Jiří Paroubek: Nehorázné plány na zaplnění státní kasy

obrazek
5.1.2012 14:28
Léčebný postup ministra financí Kalouska pro do recese se ubírající českou ekonomiku není nepodoben euthanasii. Jen pacient se nemohl vyjádřit, zda je tento postup jeho vůlí. Jeho vyjádření není jaksi pro operatéra důležitým. Poslední, o které byl ve volbách požádán, bylo, že uvěřil diagnóze o zhoubném bujení dluhu, smířil se s drsnou dietou a dalším zaplacením chyb jiných. Také doufal v to, že operatéři neudělají stejnou chybu jako před třemi lety (v roce 2009), kdy po jejich zásahu musel českou ekonomiku resuscitovat narychlo složený tým do vlády povolaných „úředníků“.

Rok se s rokem sešel a pacient, ekonomika, kterou reprezentují lidé, nikoli tabulky, se dozví, že s tím dluhem to tak tragické není. Bohatýři jdoucí na zteč do boje s korupcí a klientelismem se demaskují jako prvotřídní loupežníci. Míra defraudace a mrhání, míra korupčnických nároků a drzosti, míra parazitování na společnosti je neskutečně vysoká. Nejde o parazitování na sociálních dávkách. To je problém z hlediska rozpočtu stejně významný jako jedna rozkradená zbrojní zakázka, jedna zapomenutá Opencard či jeden pod koberec zametený IZIP. Přesto vláda bojuje raději s Romy a nikoli s Kmotry.

Rok se s rokem sešel a diagnóza nemoci operatérů Kalouska, Nečase a Drábka a spol. se zase jeví jako chybná. Kvazireformy spočívaly doposud v ubrání kyslíku pacientovi, rozkradení léků a profackování pacienta za drzý pohled. Tak by se daly hodnotit úsporná opatření ve všech resortech, které se ve svém důsledku projeví sníženou spotřebitelskou a investiční poptávkou a následným logickým meziročním propadem ekonomiky. Podobně prozíravé je rušení zastupitelských úřadů v zemích s importním potenciálem pro naše exporty, škrty ve spolufinancování dotačních prostředků z rozpočtu EU, či úspory v sociálních službách. Všude tam, kde byla možnost dát ekonomice potřebný lék, byl tento vyhozen do koše.

Rok se s rokem sešel a sliby operatéra před nástupem pacienta na léčbu se rozplynuly. Smrtící pro ekonomiku je prý nárůst daňové zátěže. Takže roste jako nikdy před tím. Sblížení sazeb DPH bylo prvním krokem, nyní má následovat druhý. Zvýšit a sjednotit sazbu DPH u všeho zboží a služeb až na 20 a možná i více procent. Na více nežli je to obvykle u potravin v okolních zemích. Zdanit spotřebu jak jen to jde. Ekonomicky je to možná správná teze, ale rozhodně ne v krizi. Ne v zemi, kde byla od roku 2008 ignorována daňová progrese či alespoň vyšší daňové zatížení nejbohatších vrstev obyvatel. Poslední vyjádření pánů Kalouska a Drábka o ekonomické perspektivě naší země není již jen ekonomický diletantismus, je to drzost nejvyššího stupně.

V zemi, kde je každá třetí koruna z veřejných rozpočtů rozchvácena, kde vymahatelnost práva se trvale snižuje, kde občan dostává veřejnou službu spíše jako represi a byrokratickou zátěž nežli jako pomoc, kde stav silnic se blíží tankodromu a staví se na odpadu namísto na solidním fundamentu, v zemi, kde zbrojaři počítají marže na stamiliony, kmotři majetky na miliardy a v politice je slušný člověk zdecimován a grázl si vydobude neotřesitelnou pozici, v zemi, kde partajničení je víc nežli zájem státu, se odváží ministr financí nepřímo říci, že jeho léčba zkolabovala (to opomíjím, že důchodová reforma zatím ani nezapočala) a že účet mají zase zaplatit ti nejpotřebnější a nejslušnější. Jednou větou ti, kdo se nebudou bránit. Stejným dechem pak dodat, že není možné sáhnout na daně pro podniky s velkou tržní silou, na příjmy bohatých a na lumpy, kteří si naši zemi přivlastnili. To není diletantismus, to je drzost.

Mayové ve svém kalendáři kdysi předpověděli apokalypsu. Ekonomickou a společenskou apokalypsu nám však může přinést namísto mayských výpočtů dogmatická neoliberální zaslepenost operatérů Nečase, Kalouska a Drábka. Podle mého názoru dráždí hada bosou nohou. Kdyby své úsilí, jakým decimují ekonomiku, namířili na potírání skutečného problému naší země – a tím je nehospodárnost a korupce, byli by v budoucnu velebeni jako prospěšní politici. Takto se stanou reprezentanty nejhoršího vývoje ekonomiky a společnosti od roku 1989.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Že máme v čele země neumětely a tupouny ví snad každý, těžko se tomu divit, když téměř všichni za 22 let, co seděli v parlamentu schvalovali zákony proti vlastnímu lidu, pro zotročení země, pro zotročení občanů.

Cesta ven existuje, ale jedině za předpokladu změny celého systému a vyvázání země z vlivu globálního kapitálu. Jinými slovy, je hezké, co píše pan Paroubek, ale ani on recept na pozitivní změnu nemá. Stávající nedemokratický systém neumožňuje, aby se do čela dostali ti nejlepší, bohužel, plodí zcela opačný efekt.

Abychom mohli nastoupit na lepší a smysluplnou cestu (například www.ekonomickareforma.cz), museli bychom odvrhnout zažraná v nás dogmata stávajícího systému, která nás zoptročují a upevňují nám klapky na očích. Pokud tyto klapky nebudeme schopni sejmout, budeme jen otroky a budeme za přispění tupounů v různé barvě triček sloužit až k sebezničení.

pudlikmaxik

čím to je, že vládní ekonomové vždy znají jen zvyšování daní ?, které se týkají zejména maloobchod a služby ? (nikoliv však korporátní). Je to prostě snadná cesta, která je - vládní ekonomy - prostě nebolí - ono to bolí většinu střední třídy a nízkopříjmové skupiny.

rezjir10

Tak toto je jeden z nejlepších článků na dané téma. A pravdivě v celku odráží hloubku problému.

agnusgreg

Je otázkou, zda předpoklad existence humánního kapitalismu není také do značné míry utopií.

 

adamicek

Nečasova vláda je zhoubný nádor na společnosti, který se musí odříznout demokratickými volbami. Bohužel z voleb se stala demokratická fraška, takže bůhví jestli pánové Nečasové, Schwarcenbergové, Kalouskové, vůbec kdy brali vážně Havlova slova Pravda a láska zvítězí na lží a nenávistí. Aspoň, že mu vystrojili pohřeb, ale co dál...Klaus jen kryje veškeré lumpárny a bere si do pusy Havlova slova jen ze slušnosti a když je mu to vhod, přitom Klaus nikdy neměl, žádný vliv v disidentu a jen navázal na komunistické vůdce tím jaký je technokrat a jen dává obrovký důraz na tržní hospodářství, které je utopie jako komunismus. Jednoduše implementuje komunismus naruby.

agnusgreg

Domnívám se, že je škoda, že pan Paroubek nedostal šanci vládnout déle než oněch 13 měsíců před Topolánkem. Mnohé nasvědčuje tomu, že by se v této zemi žilo lépe. Rozumím i důvodům, proč rezignoval na předsedu ČSSD a je kritický ke zbývajícím funkcionářům v této straně. Nicméně si nejsem jist, zda cesta zakládání nové strany bývalými předsedy ČSSD je zrovna tou nejšťastnější taktikou a strategií, jak znovu dobýt ztracené pozice - i vzhledem k efektu tříštění levice. Je to docela zajímavý jev, kdy původně kritizovaný vzor bývá napodobován. Když Oscar Lafontain jako bývalý předseda SPD přešel k Die Linke, Miloš Zeman ho za to kritizoval, aby si vzápětí založil vlastní stranu. Za to jej kritizoval pan Paroubek, aby vzápětí udělal totéž. Přitom ve své knize "Plnou parou v politice" neopominul uvést sociologický poznatek, že čím menší strana, tím větší rozpory jsou uvnitř. (Což mimochodem by mohlo platit i na některé církve.) Nevím, zda se dá tady uplatnit rčení z doby římského impéria, že je lepší být první v provincii než páté kolo u vozu v Římě. Ona totiž ČR není právě tím impériem. Takže být první v marginální straně jedné z provincií se obávám, že je nedostatečná pozice formátu osobnosti pana Paroubka.