Radar soudržnosti české společnosti

radar screen
10.10.2014 04:27
„Moderní společnost nespočívá na solidaritě, která vychází z podobnosti, nýbrž na solidaritě , která se opírá o rozdílnost a vzájemnou závislost.“ (Radar společenská soudržnost)

Další index Bertelsmannovy nadace s názvem „Radar společenská soudržnost v mezinárodním srovnání“ ukazuje rozdělenou Evropu. Tentokrát mezi staré a nové členské státy EU a trochu připomíná Evropu z doby Studené války. Dělící čárou ale není Železná opona, ale společenská soudržnost či sociální soudržnost či sociální koheze. Napravo od dělící čáry jsou země s menší soudružností, kterou představují především „nové, mladé a dynamické“ země (D.Rumsfeld) a mezi nimi ve středu pole se nalézá Česká republika.. Před Českem je Polsko a Slovinsko, těsně za ním Maďarsko a Slovensko, a na špičce tohoto peletonu exceluje Estonsko. Koncové světlo celé formace představuje Rumunsko a před ním je Bulharsko, Lotyšsko a Litva. Tak to by byl tak zhruba výsledek transformace od roku 1989, tedy za 25 let.

Index se opírá o nový koncept společenské soudržnosti či definice pojmu (liší se od Social Progress Index a Human Developemnt Index) a vyhodnocuje sekundární data již jen z 28 zemí (EU) a jen pro porovnání přibírá Austrálii, Izrael, Kanadu, Nový Zéland, Švýcarsko a USA..Rozlišuje devět dimenzí pro oblasti Sociální vztahy, Svázanost v komunitě a Orientace ve prospěch celku a používá 58 indikátorů.pro průzkum v období od 1989 do 2012, rozděleného na čtyři úseky. Od starého a známého indexe Bertelsmannovy nadace (BTI), který měří míru pokroku transformačních zemí (129 v posledním vydání) a občas vidí Českou republiku na špičce světového vývoje a Ukrajinu někde ve středu (59. místo) se proto výrazně liší důkladnější povahou měření a konceptem srovnávat země se stejnou kulturní tradicí.

Samozřejmě se jako první vtírá otázka, čím se česká společnost liší od společností západoevropských zemí? Při bližším pohledu na celkový výsledek na to dávají odpověď jednotlivé dimenze. Z devíti dimenzí se Česko od Západu liší v šesti a shoduje ve třech. Od Západu se nelišíme v dimenzi Sociální sítě (kontakty, příbuzní, přátelé, kolegové), Přijatelnost sociálních pravidel (silniční provoz, nehody, pocit bezpečí na ulicích, podíl stínové ekonomiky na HDP) a akceptování diverzity (kulturní, etnické, náboženské). V dalších šesti dimenzích ale vládne odstředivá síla. Úplně nejpřekvapivější je dimenze Identifikace s vlastní zemí, která je ve srovnání se Západem nízká a to kupodivu nízká na úrovni Německa (které má ovšem za sebou dvě světové války) a to budí pochybnosti o kvalitě české národní sebeúcty (to se týká dějin, kultury, jazyka a náboženství). Další odlišné dimenze jsou Důvěra v politické instituce a Sdílení života společnosti. V obou dimenzích charakterizuje českou společnost hluboká nedůvěra k institucím jako jsou politické strany, parlament, soudy, policie, nedůvěra v korektnost voleb, nízká volební účast, malá dobrovolná činnost ve společenských organizacích atd. Ani jedna z těchto dimenzí bohužel neměří důvěru k demoskopickým agenturám, které jsou často instrumentalizovány k politickým účelům a svými odhady podrývají důvěru občanů k dalším institucím. V západoevropském srovnání má česká společnost oslabenou také schopnost v dimenzi Vnímání spravedlnosti (korupce, platy, chudí a bohatí).

Zemí s nejvyšší společenskou soudržností je Dánsko a na špičce ji doprovází Švédsko a skandinávské země, ale překvapivě i USA. K žádoucí soudržnosti společnosti nevede jedna jediná cesta („fire and hire“ nebo „vysoké daně“). Naproti tomu je zřejmé, že nízký index společenské soudržnosti může signalizovat úrodnou půdu pro politickou nestabilitu, či dokonce pro konflikty a války uvnitř společnosti (jak právě ukazuje příklad Ukrajiny), ale autoři z brémské university (na zadání Bertelsmannovy nadace) opakují, že analýza je především diagnózou daného stavu a vše ostatní by mohlo být předmětem dalšího výzkumu. Jistě ovšem není náhodou, že země jako Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko s nízkým indexem soudržnosti procházejí aktuální krizí demokracie anebo když právě v této formaci vznikají kuriózní vládní koalice včetně stran oligarchů podle ruského vzoru (v Česku strana A. Babiše). Opačně v Německu s indexem země na slušné úrovni západoevropských zemí lze pozorovat, jak konzervativní CDU/CSU zatlačuje na okraj progresivní SPD (protože nedokázala držet tempo modernizace) a přebírá klíčovou linii konkurence (SPD a Zelených). Současně na okrajích spektra se odlupují nové strany, které mohou předznamenat období neklidu.

Pro vývoj ve východní části EU se zdá být typické, že systém tradičních stran nezakořenil, adaptace na nové podmínky probíhá obtížně, protože tradiční strany se nedokázaly modernizovat, a vývoj přeskakuje k populismu všeho druhu. Na tento vývoj však už naskočily marketingové agentury, kde jen ty nejlepší dokážou nabídnout účinnou strategii, hlavní heslo, které bude dobře prodávat, a dodat i „hlavy“, tedy hlavní představitele strany, která pak majiteli slouží jako nutné alibi (jak by řekl Umberto Eco) pro prosazení podnikatelských zájmů. Na všeobecném, rovném, přímém a tajném volebním právu to však prý nic nemění.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.