Eman Pluhař: Sociální stát.de

obrazek
12.3.2012 09:14
„Sociální stát považuji za největší kulturní vymoženost, které se Západoevropanům podařilo ve dvacátém století dosáhnout. Dnes je sociální stát sice ohrožen zvýšeným věkem evropských národů ... Většina Němců však i nadále požaduje, aby sociální stát byl zachován. To platí i téměř pro celou CDU a dále napravo.“

Výraz sociální stát v tomto citátu nereflektuje pouze sociální cítění a osobní názor Helmuta Schmidta z roku 2008, ale je i ústavně právním pojmem a součástí jednoho z tzv. nezměnitelných článků německé ústavy z roku 1949. Ta v článku 20 odst. 1 stanoví: „Spolková republika Německo je demokratický, sociální a federální stát.“ Vnucuje se porovnání s českou ústavou. Výsledek: česká ústava nic takového nestanoví, český stát sociální rozměr nemá (kdo všechno to mluvil o Masarykovi).

Německá ústava zřejmě vznikala v jiném světě. Přesně vzato v kritickém období 1948 až 1949, v myšlenkovém světě sociálně a ideologicky vyhraněné poválečné doby. Ale kryla se dobře se sociálním programem konservativců a liberálů (ordoliberálů), s křesťanskou sociální etikou konservativní CDU a regulovaným kapitalismem liberální FDP freiburgské školy (ODS s nimi porovnávat nelze). A samozřejmě se kryla s programem SPD. A vzhledem k německé situaci poražené země musela se krýt především s národními zájmy USA. Ale zájmy Spojených států se mění. Jestliže Američany těsně po válce ani ve snu nenapadlo, že místo odchodu z Evropy (jako po první světové válce) budou muset v Evropě zůstat a stavět bariéru proti Stalinově imperialismu (i s pomocí právě poraženého Německa), pak se tato politika v období 1947-1949 již stala každodenní politickou realitou. Charakterizoval ji výrok generála Robertse, velitele britské okupační zóny v Německu: „Jednoho krásného dne se probudíme a prapory se srpem a kladivem budou vlát nad Rýnem.“

A jak vyplývá z odtajněných dokumentů, pohyb sovětských tanků dále na západ nebyl chimérou ani účelovým argumentem USA, které v případě konfliktu počítaly v první fázi s porážkou na evropském bojišti. Což je i dnes v rozporu s četnými názory na politiku tehdejší doby (viz očekávání synů generála Mašína o americké pomoci v boji proti komunismu). Ale politická, hospodářská a vojenská situace Spojených států byla při bližším pohledu v případě konfliktu více než kritická a tím pádem mizely i naděje pro celou střední a západní Evropu. Sovětský svaz navíc nebyl v Evropě bez významných spojenců, protože požíval sympatie v důsledku zásluh na porážce Hitlera. V evropské veřejnosti převládaly v této souvislosti dokonce i iluze o mírovém a sociálním charakteru sovětského státu a dlouhodobém obratu k demokracii. A přinejmenším v Itálii a ve Francii (ale i v Británii) nebylo problémem najít velmi radikální spojence -jako všude tam, kde byly připraveny silné komunistické strany. V případě sovětské expanze by patrně sehrály stejnou úlohu jako komunistická strana v Československu v roce 1948. Ve východním Německu se za pomoci komunistů z moskevského exilu (z pěti tisíc jich exil přežilo 1600) se Sovětskému svazu již podařilo vybudovat základy německého komunistického státu. A kdo si dá námahu s rešeršemi ve washingtonských archivech, zjistí, že východně od Labe byly připraveny válkou vyzkoušené a moderní tankové svazy Rudé armády a USA (s pomocí předchůdkyně CIA) narychlo zakládaly podzemní zpravodajské sítě ve státech (např. v Itálii), které se v případě konfliktu stanou územím protivníka (a do této kapitoly zřejmě patří i osudy českých průzkumníků americké zpravodajské služby, kteří přecházeli hranice na Šumavě a stávali se obětí československých strážců hranic, kteří bohužel bojovali hrdinně viz Král Šumavy).

Tato situace formovala americké zájmy úplně jinak. Na invazi do střední či dokonce východní Evropy se nedalo pomýšlet. A zdá se, že špatná byla i hospodářská situace. Alespoň ženevská Evropská hospodářská komise v pozdějších publikacích vydávala metodicky chybné zprávy o hospodářské síle protivníka a šířila obavy z úspěšnosti sovětské ekonomiky. Míry hospodářského růstu ve východní Evropě (již po sovětizaci) jsou stejné jako v zemích západní Evropy, které obdržely pomoc z Marshallova plánu., investiční kvóty jsou vyšší a od roku 1945 do počátku šedesátých let došlo k zdvojnásobnění zaměstnanosti v těžkém průmyslu a v těžbě surovin. Za stejné období se ve východní Evropě více než zdvojnásobily počty studentů (např.: Polsko z 50 000 na 250 000, Maďarsko z 11 000 na 67 000, Jugoslávie ze 17 000 na 97 000).

V této dost bezvýhledné situaci Američané potřebovali získat nutnou loajalitu Němců vůči nově zřízené Spolkové republice (48 miliónů obyvatel), začlenit Němce do řady svých evropských spojenců a v případě eventuálního sovětského útoku je poslat do boje. A uvnitř nově budované koalice bylo nutno oslabit komunistické strany a iluze rozšířené i v občanských kruzích o sociálním charakteru protivníka.

A zhruba tak spatřil světlo světa německý a potažmo evropský sociální stát. Spojené státy jednaly pragmaticky a uznaly, že v Evropě za dané situace jinak neobstojí (dnes mají stejný problém již doma a k aktuálnímu repertoáru americké ultrapravice patří tirády proti evropskému „socialismu“ a Obamovi, který ohrožuje „kapitalismus“, protože zavádí zdravotní pojištění). To byla světlá hodina německých dějin a také americké zahraniční politiky. Lepší „state-building“ si do dnešního dne nikdy nedokázala vymyslet.

Realizace sociálního státu se ujala koalice CDU, CSU a FDP (ministerský předseda K. Adenauer, ministr hospodářství L. Erhard) jako vláda vzešlá z prvních svobodných voleb a to pochopitelně za podpory opoziční SPD. SPD získala ze situace a naprosto bez boje vždy hlásané partnerství práce a kapitálu jako předpoklad úspěšné ekonomiky, sociálně tržní ekonomiku s paritním zastoupení podnikových rad a odborů v dozorčích radách a představenstvech koncernů klíčového průmyslu (ocelárny, železárny, uhlí), odbory obdržely tarifní autonomii bez státního dohledu.

Od přídavků na děti až po důchody vykazuje německý sociální stát k dnešnímu dni na 100 sociálních služeb. Klíčové čtyři pilíře (důchody, nemocenská, nezaměstnanost a péče ve stáří) byly do roku 2001 financovány národním („průběžným“) pojištěním (i když později již s určitým podílem daní). Důchodový systém byl v roce 2001 reformován zavedením kombinace národního a doplňkového soukromého pojištění se státní podporou („připojištění“). Cílem reformy bylo zabránit snížení důchodů v důsledku demografického vývoje (méně plátců, více příjemců) a zásadním předpokladem reformy byly úrokové výnosy ze soukromých investic. Tento předpoklad ovšem po roce 2008 padl, protože očekávané výnosy a dokonce vklady ohrozila či znehodnotila krize finančních trhů a následující celosvětová hospodářská recese. „Připojištění“ tím do značné míry přestalo dávat smysl a diskuse o nové reformě důchodového systému na sebe dlouho nedá čekat. Novou váhu zřejmě získají úvahy před reformou v roce 2001, např. Kurta Biedenkopfa (CDU), o zřízení jednotného státem garantovaného důchodu jaký existuje ve Švýcarsku od roku 1948 (ve výši 1400 euro), financovaného z daní, a to v kombinaci se soukromým „připojištěním“ financovaným zvýšením platů zaměstnanců o zrušené odvody do „průběžného“ pojištění. V Německu Biedenkopf uvažoval o jednotném důchodu ve výši 800 euro.

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta
Klíčová slova: Německo, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

     Pane Pluhaři, děkuji též - za reakci a prohloubení diskuze. Navíc z Vaší strany jasné a racionální, což vždy oceňuji, zvláště pokud problematiku neznám nebo si  doplňuji základní info. Faktem je, že jste velice přesně vystihl základní body, o které se důchodová reforma opírá - myslím v Německu. Nevím, jak fungoval důchodový systém před r. 2001, zda byl "povinný II. pilíř", jak u nás připitoměle nazvali "reformátoři" prachsprostý podvod s opt-outem. Ale to jen na okraj znechucení ze způsobu řešení tohoto sociálního problému v ČR.

     Z Vašeho doplnění dovozuji, že typ "důchodového fondového připojištění" ala ČR 2013 v Německu za doby H. Schmidta nefungoval a připojištění bylo na bázi dobrovolnosti jako je ještě nyní v ČR. Proto se ani nedivím, že otázka produktivity práce,  imigrace, skladby, objemu a úrovně nové imigrační prac. síly, vývoj úrovně ne-,zaměstnanosti a mezd, věk odchodu do důchodu, možnosti nových zdrojů financování atd. atd., což vše je zjevně pro optimální a dlouhodobé financování důchodů nezbytné velice přesně analyzovat, nebylo ve středu "zájmu" příliš otevírat. Důvod byl jasný: opt-out a soukromé důchodové pojištění povinné, protože to je neskutečně efektivní "kšeft"...  Jen se k tomu Němci postavili zjevně korektně a přes snahu privatizovat část odvodů na důchody si nedovolili taková zvěrstva jako Kalouskovi hošani zde.

     To, že II. pilíř je podvod a předem odsouzený k zániku jste de facto popsal jinými slovy přesně a jednoduše,  je to pro řadového občana cesta do pekel s návodem a "příkazem" od státu (strach o uložené prostředky na stáří, minimální nebo záporný výnos, trvalá nejistota a praktická bezmocnost a bezbranost proti manipulaci fondů, povinnost nepřetržitě platit - i jako nezaměstnaný??!!, což si málokdo uvědomuje a nemožnost vystoupit - a Rusnokové k tomu ani neceknou....).

     Tak jak je u nás prosazována tzv. "důchodová reforma" - to je neskutečný paskvil již s ohledem na to, jak padá ekonomika a stabilizace hospodářství je v nedohlednu. A v této době se má zahájit  opt-out, kalouskovskonečasovskorusnokovské odklonění penězovodu do soukromých korýtek, tím dále snížit objem prostředků na průběžné důchody a odůvodňovat tím zvyšování sazeb nepřímých daní to je nejen lumpárna miliardových rozměrů, ale čiré šílenství. Prostředky budou "potřeba" nejen  na pokrytí propadu ekonomiky, naprosto nekontrolovatelného nárůstu nezaměstnanosti, ale i dalšího obřího podvodu s církevními "odpustky". 

     Není to jednoduché, ale tolik lží, zamlžování, zkreslování, manipulace jako je kolem důchodů (samozřejmě nejen důchodů....) jsem snad nezaznamenal ani za "totáče". To nám blbli hlavu, pokud jsme se nechali, ale takhle sprostým způsobem rozkrádat, krást a ožebračovat ty, o které mají "odpovědní" pečovat, to zde snad od Bílé hory nebylo.... V tom se shoduji s Jiřím Paroubkem.

     Pane Pluhaří, roky lidem do hlav nesmyslně tloukli imperialistické americké rakety, sovětské "hodné" obranné, nyní jsou americké ty správné "demokratické", Rusové ti zlí - prostě to je hra, kterou jsem nebral za doby komentátorů Žižky, Brože apod. - když se to začalo vyhrocovat s SS-20 a pershingy.... Lžou násobně...   je to v bleděmodrém obráceně. Myslím, že je to stále stejná komedie pro ty, kteří o tom nechtějí přemýšlet. Proto jsem si dovolil věnovat se Vaší připomínce dob minulých trochu šířeji. Nedovolil bych si Vás poučovat a už vůbec jsem se Vás nechtěl dotknout. Jde o můj názor a pohled na historii....

     Váš blog je i s Vaším přídavkem informací k problematice důchodů bezchybný a velice poučný. Ono lze reformovat, ale musí to dělat inteligentní myslící a hlavně lidské bytosti, které mají odpovědnost a ne zlodějskou náturu supergaunerů.... . Díky. Ať se Vám daří, očekávám setkání nad dalším zajímavým blogem a informacemi a doufám, že jsem Vás neznechutil agresivitou a ironií... Zdravím Vás.

    

 

    

 

eman-pluhar

Vážený pane Štingle, děkuji za komentář. Faktor růstu produktivity práce se v německé debatě o důchodové reformě z roku 2001 objevil, ale jen sporadicky. Jak ukazuje i citát z H.Schmidta, hlavním důvodem v argumentaci pro nutnost reformy byl demografický vývoj. Fondové (fondy, banky, důchodové pojišťovny) financování důchodů bylo ovšem postaveno na předpokladu normálního fungování kapitálových trhů. Tento předpoklad v roce 2008 padl a na tom se dodnes nic nezměnilo. I  státní německý bankovní dohled mluví o nadéle trvajícím nezpečí "nákazy". Na fondové připojištění se množí  stížnosti (vysoké poplatky, nízké výnosy a i strach o peníze). Objevují se rady jak z uzavřených smluv vystoupit. Nedoporučuje se výpověď smlouvy, protože znamená ztrátu všech dosavadních státních příspěvků. Faktor růstu produktivity práce bude tedy zapotřebí znovu důkladně zhodnotit-jedná se o obrovské časové rozpětí, např. 40 let, Naprosto s Vámi souhlasím.

Pokud jde o tu "studenou válku". Trvala déle než třicetiletá válka a je těžké se tím nezabývat.Já se sám sobě snažím vysvětlit v jaké době jsme to vlastně museli žít. Dnešní argumentaci ve stylu studené války považuji za zpozdilou. Ale děkuji Vám i za inspiraci a zdravím. Eman Pluhař

Vladimír Štingl

     Pane Pluhaři, dobrý večer. Zveřejnil jste velice zajímavý a inspirativní blog jak po stránce obsahové tak z hlediska tématu - "Sociální stát.de". A informace, které poskytujete, by mohly být mj. i zdrojem pro argumentaci odpůrců deformovaných deforem v českém provedení. V první části si dovolim rozporovat Vaše "politické školení", protože názory  na Vámi popisovanou historii by již nemusely být  zatíženy "studenou válkou", což, bohužel, z textu pociťuji.

     Stalinův "imperialismus" skončil s ukončením II. světové války, smírem s Finskem, ukončením operací na dálném východě v průběhu roku 1945. A do roku 1953 neznám agresivní válečné akty Stalina proti jiným státům.... Stalin evidentně dodržel Teherán, Jaltu a nepostupoval za dohodnutou linii při obsazování Německa. Nezúčastnil se přímo ani korejské války, na rozdíl od  USA (i když pod hlavičkou ON). Generál Roberts nekomentoval zcela jistě realitu, ale hlavně se obával o své "korýtko"..... I šílenec typu Stalina zcela jistě vnímal technickotechnologickou převahou USA a přítomnost statisícové armády na evropském kontinentu, a to není zapotřebí ani zmiňovat jadernou převahu.... Vše ostatní, ať na to jsou rešerše nebo ne, jsou fabulace a možná, kdyby, asi... "Bály" se obě strany a zcela určitě toho využily ke svým záměrům a cílům (a bez jakýchkoliv skrupulí....). A jako jediná imperialistická a agresivní velmoc dnes zůstávají, bohužel, Spojené státy americké.....

     Němci - 2/3 v západní zóně - měli veliké "štěstí", že zůstali pod kuratelou USA. V průběhu II. světové války neutrpěli Američané výrazné škody (s ohledem na rozsah celosvětového konfliktu) a počínaje rokem 1940 právě neskutečná akcelerace válečné průmyslové velkovýroby, podpory vědy a výzkumu  vedla k obrovskému hospodářskému rozvoji, který ve svém důsledku byl pro Evropu a především Německo záchranou perspektivy a budoucnosti. USA určitě neměly problém s napumpováním prostředků do obnovy Německa a jeho hospodářskou resuscitací, spíše to byla otázka politická. (Kolik asi zaplatila Anglie, SSSR a další za hospodářskovojenskou pomoc a dodávky z USA za II. světové války?)

     A to byl zásadní rozdíl proti východní zóně pod kuratelou Stalinova SSSR. O co se mohla "opřít" československá ekonomika, když Stalin vyfasoval se zemí srovananou část Německa, hospodářsky zlikvidované Polsko a vše dále na východ až k Moskvě bylo existenčně na hraně života a smrti, obrazně po několika Hirošimách a Nagasaki....... Evropa se takto rozdělila DOHODOU, nikoliv silou. O sílu měl možná zájem Patton.... Němci situaci, kdy začínali od nuly, využili se svojí příslovečnou pečlivostí, houževnatostí a perspektivou. Dát do své ústavy slovo .....SOCIÁLNÍ.... je toho ukázkovým příkladem. Vždyť obsah a rozsah tohoto slova v době vzniku německé ústavy nikdo nemohl ani domyslet. Německou ústavu, bohužel, neznám.

     Pamatuji si něco z naší Ústavy, něco o "bezplatné zdravotní péči" a podobných proklamacích, z kterých si udělala vládnoucí garnitura po roce 1993 z valné části trhací kalendář a to je ještě velice korektně řečeno.... Když uvádíte, že v Německu existuje 100 typů sociálních služeb a jsou funkční, bylo by zajímavé srovnání s naším sociálním systémem. Co však z Vašeho blogu nejvíce oceňuji je info o realizované důchodové reformě (skutečné) a de facto krachu soukromého fondového financování důchodů. A to lze hovořit o krizi v uvozovkách, protože Německa se nijak dramaticky nedotkla a "III. pilíř" nefunguje..... Ale to je u nás Drábkovi, Kalouskovi a spolku "odpovědných" srdečně jedno.... Hlavně zrealizovat opt-out, to je smyslem. Jde o stovky miliard. K opakovaným "zdůvodněním" proč nejsou peníze na důchody - prodlužování věku a stárnutí populace by stálo za to zpracovat veřejnou analýzu - existuje ještě "ukazatel" produktivity práce?? Nebo je to mrtvá veličina???

Pane Pluhaři, díky, velice zajímavé počtení; a k zamyšlení. Zdravím Vás a doufám, že se sejdeme opět na zajímavým tématem Vašeho dalšího blogu.