Egypt na křižovatce

obrazek
31.5.2012 11:20
23. a 24. května si 51 milionů Egypťanů mohlo vybrat v prvním kole z 13 kandidátů nového prezidenta – vůbec poprvé v historii ve svobodných volbách. K urnám však přišla méně než polovina registrovaných voličů – 46,4 %. Do druhého kola, jež se uskuteční 16. a 17. června postoupili umírněný islamista Muhammad Mursí a Mubarakův expremiér Ahmad Šafík. Jaké jsou profily nejvýznamnějších kandidátů?

Vítězem prvního kola se s 24,8 % hlasů stal šedesátiletý inženýr Muhammad Mursí, předseda strany Svoboda a spravedlnost, politické odnože Muslimského bratrstva. Z pětice nejsilnějších kandidátů byl jediným stranickým nominantem, ostatní se deklarovali jako nezávislí. Mursí působil jako univerzitní profesor v Egyptě a USA – jeho děti se narodily v Kalifornii a mají americké občanství. V letech 2000 – 2005 byl nezávislým poslancem. Vzhledem k tomu, že Svoboda a spravedlnost vyhrála i nedávné parlamentní volby, ve druhém kole pravděpodobně spojí síly odpůrci islamizace v obavách z totální dominance Muslimského bratrstva na egyptské politické scéně. Mursímu není nakloněna ani dosud vládnoucí armáda.

Jako druhý skončil s 23,7 % 71letý generál Ahmad Šafík,bývalý velitel egyptského letectva (1996 – 2002), ministr civilního letectví (2002 – 2011) a od 29. ledna do 3. března 2011 poslední předrevoluční premiér. Během Jomkipurské války v říjnu 1973 sestřelil jako bojový pilot dvě izraelská letadla. Když v listopadu 2011 oznámil svou prezidentskou kandidaturu, vyvolal tím kontroverzi, protože je považován za klíčovou figuru bývalého režimu. Jeho vítězství si však přeje tradičně silná armáda, střežící sekulární odkaz země a také koptští křesťané, obávající se vítězství islamistického kandidáta. Armáda údajně není ochotná předat moc nikomu jinému než Šafíkovi, v čemž stoupenci Muslimského bratrstva spatřují hrozbu nového krveprolití. Šafíkovi, který byl původně s Omarem Sulejmanem na seznamu diskvalifikovaných kandidátů, Nejvyšší prezidentská volební komise 25. dubna nakonec kandidaturu povolila. Spojení s bývalým režimem je handicap, který mu ve druhém kole jen těžko získá hlasy někdejších sekulárních disidentů. Ti ho buď podpoří jako menší zlo, nebo volit vůbec nepůjdou.

Třetí místo patří s 20,7 % 57letému Hamdínu Sabbahímu, dlouholetému levicovému opozičnímu politikovi a lídrovi Strany důstojnosti, hlásící se k násirismu (odkazu prezidenta Gamála Abdala Násira). Jeden z mála sekulárních politiků bez vazeb na Mubarakův režim je proslulým obhájcem práv manuálně pracujících. V roce 2000 byl zvolen nezávislým poslancem, ale za svou opoziční činnost byl několikrát vězněn. Kritizoval Sadatovu proizraelskou politiku i Mubarakovu podporu americké invaze do Iráku. Sabbahí tvrdí, že za těchto dvou prezidentů Egypt opustil vůdčí roli v arabském světě a stal se součástí americko-sionistické kliky v regionu. Vyslovil se pro úzkou spolupráci s Tureckem a Íránem, ale i pro korektní vztahy se Západem. V předvolební kampani sliboval zřetelné oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, ekonomické reformy, sociální spravedlnost, zavedení minimální mzdy a likvidaci korupce. Klade důraz na garanci občanských práv (včetně práva na stávky a demonstrace) a vybudování prezidentského systému, kde hlava státu nebude mít neomezenou moc. Z pohledu Evropana a socialisty by bylo vítězství Sabbahího tím nejlepším řešením, bohužel do druhého kola těsně nepostoupil.

Na čtvrtém místě se s 17,5 % hlasů umístil šedesátiletý lékař Abdal Múním Abul-Futúh – někdejší lídr Muslimského bratrstva oblíbený zejména u revoluční mládeže. Byl v opozici vůči prezidentům Sadatovi i Mubarakovi a je známý svou otevřeností vůči lidem s jinými politickými názory. Slíbil jmenovat viceprezidenta z řad revoluční mládeže a obsadit polovinu důležitých postů lidmi ve věku do 45 let. Ačkoliv patří k umírněným islamistům, získal i podporu salafistické strany al-Núr.

Původně favorizovaný 75letý diplomat, bývalý ministr zahraničí (1991 – 2001) a bývalý generální tajemník Ligy arabských států (2001 – 2011) Amr Músa se musí spokojit s pátým místem a 11,1 % hlasů. Získal si popularitu za tvrdý postoj vůči izraelské politice v Gaze a na Západním břehu Jordánu a také kritikou USA za dvojí metr vůči Izraeli a Íránu ve věci jaderných zbraní.

Ostatních osm kandidátů získalo méně než 1 % hlasů. Původně se registrovalo 23 kandidátů, ale 12. dubna parlament schválil zákon zakazující kandidaturu bývalým vysoce postaveným činitelům Mubarakova režimu, kteří zastávali funkce v posledních deseti letech. O dva dny později Nejvyšší prezidentská volební komise diskvalifikovala deset kandidátů. Vyloučeni z boje o prezidentský post byli i liberál Ajman Núr, exředitel rozvědky Omar Sulejman a ultrakonzervativní salafista Hazem Salah Abú Ismaíl, který prosazuje povinné zahalení žen, zákaz konzumace alkoholu i turistům a uzavření kasin. Od kandidatury nakonec upustil favorizovaný exšéf MAAE Muhammad El-Baradej, jemuž vyjádřila podporu sekulární strana Nový Wafd a další opoziční uskupení.

Výsledky voleb ukázaly, že průzkumy veřejného mínění nelze brát v Egyptě příliš vážně. Jasným favoritem prvního kola byl Amr Músa, který v květnu dosahoval až na 41 %, ovšem v jiných anketách osciloval pouze mezi 11 – 17 %. Oproti tomu vítěz Mursí měl v preferencích jen 5,2 – 14,8 % podpory. Méně hlasů, než ve skutečnosti získali, přisuzovaly květnové průzkumy i Šafíkovi (12 – 22,6 %) a Sabbahímu (5 – 12,3 %). Favoritem číslo dvě byl Abul-Futúh, pro něhož se v jedné anketě vyslovilo 32 % respondentů, v jiných však disponoval podporou mezi 9 – 20,8 % hlasů.

Kdo se stane novým egyptským prezidentem lze jen těžko odhadovat. Výsledky tří nejúspěšnějších kandidátů jsou velmi vyrovnané a záleží, ke komu se jejich voliči ve druhém kole přikloní a zda se vůbec v hojném počtu k urnám dostaví. Šafíkovo vítězství by přispělo k rovnováze sil mezi většinově islamistickým parlamentem a hlavou státu. Zvolení Mursího by znamenalo definitivní odtržení od bývalého režimu, převahu islamistů v egyptské politice a také napětí ve vztahu k armádě, která si hodlá i nadále podržet svůj mocenský vliv.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Tak nějak si představuji  aktuální zahraničně politické zpravodajství, stručné a věcně přesné.

      V návaznosti na pozadí úvodního loga článku, mně však vyvstávají některé historické souvislosti. Hyeroglifický nápis v jeho pozadí, mi v mysli evokuje souvislosti staroegyptské kultury s civilizací mayskou. Jedná se o ty pyramidy a kartuše v písmech těchto národů. Starší civilizace lokalizovaná  na poloostrově Yucatan a okolí, má však podobné písmo zejména s historickými předchůdci současných Číňanů. V Číně však zřejmě zatím nikdo neobjevil ani pozůstatky pyramid ? Dostáváme se k prehistorickým kosmonautům viz. daninkenovský mayský kosmonaut při pohledu na příslušnou stélu vodorovně a pohřbívaný mayský vládce při pohledu na onu stélu svisle. Máme tu však i kosmonauty čínské nejen ty prehistorické. Komu se zdá tato úvaha poněkud fantasmagorická tomu odpovídám, že mně se zdají fantasmagorické a naprosto od věci, úvahy naši již značně degenerující vládní vícekoalice ve smyslu, že občané si mohou svobodně zvolit SPZ svého vozidla z původní značky, například na KMOTR 1 - 15, či OVČAN 3.357.263. Koncem letošního roku prý končí mayský kalendář ?