Jiří Paroubek k důchodové reformě: Vládní návrh nedává spořitelům žádné garance

obrazek
14.11.2012 16:02
Vládní koalice v opojení svou podivně nabytou většinou schvalovala minulý týden jako na běžícím pásu všechny body, u kterých hrozilo, že by snad nemusely projít. Jednalo se jako o Kalouskův zdražovací balíček (se kterým vláda spojila svou důvěru), tak o církevní restituce a důchodovou reformu. Tu do sněmovny vrátilo veto prezidenta Václava Klause. "Musím říci, že jsem už dlouho neuvítal veto pana prezidenta jako právě u tohoto zákona. Prezidentské argumenty se opírají o ekonomickou logiku," řekl k prezidentskému vetu Jiří Paroubek. Ve svém projevu pak upozornil na závažné nedostatky vládou navrhované důchodové reformy, zejména pak zcela chybějící garance pro spořitele.

Projev Jiřího Paroubka v Poslanecké sněmovně na téma důchodové reformy ze dne 7. listopadu 2012:

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

důchodové reformy mají tu povahu, že platí nějakých dvacet třicet let a samozřejmě s určitými parametrickými změnami se mohou udržet takto dlouhou dobu a já se domnívám, že podobnou ambici by měla mít i tato takzvaná důchodová reforma. Říkám takzvaná, protože důchodová reforma, která je v zásadě vypracována jednou stranou politického spektra, nebo spíše prosazována jednou stranou politického spektra, nemá většinou velkou šanci na to, aby fungovala déle než do konce jednoho volebního období.

Je dobré se podívat na zkušenosti těch zemí, které udělaly v posledních deseti patnácti letech, prosadily úspěšně důchodovou reformu. Je to například Švédsko, kde docházelo k velmi zásadním jednáním a dlouhodobým jednáním mezi pravicí a levicí. Nakonec byla důchodová reforma přijata, tuším, za pravicové vlády a s nějakými menšími změnami platila za levicové vlády a pak při příchodu pravicové vlády už ji někdo neměnil. To znamená, že tady existovalo něco, čemu se říká politický konsensus, společenský konsensus, protože se k tomu vyjadřovaly jiné složky švédské společnosti než politické strany. Takže oni mohou říci, že ten problém vyřešili na jednu generaci. Ne tak u nás.

Domnívám se, že příklad Maďarska otevřel oči, konkrétně postup premiéra Orbána a jeho strany, otevřel oči jiné politické generaci, která vždycky věřila tomu, že se má uplatnit latinská zásada pacta sunt servanda. To znamená, že smlouvy se musí plnit. To v Maďarsku prostě neudělali prostě proto, že soukromé penzijní fondy byly rozkradené, vyjedené, když to řeknu ještě slušně, takže maďarské vládě nezbývalo nic jiného, než je znárodnit. To, že to nebylo přijato v Bruselu s úplným nadšením, je zřejmé, a že to Maďarům vrací, je také zřejmé, protože vliv finančních skupin na bruselskou politiku nebo na politiku každé země je pochopitelně velmi významný a tady zaznamenaly finanční skupiny jisté ztráty, protože investovaly. Investovaly ze svého hlediska ne optimálně.

Musím říci, že jsem už dlouho neuvítal veto pana prezidenta jako právě u tohoto zákona. Prezidentské argumenty se opírají o ekonomickou logiku, kterou v zásadě plně sdílím.

Důchodová reforma, a na tom se všichni shodujeme, je potřebná. Když jsem se já poprvé velice hluboce setkal s tím problémem někdy před sedmi lety při práci v Bezděkově komisi 1, tak tehdy ti lidé, kteří tam seděli za penzijní fondy a kteří se kolem toho pohybovali, vždycky hrozili: Za dvacet let už nebude ten systém průběžného financování udržitelný! Já jsem se nikdy nedozvěděl, co bude po těch dvaceti letech. Co se stane? Jestli nastane nějaký avatar nebo obludárium. To prostě jsem se nikdy nedozvěděl.

V tomto vládním pojetí opt-outu, ta tři plus dvě procenta, důchodovou reformu ovšem chce jen málokdo. Vlastně jen vláda opírající se o nejtěsnější většinu v Poslanecké sněmovně a penzijní fondy. Ty vlastně podobu reformy v tzv. Bezděkově komisi 2 formulovaly. Je to světový unikát, že by si jedna lobbistická skupina vlastně mohla nadiktovat takovýmto způsobem reformu určité části, řekněme, společenského vlastnictví. Ale stalo se. Abych byl přesný, nechtějí už všechny penzijní fondy. Řekl bych, že ji chtějí, tuto reformu, jenom ty nejzavilejší. Jenom ty v tom pokračují. Ty moudřejší reformu odpískávají. Já bych neřekl, že tady prohlédli páni Rusnokové a další, kteří léta tuto reformu prosazovali, ale prohlédly jejich jasnozřivější centrály. A to je potřeba vidět. Poučily se i ze zkušeností ze střední Evropy, z maďarských zkušeností, a nechtějí prostě do takového druhu byznysu jít. Centrály zvážily rizika a ukončily ten příběh. Pokud jsem dobře informován, tak tady existuje nějakých pět odolných, těch nejodolnějších penzijních fondů, které chtějí do toho jít, a já nepochybuji o tom, že do toho půjdou s plným důrazem. Zaměstnavatelé ani odboráři, partneři z tripartity, si nepřejí takto pojatou důchodovou reformu. A vědí proč.

A ty hlavní výhrady k reformě? Především nikdo neříká, z čeho se zaplatí náklady této reformy. Před časem, když tady byl, řekněme, politický zájem, zejména vycházející z Ministerstva financí, se začalo mluvit o tom, že tím zdrojem k úhradě nákladů reformy bude navýšení DPH. Kdeže ty loňské sněhy jsou? To bylo tuším v loňské zimě, když jsme se toto dozvěděli. Začalo se v předchozím roce zvyšovat DPH, ale postupně se přestalo o souvislosti mezi zvyšováním sazby DPH a úhradou nákladů důchodové reformy hovořit.

Přece každého by mělo zajímat, jak se vykryje na důchodovém účtu státu dopad opt-outu. Ta tři procenta, která odtamtud zmizí z těch 28, to není malá částka. Zkuste počítat se mnou. Řekněme, jestli průměrná mzda je 25 tisíc, jestli ta 3 % jsou na jednu osobu nějakých 750 korun, dalších 500 korun, to jsou ta 2 % procenta, půjde de facto ze státního rozpočtu, tak to je 1 250 korun. Když se toho zúčastní milion lidí, tak je to miliarda 250 milionů měsíčně, a za rok je to 15 miliard korun, které budou chybět v důchodovém účtu. Patnáct miliard korun! Když se toho nedejbože zúčastní 2 miliony lidí, tak už to bude 30 miliard korun. To jsou ohromné částky! Kde na to ten stát vezme? Na takhle pojatou důchodovou reformu. To ne, jak tady někteří optimisté dneska říkali, že se ohrožují ty budoucí důchody. Jednak upřímně, z těch 1 250 korun při průměrném výnosu, pokud bude na úrovni penzijních fondů, které dneska pracují v posledních šestnácti sedmnácti letech s těmi našimi vesměs pěti stovkami, tak mají průměrný výnos 0,3 %. Tak budu optimista, průměrný výnos bude 1 %. Kolik ti důchodci po těch dvaceti, třiceti, čtyřiceti letech mohou z těch 1 250 korun měsíčně dostávat? Dva tisíce, dva a půl tisíce? Ještě se k té myšlence vrátím.

Takže vláda zkonzumuje, chce zkonzumovat veškerý výnos z navýšení DPH, který zatím není, ale protože všichni něco víme o ekonomice, tak víme, že platí jev pod názvem cenová pružnost, to znamená, že časem se ta poptávka vyrovná i při změnách cen, takže výnos z té daně tady bude možná v příštím, spíše v přespříštím roce, ale nebude primárně určen na potřeby důchodové reformy. Prostě nemůže být, protože bude látat díry ve státním rozpočtu.

Já si myslím, že vláda by nám měla a mohla sdělit, pokud to ví, sladké tajemství, jak a z čeho získá ty peníze, které tady budou chybět, jak jsem teď myslím názorně spočítal, může to být těch 15 miliard korun, když tady bude milion účastníků, v těch průzkumech se zatím říká, že jenom desetina lidí, ale ono je osm milionů lidí, kterých se to může týkat tak nebo onak. Dobře, týká se to asi těch, kterým je do čtyřiceti let, tak fakticky se to může týkat šesti milionů lidí, ale myslím si, že intenzivní reklamou, billboardy - já už je živě vidím, jak na těch billboardech budou naši skvělí důchodci, dobře vypadající důchodci, zdravě vypadající důchodci, opálení, na plážích v Karibiku, myslím, že v každé zemi toto mělo podobný průběh, že by to nezabralo. Takže dobře, já jsem zvolil hypotézu, že bude milion účastníků, a to je těch 15 miliard, a mě by zajímalo, kde se to vezme. Kde se ty peníze vyrobí. Státní finance může zachránit jen to, že nábor klientů penzijních fondů nebude příliš úspěšný. Ale na to spoléhat nelze.

Vedle reparací, o kterých budeme rozhodovat za chvíli, za pár desítek minut, reparací státu plynoucích z církevních restitucí, se mandatorním výdajem státního rozpočtu má stát také nárok na vykrytí dopadu opt-outu.

Tato důchodová reforma nepřinese udržitelnost důchodů. Myslím, že to, co jsem tady před chvílí demonstroval, ta částka, kterou si měsíčně ten optimista bude ukládat a bude mu ji stát nějakým způsobem dotovat, těch 1 250 korun, tak když to vyleze na těch 2- 2,5 tisíce po těch třiceti čtyřiceti letech měsíčně, tak nevím, jestli je to něco, co by zrovna udrželo jeho důchod nad vodou. Stejně bude závislý na průběžném způsobu financování, na průběžném důchodu jako na nejpodstatnější složce svého důchodového zabezpečení. Nepřinese to udržitelnost důchodů jednotlivých občanů ani důchodového systému. To už vůbec ne. Ani veřejných financí. To všechno nám tehdy exponenti před těmi sedmi lety, ale i před dvěma lety, v těch Bezděkových komisích, kolem Bezděkových komisí, tvrdili, že tak to přece bude, že veřejné finance nám to stabilizuje, že to zajistí udržitelnost důchodů a že budeme všichni šťastni a že všichni budeme spokojeni.

Prohloubí se nerovnost ve společnosti. To jedné části politického spektra zjevně nevadí. Systém je totiž výhodný - to je myslím zřejmé každému - jen pro účastníky, občany s nadprůměrnými příjmy.

Pokud dnes, dámy a pánové, bude veto prezidenta přehlasováno, přes všechna varování, která již byla či budou k chybnému pojetí takzvané důchodové reformy zde vyslovena a byla už vyslovena v předchozích jednáních, národní socialisté ve Sněmovně v průběhu 1. pololetí 2013 předloží novelu zákona o důchodovém zabezpečení postavenou na těchto základních principech.

Chtěl bych také říci, že pokud zde budou návrhy na zrušení tohoto systému, které budou přicházet v průběhu té doby, tak je samozřejmě podpoříme.

Ale já bych chtěl říci, že přijdeme s touto novelou, a tím také stručně vymezuji, co v té vládní legislativě k důchodové reformě chybí.

Především jde o to, aby tam bylo zajištěno, aby byla garance 100 % vkladů s minimálním zhodnocením na úrovni technické úrokové míry po celou dobu spoření. Garance těch vkladů tam není! Myslím, že je potřeba také říci, že penzijní fondy, kde si spoříme zatím tu svoji pětistovku, nebo většinou pětistovku, tak jich za posledních sedmnáct let tiše zbankrotovalo nejméně deset, mám půl roku starý údaj, takže možná že jich bylo více, a klienti dostali 20 až 80 % svého vkladu. Takže nám jde o to, aby se tady zajistilo - a tady v tomhle zákoně to není zajištěno! - aby bylo garantováno 100 % vkladů. Ať se zajistí ty soukromé penzijní fondy! To je přece normální produkt! Samozřejmě že se za to platí. Samozřejmě že to zvyšuje náklady. Ale zvyšuje to jistotu vkladatelů.

Dát účastníkovi možnost výběru, zda chce v závěru spoření doživotní rentu, nebo kapitálovou výplatu. Co já vím - asi třicet mi už nikdy nebude, ale kdyby mi bylo třicet, tak co já vím, co se mnou bude v 65 letech. Jestli budu chtít rentu měsíční, anebo jestli budu těžce nemocen a budu si chtít ještě zajet do Las Vegas zahrát bingo. Já nevím. Tak přece takováhle možnost se musí tomu vkladateli dát. Určit závaznou výši doživotní renty nebo kapitálové výplaty již při podpisu smlouvy. To tam také není, v tom zákoně! To znamená, že vlastně ti lidé si budou ukládat peníze naslepo. Jediný, kdo bude vydělávat, kdo si bude odečítat náklady, výdaje, bonusy atd., budou soukromé penzijní fondy. Ale přece na začátku - a dobré soukromé penzijní fondy to umějí, já takovou pojistku mám, soukromou, v tom třetím pilíři - musí říci, jaká bude ta konečná suma.

Chránit účastníky proti inflaci volitelnou indexací a garantovaným každoročním navyšováním případné renty či výplaty. To je další princip.

Další je připisovat výnosy nad rámec garance - pokud by se to stalo, což myslím, je těžko proveditelné, na základě těch zkušeností, které zatím máme, ale stát se to může. Zkrátka aby nebyly výnosy navíc zkonzumovány soukromým penzijním fondem.

Vyplatit - a to je další princip - veškeré vklady a výnosy pozůstalým klienta v případě úmrtí v průběhu trvání smlouvy.

To jsou věci, které tam zkrátka chybějí a které budeme navrhovat, aby se tam novelou dostaly.

Povinností vlády a Sněmovny, dámy a pánové, je ochránit zájmy českých občanů. A touto cestou národní socialisté půjdou.

Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Paroubku, dobrý večer. Když jsem si před rokem přečetl blog pí Amiourové, který zmiňuje, jen jsem se utvrdil v tom, ŽE JDE O NAPROSTO ZŘEJMÝ KOLOSÁLNÍ PODVOD A ZLODĚJNU (což je valná většina soukromo-státních převodů financí od daňových poplatníků - ZE ZÁKONA - doslova PŘÍMO DO KAPES SOUKROMÉHO KAPITALŮ, OSOB VLASTNÍCÍCH TYTO "humanitární" černé díry), kterou nelze ani "inovovat, ani vylepšit, připomínkovat....atd...". Vše to je jenom stínohra o naprosto nereálné ekonomické transakci s cizími financemi..... do vlastní kapsy pár kolosálních darebáků...

Vůbec jsem se do této nesmyslné diskuze nechtěl pouštět, protože nejsem padlý na hlavu, ale tím, že jste uveřejnil další blog, ve kterém sdělujete, co chce NS-LEV 21 "VYLEPŠIT", na něčem tak sprostě zlodějském, že jsem se vzdal užitečně tráveného času a reaguji. Protože Vaše vystoupení ve sněmovně není tím "konkrétním připraveným návrhem" NA VYLEPŠENÍ, tak se tomu věnuji na Vašem dnešním blogu.

Díky. Zdravím Vás.

cernik

Přímý dotaz na J. Paroubka:
Pobavil se o těch myšlenkách, které já jako byvší pracovník ČSSZ,
považuji za nosné pro funkčnost systému,
s Vladimírem ŠPidlou?
Vl. Špidlu jsem na tento článek již upozornil.

 

amiourful