Jiří Paroubek ve sněmovně: Rusnokova vláda nemá s levicí nic společného

obrazek
7.8.2013 18:37
V poslanecké sněmovně se dnes celý den jedná o důvěře prezidentského kabinetu premiéra Jiřího Rusnoka. Vládu dopoledne před poslanci podpořil i prezident Miloš Zeman. Předseda LEV 21 Jiří Paroubek si ve svém projevu nebral servítky a „sepsul“ jak programové prohlášení Rusnokovy vlády, tak některé členy tohoto prezidentského kabinetu, a nešetřil ani prezidenta Zemana, kterému připomněl jeho účast při vzniku jak Topolánkovy, tak Nečasovy vlády. Zeman však sněmovnu opustil ihned po svém úvodním projevu. Podle Jiřího Paroubka je to důkazem toho, že Miloš Zeman neumí a vlastně ani nechce čelit kritice. Rusnokova vláda nakonec důvěru nezískala a strany budou jednat o rozpuštění sněmovny a předčasných volbách.

Projev Jiřího Paroubka při jednání o důvěře vlády Jiřího Rusnoka – 7. srpna 2013:

Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové,

já bych především v úvodu chtěl ocenit vystoupení prezidenta republiky. Bylo vtipné, myslím, že jako obvykle na úrovni, byť s řadou věcí, které pan prezident řekl, nesouhlasím. A důkazem politického mistrovství pana prezidenta je také to, že pan prezident včas odešel. To, jak ho znám za ta léta, tak mu umožňuje široký manévrovací prostor u těch vystoupení, která budou velmi kladná nebo která budou apoteózou pana prezidenta, tak samozřejmě bude dělat, že si přečte. Ta ostatní vystoupení - tak buďto to bude myš, která řvala, anebo to nečetl. Tak to tedy úvodem.

Možná že by bylo korektní, když se jedná o vládu pana prezidenta, aby tady pan prezident zůstal až do konce diskuse. Myslím, že to bylo poněkud neobvyklé, to jeho vystoupení, ale myslím, že plně na místě, protože všichni víme, že se jedná o vládu pana prezidenta a ne o vládu vzniklou z vůle politických stran.

O tom, dámy a pánové, že česká společnost není právě ve skvělé kondici, vlastně je frustrovaná, rozdělená, není třeba pochybovat. V mnohém její stav připomíná situaci těsně před listopadem 1989. Lidé si připadají zbyteční, zneužití, zcela bez vlivu na veřejné události. Vidí rozkradenou republiku, totální devastaci státu. Cítí marnost všeho. Politika a politici, to je něco, čím občané hluboce opovrhují. To, že si za svou situaci jsou občané trochu sami vinni, není také třeba pochybovat, jen si to občané nepřipouští. V minulých sněmovních volbách například vlastně každý devátý volič volil stranu, kterou dokonce i někdejší předseda ODS Mirek Topolánek charakterizoval jako mafiánský projekt části pražské ODS.

Ve společnosti tak logicky vzrůstá napětí, rozpory. Zažíváme dlouhodobější krizi celé politické třídy. Žádná vize, žádné cíle a už vůbec ne idealistické cíle. Program stran slouží vesměs toliko k oblafnutí zbývajících důvěřivých voličů. To, že vlády posledních dvou volebních období dělaly, a to často v zásadních otázkách, něco úplně jiného, než co politické strany tvrdily ve volebních kampaních, se stalo běžnou praxí. Hlídací psi demokracie - média - to vůbec nevzrušuje. Naopak. Čím více tzv. reforem, rozuměj často pokusům na lidech, tvrdých, pravicových, tím alespoň podle nepluralitního českého tisku lépe. Politická třída země se zcela odtrhla od problémů obyčejných občanů. Žije si po svém a svými problémy. To konec konců vidí občané dnes v přímém přenosu.

K přímé volbě prezidenta vzhlíželi občané jako k něčemu, co může pomoci. Parlament o ní rozhodl, došlo ke změně ústavy a stejně tak nepovažoval parlament za potřebné zasáhnout do práv a povinností prezidenta. Dnes s jistým překvapením hledím na ty politiky, kteří říkají - a mohl bych je jmenovat - že oni to přece říkali a teď na jejich slova dochází. Přímo zvolený prezident si přece podle nich bude nárokovat větší podíl na moci, nežli tomu bylo předtím.

Dámy a pánové, proč vlastně by to mělo být? V sousedním Rakousku a na Slovensku mají - zdvořile řečeno - prezidenti toliko reprezentativní roli. Mají pouze titulární postavení a jsou přitom přímo voleni. A nikoho to nevzrušuje. Naopak čeští prezidenti do roku 2008 volení podle ústavy parlamentem byli vybaveni větším podílem na moci nežli prezidenti rakouský či slovenský. Neviděl jsem tedy, když sem hlasoval pro změnu ústavy umožňující přímou volbu, a dlouhá léta jsem tuto změnu prosazoval, přímou volbu prezidenta, jediný důvod posílit prezidentské pravomoci. A nebyl jsem v tomto sboru jistě sám. Jinak řečeno k přechodu k poloprezidentskému systému u nás ani dnes nevidím jediný důvod. A nevidím jediný důvod k tomu, abych podporoval cesty, kterými se tak stane de facto, abychom tak učinili politikou hotových faktů, jak ji provádí pan prezident. Abych to řekl pro občany srozumitelněji, prakticky - půjde o to, kdo bude v rámci výkonné moci u nás mít rozhodující slovo, zda to bude prezident či premiér.

Zatím máme premiérský systém, pan prezident nám zde názorně ukázal v případě jmenování premiéra podle svého přání, a nikoliv podle názoru politických stran, jak si představuje prioritu v rámci výkonné moci. Má to svou praktickou stránku. Po 17 měsíců jsem byl českým premiérem. Vím proto, jaké nároky klade pozice šéfa výkonné moci na toho, kdo ji vykonává. Řeknu to krátce. Ten, kdo je v čele výkonné moci státu, musí být připraven po 24 hodin denně k pracovnímu nasazení. Každý den vznikají nové problémy a musí se řešit.

Miloš Zeman po dobu jedenácti let, které strávil objímáním stromů na Vysočině, si dlouhé zimní večery krátil četbou. Z té vyplynulo, že se zřejmě shlédl v osobě Charlese de Gaulla, který se stal prezidentem šéfem výkonné moci po dvanácti letech v ústraní a v šestašedesáti letech. Náš pan prezident by chtěl dosáhnout něčeho podobného ve svých sedmdesáti letech. Nechci se přitom vůbec zabývat formátem obou osobností. Charles de Gaulle zachránil stát a obnovil republiku. Miloš Zeman nebyl špatným premiérem.

Chci se zabývat jen praktickou stránkou věci. Nechci být osobní a těžko si umím představit v čele výkonné moci státu sedmdesátiletého muže. Když strana Lev 21 jako jedna z mála již před prvním kolem prezidentské volby podpořila Miloše Zemana, byli jsme si vědomi mnoha jeho osobnostních limitů a já jsem na ně také velmi otevřeně upozorňoval. I jsem také hovořil o tom, že chceme ústavního prezidenta a že naším ideálem výkonu funkce ústavního prezidenta byla prezidentství Masarykova a Benešova. Dámy a pánové, traduje se výrok Edvarda Beneše z poválečného období: Jsem ústavní prezident, mám názory, jaké má vláda.

To neznamená mít zcela identické názory, ale znamená to, nelišit se v názorech diametrálně. Oba dva tito prezidenti se snažili nezasahovat do běžné agendy vlády. Snažili se spojovat, a ne rozdělovat společnost. Oba byli schopni duchovně morálního vedení země. To ani jeden z jejich nástupců po roce 1989 schopen nebyl. Václav Havel se o to alespoň snažil. S přibývajícími léty se mu to ale dařilo méně a méně, bohužel.

Úkolem ústavního prezidenta je spojovat, hledat cestu z krizí, které nastávají. Hledat společenský konsensus. Odstraňovat napětí ve společnosti. Kladu si otázku, zda prezident Zeman takto přistoupil k řešení vládní krize, kterou zažíváme již dva měsíce. Obávám se, že nikoli. Jmenováním svého politického přítele Jiřího Rusnoka premiérem krizi nejen neukončil, on ji dokonce prohloubil. A tím objektivně zvětšil napětí ve společnosti.

Dámy a pánové, už na poslední schůzi sněmovny jsem velmi jemně, ale jasně řekl své výhrady k činnosti Státního zastupitelství a policie. V kauze jejich heroického boje proti kmotrům, sluší se dodat boje bez výsledku. Nasazení 400 policistů v souvislosti s akcí v rámci Nagygate považuji za policejní a justiční stupiditu a nebudu jásat jen proto, že následně padl premiér, o jehož pád jsem dlouhodobě usiloval. Vždy by mělo jít o zájmy státu.

Boj s kmotry se zatím nepovedl. Důkazy prý nejsou. Paní Nagyové, jako údajné Capo di Tutti Capi zločinecké skupiny, hrozí za šmírování podmíněný trest, ale paradoxně muž, a jinak si ho osobně vážím a považuji ho za slušného člověka, ale je potřeba to říct, ale paradoxně muž, který byl půl roku ministrem obrany a před tím inventářem ministerstva, má tedy jasnou politickou odpovědnost za celou záležitost zneužití vojenské kontrarozvědky, se stal ministrem v Zemanově vládě. Ve vládě, jejíž legitimita se odvozuje de facto od této kauzy.

To, že politické kšefty, které se "povedly" Petru Nečasovi a třem bývalým poslancům ODS, jsou odpudivé a zavrženíhodně a představují esenci klientelismu, je jasné většině z nás. Jsou však trestné jen v ideální republice Mirků Dušínů. Co ovšem rovněž stojí za zmínku, je "nápravné" rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci. Za politický a eliminující předchozí lapsus poněkud horlivých policistů a prokurátorů.

Stejně tak rozhodnutí Nejvyššího soudu, které umožňuje učinit lumpárny korupčního charakteru na půdě sněmovny bez omezení. Kde to jsme, dámy a pánové?

O všem tom by měl prezident republiky veřejně mluvit, pokud mu jde o veřejný zájem, o nezbytnou nápravu poměrů ve státě, tedy o zájem státu. Říká se tomu duchovně morální vedení země. A vzory? Již řečený Masaryk, Beneš, a abych nešel do příliš vzdálené minulosti, např. v Německu prezidenti von Weizsäcker, Herzog či Gauck.

Pan prezident si před pár dny povolal pana Ištvana, aby jej poklepal po rameni. Jsem zvědav, co bude pan prezident a jeho ministryně spravedlnosti říkat, až přijde za pár týdnů říkat, až přijde za pár týdnů rozsudek ve věci Mostecké uhelné společnosti s Bellinzony. Budou jistě vyzývat Státní zastupitelství k činům a k tvrdým zásahům, padni komu padni.

Ale pojďme se teď věnovat složení Zemanovy, promiňte, Rusnokovy vlády, tedy vlády politických přátel pna prezidenta. Výkladní skříní této vlády se měl v pozici ministra financí stát Jan Fischer. Po sedm let pronásledovala opozice ministry pravicových vlád. Rád jsem se na tom podílel. A zejména za vlády Petra Nečase tu a tam někdo z těchto ministrů skutečně po takových atacích také odstoupil. Někteří z nich jsou proti Janu Fischerovi skutečná neviňátka. Jan Fischer se patrně domnívá, že je možné problém vysedět. Pro mě je tato zcela nevěrohodná osoba jedním z velkých důvodů, proč vládu nepodpořím.

Jan Fischer se stal na jaře 2009 předsedou české vlády na návrh tehdejšího předsedy ODS. Prý ten nápad měl Petr Nečas, jak mi sdělil tehdejší předseda ODS. Gratuluji mu k nápadu. Jak se osvědčil? Stal se předsedou vlády v roce, kdy faktický schodek státního rozpočtu včetně zkonzumovaných rozpočtových rezerv předchozích let činili 24 miliard korun. Není jistě hlavním viníkem, ale jedním z viníků nesporně je. Dát si do čela ministerstva financí člověka, který přivedl republiku k největšímu schodku v její historii, je poněkud nevkusné. Nemluvě již ani o jeho podivné neaktivitě v případu solárního byznysu. Prostě k vysoké veřejné funkci se u nás na rozdíl od jiných demokracií lze dopracovat bez pozitivního výsledku. To je děsivé. Jiná taková demokracie v Evropě není.

Za zopakování veřejnosti stojí také některé jeho výroky z nedávné prezidentské kampaně. Tedy jde o něco více než půl roku staré výroky, to tedy není žádná historie. Jak vidí Jan Fischer roli KSČM ve společnosti? Cituji: Když by mi osoba, pověřená sestavením vlády, přinesla návrh, který by znamenal vládnutí s KSČM, zkrátka a dobře bych to neakceptoval. Konec citace. Jinak řečeno, nebude-li možné ustavit po volbách ani menšinovou vládu stran demokratické levice s podporou KSČM, bude tak či onak v příští vládě zastoupena některá ze stran pravice. To je, pane, demokracie jako řemen. Dělat z Jana Fischera bojovníka za levicové hodnoty je poněkud podivné.

A co Jiří Rusnok, předseda "vedřinové" vlády? Byl po tři roky členem NERVu, mozkového trustu Nečasovy vlád. A nevšiml jsem si, že by při politice hloupých škrtů a experimentů na lidech, které prováděla Nečasova vláda, veřejně protestoval či hrozil demisí z NERVu, anebo aby dokonce z této funkce odešel. A teď nám chce ordinovat hospodářskou politiku, diametrálně odlišnou do té dosavadní.

Kdybych byl kuřákem hašiše, dámy a pánové, snad bych jeho přeměně z Šavla v Pavla věřil, ale hašiš ani jinou drogu neužívám, tudíž věci posuzuji zcela střízlivě. Jiří Rusnok, stylizující se nyní do role rozvážného moderního levicového politika byl léta v čele vydařené lobbistické skupiny Asociace penzijních fondů. Byl také členem Bezděkovy komise dvě, která nestoudně prosadila, to byla světová rarita, svůj vlastní návrh důchodové reformy. Neslyšel jsem, že by protestoval. Jeho dominantní účast na důchodové reformě nemůže zastřít ani to, že penzijní fond ING, kde Jiří Rusnok působí, nešel do hry o klienty druhého pilíře. Šéfové ING v Holandsku měli rozum.

Rád posloužím několika zajímavými citáty nového premiéra. 13. ledna 2010 se v Lidových novinách říká, že, cituji: Kromě zavedení opt-outu navrhuje Rusnok i rozšířit zdroje příjmů státního důchodového systému. Řešením by podle něho mohlo být např. zvýšení nepřímých daní a jejich částečné využití ve prospěch důchodového systému. Např., a to je přímá citace Jiřího Rusnoka, část DPH by mohla být využita k posílení prostředků na výplaty důchodu. Konec citace.

Úžasné. Vše to nakonec Nečasova vláda dělala. Hovořit s akademickou lehkostí o navýšení sazby DPH znamená hovořit o zvýšení cen potravin, léků, základních druhů služeb, což zasáhne příjmově nejslabší, příjmově slabé, střední třídu. Nebo o rok později, 9. března 2011 v Blesku Jiří Rusnok říká, cituji: Sjednotit výši daně z přidané hodnoty považuji za správný krok. Spojovat ale toto zvýšení s důchodovou reformou je podle mého názoru nelogické. Tyto věci spolu nijak nesouvisí. Navíc si myslím, že by stačilo sjednocení DPH na 18 % bez výjimky. Takže ještě máme velké rezervy, jak škubat lidi, jestli dobře rozumím panu Rusnokovi.

Na čestné třetí místo v galerii personáží nové vlády, které považuji za pro sebe nepřijatelné, je ministr kultury. Po děsuplném propadu prestiže resortu kultury za předchozí pravicové vlády a její neschopnosti pozitivně ovlivňovat českou kulturu přišel alespoň pro mě úplný šok. Nový ministr kultury nechal hned na počátku nahlédnout do svého myšlenkového světa.

Zdrojem pro větší peníze v rezortu kultury by pro něj byly prý přebujelé sociální výdaje. Opravdu podařený ministr vlády moderní levice. Což je poloha, do níž někteří její stoupenci romanticky stylizují Rusnokovu vládu. Co je však ještě závažnější, to bylo odvolání generálního ředitele Národního divadla Jana Buriana. Jan Burian je jedním z nejkvalifikovanějších lidí v oblasti divadelního managementu. Asi ten nejkvalifikovanější v zemi. Prošel výběrovým řízením. Postup pana Balvína byl natolik diletantský, nekompetentní, arogantní a hloupý, že si vyžadoval okamžitý personální zásah premiéra. Zkrátka pryč s ním z vlády. Pan premiér o tom podle svých slov neuvažuje. Zasáhnout do života první scény v zemi, tak jak to ukázal ministr Balvín měsíc před zahájením divadelní sezóny je neslýchané a povede k chaosu v první divadelní scéně v zemi. Herci hromadně odcházejí. Jsem zvědav, co teď bude. Zda třeba v Richardu III. místo Richarda Krajča bude hrát Miloš Zeman, nebo v Sluhovi dvou pánů místo pana Donutila Jiří Rusnok, v Psovi baskerwillském pan Balvín, ten není naštěstí na repertoáru, Pes baskerwillský, to jsem si samozřejmě vymyslel. Ale ve svých důsledcích to bude znamenat, že program Národního divadla, pokud nedojde k nějakému rozumnému řešení, bude od začátku divadelní sezóny omezení.

Třetí v řadě ministrů, o kterých chci hovořit, je ministr dopravy. Pan ministr je politicky flexibilní. Byl na vysoké pozici náměstka ministra dopravy pravicové v pravicové vládě. Po té byl odvolán. Zajímalo by mě slyšet od tehdejšího ministra dopravy Bendla, proč jej náhle odvolal. Odvolání šéfa Českých drah Žaludy by nebylo příliš překvapivé, já ho vůbec neželím, pokud by to prošlo po té, co vláda získá důvěru. Pan generální ředitel Zelený, starý přítel Mirka Šloufa, je určitě kvalifikovaný muž. Součástí kvalifikace každého je ovšem také klást si realistické cíle. Pan Zelený chce z Českých drah vytvořit, jak se on vyjádřil, výdělečnou organizaci. Jinak řečeno, přivézt České dráhy do zisku. Gratuluji. Je to smělý, úžasný záměr. Pan Zelený byl dlouholetým generálním ředitelem Českých drah a pak také ve své době Slovenských drah. Nevšiml jsem si, dámy a pánové, že by se mu to tehdy podařilo.

Další z galerie zajímavých personáží nové Zemanovy vlády je Marie Benešová. Deklarativně chrabrá bojovnice proti korupci. Vlastně jednou k tomuto poněkud silně přehnanému významovému spojení pomohli lidé v justiční mafie kolem bývalého místopředsedy Nejvyššího soudu, kteří se vlastně sami napráskali. A nekonformní soudce v první instanci vykonal zbytek. V Ústeckém kraji obdržela tato chrabrá bojovnice od svých stranických kolegů proti korupci zakázky za právní služby bez DPH ve výši až 2,8 milionů korun. Bylo by zajímavé se dozvědět, co za ně opravdu udělala. Lidé, kteří dali v Ústeckém kraji zakázky, doufají, že jim to klientelisticky vrátí. Klientelismus a nepotismus, to je oč tu běží a s čím je v této kauze spojena. Shrnuto a podtrženo v personální oblasti - podivné osoby, dřívější exponenti pravicové politiky, ministři, kteří chtějí pokračovat v dosavadní agendě pravicové vlády, exponenti lobbistických zájmů, ti, kdo měli zrovna přes léto čas. Dvě tři výjimky kompetentních ministrů nemohou v mých očích zvednout renomé této vedřinové vlády.

A co k programu této vlády? Zaměřím se jen na některé stěžejní body. Pojetí programového prohlášení je opravdu zvláštní. Kombinuje kroky, které se tváří jako krizový management, s cíli dlouhodobého charakteru. Rozhodně se vláda nenechává omezovat zhruba deseti měsíci, které může mít maximálně před sebou. Mám přitom pocit, že krizový management nevolí vláda tam, kde by mohl a měl nastat, např. v čerpání evropských peněz, a snaží se založit některé priority, které budou obtížně přijatelné pro jakoukoli příští vládu, pokud to nebude vláda Jiřího Rusnoka a kterým i další čtyři roky příštího volebního období budou málo.

Vláda si klade za cíl obnovit důvěru veřejnosti v politiku, přitom sama má spornou legitimitu. Pokud dnes nezíská důvěru, měla by velmi rychle, v řádu dnů, skončit. Myslím si, že výklad většiny ústavních právníků je jasný. Tam, kde nejsou v ústavě uvedeny lhůty, mělo by nastat řešení bezodkladně. Pokud Jiří Rusnok mluví o tom, jak vznikla druhá vláda Mirka Topolánka, já bych být na jeho místě, jeho politických přátel a pana prezidenta, tak bych mlčel. Připomenu tu situaci, která se vyvinula po volbách do Sněmovny v červnu 2006. Přes všechny štvanice, Kubiceho zprávu a hrozby návratem normalizačního komunismu tyto volby skončily remízou sto na sto levicových a pravicových poslanců. Začátkem října 2006 byla Topolánkově první vládě vyslovena Sněmovnou nedůvěra. Vláda v demisi pak skutečně vládla čtyři další měsíce. Na ministerstvech a ústředních úřadech rozehrála již v září čistku ve stylu noci dlouhých nožů. Nesporně činila personální opatření, která činit neměla. Pravice předstírala jednání o vládě, aby přitom zákulisně zpracovala dva staré přátele Miloše Zemana - poslance Melčáka a Pohanku. A tímto podrazem otevřela cestu nelegitimní vládě Mirka Topolánka.

Dámy a pánové, odvolávat se na precedenty, které vznikly na ne právě morálním základě, je neslušné. Tehdy to byly pro mě podrazy a dnes podobné podrazy nebudu podporovat jen proto, že jdou proti politikům a politice, proti nimž vedu léta letoucí politický boj, a to na rozdíl od Jiřího Rusnoka s jeho úzkou spoluprací s Nečasovou vládou, nebo Miloše Zemana s jeho podílem na vzniku druhé Topolánkovy vlády. Hrajme konečně fér a pak nám lidé možná začnou po čase věřit, zejména když uvidí, že nekrademe, dokonce pracujeme pro lidi, nelžeme.

Druhý úkol, který si vláda vytyčila, je dosáhnout hospodářského oživení a vytváření nových pracovních míst. Rychlé efekty, které by porazily nezaměstnanost a rozehnaly miliónovou armádu nezaměstnaných, nikdo nemá. To je potřeba otevřeně a čestně občanům říci a měla by to říci i tato vláda. V ekonomické oblasti vzniklo programové prohlášení opisem z programu jedné z levicových stran, obávám se, že právě toho programu nejslabšího.

Dám příklad jednoho personálního opatření, které by mohlo napomoci rozvoji privátních zejména zahraničních investic, a nerad bych, protože jsem toho člověka neviděl asi pět, vím, že s ním mám nějakou osobní zkušenost, která je velmi dobrá, aby mu to ublížilo. Prosím, berte to jako věcnou záležitost. Proč by vláda nemohla provést jednu menší rošádu v rámci státní administrativy? Nejlepších výsledků, pokud jde o příliv zahraničních investic, dosáhla republika v letech 2005-7, kdy v čele agentury CzechInvest stál pan Hruda, dnešní náměstek ministra školství pro vysoké školy. Možná že je dobrým náměstkem pro vysoké školy, já nevím, nemám dostatek informací. Pokud by se mu podařilo alespoň částečně dát dohromady tým lidí, který z CzechInvestu vyhnal ministr Říman, bylo by to jen dobře v zájmu republiky. Ti lidé něco znají, získali za poslední léta další zkušenosti, určitě vědí, jak změnit například legislativu a zejména praxi, abychom se vrátili v investicích tam, kde jsme v letech 2005-7 byli. A nové investice, to jsou nová pracovní místa, růst hrubého domácího produktu, růst životní úrovně lidí.

V prohlášení je krátká zmínka o úřadech práce a pan premiér o tom také hovořil. To může být velmi důležitý prvek v boji proti nezaměstnanosti. Ministr Koníček ví, jaká byla v roce 2006 praxe na úřadech práce. Stačilo by jen říci: budeme se snažit organizačně, legislativně i personálně vrátit úřady práce ke stavu na konci roku 2006, obnovit potenciál, který byl prakticky zničen drábkovskými reformami.

S velkým zájmem jsem čekal, co bude v prohlášení vlády k problematice energetiky. Skoro nic tam není a to mě velmi znepokojuje. Proč? Mám důvod si myslet, že zájmové skupiny, které ukovaly tuto vládu, mají zájem na dostavbě Temelína. Premiér hovoří v současné době, hovořil v poslední době, o neprolomení těžebních limitů. Vládní prohlášení hovoří o omezení příspěvků na obnovitelné zdroje. Ve vládě je jeden ministr jasným reprezentantem této skupiny, zastupuje Vítkovice. Ano, Ostravsko je zejména vinou pravicových vlád ve vážných problémech. Velcí zaměstnavatelé mají vážné problémy, OKD, Mittal, Evraz Vítkovice, ty se mohou ještě prohloubit. Celá česká politická třída byla a možná ještě je v zajetí představy o nezbytnosti dostavby dvou bloků Temelína. Dlouho jsem sdílel tento blud také. Myslím, že i odejitá vláda Petra Nečase narazila na meze možností v tomto směru a ocenil jsem realistické hlasy z ní se ozývající, jen ovšem v této věci. Dostavba Temelína nebude stát 200 - 250 mld. korun, jak se tu a tam tvrdí, ale 300 - 400 mld. korun. Každý soudný šéf ČEZu musí požadovat od vlády, má-li zajistit návratnost investice do dostavby jaderné elektrárny, zaručenou výkupní cenu elektrické energie. Spotřeba elektrické energie nepůjde zřejmě v příštích deseti až patnácti letech dramaticky vzhůru. Zelená úsporám, pokles potřeby elektrické energie na jednotku produkce, to jsou myslím záležitosti, které tady budou působit, a ještě celá řada dalších. Zdá se tedy, že nový obří zdroj energie nebude perspektivně potřeba a těžko si představit po zkušenosti se solárními elektrárnami, že by česká veřejnost ještě unesla, aby se z jejích peněz, daní, dotovaly ceny elektrické energie na její vývoz např. do Německa.

Nejlepší v nastalé situaci, kdy jsme na prahu epochálních změn v energetice, by bylo pár let počkat, až se vyjasní situace, například zda produkce břidlicových plynů ve Spojených státech i v jiných zemích bude opravdu znamenat silný pokles cen zemního plynu, jak většina analytiků předpokládá. Pak bude možné jít cestou výstavby dvou až tří paroplynových elektráren za řádově desítky miliard. A nebudou to stovky miliard jako dostavba Temelína. A se stejným výkonem, jakou by měla dostavěná jaderná elektrárna. Anebo jinou cestou, cestou obnovitelných zdrojů. Německo v poslední době zcela mění svou energetickou politiku. Představa českých politiků - musím říct, že většiny - že zájmy Německa budeme ignorovat podobně, jak se snažíme dlouhodobě a někdy i okázale ignorovat zájmy Rakouska, jsou nerealistické. Očekával bych, že nová vláda na téma energetika rozpoutá širokou veřejnou diskusi. O to ale zjevně nemá zájem. Má v tom sama jasno? Anebo jaké sleduje cíle? Ideálem betonářské lobby je pochopitelně betonovat a betonovat. Já dávám přednost dálnicím, silnicím první třídy, železničním koridorům, někdo zbytečné dostavbě Temelína.

Před pár dny jsem pozoroval v České televizi nového ministra dopravy, kterak s jiskrou v oku a s ohněm v srdci bojuje za průplav Odra - Dunaj a snad i Labe, což se objevuje v programu vlády v záměru zpracovat studii proveditelnosti. Já bych chtěl pánům doporučit střízlivost, realismus. Nemůžeme vybetonovat celou republiku, pánové. Je to investice charakteru egyptských pyramid. Určitě lidé budou mít práci, mzdy, ale to budou mít při výstavbě dálnic a silnic první třídy také a dovoluji si tvrdit, s větším multiplikačním efektem, nežli jaký může přinést průplav. Mohl bych pokračovat.

Ve vládním prohlášení není nic o konkrétních nástrojích použitých k urychlení veřejných investic - PPP projekty, úvěry Evropské investiční banky apod. Ani o programech a finančních zdrojích pro výstavbu komunálních a sociálních bytů. Záměr sám nestačí. Ten záměr přetavit do programu může trvat ještě dlouhé měsíce. Všechno jsou jen zbožná přání - justiční paláce, navýšení počtu policistů. Má otázka je, z čeho.

V tomto roce tato vláda, pokud bude dál setrvávat i v demisi, bude řešit vážné rozpočtové problémy. Hrubý domácí produkt se nevyvíjí podle představ předchozího ministra financí, bude mít propad mezi 2 - 3 %, to znamená, že v příjmech státního rozpočtu může chybět možná 30, možná 40 mld. korun. Vláda bude muset přijít před Poslaneckou sněmovnu a bude muset ty peníze někde najít. Anebo zvýší rozpočtový schodek? Já jsem na to velmi zvědav, co vláda udělá. V téhle situaci si představovat, že může v zemi vládnout vláda v demisi, může jen politický fantasta.

V programovém prohlášení se na několika místech objevuje požadavek zintenzivnění čerpání evropských peněz. Já bych, pane předsedající, byl rád, kdyby mě poslouchali i pánové, protože jich se to také říká. Dva z nich byli ministry a možná, že také spoluzavinili ten stav, který se vyvinul.

V programovém prohlášení se na několika místech objevuje požadavek zintenzivnění čerpání evropských peněz, ale žádné drama. Uvedu pár základních čísel z monitorovací zprávy Ministerstva pro místní rozvoj z konce června, z nichž je mi smutno. Jsou to čísla alarmující. Půl roku před koncem období Česká republika vyčerpala jen 260 mld. z celkového přídělu na období 2007 - 2013 v objemu, v celkovém objemu 799 mld. korun. Otázka může znít, kolik z toho, co bylo zaplaceno, budeme hradit přírůstky dluhu nebo dokonce vracet. Osm operačních programů, to chci připomenout, je pozastaveno. Dalších osm bylo v nedávné minulosti pozastaveno a dneska už se čerpá. Ze stávajících 565 mld., které čekaly na čerpání k 1. lednu tohoto roku, bylo za šest měsíců tohoto roku vyčerpáno jen 26 mld. korun, tedy jedna dvacetina. Budeme-li pokračovat tímto tempem, uteče nám skrz prsty 485 mld. korun. Možná to nedopadne takto strašlivě, neboť o proplacení poslední části přídělu můžeme požádat až do března 2017. Smlouva o projektu musí ale být uzavřena letos, je na to tedy, řekněme, čtyři měsíce, a projekt dokončen a peníze vyplaceny z domácích zdrojů - z domácích zdrojů - do konce roku 2015, tedy do dvou let. Nechci vás tedy dále stresovat nepříznivými čísly. Upozorňoval jsem na tento problém za posledních šest let mnohokrát, byl jsem v zásadě arogantně odmítán, někdy zesměšňován. Teď hrozí ztráty stovek, v lepším případě desítek miliard. Čekal bych, že Rusnokova vláda zorganizuje krizový režim čerpání. Nevím, zda si závažnost celé situace uvědomuje. V každém případě pozitivní čerpání evropských peněz může pozitivně ovlivnit hrubý domácí produkt, vytvářet nová pracovní místa.

Vláda chce zajistit fungování velice diskutabilního občanského zákoníku, který nás nejen svým předpotopním názvoslovím vrací do časů staré habsburské monarchie. Dámy a pánové, tato Sněmovna má podle představ této vlády a předchozí vlády schvalovat doprovodné zákony. Podle vládních analytiků, kteří mi věci připravovali pro mé vystoupení dnes, se to nedá stihnout. Dříve nebo později bude muset tato Sněmovna občanský zákoník, jeho uplatnění k 1. lednu, odpískat. Já rozhodně nebudu želet, pokud se tak stane. Prostě věci v programu vlády jsou nedotažené, nedonošené a nezralé, deklarativní, jakoby hybatelé SPOZ nám jen chtěli ukázat ve vládě šest až sedm volebních lídrů této strany.

Ještě mi dovolte poznámku k jedné věci ve vystoupení pana prezidenta, která - přiznám se - mě silně překvapila, která se neobjevila ve vystoupení žádného prezidenta republiky, tedy po listopadu 1989.

Pan prezident interpretoval svůj rozhovor s vrchním státním zástupcem Ištvanem. Myslím, že já to chci vidět jenom za hranicí dobrého vkusu. Prezident republiky, aby hovořil o otevřené kauze a nechal si od prokurátora republiky říkat, že ještě tam někdo spadne na dva a půl roku, to si myslím, že není nic, co by se mělo v české politice objevovat. Je to jako ten slavný dialog mezi Robespierrem a Fourquier-Tinvillem, kdy se Robespierre ptá jako hlava výboru pro veřejné blaho, jak jdou věci, a Fourquier-Tinville mu říká - hlavy padají jako makovice. Nemyslím si, že je to dobré. Jestli pan prezident měl někdy takovouto praxi jako premiér, já říkám otevřeně, že takovéto praxi jsem se vyhýbal. A očekávám od každého ve výkonné moci, že se takovéto praxi bude vyhýbat. Jestli tímto zdůvodňuje to, že nedá druhý pokus pravicové koalici, já toho také neželím. Ale o to víc může dát druhý pokus předsedovi sociální demokracie, protože tam jsme se nedozvěděli, že by existoval nějaký problém. Myslím si, že předák sociální demokracie by měl silnější motivaci a také pozici dohodnout s pravicí termín předčasných voleb, nežli předák SPOZ.

Pan prezident tím, že by podpořil jmenování v druhém pokusu předáka sociální demokracie, by tak napravil dějinnou nespravedlnost, kdy sociální demokracie nezískala pověření po vítězných volbách. Miloš Zeman, dámy a pánové, v posledních sedmi letech již dvakrát pomohl pravici k ustavení vlády. Jednou na přelomu let 2006 a 2007 a podruhé v roce 2010, když v čele své strany poněkud narychlo postavené nepronikl do Poslanecké sněmovny, což pak byla jedna z příčin ustavení vlády pravice. Samozřejmě matematika hlasů ve sněmovně je zatím neúprosná. Zdá se, že pravice má v tuto chvíli většinu mandátů ve sněmovně. Ale za dva měsíce to může být zcela jinak. Pokud panu prezidentovi opravdu jde o zájmy levice, jak o tom hovoří, pověří sestavením nové vlády předsedu ČSSD. Proti legitimitě tohoto postupu by nebylo možné vůbec nic namítat.

Před vládou jsou, dámy a pánové, mimořádně závažné věci, které nemůže dobře řešit vláda v demisi. Předklad státního rozpočtu do sněmovny. Nebude-li schválen v prvním čtení do konce září, nejspíše hrozí rozpočtové provizorium, což bude mít kritický dopad na rozpočtové záležitosti. Já se obávám, že pravice může své blokační většiny, kterou dneska ukázala, použít, jakkoli je to nesportovní, k blokaci státního rozpočtu. To, že pravice je ochotná a že jí neškodí u svých voličů sahat k takovýmto nástrojům, je zřejmé i z jejího postupu před volbami do Sněmovny. Čili velice bedlivě bych tyto věci zvažoval. A očekával bych také dnes, že se k tomu předáci pravicových stran vyjádří. A samozřejmě jde také o krizový management čerpání evropských peněz. Jak jsem vám řekl, hrozí tady ztráta stovek, v lepším případě desítek miliard korun a myslím, že stojí za to, aby vláda byla plně legitimní.

Zcela na závěr - vládu Jiřího Rusnoka poslanci strany LEV 21 považují za personálně slabou a programově nevěrohodnou. Poslanci této strany ji proto v hlasování o důvěře nepodpoří.

Děkuji za pozornost.

macura
bývalý vedoucí PR a marketingu a tiskový mluvčí ČSSD

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

No, napsal jste to hezky pane Štváne, díky  :)

stvan

Dovolím si k reakci J.Paroubka dodat, že kdyby nebyla kauza Nagyová, na kterou nepochybně zasahováním do činnosti orgánů činných v trestním řízení opovrhující prezident Zeman neměl žádný vliv, pak by nebylo ani hlasování o vyslovení důvěry vládě Rusnokově, neboť by Rusnok nebyl Zemanovým nominantem. Objektivně tak o osudu pravice, čehož litovat nelze, nerozhodla politická erudice Zemana, ale její,  i opoziční smlouvou pohnojená, prohnilost, která vyplavala na světlo Boží. Zemanova erudice tak ovlivnila a ovlivňuje jen to co nastalo a pokud platí, že se zákulisně nevyjednávalo s možnými měniči ještě ráno zásadových postojů, pak to, že se sněmovna rozpustí, v žádném případě neovlivnil M.Zeman. To je prostě fakt, který každý střízlivě uvažující člověk musí přijmout. Riziko, že se v populaci najde menšina lidí, která je schopna uvěřit i tomu, že jen díky milovanému vůdci vychází slunce, musí většina rozumných prostě unést(respektovat).To však neznamená, že je na neobjektivnost myšlenek nemůže upozornit.

stvan

Já se na vás pane Schlimbachu a vlastně na žádného diskutujícho nezlobím. Ale aby tomu tak bylo vždy, pak je třeba vážit, zda je vhodné se snížit k nedůstojným invektivám. Snažím se jim používáním uvozovek či upozorněním, že se jedná o nadsázku, kterou používám jen v zájmu vysvětlení svého postoje, snažím vyhnout. zatím jsem se nedostal do fáze, kdybych své názory považoval za neprůstřelné či blokující průjezd vlaku.

jiri-paroubek

Pane Kulíku, píšete blbosti. Cesta k předčasným volbám se otevřela ne podporou Rusnokovy vlády, jak se snaží všichni Zemanovci blábolit, ale tím, že se rozsypala starokoaliční 101. Kdyby se udržela, volby by prostě nebyly. Na stojedničku jsme žádný vliv neměli a nechtěli jsme mít. Předčasné volby vítáme a také jsme je prosazovali.

schlimbach

To je v pořádku pane Štváne. Diskutujeme a to neznamená, že bychom se měli na sebe zlobit, pokud máme na něco jiný názor :)

stvan

Z níže napsaného je myslím jasné, proč  pane Schlimbachu s vašim kladným hodnocením, které respektuji, nesouhlasím.

stvan

Pane Kulíku. Nejdříve se ohrazuji vůči slovu okecávání, neboť své názory nepíši proto, abych něco zakryl či  tomu záměrně vytvářel nějakou nezaslouženou  aureolu. Můj problém se Zemanovou vládou je zásadní, neboť když dva dělají totéž(ekonomicky podezřelé kroky) tak to je totéž. Nemyslet si to může jen nečestný člověk. Vyjímkou je situace, kdy se nedobrovolně  vyhladovělý člověk dopustí z pudu sebezáchovy a doprovodného zoufalství  např. krádeže jídla. Pan Fischer v takové situaci zdaleka, ale zdaleka nebyl. Pane Kulíku, zmiňujete jakýsi Paroubkův prospěch. Mohl by jste to nějak blíže specifikovat? Ano, u lidí, kteří dokáží ocenit zásadovost v postojích, byť s nimi nemusí souhlasit, mohl JP profitovat zvýšenou úctou, neboť i mezi levicovými voliči bude nemálo lidí, kteří - kdo nejde s námi, jde proti nám - nepreferují. Já jsem dneska zaznamenal názor, že se svým postojem stal J.Paroubek(NS-Lev21) reálnou alternativou pro demokracii ctící levicové voliče. Samozřejmě za předpokladu , že by mu veřej-no právní média věnovala rovnocenný prostor jako těm "levičákům", kteří si s demokratickými postupy hlavu dvakrát, ale ani jednou, nelámou. Pokud by neochota jít s "revolučním" proudem měla být příčinou konce schopných politiků, pak by stejný osud mohl potkat celou naší společnost. Bez plurality a respektování názorů druhých se obejde leda tak totalita. Nebo se pletu?

schlimbach

Napsal jste to pane Kulíku velmi přesně.

rku

Od chvíle, kdy Schwarzenberg prohlásil, že v případě schválení Rusnokovy vlády budou nové volby, byl každý hlas proti vládě hlasem pro znovuobnovení koalice a proti předčasným volbám. Paroubek nadřadil svůj prospěch ( v bláhové naději, že by LEV mohl do řádných voleb získat více hlasů) nad přání většiny levicových voličů. To neokecá žádný politolog ani pan Štván.Myslím, že jsme svědky konce jednoho schopného politika a jedné malé strany. 

stvan

"Válčení" na politické scéně je důkazem, že jsme demokratická společnost.Za konstruktivní lze považovat každý projev, který nabízí řešení  to JP splnil. Postavit se po boku koali na straně Rusnokovi vlády, která se jmenuje VV, potažmo Vít Bárta je zase mimořádně nechutná káva pro mne.

schlimbach

Jasně, nejlepší pro republiku a její občany je neustálé "válčení" na politické scéně -( 

Pokud si srovnám tento projev s projevem prezidenta ve Sněmovně, těžko ho nazvat konstruktivním a smysluplným. Z pohledu toho, že podpora Rusnokovy vlády mohla přimět "koalu" k rozpuštění Sněmovny, lze říci, že Lev 21 tak houževnatě bojoval proti "koale", až  se postavil bok po boku "koaly" - blahopřeji, voliči to jistě ocení. Konec konců, je to jejich volba ...

stvan

Byl to projev nejen kritický, ale i státnicky konstruktivní, neboť nabízel  řešení. Všem, co v JP neustále vidí přeběhlíka, musím vzkázat, že se zřejmě nikdo z autentických členů ČSSD, kteří také vystoupili, nechoval vůči ČSSD jako k svébytné straně(ne jako k vazalovi SPOZ), stejně loajálně, jako J.Paroubek. Vrcholem trapnosti ČSSD byl skeč Jardy Foldyny, který se choval vůči Zemanovi poslušně jako pes, který mu přinese zastřelenou kačenu i z rybníku, ve kterém jsou místo vody jen samé sračky.