Jaderný nálet na Prahu

Fiala Zbyněk
7.10.2020 10:17
Skupina českých ekoteroristů ve spolupráci se zahraničními jadernými experty v úterý ovládla část naší telekomunikační sítě a pokusila se podrýt základy energetické koncepce ČR. Byl jsem u toho, mohu svědčit.

Pokusy byly čtyři. Vídeňský politický a strategický konzultant se zaměřením na energetiku Georg Günsberg posuzoval roli jaderné energetiky v boji s klimatickou krizí. Profesor ekonomie na Sussexské univerzitě Benjamin Sovacool nabídl rozbor jaderné energetiky z hlediska uhlíkové stopy, nákladů a bezpečnosti. David Reinberger z Vídeňského úřadu ombudsmana pro ochranu životního prostředí si položil záludnou otázku, zda hrozba klimatické krize nakonec není větší než rizika jaderné energetiky. A hannoverská expertka na jadernou bezpečnost Oda Beckerová to vzala z opačného konce, jaký je dopad klimatických změn na provoz a bezpečnost jaderných elektráren.

Cizáci tak ve své troufalé pýše nabízeli zavádějící problémy, které odvádějí pozornost našeho pracujícího lidu od bezpečnosti a výhodnosti české jaderné energetiky. Dělají to každý rok. A nezastaví je ani pandemie, kdy jsou hranice zavřené a nikam se nesmí. Jenže kam nemůže dráha, tam vleze internet a zoom. Nahrávky a prezentace budou viset na nec2020.eu, a tam proběhne 3. listopadu další nálet, tedy druhá část konference.

Tolik bombastický úvod, který zvyšuje čtenost.

Letos Pražská jaderná konference jednala o tom, zda by nám jaderná energetika mohla pomoci při potřebě snižovat emise skleníkových plynů. Konferenci zorganizovaly jako obvykle neziskovky Hnutí Duha, Calla  a Jihočeské matky, a tak nepřekvapí, že jejich pohled na překotnou snahu české vlády prosadit dostavbu Dukovan je kritický. Poukazují na to, že projekt je drahý a stejné peníze by se daly využít k ochraně klimatu a energetické bezpečnosti mnohem efektivněji. Je jim však jasné, že je tu regulérní otázka, zda by se daly naše energetické potřeby plně pokrýt, kdybychom rychle odešli od uhlí i jaderné energetiky. Debata tedy šla na podstatu věci, a nikoliv ideologicky, ale seriózně, s expertní znalostí a daty.

V tomto příspěvku proberu jen část témat z konference. Hned v úvodu přitom zaznělo, že pandemie koronaviru věc nasvěcuje ještě z dalšího úhlu. Svět se totiž zásadně mění. Upozornil na to nezávislý energetický konzultant Georg Günsberg, o jehož služby je zájem i na úrovni federální vlády. Ukázal, jak obrovský hospodářský pokles ve druhém čtvrtletí ovlivňuje energetické trhy. Podle Mezinárodní energetické agentury IEA poptávka po primární energii klesla o 6 procent. K něčemu takovému dříve nikdy nedošlo, dokonce ani za ropných krizí. Souvisí to s omezeními dopravy, ropa je v záporných číslech. Avšak poptávka po obnovitelných zdrojích energie mírně stoupla. Finanční tisk je plný úvah, jaká je to investiční příležitost.

Kde hledat východisko z krize? Evropský program obnovy nabízí podněty k zelenému přechodu a omezení fosilních paliv. Kdyby se jej podařilo využít, mohlo by se to projevit poklesem globálního oteplení o 0,3 stupně Celsia roku 2050. Avšak samotná pandemie také stojí za pozornost. Je zajímavé, že dříve nebyla považována za významné riziko, upozornil Günsberg. Stalo se tedy něco, co jsme nečekali. Takových neviditelných rizik je v budoucnosti zřejmě víc. Zejména v jaderné oblasti je obvykle riziko neviditelné a vystoupí teprve v okamžiku události jako je Fukušima.

Strategická úvaha musí vycházet z toho, že sledujeme mnoho projevů přelomové změny. Nástup obnovitelných zdrojů, to nejsou jen technologie, ale také společenské inovace a pokles nákladů. Rozšiřují se možnosti skladování energie, přibližuje se praktické uplatnění vodíku. Vidíme trendy dekarbonizace, decentralizace, digitalizace, i flexibility, demokratizace a transparentnosti. Finanční trhy to odrážejí jak investicemi (vloží), tak divesticemi (pryč od uhlíku), a vycházejí přitom z pohledu udržitelnosti.

Jsme na křižovatce klimatické krize, převratných technologických změn a pandemie, chrlil ze sebe Günsberg, a já stihl zaznamenat jen heslovité body z prezentace. Až bude k dispozici záznam, který si mohou pouštět pomaleji, k tématu se vrátím. Tak aspoň ty hlavní důrazy:

Obnovu musí provázet zvyšování odolnosti, větší resilience ekonomiky (využití příležitostí k nezávislosti, menší spoléhání na dodavatelské řetězce, flexibilita, a musí se řešit i sociální dopady). Jsme svědky změny hodnot.

Vliv investic: I v energetice platí, že se musí posuzovat jejich dopady na ekonomiku, zaměstnanost, ziskovost, efektivnost nákladů. Zrovna u jádra je zaměstnanost bezvýznamná, zatímco obnovitelné zdroje tvoří nová místa. Ještě propastnější rozdíl je v nákladech. Od roku 2009 klesly náklady solárních zdrojů desetkrát, větrných jen o něco méně, zatímco náklady jaderných zařízení vytrvale rostou a výstavba nových vyjde s železnou pravidelností skoro dvakrát dráž, než je počáteční předpoklad.

U strategických energetických investic se musí posuzovat, zda zvýší odolnost země a jaký mají vliv na klimatickou změnu. Nesmí se dopustit, aby zabetonovaly závislost na uhlíku na dlouhá další léta. Samostatnou položkou je vliv na řešení dopravy.

Víceletý rozpočet EU i s fondem obnovy počítá s 1,8 bilionem eur, i když detaily ještě nebyly dohodnuty. Rakousko připravilo program obnovy, ve kterém počítá se dvěma miliardami eur během dvou let. Třetina půjde přímo na ochranu klimatu a další třetina musí nabídnout pozitivní efekt na klima. Program obsahuje investiční prémii: pokud soukromý sektor nabídne pozitivní vliv na klima, dostane 7 procent navíc. Žádosti s negativním vlivem na klima se vyřazují.

V tomto příspěvku se věnujme ještě tématu jaderné bezpečnosti a klimatu. Mluvila o něm Oda Beckerová, expertní specialistka z Hannoveru. Je členkou mezinárodní skupiny pro posuzování jaderných rizik a na konferenci hovořila o výzkumu dopadu klimatických změn na jadernou bezpečnosti a zásobování energií, který byl publikován na konci června na adrese www.joint-project.org .

Vedlejším tématem bylo, zda nám mohou jaderné elektrárny s klimatem pomoci. Odpověď je stručná: Jen ty staré. Výstavba nových trvá příliš dlouho a uměle tak prodlužuje provoz uhelných elektráren. V jiných příspěvcích na konferenci zaznělo, že strategie jsou často postaveny jako buď jádro, nebo obnovitelné zdroje. Jedno, nebo druhé. Jsou vnímány konkurenčně, nepočítá se s obojím. Jiná situace je však v Číně, která sice jaderné elektrárny staví, ale roku 2018 tam byl dvakrát větší přírůstek obnovitelných zdrojů než jaderné energetiky.

Ke zjištění, že klima mohou zachránit jen staré reaktory, je však nutno dodat, že stárnutí přináší bezpečnostní problémy. Sedm belgických reaktorů s průměrným stáří 40 let ztrácí odstávkami polovinu roční kapacity. Některé potřebné části nelze sehnat, jiné ani nahradit. Největší problém starých jaderných elektráren je přežilý koncept, který je často ze šedesátých a sedmdesátých let.

Bezpečnost jaderných elektráren je klimatickými změnami přímo ohrožena. Ty, které byly postaveny na pobřeží, aby využily k chlazení mořskou vodu, ohrožuje zvyšování mořské hladiny a eroze pobřeží v důsledku bouří. Ty vnitrozemské zase musí často počítat se záplavami z extrémních srážek, nebo naopak s vlnami horka a sucha. Zvyšující se teplota snižuje produkci jaderných elektráren. Spotřebu chladicí vody lze snížit, ale je to drahé, konstatovala Beckerová.

Zvyšování mořské hladiny je rychlejší, než předpokládaly předpisy, podle kterých se řídila výstavba pobřežních jaderných elektráren. Místo 18–58 cm do konce století může být hladina výše až o 240 cm, pokud se potvrdí rychlejší odtávání ledu. Jak velké je to riziko, ilustroval příklad z konce roku 1999, kdy voda z mořského přílivu hnaná prudkou bouří přetekla hráze u francouzské jaderné elektrárny Blayays. Voda pronikla do podzemí elektrárny a ohrozila část technologie. Bylo jasné, že hráze je třeba zvyšovat a elektrárny zabezpečit proti novému riziku.

Z toho se však nepoučilo japonské TEPCO v jaderné elektrárně ve Fukušimě. Vedení proto označilo hrozbu takové události jako extrémně nepravděpodobnou, aby se vyhnulo dlouhé odstávce, po kterou by stavbu přizpůsobovali vyššímu riziku. Nechtěli přijít o peníze. Výsledek známe.

V souhrnu tak klimatické změny snižují výnosy a zvyšují náklady jaderné energetiky. Doběh starých jaderných elektráren nám s klimatem pomáhá, ale za cenu vyššího rizika. Výstavba nových jaderných elektráren problém klimatu spíš vyhrocuje.

 Za pozornost stojí názor Davida Reinbergera z úřadu vídeňského ombudsmana, specialisty na jadernou bezpečnost a vystudovaného jaderného inženýra: „Všechny peníze plánované na jádro bych investoval do energetických úspor.“

(zf)

 

 

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.