Jiří Paroubek: Jak dál proti recesi a společenské krizi

obrazek
1.6.2012 12:45
České hospodářství je znovu v poklesu, v prvním čtvrtletí už o celé procento, zatímco podle Eurostatu ekonomiky všech sousedních zemí – Německa, Rakouska, Slovenska a Polska – rostou. Slovensko dokonce dvakrát rychleji než Německo, jak to bývalo obvyklé u České republiky před 6 až 7 lety. Nečasova vláda tak prakticky vyvrací svou pochybnou ekonomickou tezi, že nemůže ovlivnit hospodářský růst. Nějaký vliv české vlády na českou ekonomiku tu asi bude.

Tento vliv je hluboce negativní i podle dalších hledisek. Po šesti letech naprosto stabilního vývoje státních financí, kdy byla zadluženost pod 30 procenty HDP, zažíváme od roku 2008 prudký vzestup podílu státního dluhu až na loňských 41%. Měli jsme tedy růst ekonomiky a stabilitu financí a máme růst dluhu a stagnaci až pokles ekonomiky. To je markantní změna. Klesá také konkurenceschopnost země, jak je to patrné ze zhoršování směnných relací v zahraničním obchodě, kde trpně přijímáme snižování cen.

Pokud jde o samotný vývoj hospodářství, těžko to mohlo dopadnout jinak, když vláda torpédovala spotřebu domácností, která tvoří 50 procent českého HDP (průměr EU je 58 procent). Tvrzení, že také škrty zaměřené na zdravotnictví, školství, kulturu či podporu bydlení jsou naprosto nezbytné, je třeba konfrontovat s faktem, že v České republice dosahuje tato a další individuální spotřeba z veřejných zdrojů necelých 11 % HDP. Nižší je pouze v Řecku, Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku, uvádí Růžena Vintrová v posledním čísle Ekonomických listů, vědeckého časopisu CES VŠEM.

Je zřejmé, že vláda není schopna nabídnout nic reálného z toho, co slíbila. Země potřebuje zásadní změnu hospodářské politiky, která by přestala podvazovat produktivní potenciál, zmírnila dopady recese na obyvatelstvo a soustředila se na obnovu hospodářského růstu, bez kterého nelze uvažovat o stabilitě veřejných financí. Nic z toho však není možné, pokud budeme zemí, ve které ten, kdo nekrade, vypadá jako méněcenný.

Žádná ekonomika se nemůže vzpamatovat, dokud jí pouští žilou tunelování, korupce a systém zbytečných a předražených veřejných zakázek. Nástroje jsou známy, ale na začátku musí stát platný zákon o státní službě. Státní služba musí být stabilní, nestranická. Musí umožnit jasnou dělbu kompetencí i osobní odpovědnosti. Také politoložka Vladimíra Dvořáková ve své velmi zajímavé analytické knize „Rozkládání státu staví“ na první místo reálné nápravy přijetí zákona o státní službě, zákona o státních úřednících. Ať už je nový nebo obnovený, ať je původní nebo novelizovaný, hlavně ať skončí všechny vytáčky, které jej zatím dokázaly úspěšně blokovat.

Takový zákon musí být pilířem národního programu protikorupčního boje, který pak bude zahrnovat také zrušení anonymního vlastnictví akcií, majetková přiznání, obnovu finanční policie, mnohokrát probíraná opatření jako je centrální nákup, všechno na internetu, centrální provádění státních zakázek v jednom úřadě, úřad státní expertízy veřejných zakázek, audity veřejných služeb – a nejspíš bychom snadno vyjmenovali i deset dalších. Stačí se podívat do některé země, kde to funguje.

Stejně tak je namístě přinejmenším odklad špatně připravené a nesmírně nákladné důchodové reformy, zrušení nepříznivých finančních náhrad církvím, odklad daňové reformy a lepší využití zdrojů ve velkých polostátních podnicích. Regulátoři by se měli více zaměřit na zneužívání oligopolního postavení dodavatelů síťových služeb – vyšší cena elektřiny nebo hovorného je vlastně dodatečná daň, která zvyšuje náklady celé ekonomiky.

Současně je nezbytné rychle obnovit schopnost čerpat z evropských zdrojů, což se neobejde bez zavedení určité formy krizového režimu v přímé pravomoci premiéra či ministra financí. Přitom bychom neměli zapomínat, že velké infrastrukturní stavby zaměstnají spíše drahé stroje než větší počty lidí a spolu se stavbou rostou i příští provozní náklady, které musí také někdo zaplatit.

Velké zahraniční společnosti se možná spokojí s tím, že stát bude fungovat a nebude vytvářet korupční pasti. Zato malé a střední firmy, které zaměstnávají u nás nejvíc lidí a rozšiřují hospodářskou aktivitu i mimo oblasti velkých industriálních center, potřebují soustředěnou rozvojovou pomoc.

Nemusí jít nutně o peníze ze státní kasy. Pomohla by i koordinace vlastních zdrojů. V programu francouzského prezidenta Francoise Hollanda se objevil návrh na vznik regionálních průmyslových záložen pro malé a střední podniky a také státní investiční banky zaměřené na rozvojové projekty v regionu. Je nezbytné přehodnotit také investiční pobídky pro inovační malé a střední podniky v regionech se strukturálními problémy a velkou nezaměstnaností. Podobnou funkci může splnit i podpora netržního výzkumu v oborech, které mohou takovýmto regionům pomoci.

Zásadní změna hospodářské politiky se přitom může opřít o několik nových trendů, před kterými česká pravice strká hlavu do písku. Nové výzvy představují také klimatické změny, ropný zlom nebo ohrožení energetické a potravinové bezpečnosti. Tyto výzvy přivádějí na svět nové technologie i celé nové průmyslové obory s novými trhy, na které se mohou přeorientovat globalizací zasažení výrobci automobilů, letadel, skla, elektrotechniky, energetických zařízení.

Zároveň se nabízí sada nových příležitostí, které přinesl věk internetu. Je smutné, že u nás byly využity jen jako nové příležitosti k stamilionovým či dokonce miliardovým tunelům, jak to pojali tvůrci a inspirátoři Opencard, IZIP nebo systémů na ministerstvu práce. Ve skutečnosti je to nástroj s velkým potenciálem svobody a demokracie, nástroj, který snižuje kapitálové požadavky na mnoho oborů tvořivé práce. Je to nástroj, který může značně usnadnit řešení problémů lidí vzdálených a opomíjených. Je průvodcem této nové průmyslové revoluce, která je zároveň revolucí decentralizace.

Hospodářský růst už nemusí být svázán s růstem stále větších společností a s čerpáním stále nedostupnějších přírodních zdrojů. Klesá atraktivnost přelidněných městských aglomerací. Přibývá věcí zadarmo – není to jen samotný technický přenos informací, ale často i tvůrčí spolupráce lidí, které dala síť dohromady. Právě v prostředí nejvyspělejších technologických vymožeností se obnovuje význam sdílení a spolupracující obce. Nabízí se jako protiklad hyperindividualizace, sobeckého boje všech proti všem. Vrací se zájem o ekonomiku krátkých vzdáleností, ze zdrojů v místě. Vynořuje se nový přístup, jak oživovat zanedbaná, marginalizovaná území. A taky jak mít za málo peněz hodně muziky, když se platby drží uvnitř obce a točí se v lokální ekonomické smyčce.

Tato země není bez šancí, byť to tak v rukou pravicové koalice vypadá. Není pravda, že nenabízíme řešení. Je pravda, že to není řešení pro kmotry a oligarchy, kteří si chtějí co nejdéle zachovat vše, co urvali v minulosti. Je to řešení pro občany a pro jejich obnovenou prosperitu. A to pak občané musí cítit, že se také na něčem podílejí, o něčem rozhodují a někdo z politiků má zájem o jejich názor.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Myšlenková "invence", "postřehy" a "oslňující humor a vtip" při vyučování v "hodinách manipulace, výmyslů, nesmyslů s použitím ruského jazyku" pana Šebka je "ozdobou" portálu VaVě. Pan Šebek je skutečně "velký učitel a inspirátor"....

rku

Paní Amiourová,

z toho, že vám banky nechtějí poskytnout úvěr, nelze usuzovat na špatné chování bank. Musela by být slyšena také druhá strana,t.j. banky. A jak se stala ze zběračky psích hovínek expertka na monetární politiku?

antoninsebek

Já si nekladu za cíl (jako např. pan Štingl - ale nic proti němu) článek hodnotit. Jenom bych připodotknul věci, které pan Paroubek zná lépe než já: 1/že aby se podíl státního dluhu na HDP nezhoršoval, může  čitatel růst jen v příslušné úměrnosti k růstu jmenovatele. Což se trvale nedaří. 2/že neustále roste ve státním dluhu podíl jeho "obsluhy", tj. úroků z úvěrů, kde se za 22 let nezaplatila ani jedna Kč, respektive Kčs.

Před závorku bych vypíchnul jeden nesporný fakt: že srovnávat určitá období a přičítat úspěchy či neúspěchy vládám, které ve stejné době vládly, je dost nepřesné, když to řeknu mírně. V ekonomice  to není jako s vypínačem a žárovkou.

Takže vzhledem k předchozím připomenutím platí i toto: Že když jsme měli při odchodu některé vlády onen podíl například zmíněných 30 procent, tak například 10 let před jejím nástupem jsme měli onen podíl ... nižší. To jsou elementární poznámky, určené jen těm neekonomům, kteří  se třeba baví grafy bez vnitřní analýzy příčin takového či onakého vývoje.

A sluší se přidat něco provokativnějšího (předchozí text takový nechtěl být!): Jeden náš ministr financí, právník bez praxe, dokázal "být přítomen" u nemalého schodku státního rozpočtu i při hospodářském růstu v rozsahu 7 procent. Není-liž pravda. A z okovaných úst tohoto pána, doživotního justičního koncipienta,  jsem nějaké konkrétní konkrétní návrhy nezaznamenal. Kromě dětské říkanky: "Tomu dáme, tomu dáme .... tomu také dáme."  Až dostaneme klíče. A na koho se v té říkance nedostalo? Na naše věřitele, přece!

Vladimír Štingl

Paní Kateřino, dobrý den. Rozsah problematiky jste rozkryla publikováním Vašeho článku o programu strany Syriza bezchybně. Není to ovšem "pouze" otázka ovládání financí - zvrhlá logika, že soukromníci cvičí prostřednictvím financí se STÁTEM je alfou omegou kapitalistického systému. A v tom je zakopaný pes. To velice zřetelně a srozumitelně popisuje pan Schlimmbach ve své "Reformě..." mj.

Jde o komplexní změnu hospodářského a společenského-politického systému, režimu, řádu - dle volby slov. Prostě kšeft se zdravím, vzděláním, bezmocností a stářím lze přirovnat k finanční formě fyzické likvidace valné většiny lidí. A nejen u nás. Není to vlastně záměr, cíl...??? Fabuluji, ale v případě možných uvažovaných vazeb a synergii "globálního kapitálu" ovládaného hrstkou nadlidí to je "docela reálné"... Tento společensko-politický systém je jednoduše řečeno zvrhlý, zvrácený, tak jako ideologie komunismu (protože jde o idealistickou teorii a ovládání lidí též "systémem trvalého strachu"....).

Váš článek je o tom, co lze realizovat. To je jeden ze špičkových blogů a info na VaVě za celou dobu co ji sleduji.

Pan J. Paroubek se, doufám, neurazí, ale jeho článek je "o všem a o ničem" - je to spíše úvaha coby, kdyby, možná, asi....

Díky. Zdravím Vás.

amiourful

Já opakovaně publikuji články, které vyjkáýdají jaký je rozdíl, když země má a nemá monetární suverenitu - emituj bez luhu. Ale popravdě řečeno toto můžemč odložit,když vyvoříme judikát, že távající stav, kdy obyvatelé jsou peněz dlužníci a ne věřitelé, je jen dočsný a musí být podniknuty koky k nápravě. 

Ale bez čeho se opravdu nehneme v ekonomice ani o píď, to je náprava choání bank, ty už jenparazitují  ekiobnomice neslouží, vyházet a sehnat nové. Nebo resp: s monetártní suverenitou nové vlastní založit.

Nejneže mi peníze pod jakoukoliv záminkou prodražují neúnosně, ale dokonce mi ani za situace, kdy mám odbyt krytý nasmlouvanými odběry, nejsou ochotny oskytnout provozní úvěr. To už zachází tochu moc daleko, nemyslíe? Měly by všechny jedna jak druhá dostat krátký čas k nápravě a nebo rovnou přijít o licenci. A největší vyděrač je GE money.

Vladimír Štingl

Přečetl bych si blog "ŘECKO: hlavní body programu levicové strany Syriza" zprostředkovaný paní Kateřinou Amiourovou.

Naprosto jasné, srozumitelné, elementárně jednoduše řazené a vyjádřené. Za 22 let se nenašel jediný levicový nebo jakýkoliv politik, který by tímto způsobem v České kotlině a Moravské zemi stanovil cíl, způsob a obsah realizace likvidace již od prvopočátku organizovaného zločinného spiknutí proti řadovým občanům této země. Nikdy jsem nečetl kvalitnější programové prohlášení (alespoň z pohledu "řadového" občana).

stvan

Kde se pod to  mám podepsat........