Jan Campbell: Bude ČR osamocena?

cuba street flag
10.1.2016 05:54
Kuba patří so malé skupiny pozitivních událostí minulého roku. Napsal jsem o Kubě v ČR v minulém roce pouze jeden příspěvek (Očité svědectví o Kubě: Pro i Proti, 28.8.2015). Před několika dny jsem měl možnost uslyšet několik slov o Kubě na parlamentní půdě. Byl jsem rád, ne však překvapen. Aktivita vychází totiž ne od vlády ČR, ale od lídra opoziční strany. V páteční diskuzi (8.1.2015) v Černínském paláci o Budoucnosti EU nepadlo do 12.10 hodin, kdy jsem odešel ze sálu, ani slovo o vztazích EU a Kuby, nebo dokonce o vztahu ČR a Kuby.

Nechce se mi věřit, že kromě přednášejícího ex – komisaře Fuelleho někdo jiný uvěřil a dnes věří v tak pozitivní hodnocení hospodářství EU a samotné ČR. Z politického hlediska, z Bruselu a snad ani z Washingtonu „Souhlasu netřeba“, aby se například povýšil konzulát Kuby na vyslanectví, nebo velvyslanectví a vice versa. To již proto, že nehledě na známý skandál s českými demokraty, ČR má pořád velkou a kvalitní možnost ke spolupráci na různých úrovních. Nejenom kvůli určité tradici, ale i profesionálům a schopnosti se účastnit rozvoje a vývoje Kuby. Kromě vzdělání, zdravotnictví a mezilidských vztahů, abych jmenoval alespoň tři. Připomínám, že jenom během jednoho měsíce, října 2015, navštívilo Kubu 25 hospodářských delegací z celého světa. Byla li tam nějaká česká oficiální nebo neoficiální delegace, nevím. Kdo ví, ať napoví.

Marcus Tullius Cicero nám již dávno napověděl: „Tak jako kůň je zrozen k běhu, vůl k orání, pes ke stopování zvěře, tak je člověk zrozen k dvojímu, jak praví Aristoteles - k myšlení a jednání.“ Skutečností je, že soused ČR, SRN myslí a jedná.

V těchto dnech je totiž na Kubě sociální demokrat, ministr hospodářství SRN a ex – fanda Che Guevary, Sigmar Gabriel. Nabízí své, německé výhody a ne EU. Současně se snaží zmenšit pořád ještě trvající skepsi a zvětšit apetit německých podnikatelů na Kubu, její slunce a vše pod ním se hýbající a nacházející. Dnešní Kuba není pro mnohé „láskou na první pohled“. Proto bude ministru Gabrielovi pomáhat paní Deborah Rivas. Ta je šéfkou Ministerstva obchodu. Je odpovědná za přítok investic na Kubu a jejich realizaci, nejenom s pomocí sloganu "Cuba - place to invest and do business", ale i s pomocí empatie a vzdělanosti. V hlavě má seznam 328 projektů, které je kubánská vláda ochotna podpořit pomocí nízkých daní, statutem speciální hospodářské zóny a dalších výhod. Ty jsou, nebo mohou být předmětem jednání. Protože, jak pravil André Breton „Láska ženy (i ke své zemi, poznámka autora) proměňuje tělo ženy z kůže a tuku v hedvábí“, nemám pochyb, že se německé delegaci, čítající přibližně 60 podnikatelů, Kuba zalíbí, někdo se možná i do ní, nebo do nějaké dámy zamiluje, a nechá se přitom uchvátit přístavem Mariel.

Přístav Mariel je totiž srdcem průmyslové zóny, ve které se budou moci zahraniční investoři realizovat, bojovat a předbíhat o privilegia. Od nulové sazby podnikových daní, přes nízké platy místních zaměstnanců, až po boj s byrokracií a státní personální agenturou. Bude – li láska oboustranná, lze očekávat úspěch. Nehledě na skutečnost, že vše začíná v historickém, 84 letitém hotelu, nepřestala platit slova Thomas Robert Dewara:„Cesta k úspěchu je vroubena ženami, které postrkují své muže kupředu.“ Tato slova si vzal k srdci nejenom kubánský prezident Raul Castro (1931), ale i kancléřka Merkel. Snaží se udělat z nouze cnost a vyslala svého zástupce na Kubu tam položit základ úspěchu. Ten se dá očekávat, především až skončí embargo pro exilové Kubánce a zvítězí demokraté.

Pro ně, stejně jako pro potenciální české zájemce o Kubu – ne však turistickou – bude na místě si osvojit význam mnoha známých slov a nesnažit se být chytřejším. Skutečnost, že KS Kuby potřebuje, chce a přeje si mít zahraniční investice, neznamená to, že KS je ochotna vše změnit tak, jako se stalo v ČR. Místo boření a tunelování je mnohem schůdnější cestou k úspěchu na Kubě smíření se s aktualizací hospodářství a s charakterem společnosti.

Jako první krok se nabízí povýšení statutu zastoupení již kvůli potřebě víz (pokud se nemýlím, občan ČR potřebuje vízum). To nestojí nic. Druhým krokem by mohlo být rozhodnutí se seznámit s obsahem nabídky spřátelené SPD – Reiserservice. Ta je nazvaná „Slunce, písek a socialismus“ (Sonne, Sand und Socialismo) a cena obsahuje návštěvu rodného domu Fidela Castro. Do třetice všeho dobrého a zlého by mohla být otevřena kancelář Czechinvest bez ohledu na to, zda se bude muset nábytek proclít nebo ne, a kdo bude mít poslední slovo při výběru spolupracovníků. To i proto, že tři kroky stačí pro určení směru, a že i v dnešní době platí slova Maxima Gorkého: „Život jde kupředu - kdo mu nestačí, zůstává osamocen.“


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

vasevec

Vypadlo písmenko, z kontextu je zřejmé, že "nízkých daní". Je opraveno.

rezjir10

Co to je "nízký den" ???