Jiří Dolejš: Evropská a česká levice v ukrajinské krizi

obrazek
27.3.2014 09:49
Poslanecká sněmovna 25. března podpoříla více jak ústavní většinou usnesení k dění na Ukrajině. Odmítla násilnou anexi Krymu jako části území Ukrajiny, podpořila společný postup v rámci EU a NATO při řešení situace a také požádala vládu aby se věnovala situaci českých krajanů na Ukrajině. Předcházela tomu ale rozporná debata, jejíž některé rysy jsou obdobné v debatách i v jiných zemích. Zajímavé, jak se tato debata dotkla levice hlásící se tradičně k internacionalismu a kritice imperiálních konfliktů,

Autentická levice se vždy snažila internacionalismem čelit zájmům imperiálních mocností S tím souvisí i její kritika jakéhokoliv imperiálního chování. Pro internacionální levici nestojí volba mezi britským či německým, americkým či ruským imperialismem. Nemůže stát na jedné straně studené či horké války o dělení světa. Ani dnes, kdy hrozí návrat do časů studené války, nejde o souboj dobra se zlem Schopnost společně čelit každému aktuálnímu projevu žízně imperií po vládě nad světem je ale oslabována mocensko taktickými ohledy, které jsou vydávány za geopolitický realismus.

Varování pro levici

it diskreditací levice. Varovat by nás měl známý historický příklad. Sto let po pádu Bastily si založili socialisté a odbory ze všech významných zemí Evropy mezinárodní organizaci pracujících, která vešla do dějin jako Druhá internacionála. Její konec souvisel s reakcí členských stran na hrozbu války související s vyhrocením konkurence tehdejších imperií a provázené silnými nacionálními kampaněmi a růstem výdajů na zbrojení.

V listopadu 1912 se ještě sešel její mimořádný kongres v Basileji, který vyzval k odporu proti válce. Socialisté odsuzovali imperialistický charakter války a odpřísáhli si že válku nedopustí.. Ukázalo se však, že většina evropských socialistů už nechce dodržovat zásady internacionalismu, ale podporuje válečné cíle vlád svých zemí. Mnozí socialisté tehdy vyměnili internacionalismus za loajalitu se svým buržoasním státem chystajícím se do války a ještě to měli za vlastenecké.

Druhá internacionála se díky tomu rozpadla na znepřátelené frakce, které svalovali vinu za přípravu války jedna na druhou. V první dny světové války v roce 1914 dokonce některé frakce hlasovaly ve svých národních parlamentech pro válečné úvěry. Oblbující propaganda hnala lidi proti sobě pod patriotickými a národními hesly, ale zakrývající reálné imperiální zájmy. Druhá internacionála nakonec definitivně přestala fungovat v roce 1916.

Střet imperií

Ukrajinská krize je také projevem střetu imperií o vliv v určité části světa. Již od Homéra se traduje že když králové šílí, lidé trpí. A nám tady musí jít o zájem lidí, počínaje prostými Ukrajinci, kteří mají dost kořistnických elit obecně. Na Ukrajině je asi pro radikální levici nejpochopitelnější protestní heslo "nechceme oligarchy - ani ukrajinské, ani ruské". Rozhodně je absurdní pohlížet na konflikt z pohledu kulturního střetu mezi jakousi civilizační misí Třetího Římu na východě a údajnou dekadentní a rozvratnou Čtvrtou říší na západě Evropy

Že imperiální Rusko chce zastavit svůj ústup ze světové politiky lze chápat a otázka Krymu a právo na sebeurčení jeho obyvatel pro to byla ideální. Obyvatelé Krymu asi většinově k Rusku chtějí, i s ohledem na nedůvěru k dnešnímu Kyjevu a Rusko toho šikovně mocensky využilo. Referendum ale neproběhlo podle pravidel a neříci to, by bylo negativním precedentem pro územní celistvost jiných států. Nelze nevidět, že krajní pravice a různí separatisté už stříhají ušima. Není divu, že je ve střehu Čína (např. kvůli otázce Tibetu) a že a že i běloruský prezident Lukašenko označil obsazení .obsazení Krymu jako špatný precedens.

Levicová kritika metod, které nyní používá Rusko, neznamená, že zapomeneme na to, že americký imperialismus se v podobných situacích chová podobně. Odsuzujeme dvojí metr. Tady jde o připomenutí kontextu, nikoliv o pokrytecké relativizování porušování pravidel ve stylu „a oni zase bijí černochy“. Nemyslím že dojde k obnově bipolarity jako jakési formy globální rovnováhy. Svět nebude ani unipolární, natolik světová jednička silná není. A tak realita multipolárního světa vyžaduje obnovit autoritu mezinárodního práva. To se ale neobejda bez jednání velmocí a mezinárodně koordinovaného tlaku veřejnosti..

Realistické je pochopit, že suverénní Ukrajina se stala polem střetu tří velkých hráčů - USA, EU a Ruské federace. Všichni přitom sdílejí odpovědnost za stav světa. Nyní je třeba podpořit všechny diplomatické kroky, které by směřovaly k dosažení míru, stability a normálních poměrů v této velké zemi. A naslouchat, třeba i kriticky Rusku. Jeho stratégové si prostě současné dění v Kyjevě vyhodnotili jako ohrožení krymské základny černomorského flotu, ztrátu výrobních kapacit v Dněpropetrovsku a Charkově s možností násilného poukrajinštění početné ruské minority.

Rusko zahnané do kouta začalo tedy jednat a silovou odpovědí si zvedá sebedůvěru. Hraje si na supervelmocenského tygra, což u někoho indukuje až hysterickou rusofilii. Myslet si ale, že svět lze uspořádat bez dohody s Ruskem znamená ordinovat neméně hysterickou rusofobii. Způsob připojení Krymu k Rusku nelze slavit jako svátek demokracie ale Západ udělal také dost chyb. Přiznání tohoto stavu může být začátek návratu k jednacím stolům a k pravidlům.

Rozhodnout musí Ukrajinci ve svobodných a demokratických volbách

Pokud jde o názory zleva jinde v Evropě, tak např. Die Linke (konkrétně G. Gysi) na toto téma v diskusi v Bundestagu současně jasně řekla, že i když, co mohlo NATO a EU pokazit, to pokazily, tak současně jasně odsuzuje Putinovo jednání, kdy řeší .problémy vojáky a puškami. Že se tímto chováním na Ukrajině přiřadilo Rusko k imperiálnímu chování Západu, který tak v rozporu s právem postupoval v případě Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku a Libye.

Jakékoli řešení ukrajinské krize musí vycházet z principů mezinárodního práva a nenásilí. Plně přitom platí právo ukrajinského lidu rozhodovat o své budoucnost v referendu a svobodných volbách. Nelze přitom nevidět nárůst místních agresivních ultrapravicových sil, které šahají po větším dílu politické moci a jsou hrozbou demokracie. Opatření ukrajinské vlády proti paramilitantním uskupením nelegálně držícím zbraně jsou důležitým předpokladem obnovení pořádku v zemi. Současně by se prozatímní orgány až do nových voleb měly zdržet rozhodování o zásadních problémech Ukrajiny.

Přitáhnout Rusko k jednacímu stolu je o to důležitější, že chystané hospodářské sankce poškodí obě strany. Prognóza růstu ruského HDP na letošní rok se již po Krymu snížila z 2% na polovinu. Nám se ale pokles ekonomického růstu v takovém případě také nevyhne. Představitelé obchodu a průmyslu již zvažují v případě ztrátu desítek tisíc pracovních míst. A ještě negativnější dopady zejm. na sociální stát by mělo oživení závodů ve zbrojení a snaha zvyšovat kvůli přetlačování s Ruskem vojenské rozpočty, místo investování do mírové ekonomiky. I to jsou důvody proč hlasy levicové opozice pod přijatým usnesením českého parlamentu k Ukrajině chyběly.

jiri-dolejs
Ekonom a politik. V letech 1994-2002 členem zastupitelstva hl. m. Prahy, od roku 2002 poslanec Parlamentu ČR.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Dolejši, dobrý večer. Je mi jasné, že trpíte "profesní slepotou" po X sezónách v parlamentu a používáte vyjadřování "poučeného politika" - ani ryba ani rak, hlavně opatrně......

Dovoluji si doporučit Vám k pročtení rozhovor přeložený P. Janýrem - s W. Wimmerem, německým "pravicovým" politikem (bohužel, již ze staré školy...... když jsme "vedli" mj. i "studenou" válku).

Je uveřejněný na Britských listech - "Nebudeš míti bohů přede mnou".... Velice POUČNÉ, domnívám se, že i pro Vás.....

Zdravím Vás.