Jiří Paroubek: Co očekávat od roku 2013?

obrazek
3.1.2013 15:30
Souhrnně: asi nic dobrého, tedy pokud jde o české politické reálie. Česká pravice není schopná kvalitně vládnout zemi. To je vlastně už axiom české politiky. Každému, kdo chce pochopit zákulisí české politiky, by neměl uniknout Scorseseho seriál „Impérium – mafie v Atlantic City“. Nejde mi přitom o často brutální vraždy mezi mafiány navzájem anebo o naturalistické záběry z veřejných domů. Seriál je plastickým zobrazením propojení politiky s ekonomickými zájmy – partikulárními i zcela osobními. Je to nepřekonatelný popis systému rozchvacování veřejných prostředků obřích rozměrů a souvisejícího zneužívání politického postavení k získávání peněz a dalších výhod.

Hlavní událostí počátku roku bude jistě prezidentská volba. Počátkem roku ovšem byla prezidentská kampaň poměrně nečekaně a významně nabourána dosavadním prezidentem vyhlášením značně rozsáhlé amnestie. V první chvíli jsem amnestii, kterou sám V. Klaus označil jen za „částečnou“, přivítal. Právě pro její údajnou částečnost. Z dosavadního přístupu V. Klause v průběhu téměř deseti let pobytu v prezidentském úřadu k udělování milostí jsem opravdu neočekával nic jiného nežli velmi omezený rozsah amnestie, maximálně na pár set vězňů. Tedy těch s méně závažnými trestnými činy (podobně jako k tomu dochází ve stejné době na Slovensku). Otázkou je, proč takto V. Klaus postupoval? V. Klaus přece vždy velmi silně kritizoval tzv. Havlovu amnestii z počátku roku 1990. Ta tehdy v ČR osvobodila přes patnáct tisíc vězňů. V tomto roce to bude nejméně polovina z tohoto počtu (!). Asi nikdo soudný nebude želet propouštění vězněných drobných zlodějíčků, podvodníčků, či neplatičů alimentů, souhrnně řečeno trestanců s nízkými tresty a méně závažnými delikty. Jejich pobyt ve vězení na útraty nás, daňových poplatníků, je velmi, velmi drahý.

Co je však zcela nehorázné, to je beztrestnost poskytnutá Klausovou amnestií celé řadě velkotunelářů a strůjců nejrafinovanějších a nejnebezpečnějších trestných činů majetkové povahy. Upřímně řečeno, za celou věc je ale odpovědná především vláda, ne V. Klaus. Osobně V. Klause chápu, chce vlastně tímto způsobem uzavřít období „éry loupeživých baronů“ v době divoké privatizace v devadesátých letech. Ještě chviličku to pro V. Klause bude nepříjemné, jeho poradci z Hradu se zapotí, aby zdůvodňovali nezdůvodnitelné. Je však již téměř jisté, že nic z kauz z Klausovy éry se už nebude vracet. A nic už nebude nepříjemně narušovat pozitivní obraz penzionovaného prezidenta. A všichni amnestovaní zůstanou V. Klausovi navždy a bezmezně vděční. Ukazuje se tak, že cokoliv – podobně jako v Atlantic City – je možné spolehlivě zamést pod koberec. Tedy, má-li zločinec (velké) peníze, výdrž a politické krytí.

V naší zemi se každoročně „odkloní“ desítky miliard z veřejných peněz v předražených veřejných zakázkách. A nejen to, miliardy unikají státu v daních – za podezřele lhostejného přihlížení příslušných institucí státu (policie, celní správy atd.) – z prodeje pančovaného alkoholu, pašovaných cigaret či nelegálně distribuovaných pohonných hmot. Část „politických elit“, vč. činitelů vlády, tento evidentně korupční systém bez mrknutí oka kryje.

Jiná část elit – těch ekonomických – netouží po ničem jiném, nežli po velmi slabé vládě (a takovou dnes opravdu má). V chaosu se – je-li stát dostatečně bezbranný – nejlépe daří temným kšeftům. A je-li vládní moc rozvrácena a zabavena sama sebou, nedokáže účinně čelit zájmům vlivných zájmových skupin. Anebo se dostává do jejich plného vleku (církevní restituce; tzv. důchodová reforma atd.).

Prezidentská volba – je ovšem otázka, jak to s ní vůbec dopadne – je dnes krajně nejistá. Pokud Ústavní soud – resp. zájmové skupiny, které tahají v zákulisí za nitky – dojde k názoru, že M. Zeman je schopen v této volbě (tedy v jejím II. kole) vyhrát, volby v lednu nebudou. Dojde k posunu termínu konání prezidentské volby. Pokud došli k jinému názoru, volba prezidenta se v lednu uskuteční. Bude to podobné jako v září roku 2009, kdy Ústavní soud zrušil mimořádné volby do sněmovny. Tehdy Rychetský a spol. museli – zrušením ústavního zákona – dokonce pošlapat ústavu. A učinili tak s dokonalým mediálním krytím a zcela beztrestně. Teď proběhne vše vlastně lege artis, tedy podle zákona. Stačilo jen galvanizovat T. Okamuru, aby podal ústavní stížnost. To, po podivných počtech, které předvedli úředníci Kubiceho ministerstva vnitra při kontrole petičních archů, ostatně nebylo nic složitého. Prodloužením volební kampaně se nepochybně změní zásadním způsobem preference občanů, tak jako se změnily posunem voleb do sněmovny v květnu 2010. V termínu zrušených mimořádných voleb by jasně zvítězila levice. O osm měsíců později, po obrovské mediální dělostřelbě, to bylo zcela jinak.

Pravicová vláda není vůbec schopna zvládnout nepříznivý vývoj českého hospodářství. Tzv. prorůstová opatření, která vláda schválila v závěru minulého roku, mohou přinést pozitivní podněty českému hospodářství až za rok a půl či dva roky. Tedy, nejdříve síly setrvačnosti v ekonomice nebude vůbec snadné překonat. Takže oživení mohou tato opatření vnést v zásadě až po nástupu nové vlády po řádných volbách do sněmovny. Nikdo z vládních politiků, ani provládních ekonomických novinářů – beletristů si nechtěl povšimnout nedávného závažného vyjádření německé kancléřky Merkelové o tom, že hospodářství její země se bude vyvíjet hůře nežli v roce 2012. V minulém roce Německo přitom zaznamenávalo jen mírný hospodářský růst. Horší vývoj ekonomiky v sousední zemi, s níž je české hospodářství spojeno nespočetnými ekonomickými vazbami, nepochybně nepříznivě ovlivní i ekonomický vývoj v České republice. Povinný optimismus v této věci bych čekal spíše od paní kancléřky, kterou za tři čtvrtě roku čekají volby do Spolkového sněmu, v nichž rudo – zelená opozice není vůbec bez šancí, nežli od českých novinářů.

Českou vládu přitom postihla již krátce před Vánoci, ihned po skončení schůze poslanecké sněmovny, na níž byl schválen státní rozpočet, další krize. K. Peake, náčelnice superpidistrany Lidem, byla premiérem Nečasem cynicky a lstivě obrána o ministerstvo obrany, do jehož čela byla jen osm dní předtím postavena. Každému soudnému člověku přitom muselo být zcela jasné, že Peake se ministryní obrany neměla nikdy stát. Nemá k tomu ani potřebné politické zkušenosti, ani odbornost anebo vynikající řídící zkušenosti z předchozí manažerské praxe. Je a bohužel už i zůstane moudře se tvářící ženou z domácnosti s kvalifikací právní koncipientky. „Strana“ Lidem dnes tedy má na výběr v zásadě dvě možnosti. Nenechat si toto ponížení líbit a odejít z vlády a pootevřít cestu k mimořádným volbám a ke své vlastní politické nicotě. Anebo vydržet ve vládní sestavě ještě rok a půl, což v případě K. Peake znamená konzumovat při obědech zdarma stravu a nápoje při zasedáních vlády (mimo ně pak za výhodné ceny v kantýně Úřadu vlády, odkud bude jistě možné tu a tam odnést také jídlo domů v kastrůlku) a sněmovny a připravovat se na politickou nicotu, která nastane dnem voleb. V souvislosti se spíše proklamativní iniciativou exministra školství Dobeše, který bájil, že je schopen z nezařazených poslanců sestavit oddíl věrně sloužící vládě, K. Peake použila výrazu „sněmovní galerka“. Myslím, že sesazená „velitelka cirkusu“ (oba dva termíny použil pro K. Peake velmi příhodně deník MFD) spolkne hluboké ponížení a vlastně se ujme funkce sněmovní galerky sama. Díky za každé nové ráno…

Zcela nepochybně již v závěru tohoto roku budou stranické a s nimi propojené kmotrovské struktury rozhodovat, co dál. V ODS (a možná i v TOP 09) dojde k procesu, který se u živořících rostlin nazývá zmlazením. Už dnes je viditelné, že zájmové skupiny spojené s ODS (včetně spřízněných skupin a osob v médiích) pomalu, ale jistě vytvářejí rozsáhlý mediální prostor pro nového korunního prince ODS, ministra Kubu.

V médiích tento muž vystupuje velmi rázně, přitom rozšafně a inteligentně. Je neustále aktivní, přichází s mnoha zajímavými nápady, které jsou velmi často v rozporu s tím, jaká je dosavadní vládní praxe. Mám na mysli např. ekonomickou diplomacii, potřebu reorientace zahraniční politiky země, pobídky pro investory atd. Jsou to ale jen slova, slova, slova. Prázdná slova. A tento pan všeználek je může říkat jen proto, že jej média nevedou a nepovedou k žádné odpovědnosti. Nikdo se jej za měsíc nezeptá, co konkrétně z těch „svých“ velkých myšlenek již uskutečnil. Chce-li ale mít ODS v příštích volbách do sněmovny dvouciferný výsledek, musí dříve či později P. Nečase vyměnit. Každému musí být jasné, že P. Nečas bude na konci volebního období chápán veřejností jako neúspěšný, zprofanovaný a přitom všeho schopný premiér. Ministr Kuba může být během roku spřátelenými médii pasován do role zachránce české pravice. Myslím, že opozice by přebírání štafety ve vedení neměla ODS vůbec ulehčovat.

K. Schwarzenberg po nevyhnutelné porážce v prezidentské volbě bude dříve či později nucen hodit v české politice ručník do ringu. Sám to ostatně připouští. TOP 09 by v příštích volbách do sněmovny nemohl sloužit už ani jako monstrance pro volební kampaň. Bez něj však tato strana ztratí společenskou váhu, kterou získávala především díky podpoře sil pravdy a lásky. Necinknuté průzkumy veřejného mínění ostatně již naznačují, že se tato strana přibližuje nezadržitelně hranici 5%.

Zájmové skupiny, které ukovaly v roce 2010 současnou koalici a vládu, mají obrovský ekonomický vliv, neuvěřitelný vliv v médiích, ale také ve státním aparátu, budou jistě pracovat na strategii, jak prodloužit vládu české pravice i po příštích volbách do sněmovny.

Řešení vedoucí k resuscitaci ODS jsem již naznačil. Skupiny, které podporují J. Fischera při prezidentské volbě, budou chtít zúročit svou investici a využít potenciálu, který se zde objevuje. K čemu by jim byla loutka v prezidentském úřadě, když nebudou mít vliv na vládu, resp. politické strany, které ji tvoří. Nutně proto vznikne – ať již J. Fischer bude zvolen prezidentem či nikoliv – nová strana, která bude mít zájem v prvé řadě stáhnout hlasy pravostředových voličů. A protože se bude tvářit jako „strana nového typu a začátku“, bude plnit stejnou roli, jakou plnily v minulých volbách Věci veřejné.

Půjde jí tedy také o to, oblafnout nemalou část levicových voličů, aby hlasovali proti svému nejvlastnějšímu zájmu. Skoro bych se vsadil, že v nové straně se sejdou podporovatelé J. Fischera (i J. Fischer osobně, nebude-li zvolen prezidentem) s pány Babišem a Janečkem.

Prostě, jisté části těch nejbohatších jde o to, řídit zemi přímo, bez obtížných prostředníků. Zdá se, že berlusconizace republiky je zcela nevyhnutelná… Personální vyprázdněnost ODS, TOP 09, VV (a jejich derivátů) jinou možnost k obnově síly pravice vlastně ani neumožňuje.

A co mohou udělat národní socialisté, tedy strana LEV 21. Především vyjít ze zkušeností roku minulého, který byl prvním rokem existence nové strany. Bude potřeba prorazit anebo obejít blokádu, kterou média, především veřejnoprávní, na stranu uvalila. Není to žádný výmysl, ale realita. Jasně a zcela nekorektně to vyjádřil ve veřejnoprávní televizi ve vztahu ke mně komentátor Práva Mitrofanov. Nikam prý nemám být zván… Měl dodat, že Právo tento postup dodržuje důsledně už dva a půl roku. Pošlu-li tam článek, rozhostí se mlčení… Co mě ovšem nejvíce překvapilo, nebylo drzé Mitrofanovo vyjádření, ale žádná reakce vedení ČT na tuto veřejnou výzvu.

Nechci popisovat detaily našeho dalšího postupu, ale s touto situací se nehodlám smířit. Totéž, co jsem napsal o bojkotu ze strany médií, platí i pokud jde o některé agentury pro výzkum veřejného mínění (STEM a CVVM). Manipulace je přitom úplně jednoduchá: nedávat LEV 21 mezi strany, mezi nimiž si respondent v průzkumech může vybrat, koho volit. Takže voliči LEV 21 končí v kolonce „ostatní“. To výzkumníkům umožňuje předstírat vlastně nulovou podporu národních socialistů. Přitom agentura SANEP v posledním, předvánočním průzkumu uvedla u této strany odhad 2,9%, což bylo pro zajímavost za posledního půl roku nejméně, kolik národní socialisté v SANEPu dosáhli.

Kombinace bojkotu médií a části výzkumných agentur lze čelit jen obtížně, ale jde to. Ze slepé uličky jsou vždy nejméně ještě dva východy…

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Teatrum mundi, Teatro La Scala či  Tyjátr čezký amnestijně předvolební. Obyvatelé ČR se nechtěně stanou součástkou pomyslného divadelního představení. Většinou  zaujmou místo v hledišti někteří na pódiu a ojedinělí mohou po představení vyjít proscénium. O divadle světovém se zde nechci raději  rozepisovat.     Světově známý milánský operní dům proslul i svými negativy, především zaplacených diváckých klak. Kdy jedni  diváci účelově houkají , většinou podlacení studenti v počtu asi 50, jimž jsou zakoupeny vstupenky na bidýlko a druzí podplacení, volají bravo. Na scéně  samotné se tam však předvádějí hodnotná představení. Před blížicím se milánským výročím ůmrtí /27. ledna/ operního skladatele Giuseppe Verdiho,  mi na mysl kanou díla  jako Síla osudu, Rigolleto a samozřejmě  do třetice Aida, jejichž nepodařené modifikace se  právě myslím hrají v Praze a okolí.

     Trojkoaliční klauni /po cenzurních zásazích, nezbylo  Verdimu než u jména  původně královského po cenzurním zásahu tedy vévodského šaška, vymazat ,, T“,ale tři rolničky na jeho čapce však přeci jen nakonec zůstali tři/ stále žijí v mylném domnění,že stále pochodují v triumfálním pochodu za falešného doprovodu mainstreamových trubek, přes fanfáry neslyší, že nespokojení diváci, kteří si na představení museli zakoupit lístky pískají. Do každé prognózy se statistickou jistotou zasáhne osud či náhoda.

     Snad výjde panu Ing. Paroubkovi předpověď  ohledně osudu lžistrany TOP a jejího knížecího předsedy. Jímá mě děs a hrůza, kdyby po nepodařeném představení měl vystoupit před oponu na děkovačku. Nabízí totiž modré z nebe, ale ve skutečnosti podá obyvatelům pouze knížecí bramboračku. Vládnout znamená předvídat.