Zpátky do čekárny na okraji útesu

obrazek
5.4.2019 12:43
Vypadá to na roční odklad Brexitu, a protože jednou z podmínek Labouristů, se kterými premiérka Therese Mayová konečně začala vyjednávat, je druhé referendum, možná, že z celého Brexitu nakonec sejde.

Fakticky až po oficiálním konci lhůty na vyjednávání o rozvodové smlouvě to vláda Theresy Mayové začala brát vážně a zvažovat také jiné návrhy, které vycházejí z poslaneckých lavic. A protože souhlas s čímkoliv se snáze hledá mezi poslanci napříč stranami než pod tlakem skupiny vládních brexitových fundamentalistů, premiérka konečně přistoupila na jednání s Labouristy, přesněji s jejich předsedou Jeremy Corbynem. Moc velkou naději tomu nikdo nedává, ale mohlo by to pomoci při jednání s evropskými partnery o dalším odkladu.

Také s tím dalším odkladem se Mayová smiřuje až po drsném nátlaku poslanců ze zadních lavic (mimo vládní a vedoucí funkce), kteří už schválili návrh zákona, že odchod bez dohody, onen obávaný „pád z útesu“, je nepřijatelný. Bez posunutí termínu odchodu za 12. duben se to tedy neobejde, ale poslanecký diktát je trochu účtem bez hostinského. S odkladem musí souhlasit všichni vedoucí představitelé EU27, kteří se sejdou 10. dubna v Bruselu na zvláštní vrcholné schůzce jenom k této věci. Pokud to odmítnou, bude onen čerstvý britský zákon podoben dohodě parašutistů, kterým se neotevřel padák, že odmítají rozplácnutí o zem.

Mayová už poslala dopis, kterým žádá odklad do 30. června, ale tím by se londýnský šmodrchel zamotal i do Evropských voleb. Fakticky by přesáhl až do konce mezidobí po volbách, než nastoupí noví europoslanci. Kdyby Britové nevolili, nic se neděje. Ale co když to s tou dohodou nezvládnou ani v tomto termínu a budou další měsíce členy EU, avšak bez zastoupení v Evropském parlamentu? Proto předseda Evropské rady Donald Tusk nabízí prodloužení o celý rok, s případným zkrácením, pokud by se zbývající problémy podařilo vyřešit dřív.

Vypadá to jednoduše, ale není to „čistá vanilková“, je v tom spousta skrytých přísad. Při ročním prodloužení už je povinnost zúčastnit se eurovoleb naprosto jasná. Kdo k nim asi půjde, když země jedná o tom, jak z EU zmizet? Volební účast může být minimální. Ne však u všech stran. Největší radost z toho má Nigel Farage, jeden z klíčových iniciátorů Brexitu, který by rád prosadil „protestní charakter“ takového hlasování. Jestliže k volbám nikdo nepřijde, ale Farageovci ano, pošlou do Bruselu dva tucty rozbíječských poslanců. Tohle se bude na evropském summitu 10. dubna jistě zvažovat.

Domácí jednání mezi Mayovou a Corbynem zahájilo nastavením podmínek obou stran, a pak přešlo do fáze vyjednávání odborných týmů, kteří mají potit krev přes víkend. Mayová se pokouší jistit písemnou stopou a vyzvala partnera, aby předložil a podepsal konkrétní požadavky, za které pak už nepůjde. Sama napsala svým spolustraníkům po druhém dni jednání, že obě strany se shodly na nutnosti schválit znovu a znovu předkládanou rozvodovou dohodu, ale shoda už není o tom, jak by měly vypadat budoucí vztahy s EU.

Podle Mayové by se proto měli shodnout aspoň na tom, že rozhodnutí vzejde z volného poslaneckého hlasování nad návrhy, o kterých se zatím hlasovalo jen nezávazně. V podstatě se pouze zjišťovalo, kde je šance na největší podporu. Tohle hlasovací finále by tedy mělo probíhat v Dolní sněmovně v pondělí a úterý příštího týdne. Výsledek se předloží Evropské radě ve středu.

Corbyn napsal Mayové, že Labouristé podpoří rozvodovou dohodu, pokud se premiérka právně nezrušitelně zaváže k podpoře pěti labouristických požadavků ve věci budoucích vztahů s EU. Tyto požadavky zahrnují především setrvání Británie v celní unii. Mezi konzervativci sice zavládlo velké vzrušení, protože právě tento požadavek byl dosud systematicky odmítán, ale důvody jsou spíše symbolické než věcné. Nejde ani tak o ta cla, která jsou nízká, jako o režim na hranicích, který to teoreticky značně odlehčí. To bude důležité zejména na hranici Severního Irska, jejíž průchodnost střeží irská pojistka. Celní unie je cesta, jak spuštění této pojistky zabránit.

Samotná celní unie to však nedokáže. Existuje také spousta necelních opatření jako je třeba kontrola nezávadnosti potravin. Turecko má uzavřenu smlouvu o celní unii s EU, a přesto jsou na hranicích s Bulharskem dlouhé fronty kamionů, které tam stojí málokdy jen pouhé dvě hodiny.

Souhrn Corbynových požadavků z dopisu premiérce Mayové tedy obsahuje:

- trvalou a komplexní dohodu o celní unii pro celou Británii s právem zapojení do případných jednání EU o dalších obchodních dohodách

- úzké propojení s jednotným trhem, ke kterému by patřilo i „sdílení institucí“

- dynamické dorovnávání práv a ochran, aby britské standardy držely krok s EU

- jasný závazek pokračujícího britského zapojení v evropských úřadovnách a programech

- nezpochybnitelná dohoda o bezpečnostních opatřeních jako je evropský zatykač.

V labouristických řadách však sílí odhodlání prosadit za každou cenu také druhé referendum, které by potvrdilo případnou dohodu o budoucích vztazích s EU, nebo – a to straší brexitýry nejvíce – stažení britské žádosti o odchod z EU.

Dlouho to vypadalo, že většinu evropských partnerů britský odchod hluboce mrzí a využijí proto každé příležitosti k nabídce změny takového rozhodnutí. Dlouhý odklad odchodu je součástí takové strategie. Umožnil by druhé referendum i předčasné volby. Jenže v posledních týdnech se nálada začíná měnit a mnozí se spíš těší na to, až budou mít Brity z krku. Jednání na mimořádném summitu tak může mít šťávu, která se pak bude dlouho vynášet v útržcích vhodných k rozmazání v médiích. Takže zas to vyhrajou média, jako by vlastně ani o nic jiného nešlo...

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Především britští poslanci dolní sněmovny jaksi pozapomněli zrušit zákon, podle kterého je datum odchodu 29.březen 2019. Naštěstí se blíží euro-volby, takže je třeba věc zvanou Brexit rozseknout. Bylo by skutečně pikantní, kdyby se tyto volby v Británii uskutečnily a N.Farage pravděpodobně velmi posílil. Pro obě hlavní britské strany by to byl skoro neřešitelný oříšek. Kdo by chtěl za ně kandidovat a s jakým programem? Jenom Konzervativci by se o tom museli radit, při jejich příznačném tempu, alespoň dvacet let. Navíc šaškárna se španělskými a jinými náhradníky za britské euro-poslance nemá obdoby. Tedy u nás jsme na kooptace zvyklí. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby si pan prezident Macron a paní kancléřka navolili všech sedmset poslanců podle svého gusta a operativně je odvolávali a jiné jmenovali. To by byla ta pravá akční EU! 

Václav Semerád

Už jsem to tu někde psal. Salámová metoda: krátký odklad - dlouhý odklad - zrušení Brexitu.

(Mayová byla přece proti brexitu, tak udělala vše, aby nebyl...) A Britové měli takovou šanci!

Inu, není dobrým zvykem

dělat kozla zahradníkem!

paysan

Je to prosté a špatné! V referendu se většina Britů vyslovila pro Brexit. Ovšem většina poslanců britského parlamentu hlasovala proti Brexitu. Nyní dělají vše pro to, aby k Brexitu nedošlo. Přání Britů, koho to zajímá? To je západní parlamentní demokracie v praxi {#emotions_dlg.smile}