Jiří Paroubek: Oligarchizace české ekonomiky a politiky

obrazek
8.6.2013 15:52
V české ekonomice v posledních dvou letech vyvrcholil smutný vývoj z předchozích let. České hospodářství jako v jediné ze všech středoevropských zemí letos meziročně poklesne až o tři procenta. Menší a střední české firmy, a to nejen v průmyslu a stavebnictví, mají vážné, dokonce často existenční problémy. Zato české banky, resp. české pobočky zahraničních bank, dále řetězce potravinářských supermarketů a řada dalších společností oligopolního charakteru či společností vycházejících z kartelových dohod má tučné zisky. Recese nerecese!

To, že monopolně stanovené ceny nepřiměřeně zvyšují zisky velkých společností, snižují životní úroveň lidí (ceny potravin u nás jsou v základním koši o cca třetinu vyšší nežli v Německu) a prosperitu českých malých a středních firem, je zcela jasné.

Ceny potravin, bankovní poplatky, ceny poplatků za internet i telefon, vodné a stočné, ceny energií a také léků. To jsou výdajové položky, které nejvýznamněji ovlivňují rozpočty domácností. Rozumná vláda vývoj cen v těchto výdajích sleduje a podle možnosti koriguje. Topolánkova a nyní i Nečasova vláda nechala cenám základních druhů zboží a služeb zcela volný průchod. Co jiného ostatně čekat od vlád, které vidí svůj ideál v pickwickovském kapitalismu 19. století a ne v rozvíjejícím se sociálním státu a jeho institucích.

Druhý faktor, který se neobjevuje v žádné vyspělé demokracii západní Evropy, je zcela nepluralitní charakter českých médií. Všechna významná tištěná média jsou pravicová (i Právo je provládní a o někdejší své levicovosti si může nechat jen zdát). Pravice má v médiích monopol. Z. Bakala si již před pár lety vytvořil mediální impérium k vlastní potřebě a to dále ještě rozšiřuje (Aktuálně, HN, Respekt a Ekonom).

Další z oligarchů A. Babiš v současnosti rovněž intenzivně usiluje o vytvoření vlastního mediálního impéria. Po malém úspěchu tiskoviny 5+2 je prý dnes již nedaleko dohody s majiteli vydavatelství Ringier Axel Springer ČR o koupi českých médií této společnosti. To by znamenalo kontrolu nejvýznamnějších deníků českého bulváru, Blesku a Aha! A také týdeníku Reflex. A skoro bych se vsadil, že mediální magnát M. Soukup, v pozadí s miliardářem T. Chrenkem, neprojevuje – jak ho znám – kuriózní sběratelství akvizicí TV Barrandov a dále časopisů Týden, Instinkt a Profit pro své uspokojení a z vlastních peněz. A kdo je ten tajemný pan Někdo, v jehož zájmu nákupy uskutečnil? Ta neznámá v rovnici mi vychází zatím dosti jednoznačně – A. Babiš, ale můžu se pochopitelně mýlit. Jako majitel českého bulváru, jedné televizní stanice a řady vlivných časopisů se může dostat do pozice českého Berlusconiho. A republika i on dopadnou dříve či později stejně jako Itálie s Berlusconim.

Ale mám-li být vůči A. Babišovi spravedlivý, nejrůznější zájmové skupiny přes inzerci ovlivňovaly v posledních letech činnost řady médií velmi silně a to zejména před volbami do sněmovny v roce 2010. Teď bude aspoň všechno jasné, kdo je majitelem a jaký má politický zájem.

Z MFD se podle všeho A. Babišovi podařilo získat další personální akvizici: redaktora M. Komárka. Jeho způsob psaní ve prospěch A. Babiše v posledních týdnech byl opravdu už dost okatý.

A co vedení veřejnoprávní televize ČT? To plní zadání zájmových skupin, kterým je generální ředitel vděčný, že byl do své funkce zvolen. Takže na televizní obrazovce se objevují stále dokola činitelé vlády, ČSSD, VV a v menším rozsahu také KSČM. Z mimosněmovních stran se objevuje tu a tam předseda lidovců Bělobrádek a předseda ANO 2011 Babiš. Jaká je cesta k upevňování politického monopolu? V první řadě k tomu svolná média. Dále pak některé agentury pro výzkum veřejného mínění. Tedy přesněji ty, které mají dlouhodobě pozoruhodně nepřesné výsledky svých průzkumů.

Počínaje volbami do sněmovny v roce 2010, přes krajské volby v roce 2012 až po 1. kolo prezidentské volby (STEM, CVVM ad.). Po volbách, před kterými netrefí nic anebo jen málo, se nic neděje. Média vč. veřejnoprávních jejich nekvalifikované průzkumy bez mrknutí využívají vesele dál…! I když vědí, jaká je jejich reálná hodnota.

A tak se politický systém země reprodukuje dál. Lze vůbec změnit takový „ujetý“ systém postavený na bázi mocných zájmových skupin spjatých s politikou, ovlivňujících média a vlastně i průzkumy veřejného mínění. Jistě, ale jen ztuha. Vyžadovalo by to balík peněz, zajímavé a odhodlané osobnosti, skvělou stranickou organizaci a výtečný marketing.

Zdá se, že Česko je a ještě bude nejvíce oligarchizovanou zemí v EU. Důsledky kartelových dohod a oligopolů v ekonomice jsou vidět ve vysokých cenách základních druhů zboží a služeb. A monopol v politice, kdo se tomu vlastně diví? Jeden monopol doplňuje a podmiňuje druhý. Stát a jeho občany nečeká zářivá budoucnost. Pokud sami občané si tuto situaci neuvědomí a nebudou mít aktivní zájem ji změnit.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.