu svobody. Je v situaci štěňátka, kterému v péči o dobré mravy strčili čumáček do vlastní loužičky.

Politici by se možná rádi okázale bouřili a dělali hrdiny, ale byla to britská ekonomika, kdo se začal bránit. Vedoucí podnikatelé dali najevo, že nepřipustí „tvrdý Brexit“, který by znamenal zpřetrhání dodavatelských řetězců a faktické ochromení současné průmyslové výroby. Proto ještě v hodinách, kdy se tématu věnuje vláda, musí britská premiérka zvládnout schůzky s vedoucími představiteli britského průmyslu, aby je uklidnila, že to nejhorší se podařilo odvrátit.

Samozřejmě, že celý Brexit je v EU vnímán jako užitečná lekce pro všechny, kdo si myslí, že očurají zbytek společenství, shrábnou výhody a zbaví se povinností. Je to zároveň lekce z demokracie, která je odkázaná na manipulace komerčního tisku, jehož výstupem není poznání pravdy, ale sledovanost a zisk. Větší kravál vyvolá větší pozornost, hysterie prodává, jenom o extrémy je zájem, proto na klidné zvažování různých alternativ nikdy nedojde.

Stejně tak přílišné soustředění moci v parlamentech a vládách zbavuje lidi kontaktu s tím, o čem se rozhoduje, nemohou do toho vložit svoji zkušenost a ani nedostanou slovo. Bezbranní občané jen přihlížejí, ať už se diktuje v jejich hlavním městě nebo v Bruselu. Jen tak si lze vysvětlit, že veškeré přínosy hospodářství a všeho, o co se lidé snaží, nakonec plynou bezpečně k hornímu jednomu procentu, a tam pak k onomu nejvyššímu zlomku jednoho promile společnosti. Dobrovolně by jim to nikdo nedal. Ale když se to zmanipuluje a zastře, vlastně si toho nikdo ani nevšimne.

Tak, jako si mnozí Britové mysleli, že si Brexitem pomůžou, blouzní i mnozí Češi o Czexitu jako o řešení koloniálního podmanění ČR a návratu jakýchsi svobod. Jenže je jedno, kdo nás o tyto svobody připravuje. Do koloniálního područí nás přivedli naši politici, někteří zištně, jiní z naivity, neznalosti, nezkušenosti, přílišné důvěřivosti, přeceňování vlastních sil, a další ze zaslepenosti či pouhé blbosti. Moc bychom si nepomohli, kdyby se změna projevila jen v tom, že se k lizu nahoře dostanou  zas jiní. Svoboda začíná dole, ne v Bruselu.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Mne by opravdu zajímalo, jak může být smlouva schválena bez hlasů koaličních severoirských poslanců? A co to vyvolá v Severním Irsku? Exodus unionistů ze země? Silně mi to připomíná Versaillskou smlouvu, všichni víme, jaký byl její osud. Vztahy Velké Británie s USA jsou silně nadstandardní, daleko lepší než ty, které má s USA Evroská unie. Navíc má VB oporu v zemích Commonwealth of Nations. Změna návrhu dohody je evidentně nutná. Připomenu, že v Evropě je 50 nezávislých států a ne 25, tedy těch, které jsou fakticky sdruženy v EU, bez UK a ČR.

amiourful

ČAs oristzidvat si Agebdz 2030.  Abyste věděl lépe. proc Ctexit není špatné řešení.