Jiří Dolejš: Ekonomická demokracie opomíjená i uctívaná

12.12.2010 21:08
Výroba má abstraktně společenský charakter, ale konkrétní přivlastňování je spíše autoritářsky privátní. Proto již v hlavách osvícenců vznikaly utopické představy, jak to vyřešit s pomocí spontánních výrobně-spotřebitelských komun. Nebyly však úspěšné, stejně jako monopol státně byrokratického uspořádání výroby. Alternativní odpovědí na problém zespolečenštění může být demokratizace vlastnictví. Politickou demokracii lze totiž považovat za neúplnou bez ekonomické demokracie.

Ideál ekonomické demokracie může představovat systémovou alternativu stejně jako zvyšovat adaptabilitu systému starého. Participativní ekonomie může změkčovat konflikt práce a kapitálu, váží se na ní syndikalistické koncepce dělnické kontroly, někteří ji spojují se sociálním trhem či dokonce s tržním socialismem (stát v tomto pojetí nevykonává v takovém rozsahu přímé vlastnické funkce).

Toto téma se u nás objevilo už po 2. světové válce, kdy pracovalo s tradicí baťismu. Znovu se objevilo v roce 1968 spolu s reformním konceptem podnikového vlastnictví. Také kolem roku 1989 byla nastolena otázka jak se zbavit přehnané centralizace vlastnických práv. Byrokraticky řízená privatizace byla ale nakonec jen zrcadlovým odrazem někdejší autoritářské nacionalizace. V strukturách prorostlých nepotismem často předpřevratového původu nenašla opomíjená ekonomická demokracie místo.

Principy ekonomické demokracie akcentuje alternativní levice. Ale i tradiční levice toto téma vnímá jako důležité. V Deklaraci zásad Socialistické internacionály (viz 18. kongres v roce 1989) se požaduje, aby dělníci a jejich společenství byli plně zapojeni do hospodářského rozhodování. EFES (European Federation of Employed Shareholders) hovoří o tiché revoluci ve spojení práce s vlastnictvím. Otázkou je kdy i dnešní česká levice tuto otázku povýší z taktiky na strategický princip. Také české odbory pohlížejí např. na myšlenku závodních rad a různých participačních forem s nedůvěrou. Zatím lze říci, že samosprávná perspektiva dnes u nás existuje „in statu nascendi“.

Alternativu ekonomické demokracie zajímavě popsal s pomocí aparátu pozitivní ekonomie americký ekonom českého původu prof. Jaroslav Vanek (pod Vanekovým vlivem psal o ekonomické demokracii např. prof. Jan Švejnar). Podle Vaneka má ekonomická demokracie dvě evoluční vývojová stádia. Argumentuje přitom mj. i charakterem nových technologií, které růst kooperativního sdružování v práci umožňují. V první stadiu firmy „podléhají slepým tržním silám“. Vyšší stádium je dosaženo celospolečensky rozvinuté samosprávného systému s využitím participativního plánování. 

Kritikové ekonomické demokracie argumentují často její jugoslávskou variantou. Jugoslávský experiment závodních rad byl zahájen v roce 1950. Skupiny pracujících měli výkonné kompetence, ale zároveň se nemohly chovat jako skuteční vlastníci s podnikatelským rizikem. Neexistoval zde ani svobodný konkurenční trh, ani systém rovnovážné tvorby cen. Výsledkem nakonec byla spíše kolektivní neodpovědnost a inflační tendence.

Jiným příkladem ekonomické demokracie byl povalečný vznik „Wirstchaftsverfassung“ v Německu zavádějící princip partnerství mezi prací a kapitálem. Použitý odborářský koncept „Mitbestimmung“ znamenal, že v rozhodovacím procesu se účastnili zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců (různým způsobem pro různé oblasti ekonomiky). Realizaci zkomplikovaly soudní procesy, které proti tomuto systému vedly podnikatelské svazy.

Slavným se stal americký plán na podílové vlastnictví zaměstnanců neboli ESOP (Emloyee Stock Ownership Plan) ze 70 let. V podstatě to byl způsob jak vytvořit zaměstnanecké vlastnictví akcií bez toho, že by si zaměstnanci museli tyto akcie sami kupovat. Dělníci získají na svůj účet akcie na úvěr a ten splácejí z daňově zvýhodněných budoucích zisků společnosti.

Nabízejí se tedy různé formy participace od motivování pracovníků k výkonu podílem na zisku firmy po zaměstnanecké akcie s různými kompetencemi pro akcionáře. Jsou tu také družstva, ve kterých jsou družstevníci rovnocenní spoluvlastníky kapitálu. Všechny tyto formy jsou laboratoří a školou výrobní samosprávy.

Zajímavé jsou sociologické a psychologické souvislosti ekonomické demokracie. Kolektivní solidarita v takové firmě snižuje citlivost na vnější, objektivní vlivy, taková firma je ale současně stabilnější. Účastníci dávají stabilnímu zaměstnání a tvořivému uplatnění přednost před maximalizací příjmů. Sdílení moci a loajalita s firmou snižuje možnost konfliktů.

Míra a forma ekonomické demokracie se bude lišit i podle oboru činnosti. Jiné budou podmínky pro ekonomickou demokracii ve veřejném sektoru, jiné třeba v chemickém provozu. Samospráva ve výrobě je na rozdíl od politické spojena s organizací práce při konkrétní technologii výrobního procesu, a tudíž zde neexistuje taková svoboda volby. V některých oborech je např. autoritativní styl řízení prakticky jedině možný.

Ukazuje se, že ekonomická demokracie nepotřebuje ani mesiášské uctívání ani ideologické zatracování. Potřebuje konkrétní zkušenosti a to včetně vztahu mezi samosprávou laiků a delegací odborného řízení. Nikoliv předivo abstraktních utopií o třetí cestě do ráje, ale užitečná hospodářská praxe může odhalit potenciál, který se v ekonomické demokracii podle mne skrývá.

jiri-dolejs
Ekonom a politik. V letech 1994-2002 členem zastupitelstva hl. m. Prahy, od roku 2002 poslanec Parlamentu ČR.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zdobinsky
A pane Višňovský, ač nerad, tak s vámi musím i souhlasit. Ano, např. v Norsku mají stanoveny kategorie práce do čtyř skupin. Mají to tam právě proto, aby každý dostal za stejnou práci stejnou mzdu. Znám dost lidí, kteří v Norsku pracují a tento spravedlivý norský systém velmi kladně hodnotí. \r\nJen pro zajímavost dodám, že v Oslu mají řidiči tramvají stanovenou týdenní pracovní dobu na 34 hod. V Praze je to u DPP 40 hod.
zdobinsky
Zákoník práce vyhodit lempla samozřejmě umožňuje. Přečtěte si jej, pane Višňovský, pořádně. Možná byste měl z geopolitických a geostrategických výšin spadnout na zem.
zdobinsky
Pane Višňovský, chybí vám dobré vychování.\r\nMožná jste osoba samostatně výdělečně činná, na nikom nezávislá a existující jen díky své užasné tvořivosti, ale pochybuji o tom. Přes 90% obyvatel nachází obživu v závislé činnosti. A kupodivu nejvíce křiklounů a nadlidí vašeho ražení se nachází právě mezi nimi.
miluna
J.D. Máte pravdu NÁS opravdu neochrání, s tím nezbývá než souhlasit. ochrání jen některé ty komunity, ty šťastné co přežijí ... zbytek neochrání nic:-)
zdobinsky
Zajímavé čtení, ale můj pohled není nijak zásadně odlišný. Vše se odvíjí od lidí. Dobrý vedoucí si dokáže vytvořit i dobrý kolektiv, ve kterém jsou spokojení a motivovaní zaměstnanci. Normy a mantinely musí ale v oblasti práce vytvořit stát. A musí je vytvořit tak, aby co nejvíce odpovídaly nárokům na danou profesi a neumožňovaly lidovou tvořivost všelijakých rádoby zlepšovatelů a samozvaných vůdců. Ač to někdy vypadá líbivě, tak efektivní dělba práce má svá striktní pravidla, která lze porušovat jen za cenu nižší efektivity. Na druhou stranu pak jsme limitováni opotřebením pracovní síly a bezpečností práce. Pokud efektivita ale není to hlavní, tak se lidové tvořivosti meze nekladou. V to samozřejmě počítám i státem garantovaná jasná pravidla pro oblast práce. A není ani nijak obtížné zjistit, kde něco z výše popsaného nefunguje dobře a není správně nastaveno. Vysoká nemocnost, úrazovost, nehodovost, fluktuace, jsou toho jasnými signály.
jiri-dolejs
ještě jednou se vrátím několika poznámkami do zajímavé debaty - k panu Otčenáškovi : myslím, že co jde na severu Evropy, může jít i u nás, jen chtít a nemusí to trvat 15 let. K panu čechovi : nemyslím, že nás před světem systémově ochrání bezpeněžní komuny -i když takový nouzový azyl jistě může porůznu vznikat. K panu Višnovskému - nepřítelem nejsou globální trhy, ale zdivočelé globální trhy - globalizace je objektivní proces zesvětovění cvilizace. Summa summarum - i ekonomická demokracie má hierarchickou a nejen síťovou strukturu a vyžaduje státní a nadstátní instituce. Jestli je naplní kapitál a nebo nějaký sociál je věcí další.
jiri-dolejs
k další poznámce pana Višňovského - globální konkurence samozřejmě nevznikla teprve včera - je minimálně stejně stará jako ESOPy či Modragon (spíše starší). Snad jen v té době nepůsobil fenomen ekonomika na síti a dot.com. Konkurovat s velkými prostě museli. A s tou nechutí pasivní části populace nést riziko hospodaření na valstní účet máte přitom pravdu. Ale za to riziko něco přeci dostanou. Nechci vám něco podsouvat a tak se radši zeptám - vy byste tedy navrhoval nechat parecon být a nějak prakticky rozbít konkurenci velkých TNC do lokalizovaných výrob a nebo budovat alternativní (nacionalizované, zestátněné) monopolní struktury ? Ten návrh na altruismus velkovlastníků, kteří se dobrovolně zespolečeští, je asi myšlen jako sarkasmus.
jiri-dolejs
pane Višňovský, v tomhle bych zdroj zla nehledal. Ve 20. století se přesouvala zaměstnanost z primérniho sektoru do sekundéru (ze zemědělství a těžby surovin do průmyslu). Nyní jde o další objektivní posun z továren do teriéru, kvartéru a kvintéru (služby, vzdělání a věda, informace). A právě v těchto oborech se dá parecon (participativní ekonomie) uplatnit nejsnáze s ohledem na stoupající úlohu tzv. kognitariátu (sociálně ekonomického nositele této změny v charakteru práce). Typického průmyslového proletáře z časů Marxe budete hledat čím dále složitěji, to ale nemůže bránit lidem vstupovat do aktivního podílnictví na ekonomických aktivitách.
jiri-dolejs
pánové, šlo mi hlavně upozornit na neprávem opomíjené téma. Buď ho negují vymítači třetích cest od pravé i levé zdi a nebo ho uctívají hledači nového universa, které rázem spasí svět. Různé ESOPy a Mondragonské družstva zasáhly už dnes ve světě miliony lidí, ale u nás nic. A to je k zamyšlení. Může se klidně začít i odspodu (mašinkvér ale nedoporučuji). Berte to třeba i jako dovětek k semináři na téma Ekonomická demokracie, který pořádala minulý týden Masarykova demokratická akademie (já musel být ve Sněmovně).\r\nNa téma výrobního družstevnictví v ČR, sociálním podnikání Tomáše Bati a zaměstnanecké participace tam promlouvali Ilona Švihlíková (VŠ MVV), Jiří Majer (Svaz českých a moravských výrobních družstev),Jiří Jabůrek (Barum Continental Otrokovice) a Jan Procházka (KSLP - Česká společnost pro zaměstnaneckou participaci, o.s.)
miluna
takže za a) potřebujeme osvícené podnikatele, kteří na toto sami přistoupí, což je nesmysl, obzvlášť tady, i když právě tady by to bylo nejlogičtější, protože zde se podnikatelé rekrutovaly hodně z řad často divokých privatizátorů co se k majetku dostaly za zlomek jeho ceny a tudíž by mohly nějakou jeho část dát zaměstnancům …za b) vláda je k tomu musí donutit, což je taky nesmysl protože politici jsou loutky těch co mají peníze a ti to nedopustí, to by jsme rovnou mohli jít cestou za a) ….. a tak jedinou možností je cesta c) kdy je k tomu donutíme současným politikům navzdory a tomu se tuším říká revoluce a při ní často vzniká horší produkt než byl ten proti kterému se bojovalo, protože suma zla ve společnosti revolucí ještě vzroste … Jsem pro aby se tenhle systém nechal jeho osudu a paralelně s ním začal vznikat jiný v rámci malých komunitních soběstačných skupin, kde výměna s okolím nebude probíhat za současné měny, hlavní průšvih je totiž u peněz a finančníků, kteří různými technikami ovládají čím dál větší díl světového majetku včetně vlád, armád atd…. ale ucho už se utrhává a snažit se to kosmeticky měnit nemá cenu, je lepší začít jinak a odspodu a bez nich. Nebude to nic moc život oproti tomuhle fosilnímu flámu co na čas dal bělochům a pár jiným zažít nepoznaný blahobyt ale tak už to holt chodí, někdy lépe někdy hůře ….