Guru českých euroskeptiků, který nakonec zklamal

obrazek
23.3.2013 11:13
I tak lze ve zkratce shrnout, jak česká veřejnost vnímá svého bývalého prezidenta Václava Klause. S jeho odchodem z funkce hlavy státu přináší tisk množství retrospektivních článků, hodnocení a komentářů. V této souvislosti bychom rádi prezentovali výsledky průzkumů veřejného mínění, mapující vývoj důvěry obyvatel ve Václava Klause v průběhu výkonu prezidentské funkce. Průzkumy důvěryhodnosti z dílny STEM a CVVM jsme doplnili o průzkum agentury Median, přinášející hodnocení silných a slabých stránek odcházejícího prezidenta a poskytujeme zde také údaje z nedávného průzkumu agentury SANEP, která nabízí současný názor veřejnosti na jeho desetileté působení ve funkci hlavy státu.

Po nástupu do funkce se Václav Klaus těšil podle tehdejších průzkumů STEM stejně vysoké (58,5 %) nebo, podle údajů CVVM, dokonce vyšší důvěře veřejnosti (64 %), jakou dosahoval odcházející Václav Havel (58 %, leden 2003). Převážná většina obyvatel jeho nástup do funkce přijala s nadějí. A to i přesto, že na rozdíl od Havla otevřeně prezentoval kritický postoj k Evropské unii. V období vstupu země do EU, tak byl v tomto zásadním ohledu v rozporu s míněním obyvatel. V referendu o vstupu ČR do EU vyjádřilo souhlas 77 % obyvatel.

Podle průzkumů v průběhu prvního roku Klausova působení jeho důvěryhodnost rostla a začátkem roku 2004 překonala hranici 70 %. Prezident měl pak až do konce roku 2007 poměrně stabilní důvěru téměř ¾ populace a jeho úřad byl nejdůvěryhodnější ústavní institucí v zemi. Na konci prvního období v únoru 2008 však důvěryhodnost prezidenta zaznamenala výrazný otřes, když poklesla na 63 % (STEM).

K poklesu důvěry obyvatel přispěla jeho podpora umístění radaru, se kterým tehdy nesouhlasilo sedm z deseti obyvatel. Silným impulsem pro veřejnost byla také situace ohledně prezidentské volby 2008. Klaus odmítal vstupovat do předvolebních debat s protikandidátem Janem Švejnarem, což mnohým mohlo připadat jako pohrdání a zbabělost. Samotný průběh volby hlavy státu pak provázely nedemokratické praktiky jako zrada, nátlak a vydírání zákonodárců.

Do konce roku 2009 se jeho důvěryhodnost mírně zvýšila. Vzdal se funkce čestného předsedy ODS (prosinec 2008) a měl osobní rozpory s jejím tehdejším předsedou a veřejností neoblíbeným premiérem Topolánkem. Podle poslanců ODS byl Klaus dokonce jedním z iniciátorů pádu vlády v březnu 2009. Jak dokládá průzkum STEM, Klaus u příznivců ODS tímto jednáním sice mírně ztratil, ale významně posílila jeho důvěra u zbytku populace, důvěřovalo mu více než 60 % občanů. Lidé patrně na chvíli uvěřili, že bude prezidentem opravdu všech občanů (což zdůrazňoval již ve svém kandidátském projevu při volbě prezidenta v roce 2003).

V květnu 2011 můžeme podle průzkumu STEM pozorovat propad důvěry, který pak přetrvává i příští rok, kdy mu dubnu 2012 vyjádřilo důvěru jen 42 % obyvatel.

Klaus se v tomto období vyjádřil proti vstupu ČR do eurozóny, ale lze se domnívat, že za oslabením důvěry obyvatel stojí zejména jeho neochota podporovat prorůstová opatření ze strany státu.

Ke konci svého volebního období projevil prezident Klaus rovněž nechuť podepsat dodatek k Lisabonské smlouvě. V tomto svém stanovisku byl na konci roku 2012 prezident v rozporu s oběma komorami parlamentu a také premiér Nečas komentoval jeho kroky v tomto ohledu jako zbytečné. Přitom prosincový průzkum zjistil, že se důvěryhodnost prezidenta oproti situaci v dubnu 2012 zvýšila o významných deset procentních bodů. Za tímto nárůstem však může být spíše vzedmutá vlna emocí, kterou způsobil neúspěšný „atentát“ na konci září. Každopádně na konci roku 2012 byla česká společnost rozdělena na dva obdobně početné tábory těch, kteří Klausovi důvěřují a kteří nikoliv.

Oznámením prezidentské amnestie a postupným rozkrýváním jejího rozsahu však důvěra v prezidenta zaznamenala silný otřes. Po tomto kroku se počet lidí, kteří mu důvěřují, strmě propadl na pouhou čtvrtinu.

Podle SANEP dnes jeho desetileté účinkování ve funkci hlavy státu hodnotí záporně bezmála sedm z deseti lidí (68 %), tedy mnohem více, než zjistil průzkum Median. Ten uvádí, že působení Klause v úřadu prezidenta negativně hodnotí téměř polovina obyvatel (47 %), pozitivně jej hodnotí 38 % a významná část (15 %) Klausovo prezidentování hodnotit nedokáže.

Podle citovaného exkluzivního průzkumu agentury Median pro MF Dnes byl z pohledu obyvatel Klausův deficit zejména v tom, že se příliš nestaral o problémy obyčejných lidí a také neřešil bující korupci a klientelismus. Pozitivní ohlasy v táboře jeho podporovatelů vzbuzovala zejména jeho kritičnost vůči Evropské unii, ale také způsob, jakým Českou republiku reprezentoval v zahraničí, jeho intelekt a názorová konzistence.

Kritika Evropské unie byla vůbec zřejmě nejvýraznější náplní Klausových medializovaných vystoupení. Přitom ze začátku jeho euroskepticizmus většina obyvatel nesdílela. Euroskepticizmus v ČR sílí ke konci Klausova působení (2010-2012) nejspíš důsledkem krize a Eurovalu.

Pokud Václava Klause a jeho působení v roli hlavy státu srovnáme s jeho předchůdcem Václavem Havlem, ukazuje se, že si Klaus nedokázal získat tak vysokou důvěru obyvatel jako Havel. Klaus dosáhl nejvyšší míry důvěry v březnu 2004, rok po svém nástupu do funkce – tehdy mu důvěřovalo 77 % dospělých obyvatel. Havel dosáhl důvěry až 87 % lidí, bylo to v lednu 1997. Klaus v porovnání s Havlem daleko více lidí zklamal. Propad důvěry v posledních týdnech jeho druhého období způsobil, že mu v únoru důvěřovala pouhá čtvrtina obyvatel. Havel zaznamenal nejnižší míru důvěry v lednu 1999, i tehdy mu ale důvěřoval bezmála každý druhý obyvatel (45 %).

Pokud porovnáme několik dalších údajů, zjistíme, že prezident Klaus daleko více cestoval. Podle údajů ČTK zveřejněných na serveru www.prvnizpravy.cz absolvoval 279 zahraničních cest, skoro dvakrát tolik, co za stejně dlouhé období stihl jeho předchůdce. Klaus také projevoval daleko více aktivismu ve využívání práva veta. Zákonodárcům vetoval 59 zákonů, kdežto Havel 25.

Klaus byl na druhou stranu mnohem skoupější v udělování vyznamenání (Klaus 230 vs. Havel 536) a také v udělování individuálních milostí (Klaus 412 vs. Havel 860). Tento deficit si ale vynahradil nedávnou amnestii zahrnující tisíce odsouzených. Podle zprávy ministerstva spravedlnosti bylo ke konci února 2013 amnestováno 50184 osob, z nich 6442 vězňů propuštěných na svobodu.

Pochopitelně a podle průzkumu zcela prokazatelně je důvěra v osobnost prezidenta velmi silně propojená s důvěrou v post prezidenta jako funkcí. Důvěra v dříve nejprestižnější funkci byla Klausovým působením významně otřesena. Prezidentovi republiky jako instituci důvěřovala v lednovém průzkumu STEM jen polovina respondentů. S novým prezidentem, kterého si poprvé zvolili občané přímo, přichází u občanů, zákonitě jako po každých volbách, nádech naděje. Přejeme občanům této země, aby se jejich nový prezident těšil daleko větší důvěře než jeho předchůdce.

pk-pd
Petr Duchoslav - historik, spolu s J. Paroubkem napsal publikaci o historii národních socialistů; Peter Kokavec - sociolog, analytik LEV21

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Kvido

Pane Šebku, euroskeptické argumenty má Václav Klaus převážně protichůdné, nepřesvědčivé, až nepravdivé. Je to Klausovština, kterou se chce odlišit a v historii proslavit. Pochybuji, že se tak stane, i když jeho úsilí je pozoruhodné a ve světovém měřítku výjimečné. To je třeba uznat. Výsledek je však chabý a vyznívá do ztracena. No, dějiny to nějak zhodnotí...

Píšete: ... Kypr (a to všechno okolo), je dalším důkazem toho, že pan Václav Klaus starší, měl BOHUŽEL PRAVDU.

Ale už nepišete, v čem měl tedy pravdu?

V tom, že byl vždy proti EU obecně? Dejme tomu. Ale můžete mi odpovědět na otázku, kdo by Kypru pomohl, kdyby nevstoupil do EU?

A potom - V.K. vždy tiše schvaloval takovou praxi podnikatelů a bank, která vedla a dále vede k využívání daňových rájů a praxi nenasytných bankéřům, kteří lákají klienty na úvěry a pak je odírají, když nejsou schopni pro insolvenci úroky splácet. To je mj. také důsledek současné bankovní krize na Kypru. Klaus neuznává špinavé peníze apod...

Ano, Václav Klaus se těmito zásadami, včetně svoji téze o neviditelné ruce trhu, do jisté míry nepřímo exponoval za to, co dnes vidíme na Kypru. Připočteme-li k tomu situaci kolem poslední Klausovy amnestie, není divu, že jeho popularita u lidí, i jeho bývalých příznivců, tak klesla.

 

 




antoninsebek

Velmi stručně, na víc to není:

Když si dáte tu práci a zveřejníte nejpopulárnější politiky za posledních 10 let, tak se nepřestanete divit. Stojí to za to. Z toho vyplývá, že nějaké průzkumy v tomto směru VALNÉHO SMYSLU NEMAJÍ. Napsal bych to peprněji, ale jsem od rodičů dobře vychován.

Tipnul bych si, že jste ten článek stvořili ještě "před Kyprem". Neboť Kypr (a to všechno okolo), je dalším důkazem toho, že pan Václav Klaus starší, měl BOHUŽEL PRAVDU.  Nemám z toho žádnou radost, natož škodolibou. Ani z toho, že Kypřané použijí modrou látku s dvanácti hvězdičkami na zátop. Byli nalákáni tam, kam nikdy nepatřili, stejně jako další Jižané. A několik dalších je v pořadí.

Průzkumy sem průzkumy tam. Například od řepky zažlucená a poničená orná půda byla motivována tím, abychom si neničili planetu, která se nám otepluje. Zatím se žlutí pouze Babiš-ce a podobným. A renomovaní vědci potvrdili, že na produkci 1 litru řepkové srajdaniny je zapotřebí 1,1 litru nafty.

Takže, pokud tady někdo zklamal, tak V.K. to rozhodně nebyl. Opakuji: bohužel měl ZASE pravdu.