Islandská revoluce – návod pro zadluženou Evropu

obrazek
10.3.2012 15:11
Finanční krize na Islandu v roce 2008 a následný státní bankrot vedly k zásadním změnám v politickém uspořádání této ostrovní země. Demonstranti si vynutili rezignaci pravicové vlády, kterou vinili z toho, že zemi přivedla do propasti. Islanďané odmítli platit dluhy, které způsobili politici a bankéři, pohnali před soud premiéra a v předčasných volbách kompletně změnili politickou reprezentaci země. V jedinečném procesu přímé demokracie sami občané zpracovali návrh nové ústavy. Zní to jako pohádka v českých poměrech neuskutečnitelná?

Sporadické protesty začaly na Islandu již v říjnu 2008, ale teprve během ledna 2009 přerostly v pouliční bouře a výtržnosti. Až dva tisíce lidí se střetlo v Reykjavíku před budovou Althingu s policií, která proti nim použila obušky a slzný plyn, což se stalo vůbec poprvé od roku 1949, kdy se demonstrovalo proti vstupu do NATO. Demonstranti bušili do hrnců, troubili na vuvuzely, házeli dýmovnice a vysklili několik oken parlamentu, aby přerušili proslov konzervativního premiéra Geira Haardeho. Rachot pánví a hrnců způsobil, že se pro události na Islandu vžilo označení „kuchyňská revoluce“. Premiérovo auto bylo zasaženo sněhovými koulemi, vajíčky a plechovkami. Třítisícový dav, požadující jeho demisi, obklopil vládní budovy. I přes ohlášení předčasných voleb na konec dubna 2009 a oznámení premiéra, že ze zdravotních důvodů odejde z politiky, občané dále plnili ulice, požadujíce jeho okamžitou demisi. Haarde pod tlakem rezignoval a předal moc opoziční Sociálně demokratické alianci, která 1. února vytvořila se Zelenou levicí překlenovací menšinový kabinet, jenž zemi dovedl k volbám. Premiérkou se stala někdejší ministryně sociálních věcí Jóhanna Sigurðardóttir, vůbec první lesbická předsedkyně vlády na světě.

Volby se konaly 25. dubna 2009 a potvrdily legitimitu přechodné vlády, neboť zvítězily levicové strany, které získaly poprvé od vyhlášení nezávislosti v roce 1944 parlamentní většinu. Sociálně demokratická aliance obdržela 29,8 % hlasů a Zelená levice 21,7 %, což jim zajistilo majoritu v 63členném Althingu. Posílila i centristicko-agrární Pokroková strana se 14,8 % a do parlamentu se probojovalo se 7,2 % Občanské hnutí, jež vzniklo během lednových protestů. Naopak propadla posledních osmnáct let vládnoucí konzervativní Strana nezávislosti expremiéra Haardeho, jež se ziskem 23,7 % ztratila třetinu voličů. Liberální strana se 2,2 % zcela vypadla z parlamentu. Islanďané si vybojovali zákon o obecném referendu a ve dvou plebiscitech odmítli záchranu bank a splacení zahraničního dluhu. Přiměli vládu, aby vyšetřila, kdo byl zodpovědný za zavlečení ostrova do krize, jež vyústila bankrotem. Velké banky byly znárodněny a několik top manažerů a bankéřů zatčeno. Expremiér Haarde stanul před zvláštním tribunálem Landsdómur, svolaným poprvé od svého založení v roce 1905. Na podzim roku 2009 se začala z lidového podnětu prostřednictvím občanských shromáždění připravovat nová ústava. Kabinet navrhl vytvoření národní ústavodárné rady, jejíž členové byli náhodně losováni. Novou lidovou ústavu následně schválil parlament.

Levicovou koalicí však zmítají spory v řadě významných otázek, včetně vstupu do EU, které je nejvíce polarizujícím tématem islandské politiky. Zatímco sociální demokracie prosazuje rychlý vstup do EU včetně přijetí eura, Zelení to odmítají ve shodě se zbytkem politického spektra a prezidentem republiky. Prezident Grímsson věří, že národní zájmy budou nejlépe ochráněny mimo EU ve spolupráci se severskými zeměmi, USA, Ruskem a Čínou. Přes rozdílný pohled na mnohé otázky je pozoruhodné, že se vláda drží stále pohromadě a dokázala prosadit nepopulární opatření k ozdravění a stabilizaci ekonomiky – včetně redukce výdajů a dramatického zvýšení mnohých daní – a finalizovala první fázi přístupových rozhovorů s EU. V každém případě je Island z nejhoršího venku a v letošním roce má podle prognóz ekonomika výrazně růst, přičemž v roce 2013 se počítá s vyrovnaným státním rozpočtem.

Vzhledem k tradičně poklidnému charakteru severské politiky lze události na Islandu klasifikovat jako skutečnou občanskou revoluci. Islanďané dokázali, že je možné vzít osud do svých rukou a zastavit tragické kolo trhů. Proto existovalo na islandskou revoluci informační embargo, aby se jí náhodou neinspirovaly i jiné národy. Proslýchá se, že informační blokádu iniciovali vrcholní evropští politici a dodržovali jejich slouhové z korporátních médií, kteří za mlčení dostali daňové úlevy. Nicméně za pokračovatele Islanďanů lze považovat španělské indignados, americké hnutí Occupy, demonstrující Řeky, Rumuny a další, kteří už ve svém snažení tak úspěšní nebyli. I u nás je islandský scénář možný, pokud lidé nebudou nadále setrvávat v pasivitě a nenechají se vykořisťovat a ponižovat touto zkorumpovanou vládou, která jim posílá složenky na uhrazení státního dluhu, zatímco štědře obdarovává desítkami miliard církve a nijak nebrání obrovské korupci ve státních zakázkách.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Nic ve zlém, pane Kosino. Doufám, že jste nepřehlédl, že jsme členy EU. Tedy na rozdíl od exotického EisLandu, což je ona výjimka, co potvrzuje pravidlo.. Vím tolik, že na Islandu byl první parlament na světě. A jestli jsme si (tak jako Islanďané) zvolili svoje POVĚŘENÉ ZÁSTUPCE, většinou podle toho jak pěkně PARLÁ-li, tak jsme si za to sami vinni, pokud jsme se zhlédli ve zloduších.

Takhle se to přece vysvětluje každé babičce, když ji oklamou na předváděcí akci, ne? Milá babi, měla jste to zboží a tu smlouvu, co jste podepsala, nechat HNED zkouknout někým kdo tomu rozumí a TEN BY VĚDĚL, CO DÁL. POKUD JSTE TAK MILÁ BABI, NEUDĚLALA, TAK ZŘEJMĚ BUDETE PLATIT A PLATIT.

Takže pokud jsme ony zloduchy, kteří nás zklamali, včas nevyhodili, tak zřejmě budeme odpovídat za jejich činy. A také za náš právnický čin - tj. volební lístek případně za neúčast na volbách. V Ústavě a prováděcích předpisech se praví, jak se odvolávají tito zloduši. A pokud jsme se neřídili Ústavou, tak nás PP nezachrání (=Popelkovo Povstání). Aby mě zas nějací škarohlídi něco nevyčítali: JÁ BYCH BYL RÁD, KDYBYCHOM DEMONSTRACEMI SE MOHLI ZBAVIT DLUHŮ A VŠECH ZLODUCHŮ. Opravdu, skutečně, fakt.  

 

Vladimír Štingl

Pane Kosino, zdravím Vás. Má to vše znaky "telepatie" ala p. Matlas, nebo jak se ta pavěda jmenuje.... A Island je na pořadu dne od Slovenska až po Prahu, a ještě navíc provázený jedním z aktérů. Doufám, že info mají hodnotu pro většinu účastníků na VaVě a bude se Vám dařit s aktuálností ve vazbě na Irsko, Itálii, Španělsko atd. atd.

Super. Příjemný víkend

rku

No, detektor lži není nikde uznávan jako důkaz. A že by zjistil, že je někdo odborník? A hlavně-moc korumpuje. Z mnoha čestných revolucionářů se stali zloději.

kosina

Pane Kulíku, islandské politické elity vsadily před 11 lety na finanční trh bez regulací. Experiment s absolutní bankovní svobodou byl fatálním omylem, skončil bankrotem země a nevidím nejmenší důvod, proč by Islanďané měli za selhání politiků platit z vlastních kapes. Během demonstrací si lidé vymohli, že vznikne výbor, který připraví návrh nové ústavy. Stará ústava z roku 1944 vycházela z dánské předlohy a královské autority, jejíž rozsáhlé pravomoci převzal islandský premiér. Tento překonaný model byl opuštěn. Občané zvolili 25 členů ústavodárného výboru, jehož jednání mohli všichni sledovat na internetu a jeho prostřednictvím posílat zlepšovací připomínky. Ústavodárný výbor zapracoval do nové ústavy princip přímé demokracie, inspirovaný Švýcarskem, což je v islandských poměrech novinka. Pokud část lidí chce něco změnit a parlament to nebere na vědomí, stačí, aby 10 % obyvatel sepsalo petici, v níž by požadovalo, aby se tomu Althing věnoval a ten má povinnost tak učinit. Funguje to i recipročně - pokud někteří poslanci budou se svým názorem v menšině, mají právo obrátit se na občany, aby o tom rozhodli v referendu.

Nevymlouvejme se na to, že Island má pouze 300.000 obyvatel a je výjimkou. Lidé mají osud ve svých rukou a je jen na nich, jak se svojí budoucností naloží. Buďto svrhnou zločinecké elity, které nás zadlužují a okrádají, poženou je k zodpovědnosti a vynutí si změnu pseudodemokratického systému na skutečně demokratický, nebo setrvají v pasivitě, budou nadávat v hospodě u piva a dalších sto let si utahovat opasky a čekat na světlé zítřky, které nikdy nepřijdou.

rku

Tak ňák se pamatuji, že do první vlády přišli jako odborníci Klaus a Dlouhý. A odborníky na vedení soukromých finančních skupin, které ve skutečnosti řídí stát, bude vybírat kdo? Nedalo by se do výběru odborníků zapojit kyvadlo?

kosina

Pane Štingle, díky za obsáhlý komentář. Nezaměstnanost na Islandu se před krizí pohybovala pod 2 %, během krize stoupla až na 8 %. Nyní se pozvolna snižuje a klesá na nejnižší úroveň za poslední dva roky (6,6 % v září 2011). Budu se tomuto tématu dále věnovat v některém z příštích článků.  

rku

Pane Kosino,

o Islandu se opravdu moc nepíše a tak bych se rád dozvěděl více. Je správné, že lidé odpovědni za krach budou souzeni, škody jsou ale tak velké že ani zabavení majetku je neuhradí. Vlády Holandska a Britanie uhradily svým občanům ztráty které v islandských bankách utrpěly (nevím jak to je např. s penzijními fondy) a jistě budou dluhy od Islandu vymáhat. Islanďané v posledních letech díky bankám nebývale zbohatli, a jejich dluhy teď vlastně zaplatí z daní Holanďané a další, protože Islanďané se v referendu rozhodli dluhy neplatrit. Také mi není jasné jak sami občané zpracovali (nechtěl jste napsat schválili?) návrh ústavy. Pokud by se něco takového povedlo u nás tak už se těším na návrhy ústavy od pánů Solise, Bartoše nebo Vrány. Pan Matlas ji jistě prověří kyvadlem.

Vladimír Štingl

Pane Filipe, dobrý den. Dovolím si odbočit. Pokud je R. Fico stratég a taktik (a to se domnívám, že je exelentní), tak se prozatím nebude k minulým vládám příliš vyjadřovat. Podstatné je, co  bude pro zlepšení života běžných Slováků konat prakticky v reálném čase ve smyslu volebních slibů Smeru. Na Dzurindy, Mečiary apod. je čas, protože zákony Slovenska jsou dtto zákony ČR. A tak se "politické mrtvoly" v pohodě "uklízejí do soukromí" a nic jim nehrozí.... Ještě inkasují "zlaté padáky"....  A mediální sféra Slovenska je stejně nenávistná vůči levicovému a sociálnímu jako v naší zemi. Chce to, bohužel, čas.

K blogu pana Kosiny a Vašemu komentáři,  je také zajímavé, jak se k finanční katastrofě a následujícím problémům řadových občanů stavěla islandská média. Ta jsou zcela jistě také v rukou soukromých manipulátorů.... Bez médií a alespoň jejich "neutrality" je velmi složité řešit informovanost "ulice" v názorově "objektivní" a široce rozevřené rovině. Je super, že zde na jedné straně textu získáme nejen o Islandu více info než za rok na "veřejnoprávní" ČT a valné části "médií". Zdravím.

 

pudlikmaxik

1. Pro mne jako pro ekonomicky zaměřeného člověka jsou důležité použité způsoby, jaké Islanďané používají. Poučné a skutečně konečně nebezpečné pro horních pár tisíc.....

2. Určitou jiskrou naděje pro naši zemi, příp. i jiné v Evropě je slovenský vzor, který ukazuje, že to jde i elegantně parlamentní cestou. Že je to prostě možné, aby si lidé nemysleli, že hlasy pro levici se ztratí....  Jen mi chybí nějaké prohlášení Fica aspol. o zločinnosti minulé vlády............. 

Hezký nadějný a nenasírací den.....

Vladimír Štingl

Bylo by velice zajímavé znát míru nezaměstnanosti a opatření pro realizaci nových pracovních příležitostí novým vládním uskupením. Předpokládám, že to nebude řešeno rozvalem nebo likvidací státní správy - propouštěním zaměstnanců, jak se domnívá Nečas, Drábek, Heger, Kalousek a spol., že "vyřeší" v zájmu "úspor" i přezaměstnanost v ČR. V posledních letech je oblíbenou formou "řešení" nabídka emigrace a to je antiřešení. Při každé příležitosti je zoufalství lidí bez práce "návodem" pro vystěhovalectví. Irsko, Španělsko, Itálie, Řecko, všude stejný scénář. Zdravím.

Vladimír Štingl

,,,,, a dva Matlasové.... Zdravím.

Vladimír Štingl

Pane Kosino, příjemný podvečer. Díky. Info o Islandu lze posbírat, ale problém je právě v oblasti společenskopolitického vývoje. A to je, bohužel, to podstatné, které není "na krámu".... Pokud byl Island v roce 2007 z hlediska HDI na 1. místě a z hlediska HDP na 4. místě "světových tabulek", tak pád, prakticky během následujícího roku, je katastrofální. A opět jsou za tím vším "hrátky" pravicové vlády a propojeného kapitálu.... Kde to vlastně bylo jinak, že to, promiňte, "prožral dav, ulice" - mladí lidé, zaměstnanci, nezaměstnaní, marodéří a důchodci....? Nějak si to nemohu vybavit. Ale to odbočuji.

Co je zarážející na uspořádání politické scény Islandu  je její rozdrobenost. Předpokládal jsem, že se vyvíjela především do podoby občanského hnutí a to nejen na úkor pravice, liberálů, ale i tradiční levice. A to se kupodivu nepotvrdilo. Faktem ale je, že životní úroveň, s ohledem na velmi omezené možnosti rozvoje hospodářství (ovšem s nenahraditelnou výhodou přírodních zdrojů energie) - rybolov, omezené zemědělství, zpracovatelský průmysl a turistický ruch, byla v daném období zjevně špičková. To pravděpodobně ovlivnilo i zachování značné části společenskopolitických struktur, přestože pravice byla odstavena "od žlabů" - prázdných....

Zůstává otázkou jak se nová politická garnitura prakticky vypořádá (pokud se již nevypořádala) s faktickou odpovědností vládních představitelů, managementu bank a zda to nebude ve stylu "české kotliny a moravských zemí" - buď nějaký "koník" a nebo "nic nevím, nic neznám, nic jsem neviděl, nic jsem nepodepsal ala Vondra.... To je zjevně to nejnebezpečnější na celém pádu Islandu a jeho zmrtvýchvstání (hlavně ne příklad s vyvozením např. trestněprávní odpovědnosti...., povinnost pro vybrané kusy nahradit škody...., zabavení veškerého majetku... atd.) - viz Váš pohled na zadržované info v Evropě, který je naprosto logický a neoddiskutovatelný. To samé je problém Irska - v bleděmodrém. "Tygři" evropské ekonomiky blahoslaveni hradním pánem a jemu podobnými s neviditelnou rukou pod-trhu a dnes jakoby v Evropě neexistoval ani jeden z uvedených států.

Ještě na okraj. Pokud má Island cca 320.000 obyvatel tak každá demonstrace a "kuchyňská revoluce" probíhá de facto pod okny "panímámy" od předsedy vlády až po "finančního odborníka" na "čistění státní kasy". A to je veliký a nepříjemný problém, když jim přímo pod okny "baráku" buší dav do hrnců a poklic.... a dny a noci. Oni byly podobné pokusy i v Řecku, ale to byl mžik a bylo to ve všech zprávách obratem zablokováno. To by bylo divení, kdyby takhle přišlo 100.000 lidí s "kuchyňskou revolucí" třeba do.... 

Pane Kosino, ještě jednou díky a zdravím.