Andrzej Lepper - rebel z příčiny

obrazek
12.8.2011 09:04
Říká se, že prší-li při pohřbu, je to známka toho, že tam někde nahoře pláčou za dobrého člověka. Zcela jistě si na taková slova vzpomenuli účastníci pohřbu bývalého místopředsedy polského Sejmu, ministra zemědělství, místopředsedy vlády a hlavně šéfa Sebeobrany Andrzeje Leppera, když se na smuteční průvod jdoucí ze Zielnowa, kde žil, do kostela v Krupech a na tamní hřbitov, snášel hustý déšť. Lepper měl státní pohřeb, na který „měl“ jako bývalý představitel parlamentu a vlády „nárok“. Z mnohého je ale možné odvodit, že nebýt „zákona“, vláda by zůstala stranou. Konečně i přání rodiny, aby Andrzej Lepper byl pochován daleko od Varšavy, podle některých hlasů vláda vcelku přivítala...

Ovšem opak by byl překvapením, protože Lepper byl celá uplynulá dvě desetiletí zejména varšavskou politickou elitou snad neopovrhovanějším politikem. Andrzej Lepper se vrátil z Varšavy, která ho nikdy nechtěla, do Zielnowa a Krup, kde na počátku 90. let minulého století začal svoji dráhu politického rebela organizováním zemědělců, kteří v období ekonomické transformace padali na samé existenční dno.

Tribun pauperizovaných zemědělců

V souvislostí s Lepperovým úmrtím řekl předseda polského Svazu demokratické levice Grzegorz Napieralski, že „Zcela jistě byl symbolem vzpoury. Až do konce byl symbolem vzpoury proti vládě, vzpoury, která měla dosáhnout toho, aby se těm nejslabším lidem, zvláště z vesnice, žilo lépe. Neustupoval ani trendům a ani oponentům“.

Leper byl přirozeným vůdcem a tak se velmi brzy stal předsedou nově vzniklé organizace , která sice na samém počátku několikrát měnila název, ale vždy v něm bylo slovo Sebeobrana, které nakonec převzala i jím vedená politická strana. Té ale trvalo celých deset let, než nakonec v roce 2001 prolomila hranici nutnou pro vstup do polského parlamentu. Mezi tím se ale děly věci.

Leper v čele reformami pauperizovaných zemědělců zaskočil polské elity formami protestu. Liberální protikomunistické opozici se totiž po převzetí moci podařilo tak či onak vytlačit na okraj lidi práce, kteří stáli u kořenů společenských změn v roce 1989. Řada obyčejných lidí měla pocit, že byla podvedena a jenom posloužila k vystřídání elit. Navíc je třeba připomenout, že tito lidé přišli prakticky o všechny úspory, nebyli schopni splácet úvěry a často nebylo ani na jídlo. A pověstná polévka ministra Jacka Kuroně pro hlavové se vařila ve městě.

Zatímco několik dělnických protestů se vcelku podařilo paralyzovat, Andrzej Leper se „svými“ zemědělci ze Sebeobrany organizoval blokády silničních tahů a sypal náklaďáky obilí na železnici a navíc říkal o mocných vždy to, co si o nich myslel. Výsledkem toho všeho bylo, že státní moc proti němu vyvolala více než 130 trestních stíhání a kárných řízení. Novinové články a televizní záběry Leppera z té doby mají vlastně jen dvě témata – Lepper v čele protestujících nebo mezi policisty s želízky na rukou. Jakoby policejní stíhání bylo vstupenkou do vyšších pater politiky.

Končí Versailles

V roce 2001 totiž Sebeobrana vstupuje po několika neúspěšných pokusech do polského parlamentu, poslanci s pověstnými červenobílými kravatami a poslankyně šátky v téže barevné kombinaci a Andrzej Lepper se nakrátko stává jeho místopředsedou. Aby všem bylo jasno, co mohou od Sebeobrany očekávat, pronesl k poslancům ostatních stran, často parlamentním a politickým matadorům, pověstný výrok: „Tímto dnem, kdy Sebeobrana vstoupila do parlamentu, končí Versailles“.

Výčet parlamentní prostořekostí předsedy Sebeobrany, kterými reagoval ať již na útoky protivníků nebo jejich kroky, které považoval za špatné, by byl hodně dlouhý. Na adresu Bronislawa Komorowského, dnešního polského prezidenta, například řekl: „Když si poslanec Komorowski při mém vystoupení ťukal na hlavu, bylo slyšet tak silné dunění, že přehlušil i má slova.“ V té době předseda Občanské platformy Jan Rokyta zase slyšel: „Víte v čem jsme různí? Jste chytrý, protože jste se učil. Já jsem chytrý, protože jsem se takový narodil.“ To by ale možná političtí soupeři přežili.

Horší bylo, když Andrzej Lepper začal na světlo vytahovat třeba informace o tajném vězení CIA v Polsku, kde mají být mučeni údajní teroristé. Komentáře znevažující předsedu Sebeobrany už tenkrát dávaly tušit, že na jeho slovech je cosi pravdivého. Jak se později i mezinárodním vyšetřováním ukázalo, měl Lepper pravdu. Stejně tak, jako když začal mluvit o tajných jednáních polské vlády o umístění protiraketové základny USA v Polsku, kritizoval tyto záměry a stal se jedním z nejtvrdších odpůrců americké přítomnosti v Polsku. Nelze také nezmínit tvrdý postoj vůči Evropské unii, když obhajoval zájmy polských zemědělců.

Ve volbách o čtyři roky později Sebeobrana úspěch zopakovala a poté, co Tuskova Občanská platforma odmítla vytvořit se stranou bratří Kaczyńských Právo a spravedlnost vládní koalici, přijímá Lepper - podobně jako Liga polských rodin – nabídku na účast v trojkoaličním projektu. V té době také v prezidentských volbách získává v prvním kole třetí nejvyšší počet hlasů a vyzve své voliče, aby ve druhém kole volili Lecha Kaczyńského. Dnes už víme, že to bylo vrcholné období Sebeobrany i Andrzeje Leppera. Potom – ačkoli ještě je ministrem zemědělství a místopředsedou vlády - vede příkrá cesta dolů.

Řízené“ aféry

Nejdříve v roce 2006 vychází v liberálních varšavských novinách Gazeta Wyborcza článek Práce za sex, ve kterém jistá Aneta Krawczyk vznáší obvinění, že podmínkou práce v Sebeobraně je poskytování sexuálních služeb. Tvrdí také, že A. Lepper je otcem jejího dítěte, což později zkoušky DNA vyvrátí. Aféra je ale rozpoutána a na základě nepřesvědčivých důkazů a svědectví svědkyně s pochybným morálním profilem je odsouzen poslanec Stanisławow Łyżwiński a Andrzej Lepper vede řadu procesů. Není bez zajímavosti, že renomovaný levicový publicista Jacek Żakowski dnes říká, že tehdejší obvinění listu Gazeta Wyborcza bylo nepravdivé nebo jen zčásti pravdivé.

Závěrečná fáze pádu sexaférou oslabeného Leppera a jeho Sebeobrany nastala potom v roce 2007 v souvislosti s tzv. pozemkovou aférou. V podstatě bez důkazů bylo proti Lepperovi vzneseno obvinění, že za úplatu měl zajistit vynětí pozemku ze zemědělského fondu pro výstavbu rekreačního zařízení. Celá akce byla zřejmě připravena protikorupční policií, která byla v rukou Práva a spravedlnost a tehdejším ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem Zbigniewem Ziobrem. Leppera se sice nepodařilo do kauzy přímo vmanipulovat, ale přesto musel opustit vládní post, došlo k rozpadu koaliční vlády a vypsání předčasných voleb.

Bývalý velvyslanec Velké Británie ve Varšavě Charles Crawford říká, že celá kauza byla vedena snahou Jaroslava Kaczyńského převzít voličstvo Sebeobrany a Ligy polských rodin. Nejdříve podle Crawforda cynickým „vysáváním“ volebních témat, později diskreditací vedení, aby voliči Leppera (potažmo Romana Giertycha z Ligy polských rodin) odvrhli. Mělo to vést ke stabilizaci polské politické scény. Crawford prý takovému záměru Kaczyńského velmi přál úspěch. Jinak ale na adresu Leppera prohlásil, že sice byl politikem, který „strkal kůl do soustrojí transformace“, ale byl nevšedním, chytrým a pracovitým člověkem.

Dlužno připomenout, že vzájemným vztahům Leppera s Kaczyńským nepřispělo, když emisaři Práva a spravedlnost lovili ve vodách poslaneckého klubu Sebeobrany a snažili se korupcí získat přeběhlíky. Poslankyně Renata Beger ovšem z jednání udělala videozáznam, který Lepper poté, co J. Kaczyński prohlásil takové informace za lži, poskytl novinářům.

Pád a nová naděje

Volby v roce 2007 znamenaly pád Sebeobrany do mimoparlamentních vod a Andzeje Leppera – dlužno přiznat – do pozice jisté politické bezvýznamnosti. Politicky prohrál a pochybné aféry poškodily jeho obraz u veřejnosti, což zřejmě a jeho okolí to potvrzuje – jako člověk silně oddaný rodině a praktikující katolík - nesl jako větší nepříjemnost než ztrátu politického postavení.

Voliče mu převzalo Právo a spravedlnost, musel čelit pokusům některých členů Sebeobrany o její ovládnutí a rozbití, strana se potýkala s nedostatkem financí. Andrzeje Leppera sice bylo možné potkat ve Varšavě na prestižním korzu Nový svět nebo na Krakovském předměstí, kam to měl pár kroků ze sídla Sebeobrany, ale samotná centrála strany bokem hlavních tříd vypadala spíše ošuntěle nejen v kontrastu s obchody a kavárnami pár kroků odtud. Ale i tady a za této situace spřádal plány pro nadcházející podzimní volby.

Lepper byl v podstatě ve všem samoukem, chytrý tedy musel být skutečně od narození, protože čtyři roky střední školy sice dokončil, k maturitě se však nedostavil, ale byl nejen dobrým šéfem státního statku v minulosti, ale podle všech svědectví – také z Evropské unie - zdatným ministrem zemědělství.

Projevovalo se to také v politice. Věděl, že Polsko se mění, že pro samotnou Sebeobranu není dostatečné voličské zázemí i to, že on sám je příliš politicky poškozenou značkou. Podle mediálního poradce Piotra Tymochowicze i jednoho z jeho politicky i lidsky nejbližších spolupracovníků Janusze Maksymiuka chtěl podzimní volby do parlamentu využít k prosazení nových a mladých tváří na kandidátce bloku, který měl být vytvořen společně s radikálně levicovým uskupením Polská strana práce.

Prý sebevražda

Po pátku 5. srpna je však všechno jinak. Odpoledne po čtvrté hodině byl Andrzej Leper nalezen mrtvý v soukromých prostorách varšavského sídla Sebeobrany. Podle vyjádření policie měl spáchat sebevraždu oběšením. Bývá tomu tak obvykle, že zemře-li významná osoba – tou navzdory všemu byl -, objeví se řada pochybností a úvah, zda oficiální verze je skutečně pravdivá.

Dostihly Andrzeje Leppera finanční problémy, jak se snaží vysvětlit jeho smrt policie? Neunesl dopady sexaféry a všechny procesy, které ho ještě čekaly a v nichž se mohl obávat – po všech zkušenostech – i nepříliš objektivního přístupu ke své osobě? Nebo mu příliš sil vzala veškerá péče o jeho umírajícího syna? U jeho blízkých se otazníky nad sebevraždou objevují právě v této souvislosti – nikdy by prý od svého syna takto neodešel. Sám Lepper - pokud spáchal sebevraždu – vysvětlení nezanechal.

Již zmíněná bývalá poslankyně Renata Beger říká, že Lepper byl člověkem nesmírně tvrdým, houževnatým, připomíná také jeho vztah k synovi a tvrdí, že by ho nikdy neopustil. Dokud prý neuvidí dopis na rozloučenou, nikdy neuvěří v jeho sebevraždu. V sebevraždu nevěří ani Janusz Korwin-Mikke z Nové pravice, který otevřeně říká, že „sebevražda oběšením je charakteristickým znakem III. republiky, která byla stvořena tajnými službami“. Leper prý mohl disponovat materiály, které by mohly být pro některé lidi hrozbou. Olej do ohně takovýchto spekulací potom zcela jistě přilil i bývalý prezident Lech Wałęsa, který prohlásil „ten konec se k němu nehodí“ a vyvolal spekulace, jak to vlastně myslel.

Odpoví na všechny pochybnosti samotné policejní vyšetřování, které přece jen bylo zahájeno, ačkoli na samém počátku na tiskové konferenci policie uvedla, že pitva prokázala oběšení a nezjistila žádné stopy cizího zavinění? Jsou dostačujícím vysvětlením pro sebevraždu údajné finanční problémy, které – i kdyby byly potvrzeny – se prý týkají částky 6 tisíc zlotých (v přepočtu 36000 korun)? Na druhou stranu policie zatím neumí odpovědět na otázku, jak je možné, že na televizoru Leppera byl zastaven obraz pro pozdější přehrávání v době, kdy již měl být mrtev.

Zdá se, že zjistit pro všechny zcela nezpochybnitelnou pravdu o smrti předsedy Sebeobrany Andrzeje Leppera bude pro policii těžko zvládnutelný úkol. Nepochybně tím spíše, že na jeho smrti se mohou pokusit někteří lidé vytloukat politický kapitál. Již nyní se o to snaží Právo a spravedlnost, které ústy Zbigniewa Ziobra požaduje ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Vzhledem k tomu, jaké všechny kroky prováděl Ziobro proti Lepperovi, je to iniciativa více než nevkusná. Právě na jeho adresu řekl nad rakví bratr zemřelého: „Chtěl bych vidět tvář toho Ziobry, aby přišel a zatloukl hřebík do tvé rakve, aby se ukázal rodině.“

S Lepperem se přijel loučit Wałęsa

Po počátečním šoku ze smrti Andzeje Leppera se začaly s kritikou na jeho adresu ozývat i nejrůznější intelektuální a liberální pozéři, kterým byl Lepper vždy proti srsti jako „opravdový tribun lidu“ – jak o něm napsal jinak ho kritizující Le Monde - a začínají připomínat všechny jeho nectnosti a kontroverzní výroky. Lepper skutečně nebyl tuctovým politikem, který by nedával důvody ke kritice. Je ale něco jiného vést i s takovým člověkem politický boj, než s pohrdavým pohledem začít mluvit o tom, že nejlepší by bylo ho poházet vápnem. Andrzej Lepper se dvacet let zastával obyčejných lidí, kteří byli dobou vyhnáni na okraj. Byl – alespoň části z nich - jejich mluvčím i reprezentantem. Možná právě to vedlo Lecha Wałęsu k pro mnohé překvapivé účasti na Lepperově pohřbu.

Wałęsa šokovaným novinářům řekl, že účast na pohřbu bere jako „křesťanskou povinnost“. Příjezd do Krup je ale možné vysvětli i jinak. Kněz Kazimierz Sowa sice ve vysílání zpravodajské stanice TVN24 poněkud bagatelizoval účast bývalého prezidenta jeho občasnými ne všem pochopitelnými kroky, nicméně vzápětí uvedl, že v některých věcech si s Lepperem byli blízcí. Jistě, měli společné třeba to, že byli svého druhu plebejci, lidmi, kterým byla dána chytrost do kolébky, byli politiky samouky, měli mimořádnou schopnost navázat kontakt s obyčejnými lidmi a jejich zájmy hájili. Oba také svoji dráhu začali obhajobou těchto obyčejných a vyloučených lidí. S jistou licencí je možné oba charakterizovat jako „umírněné socialisty“. Asi nebylo náhodou, že již v době, kdy Lepper organizoval protestní akce zemědělců, pozval ho Wałęsa jako prezident na setkání.

Dalo by se říct, že oba - Wałęsa i Lepper – jsou rebelové z příčiny. U Andrzeje Leppera to ale už platí v minulém čase.

stanislav-kliment
Výkonný redaktor dnes již neexistujícího časopisu Trend
Klíčová slova: Polsko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Děkuji, po Albertu Schweizerovi jsem nalezla další - a bohudíky novodobější - vzor.

Jen obdivuji jeho emocionální výbavu, protože u mne z politické špíny, občanské umrněnosti a lítostivosti  a vševládnoucí a vše dobré ponižující a pohlcující ignorance nepřevládá ani tak defétismus, jako naprosté hluboké zoufalství.Čest jeho památce.

 

 

homoculturalis

Výborný článek!