Fenomén Forman aneb buďme na něj hrdí, ale nezapomínejme na ostatní

obrazek
20.2.2012 20:32
Světoznámý režisér a rodák z Čáslavi Miloš Forman oslavil 80. narozeniny. Jde bezesporu o jednoho z našich nejúspěšnějších filmových tvůrců všech dob. Jeho filmy mají na svém kontě dohromady 13 Oscarů (z toho dva dostal přímo Miloš Foman za nejlepší režii), tři Zlaté glóby a rovněž ceny BAFTA. Nejednou se mu podařilo ukázat záda nejlepším světovým režisérům. Podle odborníků si Miloš Forman vždy dokázal najít zajímavé téma – veskrze biografii ve své době nepochopených osobností – a svou tvrdošijností při režírování dokázal filmové dílo dovést k dokonalosti.

Miloš Forman je absolventem pražské FAMU. Do roku 1968 – kdy v poklidu odešel do USA, aby se mohl věnovat svému řemeslu „ve velkém stylu“ – se mu podařilo hned několik filmových úspěchů, a to filmy jako Černý Petr (oceněný na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu) nebo Hoří, má panenko, který byl dokonce nominován na Oscara. Po odchodu do USA oslnil „americkou“ adaptací svého dřívějšího filmu Konkurs pod názvem Taking Off. Po třech letech se chopil románu Kena Keseyeho Vyhoďme ho z kola ven a natočil Přelet nad kukaččím hnízdem, ve kterém zazářili herci Jack Nicholson coby „nezbedný“ chovanec psychiatrické léčebny Randle McMurphy a Louise Fletcherová v roli despotické a chladné vrchní sestry Mildred Ratchedové. Film získal v roce 1975 všech pět hlavních Oscarů včetně nejlepší režie pro Miloše Formana. Ten dokonce svou zlatou sošku přebral z rukou proslulého režiséra Williama Wylera (tvůrce filmů jako Ben Hur, Velká země nebo Prázdniny v Římě). Po "kukačkovém" úspěchu už nikdo nepochyboval o tom, že Miloš Forman je režisérem světového formátu.

Forman poté natočil snímky jako muzikál Vlasy nebo Ragtime, obojí jistě stojí za shlédnutí, zejména první ze jmenovaných filmů, který mnozí filmoví nadšenci považují za Formanovo vůbec nejlepší filmové dílo.

V roce 1984 se režisér ujal adaptace života jednoho z nejlepších skladatelů vážné hudby všech dob Wolfganga Amadea Mozarta z pera britského scénáristy Petera Schaffera a vznikl film Amadeus. Schafferova adaptace popisuje vztah mezi mladým a nadaným Mozartem a Antoniem Salierim, stárnoucím průměrným skladatelem, který trpí chorobnou závistí vůči oslnivému talentu mladého umělce. Ta jej vede až k jeho vraždě. Nutno podotknout, že pro Schafferův příběh neexistují žádné relevantní důkazy, ač byl Salieri za Mozartovu smrt jeden čas opravdu „vláčen“. Obecně se však má za to, že Mozart v prosinci roku 1791 – ještě v září téhož roku pobýval v Praze a koncertoval ve Stavovském divadle - podlehl blíže neurčené infekční nemoci.

Film Amadeus se překvapivě natáčel v tehdejším totalitním Československu – zejména v Praze (v uličkách Starého města, Stavovském divadle, Arcibiskupském paláci na Hradčanech či Invalidovně), ale také v Kroměříži. Do filmu byla, vedle herců jako Tom Hulce (Mozart) nebo F. Murray Abraham (Salieri), do menších rolí obsazena i řada československých herců. Mezi jinými například „Limonádovy Joe“ Karel Fiala nebo Karel Effa. Stejně tak byl však Čechoslováky obsazen i štáb. Natáčení samotné bylo pro americké tvůrce velmi zajímavé. Mnozí z nich totiž nikdy nebyli v zemi za železnou oponou a podle slov mnohých jim Praha doslova učarovala. A rovněž to, že se natáčelo ve Stavovském divadle, kde Mozart opravdu koncertoval a které se od té doby prakticky nezměnilo. Čeští účastníci natáčení pak práci na americkém filmu v totalitním Československu vnímali jako „závan“ svobody.

Náročné natáčení se nakonec bohatě vyplatilo – Amadeus získal osm Oscarů. Kromě režie pro Miloše Formana jej získali také další dva čeští tvůrci - výtvarník Karel Černý a kostýmní návrhář Theodor Pištěk. Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli pak získal F. Murray Abraham (nominován na cenu byl ale i představitel Mozarta Tom Hulce).

Z dalších snímků Miloše Formana lze jmenovat filmy jako Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996), Muž na měsíci (1999) nebo Goyovy přízraky z roku 2007, jehož česká premiéra proběhla v pražském Slovanském domě za účasti hlavních hvězd filmu - Natalie Portmanové a Javiera Bardema. Miloš Forman se nechal slyšet, že si není jist, zda se ještě do nějaké filmové práce pustí. Budeme doufat, že to bylo jen takové zamyšlení u příležitosti oslav jeho osmi křížků...

Miloš Forman však není zdaleka jediným českým tvůrcem, který dosáhl na nejprestižnější filmové ceny, jako je Oscar. Kromě padesátých let byli českoslovenští a čeští tvůrci úspěšní prakticky v každém desetiletí. Málokdo dnes ví, že prvního Oscara, ač dětského (Academy Juvenile Award), získal už v roce 1949 tehdy desetiletý český herec Ivan Jandl (+1987) za roli malého chlapce ve švýcarsko-americkém dramatu Poznamenaní (v roce 1948 získal za stejnou roli i Zlatý globus). V roce 1966 získal Oscara film režisérského dua Elmar Klos (+1993) a Ján Kadár (+1979) Obchod na korze, ve kterém zazářil slovenský herec Jozef Kroner. Po pouhých dvou letech, v roce 1968, u americké filmové akademie bodoval Jiří Menzel s Ostře sledovanými vlaky. V roce 1985 pak získali Oscara za film Amadeus kromě Miloše Formana za nejlepší režii také již zmínění Theodor Pištěk za kostýmy a Karel Černý coby výtvarník. V roce 1996 získal Oscara Jan Svěrák za svůj film Kolja, v roce 1998 to byl Jan Pinkava za krátký film Geriho hra. Zatím posledním úspěchem Čechů byl Oscar v roce 2007 pro Markétu Irglovou za hudbu k filmu Once.

Mnohem významnější – a o to více zapomněné – jsou však obrovské úspěchy československých tvůrců animovaných filmů. Za všechny je třeba jmenovat tři nejvýznamnější – Hermínu Týrlovou (+1993), Jiřího Trnku (+1969) a Karla Zemana (+1989). Za svého života tito tři tvůrci dokázali svým dílem doslova převálcovat celý svět a získat ty nejprestižnější světové ceny z filmových festivalů po celém světě. Jejich díla se stala motivací pro nejednoho zahraničního tvůrce v čele s Waltem Disneyem. Málokdo ví, že se právě Disneyovi animátoři jezdili školit do Prahy k Jiřímu Trnkovi. Pozadu však nezůstávali ani Hermína Týrlová a Karel Zeman. Jejich filmy mají mezi světovými odborníky na animovaný film dodnes obrovský zvuk. Karel Zeman byl navíc ve své době průkopníkem filmových triků, což dokázal například ve filmu Cesta do pravěku z roku 1955, ale i v řadě dalších.

V neposlední řadě bych chtěl zmínit ještě jednoho filmového tvůrce, konkrétně skladatele filmové hudby s výjimečným hudebním sluchem Zdeňka Lišku (+1983), jehož dílo bylo proslulé i mezi významnými světovými filmovými skladateli. Traduje se, že když jednou kdosi přišel za světoznámým skladatelem hudby k filmům Leonardem Bernsteinem s žádostí o napsání specifického hudebního podkresu, Bernstein odvětil, že to neumí a odkázal je právě na Zdeňka Lišku. Liška vytvořil hudbu k více než 160 filmovým dílům, ze všech je třeba jmenovat takové, jako Markéta Lazarová, Údolí včel, Spalovač mrtvol, Ovoce rajských stromů jíme, Signum Laudis, Jáchyme, hoď ho do stroje, ale také oscarový snímek Obchod na korze. Známá je také jeho seriálová tvorba, jako například Hříšní lidé města pražského nebo Třicet případů majora Zemana. Liška je bezesporu jedním z nejvýznamnějších tvůrců filmové hudby minulého století.

Jistě, máme svého Formana a buďme na něj právem náležitě hrdí. Ale nezapomínejme ani na ty ostatní. Není a nebylo jich totiž vůbec málo...

macura
bývalý vedoucí PR a marketingu a tiskový mluvčí ČSSD
Klíčová slova: film, kultura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.