Jiří Paroubek: Bludiště z evropských dotací

obrazek
16.1.2012 16:09
Když jsem v prosinci roku 2005 na summitu Evropské unie jako český premiér prosadil rekordní částku z evropských dotací pro naši zemi v přepočtu na počet obyvatel, považoval jsem to nejen já za svůj osobní úspěch, ale za úspěch ČR to tehdy považovala i většina odborné veřejnosti a také médií. Tehdy v přepočtu 900 miliard korun na léta 2007-2013 působilo impozantně, neboť se prakticky jednalo o jeden státní rozpočet k dobru a možnost, jak nejen podpořit české hospodářství, ale především jak poskytnout možnost rozvoje i těm oblastem společnosti, které byly dlouhodobě podfinancované.

I po odchodu z premiérského úřadu a v roli šéfa opozice jsem se proto stavu příprav i následnému využívání fondů EU věnoval, neboť jsem to považoval jak za svou osobní povinnost, tak také za šanci, kterou nesmí naše země promarnit. Mrzí mne proto, musím-li dát z větší části zapravdu komentáři Václava Dolejšího („Dotaz do Bruselu: Dotace se čerpají, nebo tunelují?“, MFDnes, 4. 1. 2012), který vystihl podstatu českého problému s evropskými fondy.

Nejdříve však k tomu málu, s čím v jeho komentáři souhlasit nemohu. Především musím odmítnout tezi, že v systému čerpání fondů „hlavní chybu udělaly už vlády ČSSD“. Není totiž tak úplně pravdivé tvrzení, že by „socialisté navrhli nesmyslně 26 kanálů – takzvaných operačních programů“. V letech 2004-5, kdy jsem zastával post ministra pro místní rozvoj, jsem jako socialista naopak sváděl boj o co nejefektivnější systém s co možná nejmenším počtem operačních programů.

Zásadní problémem však byl tzv. resortismus, umocněný realitou koaliční vlády, kdy především tehdejší lidovečtí ministři byli v prosazování „svých“ ministerských programů nesmiřitelní. Stejně tak byli ovšem nesmlouvaví i tehdejší hejtmani, v drtivé většině z ODS, kteří dokonce prosazovali jak mnohem větší objem prostředků pro kraje, tak především autonomii při rozhodování o projektech financovaných z fondů. Snažil jsem se tuto politiku prosazovat posléze i z pozice premiéra, i když jsem na to samozřejmě měl mnohem méně času i prostoru.

Konečné slovo o podobě a počtu operačních programů pak měla Topolánkova vláda, která vzešla z voleb 2006. V žádném případě nechci říkat, že mohla nějakým zásadním způsobem revolučně změnit připravený systém čerpání fondů, avšak především její personální politika jak na úrovni ministrů, tak především na úrovni ministerstev, kdy musely odejít desítky kvalifikovaných úředníků, kteří systém čerpání fondů zvládali, protože museli uvolnit místo politickým nominantům, byla zásadní negativní ranou.

Namátkou připomenu jen rozprášení Czechinvestu či personální revoluci v duchu hesla o „noci dlouhých nožů“ právě na MMR a ostatních resortech, spravujících evropské programy již v době menšinové, první Topolánkovy vlády. Od té doby se problémy jen hromadily a podíváme-li se na statistiku využívání fondů v jednotlivých letech, pak zde vidíme naprosté fiasko čerpání právě v letech 2007-9, které nelze omluvit ani obvyklým pomalým náběhem v prvních letech spuštění programů.

Koneckonců, zapravdu mi, byť poněkud pokrytecky – Nečas byl vicepremiérem Topolánkovy vlády – dnes dává i premiér Nečas, který se ministra školství Dobeše zastává s odkazem na problémy v předchozích letech, především za minulých vlád.

Vedle politické odpovědnosti vrcholných manažerů, tedy politiků a ministrů, je zde však i odpovědnost „středního politického managementu“, tedy těch, kdo v ministerských komisích či krajských regionálních radách rozhodují o konkrétních projektech. A zde musím s panem redaktorem Dolejším sdílet jeho skepsi.

Když například vidíte projekt „Chrámu piva a chmele“ v Žatci, na který přiklepl Ústecký kraj z evropských fondů několik stovek milionů korun, kdy snad jediná smysluplná turistická atrakce, bludiště z žoků chmele, má označen východ požárními šipkami, anebo když vidíte velkokapacitní hotel, na který přispěla EU z rozhodnutí stejného kraje 50 miliony a jehož jedinou atrakcí je výhled na továrenské komíny severočeských elektráren, pak na mne opravdu padá skepse.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: ekonomika, EU

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Evropské dotace k nám v takovém množství nedostanou nikdy, protože by to naše mafie typu Czechinvest nestačily rozdělit na ta správná místa.
Je zbytečné podávat projekty dotované z EU, pokud nemáte vše okaučované. 
Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži několikrát. Lidi z Czechinvestu se při prezentaci k projektu, který není okaučován, k vám ani neotočí čelem, na prezentaci žerou chlebíčky, dortíky a popíjejí kolu a kafíčko, přitom jsou to většinou lidé kolem 20-30 let, vám dejme tomu 50 a více, působí to dost nevychovaně. Když se jich zeptáte, jestli mají nějaké otázky, sice se k vám už otočí čelem, ale žádných otázek se nedočkáte, jen na Vás tupě zírají, byli totiž po dobu prezentace absolutně vypnutí. Po určité době najdete ve schránce od nich dopis, kde s politováním oznamují, že váš projekt nebyl vybrán pro podporu z EU.

Takže podle mě je to tak, že proč by se měly peníze z EU získat a rozdělit nějakým pitomcům, když z toho mafie nebude mít ani vorla. Otřesné...

amiourful

 Jo ale ještě nám zaplatili obědy. kepse je málo, k tomu, abyste nahlédl,  jaké chyby jste přenecháním nevhodným  lidem povádějícím toito uděla, bychom potřebovali, abyste propadl nejčrnější depresi.

Já to zkoušela dvakrát - jednak sprojekty pro těžko zaměstnatelnéí skupiny - a přestože moje kamarádka schvalovala jinou sekci programů,její sdfělení bylo takové,  že jsem zjistila, že se systémem opravdu nepropasíruji. Ona sama byla po dvou letech vyčerpaná, schvalovala jen formální náležitosti (víc nebylo žádoucí ani možné) a o tom, jaké a jak by náležitosti měly být předělány tak, aby se financovaly projekty smyluplné, se jí nedařilo hovořit s nikým, a v pravdě ani nevěděla jak, protože sice ode mne vysvětlení měla, nicméně postavení podřízené jí neumožňovalo probít se k účinné diskuzi s tvůrci. Odpúovědi, které chodily, byly vždy tohle nejde protože toto. A o tomto rozhoduje zase někdo jiný, my děláme, co rozhoduje nevíme kdo. a proč už vůbec ne. 

Druhý pokus byl získat dotaci na podnikatelský záměr. I byla jsem obezřelejší a vydala se na dotované školení pořádané os. Střední stav o získávání eurodotací. A tam jsme se : dva dny  věnovali tomu, jak se má podnikatel správně oblékat, jeden den k tomu, že náš poradce přes projekty je velký fešák a bez něj to nezvládneme a čtvrtý den jsem zjistila, že ani k této dotaci není cesty, jak se dostat. Ovšem smysl - odškrtnuté čerpání de minimis byl naplněn. Jo ale ještě+ nám zaplatili gurmánské obědy.