Zbyněk Fiala: Virus probudil poptávku po vědě

coronavirus 2
1.4.2020 11:47
Odborníci z technických univerzit ukazují, že nemusíme všechno dovážet. Teprve krize, existenční hrozba a strach ze smrti nám dokázaly nabídnout představu, jak bychom se měli chovat normálně.

Kurzarbeit spolu s další státní pomocí zmobilizuje více jak bilion korun, aby hybernizace ekonomiky neskončila prostým tlením. Neodbytně se však hlásí také procesy opačného charakteru, koronavirus nás vyburcoval k větší životaschopnosti. Z chaosu zmaru se vynořuje něco, co by se v normálních časech dusilo pod dekou nezájmu – produktivní věda. Jak málo stačilo, aby v 3D tiskárnách na ČVUT vznikla během pár dní lisovací forma pro chybějící respirátory, bez kterých jde zdravotníkům nebo hasičům první linie o život. Najednou nemusíme vážit cesty do Číny a můžeme je vyrábět ve velkých sériích doma.

Proč výzkumníci z dejvického testbedu robotiky a dalších technologií Průmyslu 4.0 dokázali tak rychle odpovědět na naléhavou poptávku? Protože tyhle věci prostě dovedou, jen to po nich nikdo nechtěl. Jejich technologie nedostávaly moc příležitostí proniknout z uzavřených okruhů výzkumu nebo osvětových přenášek. Podobně nepřekvapuje ani jejich robot, který dokáže znásobit tempo testování biologických vzorků lidí podezřelých z nákazy a může obnovit šanci, že epidemie zůstane pod kontrolou. Nemluvě o nanotextilních filtrech z liberecké Technické univerzity, které přemění roušky z šátků, triček nebo ložního povlečení na prvotřídní antivirový štít.

Najednou vidíme, jaký je v této zemi obrovský potenciál, který se nedá vyčíst ze statistik o přidané hodnotě naší ekonomiky. Ta je mírně řečeno střední, zatímco v zemi jsou spící špičkové technologie, které probudil až primitivní virus. Technologie máme, byly pěkně drahé, a tak se můžeme příležitostně chlácholit tím, kolik na ně vydáváme. Ostatně naši obranyschopnost a národní bezpečnost taky posuzujeme podle vynaložených stamiliard, bez ohledu na to, zda se vyplácají na nesmysly, kvůli kterým pak léta taháme ministry po soudech.

Chcete zvednout technologickou úroveň průmyslu? Přidejte peněz na vědu. Ano, tak je to správně, ale samo o sobě to nestačí. A tak kolem vyrůstají největší evropské lasery, počítače, centra excelence, ale je to jako chovat ryby na Sahaře. Jak chcete udržet velkou vědu při životě, když není poptávka po jejích výstupech? Když všechny vyspělé podniky jsou napojeny na zahraniční matku, která má vlastní výzkumné zázemí, a tady není nikdo, komu by se dalo něco prodat?

Teprve zavřené hranice a zoufalé souboje národních vlád o omezené dodávky z jednoho zdroje pomohly na svět zjištění, že jsou i jiné parametry než nejnižší cena a vývar pro pár vyvolených. Potřebu a perspektivnost určité výroby můžeme posuzovat i z hlediska požadavků, které se dříve zdály zcela protikladné, ale ve skutečnosti jsou jen doplňující. Jsou to požadavky odolnosti čili resilience. Vydělá to míň, ale dokáže se to vyrovnat se změnami podmínek, třeba i drastickými, v krajní situaci s ohrožením života a národa.

Teprve krizové řízení začalo oživovat propojení českých laboratoří s domácími konstruktéry a výrobními halami, jaké by mělo být spíše standardem. Takže nejde jen o peníze na vědu, jde i o tu poptávku po vědeckých poznatcích. Ukazuje se, že vláda musí nejen rozdávat, ale zpočátku i kupovat. A protože koronavirus s námi nějaký čas, možná i rok, zůstane, máme dost času na to, jak ten nový standard prosadit. Rozmlouvat nám to budou jen ti, kdo by tu rádi udrželi naše podřízené, koloniální postavení v mezinárodní dělbě práce.

Není to nic proti zahraničním investicím, velkým korporacím, úspěšnému exportu nebo fungujícímu trhu. Je to otázka rovnováhy, kdy nám chybí dostatečný podíl malých a středních podniků z domácího kapitálu a zároveň i větší pestrost oborů a častější orientace na spotřebu doma. Netřeba to řešit nějakými dekrety a riskovat popotahování v Bruselu. Najdou se korektní tržní řešení.

Stát může pomoci vytvořením příznivého rámce, který platí pro všechny, a může deklarovat zájem na větší soběstačnosti, kterému pak bude přizpůsobovat své politiky. Začít může tím, že bude snižovat podporu pro ty, kdo jdou v opačném směru. Nebo když svým cílům přizpůsobí charakter veřejných zakázek. O velké zahraniční podniky se starat nemusí, mají tu vstřícný exportní ekosystém včetně bank, které jsou taky všechny zahraniční. Co chybí, to je dostatečně razantní vyrovnávání podmínek pro ty menší, domácí a pro místní potřebu.

Napřed trocha té morálky.

Jednu chvíli byl v česku zájem o izraelskou zkušenost, jak je zachycena v knize Start-up Nation: Příběh izraelského hospodářského zázraku. Autoři Dan Senor a Saul Singer ji napsali hned po krizi roku 2009, česky vyšla 2011. Izraelci měli stejnou zkušenost jako my, oni měli kibucy, my měli JZD, a svůj systém opouštěli jen krátce před námi. Jistě, měli víc peněz od amerických krajanů, ale jak už jsme si řekli, jen v penězích to není. Uchovali si ducha týmové spolupráce. Při četbě politického zpravodajství to moc zřejmé není, ale v praktickém životě to dominuje. Předpokládá to důvěru v dodržování pravidel, aby se lidé mohli chovat spíše vstřícně než obranářsky.

U nás se však jako norma zavedla „Maradonova ruka“, faul je součástí hry, kdo nedává pozor, toho ober. Zvýhodnili jsme predátorské chování. Zvýhodnění jsou exekutoři, kteří oberou dlužníka i věřitele, a nakonec i stát, který pak převezme odhozené ubožáky na dávkách. Prodej kradeného zboží v zastavárnách se opírá o zvláštní pojetí práva na podnikání. Lživá tvrzení v médiích jsou chráněna svobodou slova. Šmejdi luxují majetek seniorů zamotaných do sítí smluvní svobody. Průmyslové zóny a technoparky u mnoha měst zejí prázdnotou, protože nad nimi krouží supi pseudoporadců a pseudoinvestorů. To je smrt inovací.

Proto se u nás neuchytily klastry, jaké kvetly třeba v sousedním Rakousku. Byly tam postaveny na počáteční nesoutěžní spolupráci vysokých škol, výzkumu, průmyslu a regionálních samospráv, než se nové obory a výrobky, které tak vznikaly, nepostavily na samostatné soutěžní nohy. To však u nás nešlo, partnerům se nedalo věřit, že to, o co se s nimi podělím, nepoužijí proti mně.

Možná to bylo tím, že v 90. letech se u nás moci ujali lidé, kteří byli dříve bez šancí. Většina národa byla v jiné situaci, chodila do práce, a nebyla to jen výroba pro výrobu, jak nám potom začali tvrdit. Měli jsme potíže s tajemníky a kariéristy, ale to je za každého režimu. Byli jsme zvyklí spolupracovat. Nebyli jsme zvyklí ožebračovat druhé. Velkým krádežím zničující transformace proto dokázala většina jen bezmocně přihlížet.

I dnes má tato většina jiné hodnoty než dravčí soupeření, ale jestliže je 40 procent obyvatelstva blízko hranice chudoby nebo dokonce pod ní, je tam na úvahy o hodnotách hodně málo času. Pokud se má národ dostat z podřízeného postavení, musí se to odehrávat i na individuální úrovni. Virus nám pomáhá tím, že nasvítil skutečný veřejný zájem. Teď jde o to, jak si tuto schopnost uchovat, až tlak viru uhasne.

Nebudou-li důrazné zákony proti lichvě, šmejdům a dalším zneužitím převahy, nemůže vznikat kooperativní prostředí, ve kterém se daří malé domácí ekonomice a rozjíždí praktické uplatnění poznatků z vědeckých laboratoří. Krizové řízení republiky ohrožené virem se osvědčilo, ale něco podobného potřebujeme také pro intenzívní léčbu loupeživosti a odírání. Musíme se zbavit přežilé, mrtvé kultury 90. let a vrátit se k civilizačním standardům soudržnosti, spolupráce a reciprocity. Musíme posilovat resilienci a sociální kapitál, i když to trochu oslabí efektivnost a omezí zisky finančního kapitálu.

Je smutné, že teprve krize, existenční hrozba a strach ze smrti nám dokázaly nabídnout představu, jak bychom se měli chovat normálně. Ale když už to přišlo, chopme se toho. Ostatně mimořádných výzev je kolem víc, jen jsme je trochu ignorovali. Digitalizace, klimatické změny, vymírání druhů, které zmenšuje manévrovací schopnost i lidstvu. Už jen ty dluhy, které teď naděláme. Na to všechno potřebujeme vědu, vzájemnou důvěru a pestřejší spolupracující prostředí. Jinak nás to dvakrát, třikrát oslabí a počtvrté skolí.

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

pro pana Volného:

To máte úplnou pravdu, také si všímám, že jde více o ten krasopis než o psaný obsah. 

Odbočím od tématu článku ale nedá mi to. 

Uvítal jsem, když jsem na webu dnes zahlédl titulek: "Rozhovor s virologem Emilem Pavlíkem: I přes všechny chyby vláda koná účinně"

    I když nejsem odborník (vlastně na nic co souvisí s epidemií {#emotions_dlg.innocent}) toto konstatování je přesně to, co cítím. S jednou pozměňující poznámkou: Upřesňuji, že dle mého odhadu toto platilo zhruba od 25 února do 25 března, tedy v době, kdy vládě teprve opravdu docházelo, že je zle a tak konali, co bylo nutno a pokud se dopustili v této době chyb, jen malicherný člověk by jim je vyčítal - cílíli správně a k cíli šli nejkratší možnou cestou. Měli jsme štěstí i na vyprofilování osobností v této době pro krizové řízení.

   Vynechám ale toto i následné období a vrátím se do ledna až února. Rád bych viděl pandemický plán, kde je v posledních 2-5 letech (tj. po MERS, SARS, EBOLA, nemluvě o dalších) nějaká větší změna,než jen formální podpis, že plán vyhovuje i pro další období. Prostě to tam asi není. (Taky v odkazovaném rozhovoru virolog Pavlík vyjevil, že pandemický plán byl určen pro chřipku (smutné cha, cha dodávám, tedy ne plán pro virové pandemie)). Pak už zapadá do sebe mozaika logiky: jeden střípek za druhým: Předpokládám-li, že pandemický plán musí nutně pracovat s aktuálními zdroji v celé zemi a nejsou-li,  je třeba kromě psaného blábolu i zásah státu na jejich zajištění.  ALE:

   a) kapacity Akademie věd na testování se "objevují jako úplné novum, no nechám hádat, kdy až

  b) počty disponibilních ochranných prostředků, počty lůžek, počty sester atp. se nám přímo z TV obrazovky postupně (ale hodně postupně) zjevovaly kdy? (opět hádejte, je mi trapné to psát sám za sebe, jsem přece rozený optimista)

   c) kapacity vlastní výroby jsou "objevovány" také - skoro - až po funuse". 

   d) "rady" SZU (mám na mysli jen ty, které platí obecně pro virózy, nejen pro koronavirus), postupně uvolňované veřejnosti stylem "... a hleďme, ještě je tu jedna...potvůrka..., čeká tu od ledna, ale v březnu ji asi veřejnost ocení více...!

No raději skončím, myslím že to stači. 

Zkrátka a dobře, máte úplnou pravdu, napsáno je to krásně, křídovým papírem nikdo nešetřil, archívní název ".... opatření... a já nevím co..." také zvyšuje dekorativní úroveň.

Ale pokud se bavíme o nastartovaných procesech, které jsou zezdola a jsou zajištěny "nadkritickým množstvím" impulsů, ty na počtu a stylu psaného už tolik nezáleží. Jistě to znáte, je to něco jako samozápaly v motoru - v té chvíli záruční list nemá žádný význam - ten motor se zastaví až přetížením nebo až dojde palivo.

 

Jiří Volný st.

Jenom mne napadlo, jak by asi například dopadli Leonardo da Vinci, Nikola Tesla nebo Thomas Alva Edison, kdyby museli řádně, krasopisně a správně vyplnit formulář pro "Zavádění opatření ke zmírnění koronavirové krize"?{#emotions_dlg.sealed}

zbynek-fiala

Pane Volný, maska z ČVUT není geniální, ale vznik lisovací formy pomocí tiskárny 3D podstatně urychlil její sériovou výrobu u běžných plastikářů, a to už průlom je. Právě ten fakt, že je zvládnuta rychlá příprava digitální předlohy pro tiskárnu, a ta reaguje okamžitě, přináší nový výrobní způsob, nástup pružné výroby, nástup univerzálních továren poskytujících výrobní služby. Předtím byl tento systém, tvořící součást Průmyslu 4.0, dlouze zkoumán a propagován, ale teď byl použit a už se to nezastaví.

Tento model zároveň otevírá cestu k lepšímu uplatnění malých továren mimo hlavní výrobní centra, továren, které mohou těžit z místní poptávky po výrobcích i po inovacích. Vznikne tedy i nový prostor pro uplatnění české vědy. Tohle může být způsob, jak začít budovat také domácí větev průmyslu v Česku. Tudy lze jít mimo osu česká filiálka, zahraniční matka.

Virus tento model nasvítil, zjišťujeme, že technologie a zásady systému už jsou k dispozici, a není pochyb, že se to bude rozvíjet, pokud pro to vytvoříme potřebný ekosystém. Podmínkou je vznik lokálního financování investic a provozu (zpočátku s veřejnou podporou), tedy síť lokálních finančních institucí, spíše veřejných (komunitní, regionální) nebo kolektivních (družstva). Možná to vyžaduje i zavádění doplňkových místních měn (mutual credit). Další podmínkou je ujasnění představ, jak by měly menší a soběstačné (tam, kde to jde) lokální ekonomiky fungovat, a z toho plynoucí lokální zadávání zakázek, jak těch strategických, od samospráv, tak z běžných potřeb.

Nabízí to demokratizaci ekonomiky a zvýšení laťky její technologické úrovně. Z mého pohledu jde o jasně revoluční krok. Není to snadné vytvořit jako fungující systém, od toho je tu věda, a po ní samozřejmě politika, a sice čím níž, tím víc participativní. Ale jakmile to jednou vznikne, nebude to těžké pro ty, kdo to chtějí přejímat a používat.

luis

Ještě omluvu: Pochpitelně že moje "...ČR ve spolupráci s obyvateli v místě použití schopna zásobit celý svět..." byla nadsázka. 15 % by bylo skvělé {#emotions_dlg.undecided}

luis

Pro pana Volného:

   Pochybnosti o tom, že se věci vrací do starých kolejí, sdílím (viz třeba i mé kritické připomínky v každé z mých optimistických reakcí). Ostatně pan Zbyněk Fiala také varuje, stačí pozorně číst - k mé radosti jeho tvrzení jsou stále méně absolutní.

   Ale co se nadšení týká, neberte mi ho. Prostě hodnotím současnou situaci a ze zkušenosti vím, že když si tolik vzájemně odlišně zaměřených lidí čichne k něčemu novému - a to nejsou jen technologie, ale i informace, o tom jak vznikají (včetně proveditelnosti a skutečného významu) nebo informace, které označuji pojmem "no, konečně to z nich leze" - tak vždy mezi nimi zůstane někdo, kdo to i po krizi bude dělat jinak. Tak jako se šíří (masově a nevyhnutelně)  lhostejnost, alibismus a jiné nešvary, bránící pokroku, stejně tak se šíří (třeba v zanedbatelném množství) i aktivita a způsoby řešení problémů z doby"kdy nouze naučila Dalibora housti" a přetrvá i v dobách poepidemických.

    Jen malý příklad ze všechny: Neumím si představit - a dost se na to těším - že třeba učitelé nebudou mít vážné problémy s autoritou (a škola(univerzita) problémy se zájmem o studium a tudíž se svojí prestiží a existencí) pokud budou ignorovat tlak dětí a studentů a budou je učit postaru a stále to staré (nebo tzv. "zátěž", jak píšu jinde). A že ti mladí zatopí nejen učitelům ale všem nám, to si, myslím, jen nenamlouvám. Už se na to těším.

   Prostě asi to nebude tak jednoduché, jak bych očekával, ale některé věci se nevratně změní (jinými slovy, pohne se to, co by bez epidemie hnilo na stejném místě ještě třeba 5 let).

   Co se týká nových konceptů či způsobů prosazení nových idejí v praxi - také jsem osobně čekal jakýkoliv posun v tuzemské produkci nanoroušek, ale i zdokonalení informačního systému, nebo třeba i doporučení SZÚ ohledně nošení rukavic a další "samozřejmosti" zhruba o dva měsíce dříve. Na to nezapomínám, protože kdo zapomíná, nic se nenaučí. Nechci malovat obyvatele zapovězeného podzemí na zeď, ale příští epidemie v kombinaci s blackoutem nebo nějakým světovým konfliktem by se patrně vyznačovala stejně retardovaným nástupem k pochopení situace kompetentními orgány, jako jsme viděli nyní. Takže určitě přibylo lidí, kteří promýšlejí, jak se na to připravit individuálně či v rámci rodiny nebo komunity.

Jiří Volný st.

Nechci brát oběma pánům jejich nadšení, ale o sepětí vědy s praxí v našich podmínkách si nedělám žádné iluze. O masce, vytištěné na komerční 3D tiskárně, mnoho nevím, ale podle toho, co jsem viděl v TV, tak na ni neshledávám nic geniálního. Nebudu se zmiňovat o komerční šnorchlovací masce, která se v záběru z ČVUT také mihla. Navíc filtry nejsou produktem ČVUT, ale výrobcem je Sigma, pravděpodobně z Lutína, pokud tam vydržela všechny polistopadové turbulence. Protože je nutné dělat alespoň něco a nečekat se založenýma rukama, tak lze ocenit, že se výtvor v nemocnicích alespoň omezeně používá.

Roušky s nanovláknovým filtrem jsou poměrně levnou a začas dosažitelnou formou ochrany téměř každého z nás. Pochopitelně rouška zatím nedoléhá a nezabrání úniku kapének kolem nosu, viz orosené brýle, nebo po stranách. Nebudu oběma vysokým školám vytýkat pozdní nástup na bojiště, protože včasný impuls měl přijít jednoznačně shora. Avšak určitá předvídavost a aktivita se u vysokoškolských pedagogů a vědců předpokládá.

Co se týče léků a očkovací látky proti koronaviru, tak zatím jsme ve fázi, že testujeme to, co vymysleli jiní. Být předsedkyní Akademie věd, otitulovanou zepředu i zezadu Evou Zažímalovou, která se v krizi také kamsi propadla, tak bych na výsledky naší vědy moc pyšný nebyl. 

Jediný signál, který jsem zaznamenal, tak tím bylo vyjádření profesora Prymuly, že stát by se mohl stát investorem některých provozů, které by v zápase s pandemií měly strategický význam. Obávám se však, že se starostmi s nastartováním ekonomiky nebudou na takové aktivity ani prostředky, ani chuť.

luis

   Ano, zprávy o přenosu výsledků vývoje a výzkumu do praxe v řádu dnů až týdnů, zatímco dříve šlo o měsíce až roky, patří mezi ty nejlepší přínosy epidemické krize.

    Navíc to má mimořádný motivační efekt pro výzkumníky, pedagogy a vývojáře, protože vidí ihned reakci praxe a také nutnost ihned reagovat na potřebu konkrétních uživatelů(viz drobné úpravy na počkání podle potřeby zdravotníků u 3D tištěných ochranných pomůcek).

   Nemenší význam to má pro vztah sounáležitosti obyčejných lidí všech vrstev s těmi "ajťáky", "docenty" a "experty", o jejichž užitečnosti mají asi nyní řádově méně pochyb. Nejvíce je to přínosem pro mladé (žáky, ale i učitele) - v přímém přenosu vidí, pro co má smysl se učit a že má smysl pro případ krize dát přednost konkrétnímu zaměření.

   Moje poklona patří těm, kdo se chopí praktické organizace využití vědy (viz noticka v samém závěru).

   Mezičlánek lhostejnosti, administrace a politiky nestíhá se vsunout mezi nabídku a poptávku a kulhá kousek za nimi, nestači to brzdit. Až na určité případy:

     Když jsem se v podobných reakcích (asi 3x) zmiňoval o nevyužité příležitosti nanovláken z Liberce, musel jsem překousnout, že kompetentní orgány si  dlouho předlouho této možnosti nevšímají a poplakal jsem si jen tiše. Reakce z Liberce (pravda, moje čekání nespravedlivě nebralo v úvahu, že na tom vskrytu intenzivně pracovali možná už v době mého hořekování), kdy dnes je na světě univerzální a dle mého soudu výtečný koncept vyměnitelných jednorázových? (Liberečáci neví, zda lze použité nanoroušky recyklovat?) filtříků 15x20 cm v kombinaci s textilními kapsovitými rouškami, které si mže vyrobit každý doma a které lze po vyvaření opakovaně používat, znamená, že tímto systémem je ČR ve spolupráci s obyvateli v místě použití schopna zásobit celý svět. O to více udivuje, že reakce z kompetentních míst je vlažná a musí to tlačit studenti a jiní zezdola.

    Našel bych další příklady - doufám však, že "Hamáčkův odbor pro domáci výrobu" v rámci krizového štábu bude čilejší.

Asi si mnozí všimli, že skoro všehny mé názory (které považuji za normální ve srovnání s ostatními lidmi, s nimiž o tom hovořím), nejsou konečné a v průběhu doby se měnily podle toho, jestli jsem se zaměřil jen na samotná "karanténní opatření", nebo na důležité souvislosti:

- Kritizoval jsem počáteční zpoždění reakcí kompetentních míst v době, kdy svět (Čína) bojoval na plný plyn a viděli jsme v přímém přenosu to, co může nastat i u nás. Obával jsem se také toho, zda je známa dopředu strategie rušení opatření ve vztahu k seniorům - tedy i ke mně.

-  V době zhruba od 25.února do 25. března jsem oceňoval téměř na jedničku zcela odpovídající razatní, jasný, logický a účinný  postup uplatňování nutných opatření (bez chyb, co by stály za řeč)

- V poslední době  přibývá jak mých představ o pozitivních dopadech do budoucnosti, tak mých výhrad. Prostě chyb s dlouhodobějším dopadem přibývá. To by ale bylo na samostatnou knihu - a to nehodlám.

Proto pro můj optimismus je autorem popisované zrychlení aplikace výzkumu do praxe tou nejlepší zprávou do budoucnosti.

Jen tak na závěr: Pružnější instituce tuší správně, že čas jsou nejen hotové peníze, ale má nyní cenu životů, zdraví, ekonomického zpoždění či urychlení a toho, jak budeme společně žít a hospodařit za měsíc, půl roku, tři roky.

Proto třeba čteme, že (cituji téměř doslova):

Ve spolupráci a za podpory Technologické agentury ČR a v souvislosti s pandemií COVID-19 otvírá ČZU Praha speciální výzvu GAMA 2 k podávání  dílčích projektů, které by se zabývaly aktivitami VaV ve vazbě na situaci související s probíhající epidemií onemocnění Covid-19, resp. šíření koronaviru.

Projekt GAMA 2 je zaměřen na podporu využití výsledků VaV, které vznikají na ČZU a jejichž výsledky mají vysoký potenciál pro uplatnění v nových nebo zdokonalených produktech, výrobních postupech nebo službách s vysokou přidanou hodnotou a vysokou pravděpodobností uplatnění na trhu. V těchto případech se jedná o řešení, která budou využitelná společností rychle a efektivně. Podporované jsou aktivity, které se věnují výzkumným a vývojovým tématům souvisejícím s pandemií COVID-19.

Výstupem by mělo být opatření v oblasti veřejného zdraví, které lze okamžitě využít ke zlepšení zdraví občanů a/nebo k omezení šíření COVID-19.

Finálním výstupem projektů bude ověřený výsledek experimentálního vývoje způsobilý pro průmyslovou/medicínskou aplikaci.

Výzva je zahájena dnešním dnem a končí 3. 4. 2020. Přihlášky se podávají elektronicky, a to zasláním listu do pátku 3. 4. 2020 na email citt@czu.cz.

Krycí list, pokyny k jeho vyplnění a další informace najdete na stránkách www.citt.czu.cz – „Fond pro komercializaci – GAMA“

 

Termín elektronického zaslání žádosti na CITT (citt@czu.cz): 3. 4. 2020

Datum zahájení dílčího projektu:  13. 4. 2020

Délka dílčího projektu:      max. 4 měsíc

Doporučená finanční podpora na jeden dílčí projekt:  max. 400 tis. Kč

Míra financování:   100 %

Uznatelné náklady: viz. www.citt.czu.cz „Fond pro komercializaci - GAMA“

Řízení nákladů se nad rámec pravidel TAČR řídí rozhodnutím kvestora č. 2/2020.

K tomu není nutno nic dodávat.