Brexit naruby

brexit door
9.9.2020 11:00
Britský premiér Boris Johnson uvažuje o Brexitu bez dohody hlavně proto, že chce mít volné ruce pro státní pomoc a vyšší cla na ochranu domácí ekonomiky zejména v zanedbaných regionech. Je to pravý opak toho, kvůli čemu se o Brexitu hlasovalo v referendu.

Začalo osmé kolo vyjednávání o vzájemných vztazích mezi EU a Británií, a to ve chvíli, kdy už zbývá pár měsíců do konce přechodného období, ve kterém v Británii dobíhají pravidla Evropské unie. Premiér Boris Johnson dokonce prohlásil, že jednat se má jen do 15. října, pak už to nemá smysl. Příští rok tak může začít zcela bez dohody. V Londýně se tomu eufemisticky říká „australský model“ ve smyslu EU bude jednat s Británií podobně jako s Austrálií.

Dřívější ekonomické analýzy, které s tím zkoušely kalkulovat, hrozily ztrátou 7,7 procenta ročního národního důchodu po nejbližších 15 let. Premiér Johnson má jinou představu. Chce mít volné ruce pro státní podporu, aby mohl Británii přeměnit v jedno velké Křemíkové údolí. To by mu Brusel nedovolil.  Ve skutečnosti je to pravý opak toho, čeho se Brusel bál, a sice jakéhosi Singapuru u evropských břehů. Bál se silného souseda, který podrazí ostatní dumpingem ochromeného státu a minimalizované regulace v sociální, finanční i enviromentální oblasti.

Vlastně se chystá pravý opak toho, co Británie v Evropě prosazovala v 80. letech minulého století za premiérky Margarety Thatcherové, připomínají Financial Times. Pamětníci se děsí, mrtví se protáčejí v hrobě.

Vláda nepopírá, že bude muset přijmout 50 tisíc nových celníků, aby zvládla papírovou vojnu v podmínkách odchodu z bezcelního režimu. Ani cla už však nejsou v Londýně vnímána jako něco negativního, protože pomohou ochránit obnovu britského průmyslu jak po koronavirové krizi, tak po létech zanedbání, které se promítlo do úpadku většiny regionů. Právě tento úpadek ostatně vedl k tomu, že většina občanů v referendu 2016 se vyslovila pro Brexit. Vycházeli z představy, že za to může Brusel. Za něco určitě ano, takže v tomto smyslu teď Britové bojují i za nás.

Ve Skotsku a Severním Irsku však převažoval opačný názor, tam naopak vnímají Brusel jako pomocnou ruku proti neoliberální aroganci, která se prosadila jako dědictví „železné“ Thatcherové. Báli se extrémně centralistického Londýna, kde silní mohou všechno a slabí prostě utřou. Premiér Boris Johnson má tak pár starostí navíc. Neláme si hlavu s odchodem z EU, protože vstup tam byl spíše britský omyl. Mohl být dozvukem stesku po zmizelém impériu, kdy se nabízela představa, že Británie bude určovat pravidla hry aspoň v Evropě. Ale v EU je víc zájemců o vedoucí roli, takže to lze brát tak, že v tomhle turnaji se Britové neprobili do finále. Horší by však bylo, kdyby kvůli rozdílným vztahům k EU najednou vzniklo Rozpojené království bez Skotska a Severního Irska.

Severní Irsko mělo mít podle rozvodové smlouvy zvláštní režim, který by se na ostrově nelišil od vztahů Irské republiky, člena EU, s jednotným trhem. Na celém Irském ostrově by byla EU, ale Severní Irsko by bylo zároveň pevnou součástí brexitového Spojeného království. Na papíře s rozvodovou smlouvou se Johnsonovi podařilo tento kulatý čtverec nějak uspořádat, jeho předchůdkyně Theresa Mayová kvůli tomu padla. Prakticky to však provést nejde, proto Johnson prohlásil, že dohodnuté věci jednostranně „drobně promění“. To pobouřilo evropského vyjednavače Michela Barniera, který odmítá jakékoliv porušování uzavřených dohod.

Se Skotskem je to ještě tvrdší. Znovu a znovu se mluví o referendu, které by rozhodlo o skotské nezávislosti. Komplikace jsou s termínem, pořád do toho lezou nějaké volby nebo klíčová mezinárodní jednání, ve kterých se vnitřní spory nevyplácejí. Skotové jsou však většinově pro EU a jejich nacionalismus má levicové ladění. Problém však spočívá v tom, že potenciální zdroj skotských příjmů v podobě ropných zásob v Severním moři dokonale vyschnul – zásoby ropy se vyčerpávají, cena klesá a její budoucnost je téměř uzavřená.

Volnější pravidla státní pomoci a strategie přeměny ostrovního království v technologickou velmoc – nebo aspoň v zemi se silným průmyslem a prosperujícím zemědělským venkovem – by mohla ulomit hrany starých nepřátelství. Na druhou stranu, ochranářství znamená i náklady, druhá strana se bude bránit. Budování hi-tec chvíli trvá, něco to taky stojí a všechno nemusí vyjít. Británie patři k nejzadluženějším zemím světa v poměru k HDP (letos nejspíš překročí 100 procent) a k těm nejpostiženějším koronavirem. Chtějí hodně, ale nemusejí na to mít.

Když sami, tak sami, kontruje Brexitu Evropská centrální banka, která je přímým regulátorem největších (systémově významných) bank v EU a nepřímým, prostřednictvím národních centrálních bank, i těch ostatních. Teď znovu a důrazněji zopakovala nařízení, podle kterého musí ti, kdo obsluhují eurozónu, dosáhnout operační soběstačnosti. Znamená to přesunout z Londýna lidi i kapitál. Platí to i pro největší americké banky, které mají operace v EU. Tohle pustí City pořádně žilou, vlastně ji zbaví statutu evropského finančního centra.

V našich očích je Británie známá spíše jako hnízdo bezohledného liberalismu než jako jedno z jader evropských a světových sociálních inovací. Ale tohle inovační jádro opravdu stojí za pozornost. Hodně tomu pomohla leta vlády Labouristické strany, která je navíc úzce propojena s odborovým hnutím a nejrůznějšími nevládkami a občanskými aktivisty. Proto je tam takové rozpětí mezi představami konzervativců a silnou radikální levicí, která odsála podstatnou část středu.

U nás se věnuje studiu britských sociálních a solidárních institucí řada univerzit, nejdéle Masarykova univerzita, z nevládek spolek People-Planet-Profit a spousta dalších, včetně spolku Alternativy Zdola, kde také trochu působím. Levice není totéž, co státní pomoc, levice je kolektivistický občanský aktivismus, kterému stát může napomoci častěji víc pravidly a poradenstvím než pouhými dotacemi. Levice je za nepříznivých podmínek bojovnější, za příznivých efektivnější. Možná, že se teď z Británie znovu dozvíme něco nového.

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Referendum o vystoupení Skotska ze svazku s Anglií se konalo už v roce 2014 a Skotové se rozhodli zůstat. Skotsko dlouhodobě neplní rozpočtová pravidla a deficit byl sanován z britského rozpočtu. Ve skotských přístavech kotví britské ponorky s jadernými hlavicemi. Je pravdou, že statisíce Skotů pracují v EU, na druhé straně vazby i rodinné mezi Skoty a Angličany, navíc společně prolitá krev v obou světových válkách, to nelze jenom tak hodit za hlavu. Skotsko má svůj parlament, vládu, národní fotbalové mužstvo, kéž by tohle všechno mělo takové Katalánsko, Baskicko nebo Morava a Slezsko!{#emotions_dlg.sealed}

Představa, že se Velká Británie bude podřizovat soudní moci EU, regulím odhlasovaným v Evropském parlamentu a jiným vrtochům Emanuela a Andělky, je lichá. Všichni si živě dokážeme představit, co se bude dít ve Francii, pokud zemědělci nebudou mít odbyt pro své výrobky. Velká Británie má v obchodu s EU deficit a je v jejím zájmu tento snížit. A k tomu určitě dojde, ať už s dohodou nebo ne. Každý člověk a každý národ chce mít co největší volnost ve svém rozhodování, to je naše přirozenost!{#emotions_dlg.sealed}

 

luis

Nemám dostatečný přehled, ale domnívám se, že proměnlivá "tvrdost" , kterou britský premiér Boris Johnson prezentuje, silně koreluje s tím, jaká část obchodních vztahů na bázi připravovaných či podepsaných dvoustranných smluv, je (oficiálně i neoficiálně) tzv. za vodou.

Co z toho důležitějšího zbývá k tomu, aby VelkáMalá Británie proplula úskalími "brexitu s dohodou či bez" bez ohrožení čáry ponoru? A kde bude v té době ČR se svými obchodními vztahy k této ekonomice ?