Divadlo Komedie jako kus rohlíku... není to tragédie?

obrazek
15.9.2011 08:40
„Je to komedie? Je to tragédie?“ to jsou otázky, které si nad způsobem zacházení s kulturou v této zemi pokládá nejeden ještě stále uvažující a soudný člověk. Přesně tak se jmenuje i jedna z knih největšího rakouského, tedy středoevropského, tedy i našeho, dramatika Thomase Bernharda. Brilantní hry tohoto zarputilého myslitele jste u nás mohli vidět ve stejně brilantních nastudováních pražského divadla Komedie. Odpověď na tyto otázky ale právě nyní zní: „Je to tragédie.“ Divadlo Komedie končí svou dosavadní činnost pro nezájem pražských radních navštěvovat „německé divadlo“.

Proč máme v Praze podporovat cizí, německé divadlo? Hrají jen německé hry! A kdo na takové hry vůbec chodí, kdo tomu rozumí?“, přesně tak se uvažuje na pražské radnici, bohužel místě, kde se rozhoduje také o existenci divadel. A protože tam stále sedí lidé, kteří o Thomasi Bernhardovi či Karlu Krausovi s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli, divadlo Komedie bude nucené v příštím roce ukončit svou činnost. Nutno na úvod podotknout, a paradoxy jsou v naší zemi stále živé, že především toto divadlo v poslední době reprezentovalo vysokou úroveň české kultury v zahraničí. Inscenace Zmatky chovance Törlesse sklidila velký úspěch na jednom z nejprestižnějších světových festivalů v Salcburku, hra Goebbels/Baarová nás reprezentovala v Berlíně a Hamburku a pochvaly za mnohá nastudování Bernharda přicházely nejen z Rakouska.

V grantovém řízení na roky 2010 až 2013 přidělil pražský magistrát Divadlu Komedie prostředky na obživu o tři miliony nižší než byl seriózně a zdrženlivě vypracovaný rozpočet na 17, 5 milionu korun. Kvůli snížení dotace a časové prodlevě nemohly být realizovány připravené mezinárodní koprodukční projekty Austerlitz a Švejk, podpořené německými a rakouskými partnery, ani nasmlouvány zájezdy. Po dlouhém běhu plném problémů je ukončení působnosti divadla pro nedostatečné finanční pokrytí k 31. červenci 2012 definitivním rozhodnutím Dušana D. Pařízka, ředitele Pražského komorního divadla, které je v Divadle Komedie od roku 2002 v nájmu.

 

Divadlo jako kus rohlíku...

Zavírá se tak jedno z nejlepších pražských, českých, středoevropských divadel, ale v naší zemi se tomu žel Bohu nikdo příliš nediví. A to také proto, že na magistrátu hl. města Prahy může funkci zvanou radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch vykonávat člověk, známý nejen tímto výrokem: „Z mého pohledu je například provozování divadla stejným podnikáním jako prodávat rohlíky.“ Milan Richter (ODS) si svým „tupým“ úhlem pohledu vysloužil hlasité demonstrace před magistrátem, protože naštěstí jsou stále i tací, kteří materii a ducha vnímají odděleně, za rohlík si připlatí a na divadlo přispějí.

Roční rozpočet divadla Komedie se pohybuje kolem 21 milionů korun, z magistrátu s mu nyní dostává 14,5 milionu, o tři miliony méně než divadlo potřebovalo. Na první pohled je to stále velká suma, ale ty tři miliony korun prostě chybí. A to i na důstojnější platové podmínky pro členy souboru, jejichž výdělky jsou stále daleko pod průměrným pražským i českým platem. „Všichni tvrdí, že se na granty a do kultury dává stále více a více peněz. I nám na první pohled přibývají od města finance do rozpočtu. Ale už nikdo nemluví o tom, že se mění poměry, leccos se zdražuje,“ argumentuje ředitel divadla Dušan D. Pařízek. „Konkrétně, co se týče tohoto prostoru Divadla Komedie, už dávno nemáme takové podmínky jako náš předchůdce v něm.“

Peníze se tedy ani po dlouhých vyjednáváních nenašly, nový radní pro kulturu Lukáš Kaucký nakonec vše uzavřel s tím, že již nemůže nic dělat. Požadované prostředky by si prý divadlo na rozdíl od jiných městem podporovaných subjektů zasloužilo, ale případnou podporu by mohli využít zastupitelé, kteří stojí za divadelními podnikateli a jejich žádostmi o podporu z veřejných zdrojů... Co dodat, ani na dobrou výmluvu se nezmohl.

 

Na koho ti radní padnou, ten musí jít z kola ven

V současné situaci se česká divadla dělí na ty čistě soukromá, na obecně prospěšné společnosti (tedy ta, která se takzvaně transformovala) a příspěvkové organizace, které provozuje přímo město. Mezi transformované patří kromě Divadla Komedie, Divadlo Archa nebo Semafor, v blízké době se do stejného tržního prostředí má dostat dalších pět pražských divadel (Divadlo Na zábradlí, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo v Dlouhé, Studio Ypsilon a Švandovo divadlo). „Páteřní divadelní síť hlavního města by po transformaci měly tvořit Rokoko a ABC, Divadlo na Vinohradech, Divadlo Spejbla a Hurvínka, Minor a Hudební divadlo Karlín,“ tvrdí radní Lukáš Kaucký. Podle jakých kritérií prošly sítem právě tyto scény? Pochopit se to dá pouze u Minoru a Spejbla a Hurvínka, tedy u scén pro děti, zbytek tvoří divadla, jejichž repertoár nemá daleko ke komerčním souborům. Ani při tomto rozhodování, které divadlo město podpoří a které ne, nejde o kvalitu repertoáru. Jak radní přiznává, nejdůležitějším faktorem „při třídění“ kultury v Praze je, komu patří budovy, v nichž divadelní soubory sídlí.(!) Co dodat? Zamáčkněte slzu, milý kulturo-milci, a připravte se, možná se brzičko přesunete do podzemí...

katerina-vaclavu
Vystudovala Fakultu humanitních studií, obor Elektronická kultura a sémiotika. Na volné noze pracuje jako redaktorka internetových stránek. Zajímá se o filosofii člověka, umění a především literaturu.
Klíčová slova: divadlo, kultura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.